Druhá část je tady. Jako omluvu za to, že jste museli čekat tak dlouho jsem napsala extra dlouhou kapitolku :). Ve druhé části máme večírek. Ten si Bella řádně užije a taky řádně oblbne Emmetta. Kam ho po večírku zavede a co si uvědomí? Čtěte :)
20.04.2010 (20:15) • MaliNa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1200×
5. Kapitola – 2. Část
Alice mi celou dobu dávala pokyny. „Teď se dívej nahoru! Zavři oči! Dívej se dolů!“ Pořád dokola. Seděla jsem tam už nejméně hodinu a půl a teprve mě začala česat. Teď už chápu, proč mě vyzvedla tak brzy.
Bella:
Skoro jsem se nepoznala. Vím, že i normálně jsem hezká, ale teď jsem byla... krásná. Alice mi dala zelené stíny, které mi roztáhla po celém víčku a postupně stupňovala odstín. Mé dlouhé řasy obtáhla černou řasenkou a na špičky dala ještě trochu zelené. Všechno to podtrhla třpytkami. S účesem si taky vyhrála. Na pravé straně mi upletla dva tenké francouzské copánky, z ofiny mi udělala vlnu nahoru a všechny ostatní vlasy stáhla do culíku na bok. Výsledek Aliciny práce byl úžasný.
„Téda Alice, kde se to v tobě vzalo?“ zeptala jsem se s úsměvem.
„Dlouholetá praxe,“ řekla až tajemně. „Tak se obleč. Já se taky půjdu obléct a nachystat,“ dodala a odešla do šatny. Já jsem se ještě jednou pořádně prohlédla v zrcadle a šla se obléct.
Alice to taky moc slušelo. Byla sladěná do modré a černé. Měla černé kraťásky a modrý top bez ramínek, modré boty na podpatku a samozřejmě nemohlo chybět pár řetízků a náramků. Nalíčená byla jenom jemně. Měla světlounce modré stíny, tenoučké černé linky a řasenku. Její černé vlasy byly, jako vždy, rozházené do všech stran.
„Sluší ti to,“ pochválila jsem ji.
„Děkuji. Blíží se osm hodin, půjdeme už dolů, ne?“ poděkovala, s úsměvem mě popadla za ruku a táhla z pokoje. Teprve teď mi došlo, jak je studená.
Dole už všichni čekali. Carlisle, Esme a Emmett. Emmettovi to tak slušelo. Měl tmavé volné džíny a shodou náhod zelené tričko. Stříbrný řetízek a úžasné zelené tenisky. Miluju zelenou barvu.
Těsně po tom, co se Carlisle s Esmé odebrali k odchodu, prý aby nepřekáželi, zazvonil zvonek u dveří. Nejspíš první “hosté“. Alice šla otevřít. Zůstali jsme sami, a když se na mě podíval, utopila jsem se v jeho krásných zlatých očích. Bohužel, každá krásná chvilka musí skončit…
Bylo něco kolem půl deváté. Party byla super nachystaná, hudba byla taky ucházející, ale měla jsem pocit, že to tady musí někdo pořádně rozjet. Neříkám, že byla nuda. Všichni měli už něco vypito, atmosféra byla uvolněná, všichni se bavili, ale netancoval skoro nikdo. Je fakt, že bylo ještě celkem brzy, ale tady byste to nepoznali. V lese, kde měli Cullenovi vilu, byla už tma jak v pekle a ve vile to vypadalo jako v nočním klubu. Jelikož jsem měla i já nějaký ten alkohol v sobě, rozhodla jsem se jít to roztočit sama. Popadla jsem Alice za ruku a táhla ji na parket.
Emmett:
Bella vzala Alice za ruku a šla směrem parket. Začala se vlnit do rytmu. Tancovala úžasně. Měla na sobě riflovou mini sukni, takže vyplívaly její dokonalé dlouhé nohy, na kterých měla odvážné zelené boty na podpatku, zelené tričko s výstřihem, který zakryl opravdu jenom to nejnutnější a já tak měl výhled na její krásná ňadra. Po chvilce se k nim začali přidávat i ostatní, ale já měl oči stále jenom pro Bellu.
Když mi došlo, že na ni zírám s otevřenou pusou, tak mě napadlo, že mě znovu navštívil dávno zapomenutý pocit. Už dlouho jsem k žádné dívce necítil takovou náklonnost. Od smrti Rosie, jsem vlastně vůbec žádné dívky nevnímal – kromě Esmé a Alice, samozřejmě. Už dlouho jsem necítil takovou touhu, jako při pohledu na Bells. Doslova mi zamotala hlavu. Nebyl jsem si ale jistý, jestli nezrazuji Rose.
Bella:
Všimla jsem si, že Emmett po mě pokukuje. No, pokukuje… Koukal na mě s otevřenou pusou. Byly tady tři možnosti: Buď ho tak moc překvapilo to, že zrovna já jsem to tady tak rozjela, nebo jsem tancovala tak strašně, nebo tak dobře.
Tancovala jsem už strašně dlouho, takže jsem si šla sednout, napít se a trochu si oddychnout. Alice byla neúnavná. Ani trochu se nezapotila. Jak ona to dělá? Nechápu to. Každopádně když viděla, že jdu směrem ke stolu, šla za mnou. Chvíli jsme seděly u stolu a povídaly jsme si, potom jsme na parket vytáhly dokonce i Emmetta. Byla jsem tam ještě dlouho. Asi do tří do rána. Mezi tím jsem si samozřejmě dala ještě pár panáků a taky jsem podle toho vypadala.
Domů mě vezl Emmett. Za celý večer jsem ho neviděla pít ani jednou (a věřte, že kdyby pil, určitě bych si toho všimla, protože jsem z něho téměř nespouštěla oči), takže jsem se nebála bouračky, i když jel tak rychle. S ním jsem se vlastně nebála ničeho. Přinášel mi podivný pocit bezpečí. Ještě před zatáčkou k domu jsem ho poprosila, ať zastaví. Nechtěla jsem od něj odejít. Ještě ne. A hlavně jsem nechtěla přijít domů v tomhle stavu. Chtěla jsem to jít trochu rozchodit.
„Emme?“ oslovila jsem ho opatrně. „Nechci jít domů v tomhle stavu… Chci to trošku rozchodit. A chci ti něco ukázat,“ řekla jsem. Napadlo mě, že bych mu mohla ukázat moji kouzelnou mýtinku.
„Ukázat? Co?“ ptal se zmateně.
„Půjdeš se se mnou projít?“ zeptala jsem se a otvírala dveře od auta. Pomalu jsem vyšla směrem k lesu. On vystoupil z auta a následoval mě. V těch podpatkách to bylo přes trávu celkem složité, protože se mi pořád zabodávaly do země. Proto jsem si vyzula boty. Před lesem jsem se zastavila a boty obula.
„Kam mě to vedeš?“ ptal se Emmett s podtónem v hlase, který jsem nedokázala přiřadit.
„Uvidíš…“ pokusila jsem se odpovědět co nejtajemněji. Nadzvedl jedno obočí. Ou… Je tak sladký!
Vstoupila jsem do lesa a při první příležitosti jsem upadla. No, teda neupadla. Emmett mě stihl chytit a vyhoupl si mě do náručí. Se smíchem jsem mu začala bušit do jeho kamenné hrudi, ať mě pustí. On se jenom smál.
„Kam to bude, princezno?“ zeptal se se smíchem. Já ho navigovala celou cestu, až k mýtince. U ní se zastavil a já jsem využila chvíle, kdy byl omámen jejím kouzlem a vyskočila mu z náruče. Lehla jsem si do středu a zavřela oči. Když jsem je otevřela, Emmett se nade mnou nakláněl. Teprve teď jsem si uvědomila, že to on je muž z mého snu. Tohle je můj sen…
Omlouvám se za zpoždění. Bohužel, další špatná zpráva :(. Po třídních schůzkách jsem dostala zaracha do konce roku, takže se budu snažit přidat novou kapitolku aspoň jednou týdně, maximálně to bude snad jednou za 14 dní :(.
Děkuju za komentáře u minulé kapitolky a prosím o pochopení mé situace. :(
Autor: MaliNa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Prázdniny ve Forks - 5. Kapitola - 2. Část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!