Nevím co dodat, příjemné čtení a pusťte si klip:-)
21.09.2009 (17:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3240×
BELLA
V souhře našich těl jsme pokračovali hodně dlouho, ale museli jsme to i proti naši vůli přerušit, ale oba dva jsme věděli, co nás čeká, hned jakmile budeme sami dva.
Nasedli jsme zase poslušně do auta a jeli za ostatními, Edward jeho Volvo pořádně vytáčel, abychom je dohnali, ztratili jsme totiž dost času a je možné, že už budou na místě. A taky že jo…
Dojeli jsme na konec lesní cesty. Ostatní už netrpělivě stáli před auty a čekali jen na nás. Rose netrpělivě bubnovala prsty do kapoty auta, Emmet ji pobaveně sledoval a jen co uviděl nás, tak se mu úsměv roztáhl a odhalil jeho ostré zuby. Alice se usmívala snad ještě než jsme přijeli a když jsme vylézali z auta, tak jen zakroutila pobaveně hlavou a Jasper…Jasper se usmíval už jen proto, že se usmívala jeho láska Alice. A Carlisle s Esme dělali, že si ničeho nevšimli a nehodlali to měnit…to jsem na nich poznala i bez toho, abych četla myšlenky, ještěže to můžu vypnout, na rozdíl od Edwarda. Chudák, ale co mu zbývá…
“Tak Bello, nastala tvá chvíle, je čas, abys zapojila své instinkty a nechala se jimi vést.” ujal se slova Carlisle.
“Jsem zvědavej, jestli tě aspoň to zvíře trochu zřídí, už vidím jak ti to nandá třeba králíkkkkkk!!” dostal záchvat smíchu a už ze sebe nic nedostal, protože se svalil smíchy. Ostatním cukali koutky, ale dokázali se ovládnout.
“To ještě nevíš Emme, že ti vycucnu všechny medvědy, takže ten králík zůstane tobě…” vyplázla jsem na něj jazyk. On se zamračil a otočil se směrem do lesa se slovy “to ještě uvidíme.” Tomu už se smáli všichni. Edward mě chytil za ruku a zašeptal do ucha: “Miluju tě. Budu tu s tebou.”
“Já tebe taky a …děkuju, za všechno.”
“Není za co lásko, pro tebe cokoli…” to neměl říkat…když cokoli tak cokoli.
“Beru tě za slovo a budu si to pamatovat.” usmál se na mě a všichni jsme vykročili do lesa za Emmetem. Po chvilce jsme se zastavili a většina se vydala po svých. Zůstala jsem jen já a Edward a Alice.
“Chci, abys teď zapomněla na vše…nech se ovládnout tím, co je v tobě, to co je pro tebe přirozené. Nasaj vzduch a vydej se za tím, co tě potáhne.” Radil mi Edward.
“Bells, budeme hned za tebou, tak ne abys na nás zaútočila.” vložila se do toho Alice. Zhrozila jsem se, proč bych to proboha dělala, zděšeně jsem se dívala na Edwarda.
“Proč? Proč bych na vás měla útočit, jste má rodina, vám bych nikdy nic neudělala…”
“Bello, když lovíme, tak automaticky bráníme naši kořist, aby nám ji nikdo nevzal…je to přirozenost a té se moc neubráníš, ale měj na paměti, že to jsme my za tebou a ne někdo, kdo by ti to sebral…teda kromě Emmeta, ale toho momentálně nikde nevidím ani necítím, ale myslím, že on by se s tebou popral rád, jen si myslím, že by pro něj byla potupa jak by prohrál, nesl by to hodně těžce.” Usmívala se škodolibě Alice.
“Nikdy bych…” chtěla jsem proti tomu protestovat, vážně bych něco takovýho nemohla udělat i kdybych chtěla.
“Neříkej, že bys to neudělala, protože pokud bys to nevěděla, že to jsme my, tak bys bez varování útočila. Mě se to stalo…s…Jasperem, nečekala jsem, že za mnou poběží když lovím, ale stalo se…”
“CO?? Tys ho napadla?”
“No…tak trošku…běžela jsem po pachu šelmě a najednou jsem za sebou někoho zaslechla. Vůbec jsem nevnímala nic jiného, jen to, jak ubránit svou kořist, aby mi ji nevzal a tak jsem se zastavila a vyskočila po něm. Nečekal to, ale rychle se vzpamatoval a probral mě. Je fakt, že bych mu toho asi moc neudělala, protože je silnější, ale není to moc dobrý pocit útočit na svého manžela. Ale ho to docela pobavilo a pak si z nás Emmet dělal docela dlouho srandu, že si pěstujeme domácí násilí, i teď si občas neodpustí nějakou poznámku.”
“Tak to hledím teda, bych si nikdy nepomyslela, že zrovna ty napadneš svou milovanou polovičku.” musela jsem si rýpnout, protože tahle představa mě pobavila.
“Však Bells, pak si to povíme jo?!”
“Co si povíme? Já nic neudělám a už vůbec ne Edwardovi, to bych prostě nemohla!!”
“Neříkám, že dnes, ale uvidíš, jednoho dne…život je dlouhej, hlavně ten náš.” Edward se usmíval a mohla za to naše konverzace. Jak by se mu asi líbilo, kdybych mu skočila po krku? Tohle zase pobavilo mě a Edward se nechápavě podíval co je příčinou, jen jsem zakroutila hlavou a kývla na znamení, že můžeme začít…
Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Předurčeni 25:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!