Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Právnička - 17. kapitola

Anděl

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Právnička - 17. kapitolaDobře, je tady další kapitola. Upřímně, jsem rád, co jste si vybrali. "Za Bellu" se mi taky líbilo, ale bylo to čistě na Vás. Teď si užijte svoji volbu.

04.02.2011 (13:30) • Michal7 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1674×

„Prosím, nedělejte to. Musím… musím to dodělat. Dlužím mu to,“ prosila Bella a krčila se u zdi postříkané zčernalou krví. Tvář měla červenou, jak několikrát dostala facku, či něco horšího.

Muž, který na ni vzhlížel šedýma očima, se jen nevesele uchechtl a začal pomalu vytahovat nůž, který měl bezpečně uschovaný pod kabátem. Natáhl ruku s nožem k Belle a podíval se na ni očima náhle plných slz.

„Je mi to líto. Neměla jste se do toho vůbec plést. Kevin nebo Fernando by to udělali za mě, ale oni by to určitě udělali bolestivěji, myslím pro vás…“ Ruka, v které držel dýku, se mu začala třást. Celý se neovladatelně roztřásl.

„Mám přítelkyni. A dceru. Nakonec souhlasila, že si mě vezme! A až byste se dopátrala, že jsem jim pomáhal, a vy byste to určitě zvládla, ztratil bych vše, co je mi drahé… a to nemůžu dopustit.“ U posledních slov se mu vytratila z hlasu nerozhodnost. Ruka se mu přestala třást.

Bella cítila, že to je její konec, naposledy se nadechla a zavřela oči.

„Ještě jednou se omlouvám…“ zašeptal muž a přiblížil se k Belle.


Domem se ozval příšerný, srdceryvný řev.

 

 

 

 

Jela jsem autem a bylo mi do breku. Ne, jsem velká holka, nebudu… to přece není možný! Proč?! Proč já?! Proč?!

 

Otiskl se do mne. No to je paráda…

 

Smykem, jak to mám ve zvyku – já z toho auta vážně jednou udělám šrot -, jsem zastavila u jejich nádherného domu. Z něj se ozývalo spousta hlasů. Rozčilených. Když jsem se pořádně soustředila, zjistila jsem, že jich není nijak víc, jenom rodina Cullenů, jen se pořád překřikují.

 

Když jsem vystupovala a hlasitě třískla dveřmi – čistě kvůli efektu –, vše utichlo. Dokonce i ptáci byli potichu, jako by poslouchali celý jejich rozhovor a teď zmlkli, protože nechtěli, aby na ně přišli.

 

Potichu jsem vystoupala po schodech a čekala jsem, že mi někdo přijde otevřít, ale ono nic. Tak jsem prostě vešla, jako by to byl můj dům, ale chvíli jsem si myslela, že jsem se ocitla v galerii vyřezávaných soch. Nikdo se nehýbal. Všechny páry černých očí byly upřené na moji osobu.

 

Nebo že by ne?

 

Zkusmo – i když hloupě, já vím -  jsem se otočila, jestli za mnou nestojí nějaký upír nebo prostě člověk, ale nikde nic a tak jsem se zase otočila zpátky k… sochám. Ve chvíli mé zmatenosti se zřejmě nic zásadního nestalo.

 

„Dobrý večer.“ Nic. Můj hlas se ozýval ztichlým domem, až mě z toho zamrazilo. Konečně se někdo pohnul. Esmé.

 

„Ahoj. Ehm… nečekali jsme tě. Vlastně… jsme tě neviděli. Teda, Alice tě neviděla -“ Jmenovaná sebou trhla a vyděšeně vzhlédla. Esmé se na ni ale nepodívala, jen nasucho polkla.

 

„Chci říct, že neviděla, jak přicházíš, ale -“

„Nemáš hlad?“ přerušila ji Alice drzým hlasem. Přikývla jsem, ale ještě nikdy jsem neměla menší hlad než dnes a teď.

 

Esmé odcupitala do kuchyně s Alicí v patách. Otočila jsem se na Emmetta.

 

„Volal mi soudce. Do vyšetřovací vazby budeš muset nastoupit zítra do devíti hodin – ráno –, nebo ti pošlou písemnou „pozvánku“. Což si myslím nemáš zapotřebí.“ Rose tlumeně zavrčela a Emmett ji nepřítomně objal kolem pasu.

 

„Tak to ať tě ani nenapadne!“ zavrčel Edward až jsem nadskočila a díval se na něj. Emmett jen nevinně vzhlédl, ale pak se šibalsky usmál.

 

„Neboj. To jsou jen moje fantasie. Ale když už tam budu, tak bych mohl -“

„Ne!“ vyštěkl Edward. Emmett protočil oči a pokrčil rameny, ale pak mrkl na Rose. Ta se otočila a vydala se ke schodům. On ji následoval. Ještě jsem stačila zaslechnout: Ten suchar mi v tom tak zabrání… než ti dva zapadli k sobě do ložnice.

 

Edward se jen zhnuseně zašklebil a otočil své oči ke mně. Byly černé, jako všech ostatních.

„Už dlouho jsme nebyli na lovu,“ ozval se Carlisle, jako by mi četl myšlenky. Nevšimla jsem si ho. Seděl na pohovce a sledoval zprávy.

 

Přikývla jsem, jako že beru na vědomí, ale asi mě neviděl. Esmé mě zavolala, a tak jsem se vydala do kuchyně, celou cestu střežena jedním párem černých očí.

 

Vždyť je mi skoro pětatřicet! A jemu je navždy sedmnáct! Jak krásný věk to byl.

 

Jak mi říkal táta – pevně jsem sevřela víčka, aby mi ven neproklouzly nechtěné slzy –, svět ti tehdy ležel u nohou. On sám toho využíval, jak jen mohl. Když mi to vyprávěl, a mně samotné bylo asi jen deset, pořád se u toho smál a skoro nemohl mluvit, jinak by se zadusil. Jaké pubertální výjevy občas udělal…

 

Sedla jsem si za dřevěný naleštěný stůl a nepřítomně se pustila do jídla. Ani nevím, co to bylo.

 

Už dlouho jsem na tátu nemyslela. A to je špatně. Ale vždycky, úplně vždycky se rozpláču. Ať už myslím na veselé věci, nebo na něco smutného. I když myslím na něco neskutečně vtipného, co jsme spolu zažili, vyklouzne mi alespoň jedna slza.

 

To kvůli němu dělám tuhle práci. Zaslouží si to. Kdyby věděl, co jsem udělala po jeho smrti…

 

„Tobě to nechutná, Bells?“ slyšela jsem smutný nesmělý hlásek Esmé.

 

Zaostřila jsem na ni a viděla její obličej jen kousek od mého. Trochu jsme sklonila hlavu a viděla, že jsem nesnědla ještě ani sousto. Zato jsem z kuřete udělala naprostou nimru. Tohle se už nedá jíst. Esmé zjevně myslela na totéž.

 

„Udělám ti něco jiného…“ zamumlala tiše a vzala ode mě plný talíř.

 

„Ne, ne. To určitě ne. Já nemám hlad. Nevím, proč jsem to vlastně řekla, ale jíst nebudu, díky…“

 

Zvedla jsem se od stolu a zamířila do obýváku. Ještě jsem se na ni ale otočila. Byla opřená o linku a smutně hleděla na talíř. To ji tak rozesmutnělo, že jsem to nesnědla?

 

Zase se debatovalo. Nevím o čem. Když jsem překročila práh, všechno ztichlo. Alice měla položené dlaně na hlavě, a tvářila se ustaraně. Esmé si odkašlala. Najednou tady byla!

 

„Alice, ty za to nemůžeš. Když se ještě nerozhodl, co bude dál, nemůžeš to vidět…“ Zdálo se mi to, nebo se schválně vyhnula nějakým podrobnostem?

 

„Jasně,“ vyštěkla Alice a sedla si na gauč. Carlisle ji objal kolem ramen, ale oči nespustil od televize. Nic zvláštního se tam nedělo. Nebo jsem si to aspoň myslela. Najednou se na obrazovce vynořil muž s šedýma očima a zarostlým obličejem.

Autor: Michal7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Právnička - 17. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře