Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Právo na šťastie - Dodatok

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Právo na šťastie - DodatokEšte krátky pohľad do života Diega, Winniefred a Freda.

23.05.2011 (18:00) • ada1987 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1512×

Diego

 

Když zavrzaly dveře, prudce jsem se otočil. Život, který jsem si vybral, vyžadoval, abych se pořád udržoval ve střehu. Ne, že bychom před někým utíkali často… stalo se to zatím jen jednou, ale přece. Museli jsme být připraveni. Jakmile si začnete být příliš jisti sami sebou, je to jako jednosměrná jízdenka do pekla. Nepochyboval jsem o tom, že tam stejně jednou všichni skončíme, ale rozhodně jsem chtěl udělat všechno pro to, aby to nebylo brzy.

Uvolnil jsem své napětí, když jsem ucítil nevolnost a vyšel jí naproti. Tohle byla jediná věc, kterou jsem na Fredovi neměl rád. Sotva jsem udělal krok, přiblížilo se i chvění, označující, kde se asi nachází. Prošel jsem hranicí jeho schopnosti a konečně ho spatřil. Tedy je. Společnost mu jako vždy dělala Winifred.

Jejich oči dokazovaly, že měli dobrý lov.

„Půjdeme?“

Přikývl jsem. Nebylo proč tu zůstávat. Přidal jsem se k nim a dával jsem si pozor, abych se nevzdálil z ochranného kruhu. Rozběhli jsme se ven z města. Běh byl tak samozřejmý, že jsem se mohl ponořit do vlastních myšlenek.

Winifred nám nedávno prozradila své tajemství. Měla schopnost potlačit záření, které vydávala naše kůže na slunci. Začali na tom s Fredem trochu pracovat a zjistili, že možná dokáže daleko víc. Možná dokáže udržet iluzi, že jsme lidé. To bylo úžasné. Poskytlo nám to nové cestovatelské možnosti, kterých jsme se chystali co nejdřív využít.

Vždycky jsem toužil po tom navštívit Tichomoří. Teplo, moře… a úplně jiná kultura, mentalita i atmosféra. Zamilované dvojici to bylo celkem fuk, jen když byli spolu, a tak jsem se ujal role „lodivoda“.

Těšil jsem se jako malé dítě. Nikdy jsem nedoufal, že se mi můj sen splní, ale díky Fred už brzy nasedneme jako obyčejní pasažéři do letadla a za použití upířího magnetismu se necháme bezplatně obskakovat.

Mou radost kalila jen vzpomínka na Bree. Snad se má dobře a nelituje svého výběru.

 

Alice:

 

Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale odchod Belly do Volterry byl jako náplast na krvácející ránu. Samozřejmě, že se nám po ní stýskalo, ale zároveň celá rodina ožila, když s Edwardem nemusela stále dokola prožívat jeho bolest, kdykoli se na ni podíval. I teď na ni myslel, ale zvykl si. Mohl si na ni uchovat krásné vzpomínky a nepřipomínala mu svým odtažitým chováním, že už nemohou být víc než přátelé.

Rose byla na vrcholu blaha, když se spolu s Jacobem starala o Nessie a ta překvapivě rychle pochopila, proč s ní maminka není. Vypadala teď na šest let, ale občas nás zaskočila úplně dospělým chápáním. Možná to byla daň za to, že vyrůstala v naší společnosti. Děti kolem ní nebyly, ale nezdálo se, že by jí nějak chyběly. Jacob jí dal všechno, co by mohla postrádat. Byl její nejlepší kamarád, udržel s ní krok a spolu se „strýčkem“ Emmettem soutěžili ve vymýšlení těch nejšílenějších hloupostí, které by mohli provádět.

Carlisle s Esmé byli šťastni, že je rodina pohromadě a že ji opustil oblak žalu, a Jasper si naše štěstí užíval snad nejvíc.

A co já? Bella mi chyběla. Její soucit, rozhodnost, jistota, co je správné, naše dohadování ohledně oblečení a rozpaky, kterých se nezbavila ani jako upír. Neodolala jsem a občas jsem se přeci jen podívala, jak se má a zda jí nic nehrozí. Samozřejmě jen tehdy, když jsem byla dost daleko od Edwarda. Nehodlala jsem ho svými vizemi trápit. Dost jsem se pobavila, když jsem viděla Bellu jako vítězku tréninků s Felixem. Jasper na ni mohl být hrdý.

Osud se nám ale částečně odvděčil a nahradil nám Bellu její maminkou Reneé. Ta krásně ztřeštěná a impulzivní osoba, kterou jsme poprvé potkali na Bellině svatbě, si s Esmé rozuměla natolik, že nás přijela navštívit, i když věděla, že Bella s námi není.

Přiznám se, že nás zaskočila. Nevěděli jsme přesně, co jí Bella řekla – tedy o Renesmé a při její vnímavosti nás mohla rychle odhalit. Nakonec to proběhlo hladce. Nechali jsme ji prostě mluvit a ona štěbetala, jako by s nikým nemluvila nejméně půl roku.

„Esmé, tak ráda vás všechny vidím. Cítím se tak zvláštně, když vím, že Bella dala přednost kariéře v cizině. Samozřejmě jsem ji podpořila, ale stejně – nechat tu Edwarda s tou holčičkou… Nejspíš si své rodiče ani nepamatuje, že? Jak ti sociální pracovníci vlastně Edwarda našli? Byl mu jeho bratr podobný?“

Otázky chrlila takovou rychlostí, že jsme si z nich dokázali bez problémů poskládat Bellin smyšlený příběh. Byl stejný, jaký jsme použili pro zvědavce ve Forks. Edwardův bratr s manželkou zahynuli a Edward teď vychovával jejich dceru.

Reneé zmlkla až ve chvíli, kdy je společně viděla. Byli si tak podobní, že nikdo nezapochyboval, že jsou příbuzní. Reneé zvedla ruku, jako by se chtěla Nessie dotknout, ale pak si ji položila na rty a z koutku oka jí vytekla slza: „Panebože, ty oči. Ona má Belliny oči.“

Podívala se na mě a já ji objala. Zašeptala jsem: „Neboj se, Reneé. Bella bude v pořádku, jen bude trvat, než se vrátí. O Nessie tu bude zatím skvěle postaráno. Edward je skvělý otec a Ness má navíc spoustu strýčků a tetiček, kteří by pro ni cedili krev.“

Emmett se na mě zakřenil a já byla v tu chvíli ráda, že je k němu Reneé zády. Divoce jsem zakoulela očima, aby ho nenapadlo utrousit nějakou nenápadnou poznámku.

Reneé přikývla, vytáhla kapesník a utřela si oči. Vysmrkala se a se zářivým úsměvem se otočila k Nessie. Rozpřáhla ruce: „Ahoj, maličká. Pojď dát pusu babičce.“

Nessie se k ní se zavýsknutím rozběhla a Reneé ještě omluvně střelila pohledem k nám: „Nevadí to, že ne? Vlastně jsem tak trochu babička, když je Ness Edwardova dcera…“

Esmé i já jsme se usmály: „Jistě, že to nevadí. Vítej v naší rodině, Reneé.“

 

Konec

Venované Aalex, ktorá musí myslieť aj na moju sklerózu.

Autor: ada1987 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Právo na šťastie - Dodatok:

 1
1. Aalex
23.05.2011 [20:24]

AalexDíky Adi, jsem moc ráda, že se nám povedlo povídku dovést do konce. Nápad je tvůj a já se jen přiživovala. Emoticon Díky za věnování i za spolupráci. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře