Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Právnička - 16. kapitola

Volturi the first delete csene RLC.


Právnička - 16. kapitolaTahle kapitola je trochu zvláštní, ale snad se bude líbit.

„Ta otisknutá… jsi ty,“ zašeptal a pak se rozzářil velikým úsměvem přes celou tvář a moje modlitby se zhroutily. Asi ode mne čekal jinou reakci, protože se přestal usmívat a podíval se mi do očí, jako by v nich četl nějakou šifru. Ironicky jsem zvedla jedno obočí.

„Na co tak vejráš?“ neodpustila jsem si poznámku. Jacob otevřel pusu a pak přimhouřil oči.

„Ty to jenom hraješ?“ zeptal se, ale hlas měl nabitý nadějí o opaku. Zavrtěla jsem hlavou. Jacob na mě upíral své zmatené a ublížené oči. Ještě chvíli jsem nic nechápala, ale pak mi to došlo.

„Jacobe, já do tebe nejsem otisknutá. Možná, že tě ještě trochu miluju, ale když jsem poznala Edwarda…“ Zavrčel, a tak jsem rychle pokračovala.

„Všechno padlo. Jsi teď jako můj kamarád, který je vlk,“ pousmála jsem se.

„A Edward je moje láska, sice neopětovaná, ale velká, a je upír,“ zasmála jsem se mému nesmírně vtipnému prohlášení, ale v duchu jsem zaskučela.

Jacob začal vrtět hlavou, už když jsem byla u slov moje láska. Nehorázně jsem se vyděsila, když mě popadl za ramena a začal mnou třást.

„To není pravda! Je jejich přirozenost, že lidi omamují. Je to v nich. Nemiluješ ho! Ne!“ řval na mě, tvář ztuhlou děsem. Hlasitě a namáhavě oddechoval a upíral na mne své napůl šílené oči.

„Promiň.“ Pustil mě a otočil se ke mně zády. Začala jsem couvat. Musela jsem pryč. Ihned! Bála jsem se ho tak příšerně moc, jako kdyby byl upír on a chtěl mě vysát. Naprosto mi ochromil mozek. Bylo to ještě horší, než když jsem viděla toho chlapa, který mě chtěl zabít.

Musela jsem pryč! Nevěděla jsem kam, ale hlavně jsem musela vypadnout. Když jsem otevírala dveře, viděla jsem obrovského, rudohnědého vlka, jak běží do nedalekého lesa. Tiše jsem vyjekla a hned jsem nastoupila do auta. Surově jsem narvala klíček do zapalování a už jsem ujížděla po mokré silnici, v hlavě jasný cíl.


 

ROZDĚLENÍ


 

„Ta otisknutá je… Jennifer. Nedávno se přistěhovala do La Push a táta mě donutil, abych ji šel pozdravit, když jsem tam ještě nedávno bydlel…“ mluvil, mluvil, mluvil… a já poslouchala, poslouchala, poslouchala. Nesmírně se mi ulevilo. Byla jsem najednou volná jako pták, který chce odlétnout za… Edwardem.

Začala jsem se usmívat. O mne nešlo. Objala jsem pořád se usmívajícího Jakea a zašeptala jsem:

„Přeju ti to, Jacobe, moc. Ale teď, když jsme oba zamilovaní, bychom se asi měli rozvést, ne?“ nadhodila jsem nenuceně. Cítila jsem, jak ztuhl.

„Děláš si legraci?“ vyjel na mě a podíval se mi do očí. Pokrčila jsem rameny.

„Myslíš, že až se to Jennifer dozví, myslím, že jsi se do ní otiskl, nebude jí vadit, že jsi ženatý? Navíc, když zjistí, že se přátelím s upírama?!“

„Ty se přátelíš s upírama?“ vyjekl. „Já myslel, že je jen obhajuješ!”

„No… to jo, ale Esmé je moje kamarádka…” zalhala jsem. Prakticky jsem se přátelila se všemi. S Alicí, Emmettem, Jazzem… i když s tím to je trochu horké…

„Aha,“ zafuněl ale pak se usmál. Taky jsem se usmála a znovu zavedla řeč na rozvod.

„S mými známostmi to bude hračka! Peter je ochotný mi pomoct. Víš… ehm… už delší dobu se mu moc nezamlouváš…“ zamumlala jsem rozpačitě. Vypadalo to, že není naštvaný.

„Chceš ji vidět?“ rozzářil se a už vytahoval ze zadní kapsy kraťasů fotku dívky. Když jsem ji viděla, málem se mi zastavilo srdce.

„Proboha!“ vyjekla jsem. „Kolik jí je?“ Dívka vypadala tak na dvanáct, třináct…

„No… v březnu jí bude třináct… ale nemysli si, že jsem nějaký úchyl, prostě se to stalo. Ale není výjimečná? Je, že? A má jiskry v očích a…“

Dále jsem ho neposlouchala. Dívka na fotce, Jennifer, byla oblečená celá v růžovém, měla delší světle hnědé vlasy… ale nemohla jsem posoudit, jestli je hezká. Byla na to ještě moc malá! Teď jsem se vůbec nedivila, proč Jacob nechtěl rozvod. Vždyť tomuto prckovi by to určitě nevadilo!

„Tak co, je zlatá, že?“ rozplýval se nad fotkou. Bylo mi to líto, ale cítila jsem k němu trochu znechucení. Chápala jsem to, ale když se teď na ni díval a mluvil o ní jako o kočce domácí…

„Už budu muset jít…“ zamumlala jsem a pozadu couvala ke dveřím. Jacob jen neochotně zvedl oči od fotky. Tvářil se lehce omámeně.

„Tak jo, zatím se měj.“ Ani si nevšiml, že je jedenáct hodin večer, jak byl zabraný do Jennifer.


 

 

Tak, teď je to na Vás. Myslím, že asi všichni budou chtít, aby se Jacob otiskl do Jennifer, ale kdyby se otiskl do Belly, bylo by to zajímavější, ne? Takhe by byl moc rychle konec. Ale nechám to na vás. Však já už to nějak zamotám, aby to bylo zajímavé:-)

Do komentářů napiště názor na rozdělení. Děkuju.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Právnička - 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!