A konečne prichádzame ku Cullenovcom. Táto časť je akýsi prepis kapitoly Náhle rozhodnutie. Victoria a Riley sa vydávajú po Bellinej stope. Riley vedie s Bellou zaujímavý rozhovor, ktorý ho prinúti prehodnotiť svoj postoj k životu.
04.02.2011 (11:00) • ada1987 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1641×
9. část
Bella
Stála jsem zády ke stěně a sledovala Edwarda, jak se výhružně hrbí a vrčí. Úlevu, že kvůli mně nikdo nezemřel, vystřídala hrůza z toho, že nebezpečí je na dosah. Takže celé tohle schovávání bylo zbytečné. Prostě na nic. Stejně nás našli a my tu jsme teď tak zranitelní. Jsme tu sami. Říkám my, ale jde mi hlavně o Edwarda. Na mně nezáleží, ale kdyby se mělo něco stát jemu... Zavřela jsem oči a zavrtěla hlavou, abych si ji vyčistila od podobných myšlenek.
„Kdo?“ zeptala jsem se potichu.
„Victoria.“ Edward to jméno spíš vyplivl, než skutečně řekl. V tomhle podání znělo jako nadávka. „A není sama. Narazila na můj pach, když se vydala za novorozenými kvůli podívané – vůbec neměla v úmyslu zapojit se do boje. Jakmile mě ucítila, rozhodla se, že mě půjde hledat, protože usoudila, že kde budu já, budeš i ty.“
Byla dost blízko, aby mohl slyšet její myšlenky.
Zase se mi ulevilo. Kdyby to byli Volturiovi, znamenalo by to smrt pro oba. Ale když je to Victoria, nemusíme zemřít oba. Edward by to mohl přežít. Byl dobrý bojovník, stejně dobrý jako Jasper. Jestli si s sebou nepřivedla moc dalších, mohl by si probojovat cestu ven, zpátky ke své rodině. Edward byl rychlejší než kdokoliv jiný. Mohl to dokázat.
Moje oči prohledávaly hranici lesa a snažily se najít toho, kdo se tam skrývá. Jako by čekali jen na můj pohled, vystoupili společně na planinu. Victoria a nějaký asi osmnáctiletý kluk. Byl blond, vysoký a svalnatý, s očima, které doslova žhnuly krví. Keď som sa na neho pozornejšie zadívala, zalapala som po dychu. Bol to Riley Biers, mladý chlapec, ktorého rodičia boli na Charlieho policajnej stanici a zúfalo hľadali svojho strateného syna. Pamätala som si chlapcovu tvár z plagátov, ktoré som pomáhala roznášať po okolí Forks.
Nepochybovala jsem, že čeká jen na Victoriin povel. Jedinkrát si dovolil se na ni podívat a ke svému překvapení jsem v jeho očích rozeznala... lásku. On ji miloval. Nejspíš stejně jako Edward mě. Bude ji chránit do posledního dechu?
Rozdělili se, aby šel každý z jedné strany. Tak nás mohli dostat snadněji. Edward reagoval vrčením a tím, že se ke mně ještě přiblížil. Nehodlal jim dát sebemenší šanci zmocnit se mě, i kdyby to mělo znamenat jeho vlastní nevýhodu. Chtěla jsem protestovat, ale v tom Victoria lehce kývla k Edwardovi a beze slova tak toho druhého pobídla vpřed.
„Riley,“ oslovil ho Edward tichým hlasem.
Blonďatý chlapec ztuhl a vykulil oči.
„Ona ti lže, Riley,“ pokračoval Edward. „Poslouchej mě. Lže ti, stejně jako lhala těm ostatním, kteří teď umírají tam na mýtině. Nikdy jste neměli v úmyslu přijít jim na pomoc, že?“
Rileymu po tváři přeběhl zmatený výraz. Edward toho využil a posunul se kousíček stranou. Riley se mu automaticky přizpůsobil.
„Ona tě nemiluje, Riley.“ Edwardův tichý hlas byl vábivý, skoro hypnotizující. „Nikdy tě nemilovala. Milovala někoho, kdo se jmenoval James, a ty jsi pro ni jenom nástroj.“
Když řekl Jamesovo jméno, Victoria vycenila zuby. Její oči zůstávaly upřené na mně.
Riley se na ni nervózně podíval. Její tvář byla teď krásně čitelná. Doslova křičela, že Edward mluví pravdu. Na Rileym bylo vidět, jak rád by protestoval, ale při pohledu na ni mu došly argumenty. Jako by až teď všechno pochopil.
„Riley?“ řekl Edward.
Riley se na něj automaticky znovu soustředil.
„Ona ví, že tě zabiju, Riley. Ona chce, abys umřel, aby už nemusela nic předstírat. Ano – tys to pochopil, viď? Nikdy tě nechtěla. Každý polibek, každý dotyk byla lež.“
Bylo vidět, že každé Edwardovo slovo působí Rileymu fyzickou bolest. Bylo to, jako by mu dával jeden políček za druhým. Ale věřil mu. Stál na místě jako přikovaný.
„Riley,“ ozvala som sa, stále schovaná za Edwardovým chrbtom.
„Môžeš odísť,“ povedala som a podišla som k Rileymu. Edward sa ma snažil zastaviť, ale pohybom ruky som ho uzemnila.
„Nemusíš zomrieť. Sú aj iné spôsoby, ako prežiť. Pozri sa naňho.“ Ukázala som na Edwarda.
„Vidíš jeho oči? Aj ty môžeš mať také. Aj ty môžeš žiť ako človek, nie ako netvor!“ Pri poslednom slove to Rileyho telom šklblo. Bolesťou! Vnútornou bolesťou! Ťala som totiž do živého!
Podišla som k Rileymu ešte bližšie. Medzi nami nemohla byť vzdialenosť väčšia ako dvadsať sentimetrov. Viem, bolo obrovské riziko približovať sa k upírovi na takú vzdialenosť, ale ja som riskovať musela.
„Určite si mal v živote nejaký cieľ. Niečo, čo si chcel dosiahnuť. Čím si chcel byť?“
Rileyho oči sa náhle zmenili. Predomnou už nestál krvilačný upír, ale zlomený chlapec, ktorý sa každú chvíľu rozplače.
„Ten cieľ môžeš uskutočniť. Môžeš byť ako my! Môžeš ísť medzi ľudí a pri tom ich nezabiť.“
„Ale nemôžem byť tým, čím chcem byť. To nejde!“ odvetil medzi vzlykmi.
Chlácholivo som mu položila ruku na rameno.
„Povedz! Čím chceš byť?“ vyzvala som ho.
Slovo, ktoré povedal, mi vyrazilo dych.
„Chirurgom!“ Venoval mi pohľad, ktorým sa chcel zrejme presvedčiť, či ho nevysmejem.
„Poznám upíra, ktorý je tiež lekár. Mohol by ti pomôct. Bude ťa to stáť veľa usilia a sebaovládania, ale napokon zvíťazíš. Pri ranenom človeku budeš rozmýšľať, ako mu pomôcť, nie ako ho zabiť.“ Dodávala som mu odvahu.
„Alebo môžeš odísť a stravovať sa tak, ako doposiať,“ povedala som mu.
Poodstúpila som a natiahla som k nemu ruku. Zaváhal.
„Riley! To mi nemôžeš urobiť!“ zakričala Viktoria, ale on si ju nevšímal. Zľahka sa dotkol končekmi prstov mojej ruky, keď odrazu okolitý vzduch preťalo zúrivé zavrčanie. Z krovia sa vynorila pieskovožltá vlčia hlava. Seth!
Riley strelil pohľadom smerom ku mne, k Edwardovi a nakoniec k Victorií.
„Nemusíš zemřít,“ ujišťoval ho Edward a pohledem se stále vpaloval do chlapcových očí. „Jsou i jiné způsoby, jak žít než ten, který ti ukázala ona, Riley. Můžeš odejít. Nemusíš zemřít pro její lži.“
Edward se posunul o kousek dopředu a do strany. Teď mezi námi byl asi třiceticentimetrový odstup. Rileyho obličej byl zoufalý, když se podíval na Victorii, aby mu řekla, co má udělat. Ta však byla příliš zaujata šancí na to, zabít mě. Přenesla těžiště dopředu na bříška prstů u nohou a chystala se vyrazit.
„Poslední šance, Riley,“ zašeptal Edward.
Rileyho napětí se náhle uvolnilo, otočil se a rozběhl se pryč.
Až to Victorii probralo z transu. Volala za ním: „To on je lhář, Riley. Ty víš, že miluju jenom tebe.“
Riley však nezpomalil. Zmizel nám z dohledu a já si oddechla. Victoria se tím zvukem otočila a zabodla do mě pohled tak nenávistný, že mě zamrazilo. Moje smrt byla blízko, přímo jsem cítila, jak na mě sahá. V tom se Edward napjal k útoku.
Konec 9. části
Venované Lolalite
Autor: ada1987 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Právo na šťastie - 9. časť:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!