Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Převýchova 15. kapitola

05.02.2011 (11:30) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4139×

Převýchova 15. kapitola

Bella

Jen jak jsme vkročili na eskalátory, Alice opět začala se svým seznamem nových kolekcí oblečení, kam nesmíme jít kvůli slevám. Hlavním heslem Alice bylo, že se nesmí nakupovat ve slevách. Já byla pravý opak, protože i ve slevách se daly najít pěkné věci. Schody jely na můj vkus až moc pomalu, protože Alice už procházela v seznamu body, do jakých obchodů se spodním prádlem půjdeme. Když jsem se ohlédla, viděla jsem, jak se Edward potutelně usmívá. Byl nádherný a tak škodolibý. Otočila jsem se zpátky na Alice a ta mě táhla z eskalátorů hurá do prvního obchodu s oblečením. Postavila mě ke kabinkám a rázně mi rozkázala.

„Stůj a čekej a říkám ti, nic nenamítej,“  rozkázala mi a šla k regálům a začala je luxovat.

„Užij si to,“ zašeptal mi z ničeho nic do ucha Edward, až jsem úlekem nadskočila. Slyšela jsem jen tichý smích. Blbec, ale hezkej.

„Tady něco máš a jdi to vyzkoušet,“ rozkázala mi Alice, která mi přinesla kupu oblečení, která byla pomalu větší než ona sama.

„Ahoj, Bello,“ volal na mě a já se otočila a spatřila jsem Aleca a ještě nějakou menší blondýnku, která se tvářila zhnuseně a unuděně a potom nějakou hnědovlásku, na které mohl Edward oči nechat. Ve mně to vařilo, když jsem viděla pohled Edwarda upíraný na ni.

„Ahoj, Alecu,“ řekla jsem skoro šeptem.

„Bello, chtěl bych ti představit moje sestry, Jane a Nell,“ řekl Alec a ukázal nejdříve na blondýnu a potom na hnědovlásku.

„Těší mě,“ řekla jsem.

„Hm,“ zamručela ta blondýna a něco pošeptala směrem k Alecovi, který jí kývnutím hlavy odpověděl.

„Vyrazili jste na nákupy?“ poznamenala ta hnědovláska, ale ta otázka byla určená hlavně Edwardovi, na kterém též mohla oči nechat. Jak já pěnila jako cibulka na másle, jediná Alice viděla v jakém citovém rozpoložení jsem a shovívavě na mě hleděla.

„Ano, vyrazili,“ odpověděl Edward takovým milým hlasem, který nikdy na mě nepoužil. Bylo mi do breku.

„My toho máme hodně před sebou, takže já asi půjdu, ahoj a ráda jsem vás poznala.“ Taková neutrální věta.

„Počkej,“ zavolal za mnou Alec, „nemohl bych tě někam pozvat na oběd? Třeba za hodinu v té francouzské restauraci v druhém patře?“

Vzpomněla jsem si na tu noc. Byl to sen nebo moje halucinace nebo skutečnost? ptala jsem se sama sebe už po několikáté, ale dneska byl zase ten noblesní gentleman. Zahlédla jsem, jak Edward píše na nějaký papírek té hnědovlásce svoje číslo, Casanova jeden. Vyměňovali si tam čísla, jako by se nechumelilo a mně zatím Alec mával rukou před obličejem.

„Bellu volá země,“ promlouval na mě se smíchem.

„Promiň, na chvíli jsem se zamyslela. Dobře, sejdeme se tam,“ rozhodla jsem a jemu se na tváři objevil ten nádherný uličnický úsměv.

„Ujednáno a ani o minutu pozdě,“ řekl a nepatrně pohladil moji ruku, na které hned naskočila husí kůže. Proč má tu kůži tak studenou? A ještě k tomu stejně studenou jako Cullenovi? Moje myšlenkové pochody byly všelijaké.

Šla jsem od nich s myšlenkou na to, že Edward si našel novou holku, a musím uznat, že byla i hezká.

„Alice, já dostala pravou nakupovací horečku, takže pojď, Edwarda tady necháme a já si půjdu vybrat nějaké letní šaty,“ rozhodla jsem a tím jsem Alice vytrhla z jejího zamyšlení.

„Tak dobře, půjdeme do támhle toho obchodu. Mají tam novou kolekci šatů na rok 2011, takže to bude moderní,“ řekla Alice a hned ožila.

Edwarda jsme ztratily a nějak jsme se s tím netrápily, ať si lítá, kde chce.

„Co tyhle? Nevypadají špatně,“ ukazovala mi Alice takové hnědé proužkované elegantní šaty přesně pro mě.

„Beru si je,“ rozhodla jsem.

„Děláš dobře, budou ti slušet,“ řekla mi Alice a sama si koupila modré ve stejném střihu.

„Budeme jako dvojčata,“ poznamenala jsem.

„To je mým úmyslem,“ řekla s lišáckým úsměvem. Byla jako malé dítě.

„A hele, mají i růžové, nekoupíme i Rose?“ zeptala jsem se. Když už vypadat jako blbci, tak aspoň pořádní.

„To je nápad, Bello,“ zavýskala Alice a hned je strkala do košíku.

Alice šla zaplatit a já čekala na ni u dveří. Koukala jsem, jak kvapným pohybem strká nákup do tašky. Ta rychlost mě i trochu děsila, ale rychle jsem tyto myšlenky zahnala, myslela jsem na dnešní oběd.

„Bello, uděláme to takhle. Já jsem támhle viděla ve výloze nádherné lodičky, takže já půjdu nakupovat a ty si zatím skoč na ten oběd,“ řekla mi s úsměvem na rtech Alice.

„Dobře a sejdeme se u auta,“ řekla jsem a odešla jsem ke zmiňované restauraci. Tam už na mě čekal Alec a v ruce měl velký puget rudých růží. Usmála jsem se tomu, jak je pozorný.

„Ahoj, Bello,“ řekl sladkým hlasem, jemně mi podal puget a odsunul židli, abych si na ni mohla sednout.

„Děkuji, Alecu, je to od tebe milé,“ řekla jsem, když také usedl a přivoněla jsem si k růžím.

„Tak co si dáš?“ zeptal se mě mile.

„Viděla bych to na kuře na provensálském koření s těstovinami,“ řekla jsem a v tu chvíli už Alec objednával. Byl tak milý a ne jako v tom mém divném snu.

„Je objednáno, za chvíli to tady bude. Chtěl jsem ti něco nabídnout,“ začal.

„Ano?“ Trochu jsem ho musela povzbudit.

„Nechtěla bys se mnou jet na menší dovolenou k nám domů? Poznat moji rodinu?“ mluvil a upíral na mě ty svoje nádherné oči, které byly mimochodem černé jako uhel.

„Proč ne, mile ráda poznám tvoji rodinu. Kde ji vůbec máš?“

„Tady máte tu objednávku,“ přerušila nás servírka, která visela pohledem na Alecovi.

„Děkuji,“ řekla jsem vzala jsem nůž a vidličku, ale v tu chvíli jsem si uvědomila, že Alec nic nemá, „ty si nic nedáš?“

„Ne, držím dietu,“ řekl.

„Co blbneš s dietou? Vždyť jsi hubený, ale nutit tě nebudu,“ řekla jsem a s chutí jsem se pustila do mého voňavého oběda.

„Abych odpověděl na tvoji otázku, tak moje rodina je v Itálii a bydlí v menším městě ve Florencii, ve Volteře,“ řekl a koukal na mě spod řas, strašně mu to slušelo.

„Volterra? O té jsem ještě nikdy neslyšela, ale ráda s tebou pojedu,“ řekla jsem. V Itálii jsem ještě nebyla, tak to bude premiéra.

„Jsem strašně rád, že tam se mnou pojedeš, ale ještě jedna maličkost, nestýkej se s nikým z Cullenů, jsou nebezpeční,“ mluvil tak tajemně.

„Vidíš a to samé říkají oni o tobě,“ řekla jsem se smíchem a on zbystřil.

„A co ještě říkali?“ skoro vrčel. Jak jako vrčel? Jsem už paranoidní.

„Nic, už nic neříkali, ale jenom že jsi pro mě nebezpečný,“ řekla jsem a bála jsem se, že jsem řekla, co jsem neměla.

„V pořádku, ale s nimi jsi spíš v nebezpečí,“ řekl a potom jsem se už bavili o neutrálních tématech. Do Itálie se poletí do tří dnů. Rozloučila jsem se s ním a ještě před restaurací mě zastavil.

„To líbání v tom baru ti moc šlo, tak kdybys to chtěla zopakovat, tak klidně řekni,“ zašeptal mi do ucha, tak já neváhala.

Otočila jsem se na něj a prostě jsem se svými rty jemně přisála na ty jeho jemné studené rty. Byl chvíli zaskočený, ale potom se chtěl do toho opřít, ale to jsem mu nedovolila, přece jenom jsme v obchodním centru, tak jsem naše rty rozpojila a on mě koukal smutným štěněčím pohledem.

„Neciť se ublíženě, potom si to zopakujeme,“ řekla jsem šeptem, pohladila ho po tváři a odešla jsem za Alice.

„Ahoj, Alice,“ řekla jsem zvesela, ale její výraz mě zastavil v pohybu, „stalo se něco?“

„Bello, proč ses líbala s Alecem? Ty už nemiluješ Edwarda?“ Teď mě zaskočila.

„Jak to, že to víš?“ zašeptala jsem směrem k ní.

„Vždyť jsi moje kamarádka, tak se nediv, že to nepoznám.“ Na tohle se vymluvila.

„Dobře, nebudeme se hádat, nebudu ti to vysvětlovat, Edwarda nemiluji a pojedu za tři dny pryč,“ řekla jsem razantně.

„A kam?“ zarazila se Alice. „Ty mě opustíš?“ skoro kňučela.

„S Alecem, pojedeme se podívat za jeho rodinou do Volterry,“ řekla jsem s úsměvem na rtech, ale nepočítala jsem s takovou reakcí od Alice.

„Cože?“ zakřičela skoro na celý obchodní dům.

___________________________________________________________________

Omlouvám se, že ta kapitola tak trvala, ale doufám, že se vám bude líbit. Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Převýchova 15. kapitola: