Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Právnička - 7. kapitola

Svatebcane

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Právnička - 7. kapitolaDalší kapitola. Objeví se problémy!!! PS: V jedenácté kapitole se dočkáte pohledu Belly. Já vím, pozdě, ale přece.

08.12.2010 (10:30) • Michal7 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1746×

„Edwarde, nebudeme si tykat?“ nabídla mi s úsměvem.

„No… tak dobře,“ odmlčel jsem se a jen pozoroval její úsměv. Vyčkávavě se na mne dívala, a tak jsem začal.

„Já vím, že je to naprostá blbost, ale musím ti to říct. Víš, jsem do tebe - “

„Edwarde!“ zapištěla Alice. Otočil jsem se a viděl ji, jak běží po schodech dolů. Pak se mi zřítila do náručí.

„Můžeš mi říct,“ zasyčela mi do ucha, „co to provádíš?“

„Musím Belle říct pravdu!“ zašeptal jsem jí.

„Ne, to nesmíš. Když to uděláš, to smrduté psisko jí ještě více ublíží!“

Podíval jsem se na ni, jako by mluvila čínsky. Zvedla obočí a zašeptala:

„Copak necítíš, jak tvoje vyvolená zapáchá? To není parfém!“

Otočil jsem se na Bellu, ale ta nás ignorovala. Dívala se do papírů a měla vykulené oči. Pak si vzala telefon a vytočila nějaké číslo. Podíval jsem se zpět na Alici, a pak ji odstrčil.

„To určitě ne!“

Když jsem se otočil k Belle, tvářila se strašně. Pak si dala tvář do dlaní. Zhluboka se nadechla – nebo se o to pokusila. Pořád se jí špatně dýchalo – a zvedla hlavu.

„Můžete jít všichni sem?“ řekla. A najednou byl celý obývák plný. Bell nasucho polkla. Podívala se všem do tváře a naposledy si nechala Emmetta.

„Máme problém,“ pronesla pomalu. Všichni ztuhli.

„Svědek zmizel.“ Ještě asi pět minut bylo ticho. Pak promluvil Emm.

„Jak – jak jako zmizel?“ zeptal se a hlas se mu třásl.

„Prostě zmizel. Zmizel jako rumová bábovka na setkání anonymních alkoholiků,“ pokusila se o vtip. Ale v téhle chvíli to bylo na nic.

Všichni byli jako sochy. Rose se podívala na Emmetta a vypadala, že kdyby mohla, rozpláče se. Esmé objala Alici, protože jí byla nejblíže. Všichni objali své blízké až na mne. Bella se smutně podívala na Emmetta, ale pak řekla:

„Nemáš se čeho bát, Emme, když jsi nevinný, najdeme nějaký jiný důkaz.“

„Ale ty jsi řekla, že ti povídal, že viděl dvě hubené ruce v bílé košili…“

„Ano, ale on to řekl jenom mně. Já jsem si to nezapisovala, nenahrávala, ani nic takového. Takže je to, jako kdyby mi to vůbec neřekl. Klidně jsem si to mohla vymyslet.“

„Ale to znamená…“ načala Esmé, ale nemohla to dokončit. Bella přikývla.

„Je mi to líto. Volala jsem soudci, a bohužel bude muset jít Emm do vyšetřovací vazby. Dokud nebude soud.“ Všichni se na ni dívali jako na přízrak. Tohle se nemohlo stát.

„Já to nedovolím!“ zakřičela  najednou z plných plic Rose. Tvářila se, jako kdyby chtěla někoho praštit. A její myšlenky to dokazovaly.

„Rose, neboj se, zlato. Nic se mi nestane,“ usmál se té představě Emm. „A brzo se vrátím zpět. A zase bude všechno v poho.“

Dívala se na něj zmučeným pohledem. Pak si povzdechla. Emmett si už říkal, že bude v pořádku, ale ona ne.

„Zapomeň! Jestli někdo půjde do vězení, tak on!“ vyštěkla  a ukázala na mne. Vykulil jsem oči. Co to plácá?

„Ty jsi zločinec! Zasloužíš si to! Jasper mi řekl, co cítíš k Belle!“

Tak tohle jsem si nezasloužil. Zhnuseně se na mne dívala.

Vydechl jsem velké množství vzduchu a otočil se. Ale zarazily mě myšlenky Alice:

„Nemůžeš odejít. Musíš tady zůstat a chránit ji. On jí ublíží znovu. Nemusím mít vidění – a nemám, protože je nevidím – abych to věděla. Zůstaň tady. Kvůli ní.“

Otočil jsem se na ni. Takže její muž, který se k ní choval tak hezky, se změnil na hnusnou stvůru? V tom mě něco napadlo.

„Emmette? Můžeš jít se mnou?“ Díval se na mne zmateně, ale přikývl.

„Co se děje, brácho?“

Odpověděl jsem mu, až když jsme byli daleko.

„Chci, abys mi pomohl zmlátit toho bastarda!“

„A to je…?“

„Jacob. Muž Belly.“

„Hele, kámo, jenom proto, že ji miluješ – jo, Jasper mi to vyklopil– ho nemusíme bít.“

„Ale Emme, to on ublížil Belle. Copak si myslíš, že vážně spadla ze schodů?“

„No ne, ale…“

„NE! Prostě mi pomoz, uvidíš, že Bella bude vděčná.“

„No jo, já jí toho hodně dlužím, ale…“

„Co máš pořád s tím ale? Vždycky jsi udělal, co jsi chtěl. A teď?“

„No tak jo!“

Usmál jsem se.

Autor: Michal7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Právnička - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře