Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Právnička - 2. kapitola

01.12.2010 (14:00) • Michal7 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1730×

„Tak kdo chce jít první?“ zeptala se. Alice se přihlásila. No jasně! Ona musí být všude první. Bella se usmála a se slovy „tak pojď“ vyšly po schodech nahoru a šly do… Alicina pokoje.

„No dobře. Řekni mi něco o Emmettovi,“ vybídla ji a posadila se na postel. Alice se zhluboka nadechla. Viděl jsem Jaspera, jak se dívá na schodiště. Asi měl sto chutí vyběhnout za ní. Když jsem se podíval „k němu“, viděl jsem, že by chtěl být s ní a držet ji za ruku. Emmett se pořád nehnul z pohovky.

Teď mi bylo Jaspera líto více, než kdy dříve. Rosalie se taky tvářila vystrašeně. Bála se, že by Emm mohl jít do vězení. Samozřejmě by to do takového extrému nedošlo. Kdyby ho chtěli zavřít, to už by jsme určitě zmizeli, ale bála se už jen pomyšlení na vězení. Moc ho milovala. Bylo mi jí neskutečně líto. Sice nemám partnerku, ale dokážu si to představit. Poslouchal jsem dál rozhovor Alice a Belly.

„Takže, Emmett je ten největší vtipálek pod sluncem. Bez něj by naše rodina byla… jako pivo bez pěny,“ řekla a já jsem zvedl oči v sloup nad tím přirovnáním. I Carlisle zavrtěl hlavou.
„Dobře, teď mi řekni… co já vím. Nějakou situaci. Nebo něco takového. Jaké místo zaujímá ve vaší rodině,“ nabízela Bella Alici nějaké „téma“.

„No, Emmett je, jak už jsem řekla, náš vtipálek. Ke každé větě najde nějakou poznámku. Chápeš, jak to myslím?“ zeptala se. Podíval jsem se na Emma, ale on se díval na Rose. Ta se zase dívala na něj.

Nikdy nebyli na nějaké romantické řečičky, ale teď se navzájem dívali do očí, a bylo vidět, že bez sebe nebudou žít. Na Rose bylo vidět, že by zmasakrovala každého, kdo by chtěl jejího Emma zavřít nebo jinak ohrozit. I když on by si poradil i bez ní.

Esmé vypadala, jako by se měla každou chvíli sesypat a Carlisle ji držel kolem pasu, jako by ji držel pohromadě.

„Ano, jistě. A můžeš mi říct, kde byl v den vraždy? Sedmnáctého listopadu ve dvě hodiny a dvacet šest minut?“

„No, on byl... to je trošku problém... někde pryč. Nevím kde, protože se nerozhodl, kam půjde. Jen tak bloumal," řekla zkroušeně. Dokázal jsem si představit, jak se u toho tváří zničeně.

"Soudce - když mi dával potřebné papíry a tak dále - říkal, že Emmett našel mrtvolu pár minut po smrti. Potom se ho budu muset zeptat, jestli tam necítil nějaký cizí pach. I když to moc nepomůže. A... kde jsi byla ty?" zeptala se opatrně. Ona podezřívá Alici?

„No přece na nákupech. Byla jsem tam já, Rose a Jasper. Zrovna jsem natrefila na úžasnou košilku. A byla o polovinu levnější! Je z červené bavlny a na ramínku má... Jejda. Tebe to asi nezajímá, co? No, jak jsem řekla, byli jsem na nákupech."

Když to dořekla, slyšel jsem, jak pero škrábe na papíře. Asi si to zapisuje.

„S kým vším jsi tam byla?" zeptala se právnička. Tedy Bella.
„S Rosalií a Jasperem," odpověděla klidně Alice.
„Tak jo. Oni jsou automaticky mimo podezření. Takže je ani nemusím vyslýchat," oznámila spokojeně Bella.

Abych pravdu řekl, strašně jsem se těšil, až bude vyslýchat mne. Nevím, co to se mnou bylo, ale cítil jsem... já nevím. Bylo to něco krásného, ale zároveň nečekaného.Chtělo se mi zpívat – to bylo opravdu nedopadlo dobře, tak silné to bylo.

Najednou se na mě Jasper otočil a podíval se na mě jako na vraha. A jeho myšlenky mě dostaly: Jak můžeš v téhle situaci cítit lásku, a ještě k tomu ne k rodině?! Emmett potřebuje naši podporu, vědět, že stojíme při něm, ale ty...

Já měl jen otevřenou pusu. Okrajově jsem vnímal, jak Alice sešla po schodech a vyzvala Esmé, která se zvedla a zamířila ke schodům. Vzpamatoval jsem se a podíval jsem se po obýváku.

Carlisle se za Esmé zmučeně díval. Jeho myšlenky prozrazovaly, že se o ni bojí. Netuším proč a ani on si to nemohl vysvětlit. Povzdechl si a posadil se k Emmettovi z druhé strany. Položil mu ruku na rameno, a uklidňujícím hlasem mu řekl: „Bella je skvělá právnička, dostane tě z toho.“

Myslel jsem, že tohle Emma uklidní, ale takovou reakci jsem nečekal.

„A to mi jako nevěříte? Že kdybychom měli jiného právníka, odsoudili by mě?“ vybuchl.
„Myslíte si, že jsem toho chlapíka zabil, že jo?“ ječel na nás.

My jsme na něj jen vyjeveně zírali a i nahoře bylo ticho. Emmett zprudka oddechoval a pak, jakoby si uvědomil, co udělal, se začal omlouvat: „Sakra, co jsem to řekl?! Mrzí mě to. Já jen, že je toho na mne moc a taky jsem se bál, že mi nevěříte,“ drmolil, až mu skoro nebylo rozumět. Pak se zhluboka nadechl. Zase. Zase.

Když už s nadechl asi po páté, řekl: „Omlouvám se.“

Všichni se uvolnili. Raději jsem poslouchal rozhovor nahoře.
„No páni. To jsem nečekala,“ prohlásila zaraženě Bella. No paráda! Teď si naše právnička myslí, že je Emm vinný, když tak vybuchl.

„Na Emmetta je toho hodně. Myslí si, že mu nevěříme, a trápí ho to,“ zastala se ho Esmé.
„No tak jo. Začneme. Tohle se tě možná dotkne, ale kde jsi byla v den vraždy? “
„Byla jsem u zákazníka. Zařizuji dům jednomu pánovi s dětmi.“
„A můžeš mi na něj dát číslo?“

„Proboha proč?“ vyděsila se Esmé a skoro jsem viděl, jak si vyděšeně zakrývá pusu dlaněmi.
„No, musím si to ověřit. Jistě chápeš,“ řekla jí rychle Bella. Zdálo se, že se Esmé trochu uklidnila.

„To je samozřejmost,“ odpověděla Esmé zase laskavě. Najednou se kolem nás mihla a už letěla zase nahoru. Dala jí papírek, kde měla číslo. Bella tiše poděkovala.

„No dobře. To bude asi všechno. Velmi ti děkuji a promiň, že jsem tě vyděsila, ale potřebuji si to ověřit, i když se známe a já vím, že bys nikomu neublížila.“
„To nic, Bell, to nic.“

„Dobře, pošleš mi sem…“ slyšel jsem zašustění papírů. „Edwarda, prosím?“
„Jistě, jistě,“ odpověděla a já se usmál. Jsem na řadě. Konečně s ní budu mluvit. Když jsem si to uvědomil, viděl jsem Jaspera, jak se na mne zase divně dívá.

Nechal jsem to být, zvedl se a šel k Alici do pokoje za Bellou.

Autor: Michal7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Právnička - 2. kapitola: