Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 17

13.09.2009 (13:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3240×

EDWARD
Chvíli jsme dole diskutovali a já byl přesvědčen ostatními, že není jiná možnost. Proti svému nejlepšímu přesvědčení jsem se rozhodl, že to udělám, pokud to teda ještě bude chtít.
Šel jsem za ní do pokoje, zaťukal jsem…žádná odpověď, chtěl jsem zaťukat znovu, ale ozval se její nádherný hlas, ovšem to co říkala moc nádherné nebylo.
“Opovaž se se jenom vkročit Edwarde Cullene!!” Jak věděla, že to jsem já? Čtu ti myšlenky tak jak asi?! došlo ke mně. Sakra je na mě opravdu naštvaná. 
“Bells, lásko, nech mě ti něco vysvětlit.”
“Nechci s tebou vůbec o něčem mluvit, dej mi pokoj!!”
“Bells no tak…prosím.” Chvíle ticha. Že by moje šance?
“Tak na to zapomeň, nevlezeš sem!!”
“A co když jo? Jsem silnější.”
“Dělej si co chceš, ale já tě tu teď NECHCI!!” takhle debata mě fakt nebaví, zvlášť když je vedena mezi dveřmi. Vtrhl jsem dovnitř. Lekla se, nečekala to. Nasupeně seděla na posteli, ruce zkřížené na prsou, byla roztomilá když se zlobila, bohužel momentálně na mě.
“Nech mě ti to prosím tě vysvětlit.”
“Hmm…to, že ses rozhodl, že to uděláš nepopírá to, co si myslím…”
Tvrdohlavá jak mezek.
“Bells, vůbec to není tak, jak si myslíš.”
“A co si teda myslím no?!” tak teď mě dostala.
“Bells prosím, poslouchej mě. Není to tak, že bych tě nechtěl až budeš upírka, jen si prosím tě uvědom co tím ztratíš…” skočila mi do řeči.
“A nenapadlo tě, že tím taky něco získám?”
“JO A CO?” trochu mi ujely nervy.
“Tebe…” hlesla. Na to jsem neměl co říct.
“Ale já ti nikdy nebudu moct dát děti a …” zase mě přerušila.
“Nechci děti, chci TEBE!! Ale pochopím, jestli ty se mnou nechceš trávit věčnost, přece jen jsem víc než obyčejná…”
“Ano, jsi víc…jsi pro mě vším, jsi můj smysl života, jen kvůli tobě jsem ještě pořád tady, díky tobě si připadám víc jako člověk a méně jako monstrum, které ve mně pořád je a nikdy se ho nezbavím…tím chceš být? Jsi si jistá?” přešel jsem až k ní a sedl si vedle ní, položil ji ruku na krk. A své rty k němu přiblížil.
“Jsem si jistá.”
“Jsi si jistá natolik, abych to udělal hned?” Zaváhala.
“Ano.”
“Opravdu? Chceš to teď hned? Nechceš ještě počkat?”
“Nemám na co čekat…prostě mě kousni a můžeme vyrazit na cestu, aspoň to budu mít rychleji za sebou.”
“Dobře, ale chvíli ještě počkej, nevím, jestli se budu ovládat…CARLISLE!!” ihned byl tady.
“Přeměním Bellu, teď, ale potřebuji, abys tu byl a kdyžtak mě zastavil.”
“Dobře synu, to zvládneš.”
Naklonil jsem se k jejímu krku, políbil ji na něj a zakousl se…tekutina v mých ústech byla jako extáze…nic lepšího jsem v životě neměl…jedna část ve mně křičela, ať nepřestávám, ale ta druhá a naštěstí silnější mě donutila se od ní odtrhnout. Musel jsem od ní na druhou stranu pokoje, abych se aspoň trochu ovládl. Začala se svíjet na posteli, ten pohled mě mučil a věděl jsem, že za to můžu já.
“Musíme ihned vyrazit pryč, Tanya se rozhodla jít si po ni.” vtrhla do pokoje Alice.
Vzal jsem Bellu do náruče a vyrazil k autům, kde už všichni čekali.
“Kam vůbec jedeme?”
“To je jedno, hlavně pryč odtud.” 
V rychlosti jsme se rozloučili s našimi hostiteli, moc se nám omlouvali za to, jak to dopadlo, ale nemohli za to. 

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni 17: