Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Právnička - 14. kapitola

Sraz Ostrava!!! 27


Právnička - 14. kapitolaNa moje poměry hodně dlouhá kapitola. Pokročíme dále - hodně dále - a vy si zkuste prosmyslet, co se tam děje. Myslím, že na to příjdete. Pěkné čtení, Michal.

 EDIT: Článok neprešiel korekciou.

Nadechl jsem se. Pak vydechl. Znovu nádech, znovu výdech. A tak pořád dokola.

Bella se na mne divně dívala, ale pak se začala smát. Hrozně krásným smíchem. Podívala se na mě, a já ztratil pojem o světě. Díval jsem se. Jenom díval. Ona se mezitím přestala smát, a dívala se mi do očí se stejným odhodláním nikdy nepřestat.

 

Najednou se mi v mysli vynořil obraz. Nebyl můj. Rychle jsem trhnul hlavou doleva, abych ještě stihl vidět muže, který se snažil zabít Bellu.

Jel v autě. Ohromnou  rychlostí. Své šedé oči měl upřené na Bellu a pořád zrychloval.

 

Vrhnul jsem se za volant, bleskově nastartoval a jen taktak stačil uhnout. V mysli jsem slyšel, jak nadává.

 

Bell zrychleně dýchala. Těkala pohledem ze mne na ulici, až po auto, které do nás chtělo narazit.

 

Čekal jsem, že hned nastartuje a bude se snažit zmizet, ale on pořád jen stál a myšlenky se mu zmateně rojily v hlavě.

 

„Málem jsem zabil člověka. Málem zabil  člověka. Toho starého chlápka, který byl na těch záchodech, jsem nezabil, jen jsem pomohl Kevinovi odtáhnout tělo, ale tohle by byla přímo vražda. Co by si myslela Erica? Ale musíme ji zneškodnit, to je jasné, ale…“

 

Dál už jsem neposlouchal. Zaměřil jsem se na Bellu. Dívala se na mě s hrůzou v očích.

 

„Promluvíme si jindy,“ zamumlal jsem, ale bylo mi jasné, že už se jí nepřiznám. Tohle byla moje šance, a on ji zkazil. Už jiná nebude….

 

 

Mezitím doma

Drobounká upírka najednou ztuhla a upustila drobnou vyřezávanou kočku, kterou chtěla přemístit jinam. Měla svou vizi. Nejdříve se tvářila hrozně vyděšeně, ale pak se zatvářila nesmírně otráveně.

 

„To je takový… takový…“ Vůbec nenacházela slova. „Vůl,“ ulevila si konečně. Všichni se vyděsili. Alice takhle nemluví, musí to být něco opravdu vážného.

„Co se děje?“ optal se trochu vyděšeně Emmett. Bál se, že se jedná o něj. Alice, jako by mu četla myšlenky, odpověděla:

 

„Neboj, o tebe nejde. Vlastě nejde o nikoho známého… jen jsem viděla výsledek jednoho fotbalového zápasu, a… a… jeden hráč nedal…. Tu… jak se to říká… petaltu,“ brblala, aby zamaskovala to, co doopravdy viděla.

 

„Myslíš penaltu?“ zeptal se vychytrale Emmett. Alice se usmála.

„Jasně.“ Všechny obalamutila, až na Esmé. Několik vteřin si navzájem hleděly do očí.

Esmé viděla, jak se její syn, ten nejstarší, nejmoudřejší, nejlaskavější, dívá na její přítelkyni.

Ještě chvíli a poznala, že se nemýlí. Obě se usmály.

 

 

 

Řídil jsem. Chtěl jsem být co nejdříve pryč od toho vraha. Bella se dívala z okýnka a vypadala, že mě nevnímá. Jen jednou jsem zaslechl, co si pro sebe mumlala. Bylo to něco jako Proč to musel zkazit, teď už mi to neřekne nebo Tohle mu neprojde!

 

Moc jsem to nechápal, ale nezabýval jsem se tím. Myslel jsem, že se o to Alice postarala! A místo toho na Bellu znovu vyjede! Problémy se na nás valí ze vše stran.

 

Bella si rozhněvaně povzdechla.

 

„Na co myslíš? Ale pravdu,“ ozval jsem se, protože mi to nedalo.

„Myslím na to, že je to nefér. Kdyby ten šílenec do nás málem nenarazil, mohli jsme… chci říct… že mohlo být všechno jinak, no.“

 

Vůbec jsem se v ní nevyznal. Bylo jasné, že řekla pravdu, ale nějak zamotanou. Chtěl jsem jí něco říct, ale pak mi došlo, jak jsem jí vyznal lásku… a tak jsem si to rozmyslel.

 

„Počkej! Kam to jedeš?“ vykřikla Bella najednou vyděšeně. Zmateně jsem se na ni otočil. Chtěl jsem si nevšímat toho, jak jí zrychlilo srdce, když jsem se na ni otočil, ale nešlo to. Usmál jsem se. Bella to pobrala jinak, a tak se na mě taky usmála.

 

„No k nám,“ odpověděl jsem jednoduše. Zamračila se na mne.

„A proč k vám? Mám vlastní bydlení!“ namítla rozezleně. Nadechl jsem se, ale zavibroval mi telefon. A tak jsem zase vydechl, a zvedl ho.

 

„Co je?“ vyjel jsem na někoho na druhé straně. Slyšel jsem zavrčení.

„Zlobit bych se měla já, ne?“ vyštěkl na mě hlásek mojí sestry. Poraženě jsem zavřel oči. Nepotřeboval jsem vidět n a silnici. No jistě. Alice.

 

„Já vím,“ vydechl jsem unaveně a začal si jednou rukou masírovat čelo.

 

„Nech ji jít,“ povzdechla si Alice. Tryskem jsem otevřel oči. To nemyslí vážně!

„To si děláš legraci?“ znovu jsem byl nabroušený.

 

„Ne, nedělám,“ odpověděla klidně Alice. „Vím, co dělám. Uvidíš. Bude to lepší,“ domlouvala mi. Zničeně jsem se podíval na Bellu.

 

„Dobře,“ vydechl jsem poraženě a zaklapl telefon.

 

Bella

 

Edward mě vysadil doma a s tichým ahoj zmizel. Trošku jsem se bála. Ne Jacoba, to jistě ne, ale… nevím. Prostě jsem cítila strach. Vyšla jsem schody a vzala za kliku. Bylo odemčeno. Je doma!

 

Zatlačila jsem a dveře se otevřely. Vešla jsem do předsíně. Už tam čekal.

„Ahoj,“ zašeptal. Něco na něm bylo jiné. Tvářil se jinak. Měl v očích jiskry, které zmizely, když jsem mu řekla o Edwardovi… a pak ještě více zanikly, když si uvědomil, co mi udělal. A celý byl jiný.

 

„Musím ti něco říct,“ zachroptěl a vyšel ke mně. O krok jsem couvla. Zastavil se.

„Neboj se mě. Prosím.“ Tvářil se hrozně smutně. Povzdechla jsem si. Usmál se.

„Víš… co jsem, viď?“

Hystericky jsem se zasmála.

 

„Viděla jsem to na vlastní oči. Je jasné, že vím, co jsi.“

„No jo, ale o to nejde. Víš… už ti nebudu ubližovat. Nemyslím… tak jak jsem ti ublížil předtím… ale citově. Víš…něco se stalo. Něco, co všechno spraví.“

Pořád jsem nic nechápala.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Právnička - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!