Protože jste mi udělali strašnou radost tím, že hned první den přibylo 7 komentářů rozhodla jsem se napsat novou kapitolku co nejdříve. A teď k obsahu. Belle se zdá divný sen. O čem bude? Připletla jsem sem i naši známou a oblíbenou kouzelnou mýtinku v lese. Sice teď nebude mít moc velký význam, ale do budoucna s ní mám plány...
13.03.2010 (16:45) • MaliNa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1516×
2. Kapitola
Cítila jsem, že se tady něco stane, ale nevěděla jsem, jestli to bude dobré nebo zlé. Po nějaké době převalování jsem se konečně ponořila do říše snů.
Bella:
Probudila jsem se v deset hodin dopoledne, takže jsem se vyspala „ do růžova“. V koupelně jsem se trošku zkulturnila a šla se dolů nasnídat. Jak nečekané - všichni už byli vzhůru a po snídani. Táta s tetou se prohrabávali fotkami a vzpomínkami, máma jen seděla a tiše je pozorovala.
Na snídani jsem si dala cornflaky a moji závislost – kávu. Potom jsem šla nahoru, vybrala si něco na sebe, učesala a lehce namalovala. Rozhodla jsem se totiž projet po městečku. S tetou jsem si domluvila, že mi půjčí auto, a se slovy: „Nečekejte na mě s obědem, nevím, kdy se vrátím.“ jsem zabouchla dveře od domu.
Město vypadalo přesně tak, jak jsem si ho představovala. Nudně. Myslím, že už jsem objevila snad všechno. Taky tady bylo těch věcí, které stály za nalezení… ‘No jéje!‘ Řekla jsem si sama pro sebe, když jsem se podívala na hodiny. Bylo už půl páté. To budou zase kecy.
Když jsem dojela domů, naštěstí tam nikdo nebyl. Na kuchyňské lince jsem našla jenom vzkaz, na kterém stálo: „Bells, jeli jsme do La Push. V lednici máš nějaké jídlo. Vrátíme se pozdě. Pa máma“
„Uf,“ řekla jsem si sama pro sebe. „Mám to já ale štěstí.“
Dala jsem si večeři, protože za celý den mi pořádně vyhládlo, vysprchovala se a vyčerpaná padla do peřin. Zdál se mi divný sen. Šla jsem se projít do lesa za tetiným domem. Nevím, jak dlouho jsem šla, ale došla jsem na dokonale kulatou mýtinku. Byla krásná. Svítilo na ni slunce, všude byly rozkvetlé kytky a nádherně voněla. Lehla jsem si do středu a najednou se nade mnou nakláněl muž. Byl až nepřirozeně krásný a bledý a voněl ještě líp, než všechny kytky na louce. Podívala jsem se mu do očí. Byly červené.
Trhnutím jsem se probudila a najednou jsem měla chuť se sbalit, a vydat se tu mýtinku hledat. Podívala jsem se na hodiny. Byla přesně půlnoc a já jsem cítila, že se vrací únava. Sama sobě jsem ale slíbila, že se do lesa půjdu odpoledne podívat.
Probudila jsem se v osm ráno. To je tak akorát. Věděla jsem, že dole ještě nikdo nebude, protože přišli opravdu pozdě. To znamená, že dneska můžu být v koupelně o něco déle. Přece nebudu snídat sama…
Oblékla jsem si svoje oblíbené tepláky, pohodlné tričko, a vydala se do koupelny. Vyžehlila jsem si vlasy a stáhla je do culíku, a taky se nalíčila. Dala jsem si trošku make-upu, světle fialové stíny a řasenku. Sama sebe jsem musela pochválit. Slušelo mi to.
Potom jsem šla dolů a z nudy se pustila do přípravy snídaně. Nachystala jsem hrníčky na kávu a taky vodu, ať to potom můžu jenom zalít, vymačkala pár pomerančů, nachystala pečivo, dala na stůl sýry, marmelády a nevím co všechno, co se dá namazat na rohlík nebo chleba… A hlavně, jsem nachystala aspiriny. Dokážu si představit, co tam včera asi tak dělali.
Akorát jsem skončila s přípravou a všichni začali scházet dolů. Teta se na mě podívala obdivným pohledem a táta s mámou pochválili. Jó, někdy se i nuda hodí. Po snídani si táta s mámou šli ještě lehnout, protože včera trochu přebrali a teta si šla číst. Já jsem šla nahoru, převlékla se do něčeho, v čem můžu do lesa i mezi lidi oznámila tetě, kam jdu a kdy se asi vrátím a vydala hledat mýtinku ze snů.
Do lesa jsem vstoupila hned za domem a pokoušela jsem se jít směrem, přesně jako ve snu.
„Ježiš, to byl zase nápad,“ říkala jsem sama sobě po hodině bloudění lesem. „Jít hledat něco, o čem se mi jenom zdálo…“
Něco ve mně mi však říkalo, že to nesmím vzdát, že nesmím přestat hledat. Něco jiné, mi však přímo přikazovalo jít zpátky. Byl to můj žaludek. Vrátím se domů. Stejně už je nejvyšší čas abych se vydala hledat cestu. Teprve doma mi došlo, jak mě mé bloudění po lese unavilo. Najedla jsem se tedy, osprchovala, a stejně jako včera – totiž totálně vyčerpaná, jsem usnula.
Zdál se mi sen. Byl úplně stejný jako ten včera. Dokonce jsem se opět probudila přesně o půlnoci. Když jsem usnula podruhé, už se mi nic nezdálo. Ráno jsem se probudila poslední. Nasnídala jsem se a upravila a jela s tetou do města nakoupit. Když jsme se vrátily, máma akorát dodělávala oběd, tak jsem se najedla a znovu vydala hledat svou mýtinku.
Ještě jednou moc děkuju za komentáře. Myslím, že když je povídka úplně nová, vlastně i nová autorka, tak je 7 komentářů za jeden den úspěch. Pro mě teda jo =c) Další kapitolku se pokusím napsat zase co nejdříve.
Autor: MaliNa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Prázdniny ve Forks - 2. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!