Dobře, tady je další Právnička. Napadlo mě, že bych tuhle kapitolu mohl pojmenovat. Takže tady je název kapitoly: Je to grázl!
05.12.2010 (16:45) • Michal7 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2068×
Jacob přestal jíst a podíval se na Bellu. Čekal jsem, co z ní vypadne. Byl jsem tak zvědavý! Byl jsem na větvi daleko od jejich obýváku, a tak jsem se přiblížil, abych slyšel lépe – vím, že je to na nic, já slyším skvěle, ale i tak - jenže strom, na kterém jsem stál, byl už starý a asi mě neunesl. Se skřípěním praskl v půli.
Oba dva se v hrůze podívali na strom, ale já už tam nebyl. Běžel jsem domů rychlostí světla. Jsem vážně pitomec! Jenže já jsem chtěl vědět, co mu řekne!
Když jsem doběhl do domu, všichni se věnovali – stále – Emmettovi, až na Alici. Dívala se na mě, jako by říkala: „To ti přeskočilo?“
Ale já ji nevnímal. Emmett se smál a kolem pasu objímal Rose. Ona se taky usmívala a její myšlenky byly tak něžné, jak jsem ještě u ní neviděl.
„Tak moc jsem se bála. Asi si budu muset poopravit názor na Bellu. Ale stejně by do věznice nenastoupil, protože by tam už nestála! Já bych ji srovnala se zemí!“
Tak tohle bych od Rose nečekal. Samozřejmě ty poslední myšlenky byly zase nafoukané, ale ty, co se týkaly její lásky k Emmovi, byly vážně… takové, jaké má třeba Esmé. Něžné a láskyplné. Zkrátka a dobře, tohle bych od Rosalie nečekal.
Když jsem kolem nich procházel, Emmett se na mě usmál. Vlastně se na mě usmáli všichni, až na Jaspera a jeho ženu Alici. A její myšlenky!
„Že se nestydíš! Je to vdaná žena, než potkala tebe, milovala svého muže. A - “
Cože? Cože to právě řekla? Nebo spíše pomyslela? Jako že už svého muže nemiluje?! Zastavil jsem se a podíval se na ni.
Alice se zatvářila provinile a pak dělala, jako by se nic nestalo. Dál jsem se na ni díval, ale ona překládala do arabštiny všechno, co Emmett řekl. Tohle dělala vždycky, když něco přede mnou tajila. Mohla by si najít novou výmluvu! Já už tohle znám. Pohlédl jsem na ni a přimhouřil oči. Ona se jen sladce usmívala a objala Jaspera. Ten jí něco zašeptal do ucha. Zachichotala se. Otráveně jsem odešel.
Tohle mi ubližovalo více než dříve. Asi proto, že teď jsem byl taky zamilovaný. Nešťastně. Bolelo to více, než bych čekal. Vešel jsem do pokoje a porozhlédl se. Pohled mi padl na okno. Vždyť jsem byl teď venku! Ale byl jsem na „sledovací misi“, ne na lovu. Takže bych si mohl něco ulovit.
Když jsem se vrátil, bylo pět ráno. To jsem byl venku tak dlouho? Nemohl jsem se dočkat až uvidím moji – sakra! Není moje!!! – Bellu. Alice nic nevidí. To je divné. Nevidí Bellu, takže neví, kdy přijde. Bylo to divné, protože mě viděla, když jsem… ehm, sledoval Bellu.
Za méně jak dvě hodiny přišla. Ale byla jiná. Měla oteklé oči a pod nimi velké kruhy. Pokulhávala? Vlasy měla slepené a… červené? Když jsem začichal pozorněji, ucítil jsem krev! I ostatní to cítili. Jasper se raději vytratil. Co se jí stalo?
Pozdravila a posadila se. Nikdo nemluvil. Esmé šla a objala ji. Když ji objímala, zašeptala jí do ucha: „Copak se ti stalo?“ Bella jen zavrtěla hlavou. Zhluboka se nadechla a pak sebou trhla. Jemně si položila ruku na žebra. Co to dělá?
„Tak, mluvila jsem s tím svědkem. Řekl, že viděl hubené ruce v bílé košili, jak vráží nůž do hrdla Lucase Diona – ta mrtvola. A tady máme zlom. Ty nemáš v žádném případě hubené ruce a ani jsi neměl bílou košili, je to tak?“ Vnímal jsem, co říká, ale jen okrajově. Její hlas, ten krásný sopránkový hlas, byl ochraptělý a skoro nebyl slyšet.
Všichni začali hulákat a Emmett poznamenal: „Takže je přece jenom dobře, že mám tak velký svaly!“ I Bella se zasmála, ale jen lehce. Jako by nemohla dýchat. Právě ze schodů scházel Carlisle a taky se usmíval. Slyšel všechno. Ale pak se zamračil a podíval se na Bellu.
„Bello, nechtěla bys, abych tě vyšetřil? Cítím tady – a určitě nejen já – spoustu krve. A taky slyším, jak se ti špatně dýchá…“
Bell se zatvářila vyděšeně. Pak začala rychle drmolit.
„Ne, ne. Ani nápad. Já… jsem… totiž to… ehm… spadla ze schodů,“ vysypala ze sebe, ale tak nějak jsem jí nevěřil. I všichni ostatní se na ni dívali nedůvěřivě. Bella si odkašlala a zase sebou škubla. To už k ní Carlisle vykročil a znovu na ni promluvil. Tentokrát naléhavěji.
„Bello, mohla bys mít nějaké vnitřní zranění, když… jsi spadla ze schodů. Měl bych tě vyšetřit. A taky bys mohla mít otřes mozku.“
Bella se tvářila čím dál vyděšeněji. Chvíli si to promýšlela a přikývla. Ale než vyšli nahoru, Bella zašeptala: „Ale můj muž se to nesmí dozvědět!“
Carlisle na ni pohlédl a pak pokrčil rameny. Že by jí to udělal on? Ale to určitě ne. Vždyť se k ní choval tak mile.
Později jsem zjistil, že má Bella zlomená dvě žebra a něco s kotníkem. Pak taky lehký otřes mozku a skřípnuté ledviny. Carlisle řekl, že tohle ještě nikdy neviděl a doporučil Belle, aby šla domů a lehla si. Jakmile se zmínil o domově, Bella zpanikařila. Když se jí Carlisle zeptal, jestli se bojí domů, odpověděla tak, že musí pracovat, a že když je Emmett nevinný, nemůže si pořád každý myslet opak. Že to není fér.
Teď Bella něco zapisovala a všichni se vytratili z místnosti. Až na mě. Když vzhlédla a zjistila, že je tam sama – skoro - znejistěla. Pak se podívala na mě. Chvíli na mě zírala čokoládovým pohledem a pak sklopila oči. Ale ještě jsem stihl vidět, že je rudá jako zapadající slunce. Ještě chvíli jsem se odhodlával a pak jsem se postavil.
„Bello, musím vám něco říct,“ začal jsem.
Autor: Michal7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Právnička - 6. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!