Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Právo na šťastie - 6. časť

16.01.2011 (10:15) • ada1987 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1622×

6. Časť

Pohľad Rileyho

Tej partie idiotov som vysvetlil pravidlá, ktorými sa mali riadiť. Victoria trvala na úplnom utajení. Bála sa, aby na nás nezaútočili ti, ktorých sme chceli zničit, a potom tu boli ešte tí druhí. Strážcovia, ktorí sa starajú, aby o upíroch nik nevedel.

Victoria mi vždy povedala, čo mám robiť. Nemusel som sa o nič starať, len ju poslúchať. Vedela o všetkom dôležitom. Občas mi to vadilo, mal som pocit, že o ničom nerozhodujem, že mi len dávkuje informácie, že mi nedôveruje tak, ako som si prial. Ale ona to vždy vycítila a pod náporom jej vášne som vždy zabudol na svoje pochyby, a vlastne všetko, okrem nej.

Som nesmierne šťastný, že ju mám. Jej láska bola to najlepšie, čo ma v živote mohlo stretnúť.

Hladil som jej ryšavé vlasy a sem-tam ju pobozkal na krásnu tvár.

„Milujem ťa,“ zašepkal som, no nedočkal som sa z jej strany žiadnej reakcie.

Zachytil som jej pohľad.

„Nad čím premýšľaš?“ opýtal som sa jej.

„Nad Cullenovcami,“ odvetila a pritúlila sa ku mne.

„Nelám si nad nimi svoju krásnu hlávku,“ zašepkal som a pobozkal som ju.

Ale jej bozk nebol tak vášnivý, ako by som si predstavoval. Asi má veľa starostí.

„Nemaj obavy! Zabijeme ich a Seattle bude len náš!“ ubezpečoval som ju, snažiac sa vyčariť úsmev na jej tvári.

Síce mi jeden venovala, ale bol príliš strojený.

Rozhodol som sa. Cullenovci musia zomrieť, a to už čoskoro. Nechcem o Victoriu prísť!

Pohľad Diega

Rileyimu neverím ani slovo! Všetky tie jeho reči o žltookých upíroch sú podľa mňa JEJ výmysel. Rovnako ako tie hlúposti so slnkom! Prednedávnom som odhalil i toto klamstvo.

Približne v tom čase som sa zoznámil s Fredom. Bol to milý a priateľský upír s dobrou povahou, aj keď s trochu desivým darom.

Rozhodol som sa, že s ním zoznámim svoju novú kamarátku.

„Niekoho ti predstavím,“ povedal som jej.

Očividne znervóznela.

„Koho?“

„Je to môj dobrý kamarát. Uvidíš, Fred je fajn...“

Dřív, než jsem mohl pokračovat, Bree ztuhla v půli pohybu. „Čože? Fred? Zrůda Fred? Zbláznil ses? Díky, ale už jsem párkrát měla tu čest, a zvracet se mi vážně nechce.“

Snažil jsem se ji uklidnit. „To bude v pohodě. Dokáže svůj dar ovládat, a když chce, stáhne ho tak, že se ti nevolnost vyhne. Já bych naopak řekl, že by se nám ten jeho dar mohl hodit. Je lepší než brnění.“

Nechal jsem ji, aby vše vstřebala. Po chvíli přikývla, a tak jsme vyrazili.

Celou cestu jsem přemýšlel o Rileym. On nebyl jako ti hrubiáni, které si vybíral a spolu s ní stvářel. Přemýšlel, snažil se nám rozumět a vcítit se do nás, aby nás mohl lépe ovládat a odhadnout, na co se chystáme. Potřeboval nás živé. Ale když jsem s ním párkrát mluvil o samotě, uvědomil jsem si, že kdesi uvnitř skrývá příjemnější tvář. Lidštější. Pravdivou. Takovou, která toužila po příteli a nelíbilo se jí, co děláme.

Podezříval jsem ho, že není takový vůdce, jak se stavěl. Že ve skutečnosti je jen loutka, která plní její příkazy. Možná tu novinku o slunci nevěděl. Třeba si opravdu myslel, že nás spálí. Zajímalo by mě, jestli skutečně věří tomu, co nám tu káže. Že až porazíme ty žlutooké, nebudeme se už muset skrývat. Potřeboval jsem si s ním promluvit a to brzy. V hlavě už se mi rýsoval plán, jak to udělat. Hlavně jsem z toho musel vynechat Freda a Bree. Tu především. Nehodlal jsem ji ohrozit.

I proto jsem trval na tom, že je seznámím. Kdyby se mi něco stalo, Fred by byl schopný ji ochránit.

Pohľad Bree

Keď mi Diego chcel predstaviť svojho kamaráta, zľakla som sa. Bála som sa cudzích upírov a neverila som im. Ale Diego ma presvedčil, že Fred, ako sa jeho priateľ volá, je OK.

Vošli sme späť do domu, kde sa Sára hádala s jedným z Raoulových poskokov. Chceli sme sa rýchlo prešmyknúť okolo, aby nás nezazreli, ale bezúspešne. Sára nás zazrela.

„Hej, vy,“ zakričala na nás. „Kde ste boli?“

„Čo ťa do toho?“ odvetil jej Diego.

Sára zavrčala. Od strachu som sa schovala Diegovi za chrbát.

„Takto som mnou hovoriť nebudeš!“ povedala a chystala sa na neho zaútočiť.

Odrazu však vytreštila oči a s rukou cez ústa vybehla von. Nechápavo som sa na Diega pozrela, ale on sa usmieval. Zrejme vedel niečo, čo ja nie.

Všimla som si, že sa pozerá kamsi za mňa. Sledovala som jeho pohľad a pri okne som zazrela stáť mladého muža s plavými vlasmi. Jeho tmavočervené oči naznačovali, že upírom je už dlhší čas.

„Bree, chcel by som ti predstaviť svojho kamaráta Freda,“ ukázal na upíra.

„Toto je Bree, jedna z nováčikov,“ predstavil ma Fredovi.

„Ahoj,“ povedal a odišiel.

Spýtavo som sa pozrela na Diega, ale ten len mykol plecom.

„Nie je príliš zhovorčivý,“ konštatoval.

„Poď!“ Vošli sme do miestnosti, v ktorej pred chvíľou zmizol Fred.

„Asi by sme tam nemali ísť,“ obávala som sa, ale Diego mávol rukou.

„Nemaj obavy!“

Miestnosť, v ktorej sme sa ocitli, bola plná rôznych kníh a časopisov. V kúte izby sa nachádzala posteľ a vedľa nej hojdacie kreslo, v ktorom sedel Fred.

Počkať! Posteľ? Na čo je upírovi posteľ?

Keď nás Fred zazrel, vstal a podišiel k nám.

„Prečo si ju sem priviedol?“ opýtal sa Diega a mňa si nepriateľsky prezeral. My dvaja zrejme kamaráti nebudeme.

„No tak, Fred! Nie si k dáme zrovna priateľský.“

„Ani nemám v úmysle byť,“ povedal a vrátil sa k rozčítanej knihe.

koniec 6. časti

5. časť 7. časť

Autor: ada1987 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Právo na šťastie - 6. časť: