Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Právnička - 12. kapitola

wendula

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Právnička - 12. kapitolaNo tak jo, už vás nebudu napínat. Zde se dozvíte, kdo je pan X - jé, už víte, že to není žena - a jak to vše viděla Bella. Pěkné počtení.

07.01.2011 (21:15) • Michal7 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1486×

Ten muž vypadal příšerně. Celý obličej a krk měl pořezaný. Později jsem si všimla, že mu chybí zuby. Ale čeho jsem si taky všimla, bylo, že to nebyl nás svědek.

Slzy mi začaly smáčet tvář, ale bylo mi to jedno. Semkla jsem rty, abych se nesmála. Byla to taková úleva.

„Tak co?“ zeptal se ten nepříjemný muž, který velmi smrděl alkoholem, jak jsem později zjistila. Zašklebila jsem se když se posunul blíže ke mne.

„Není to on. Poznala bych ho, i kdyby neměl oči,“ poznamenala jsem a otočila se. Hned na to jsem vyjekla. Přede mnou stál ten muž v bílém plášti. No, možná že někdy byl bílý, ale teď nebyl bílý ani na jediném centimetru látky. Polkla jsem.

„Děkujeme za návštěvu. Omlouváme se, že jsme vás sem pozvali tak pozdě, ale dříve tady bylo moc rušno,“ řekl a usmál se. Zvedl se mi žaludek. Dokázala jsem si představit, co se tady dělo, než jsem přišla.

Znovu jsem semkla rty a přikývla. Doufala  jsem, že to pochopí. Asi pochopil, protože mi uhnul a otevřel mi vstupní dveře. Nevšimla jsem si toho, ale měl i krvavé ruce.

To se nemůže umýt?

Vyšla jsem ven a rychlým krokem se blížila k autu.

„Dobře, děkujeme, že jste se zastavila, a budeme vás kontaktovat,“ řekl mi a já se jemně otřásla. Co když to příště bude on?

„To nic. Nashledanou,“ zamumlala jsem, a slyšela, jak můj hlas zní. Šlo poznat, že jsem plakala. Ale štěstím! Hrozně jsem se těšila domů, až přijedu a všechno povyprávím…

Ale ne. Mne už doma nic ani nikdo nečeká. No jo, Jacob, ale už to nikdy nebude takové, jako to bylo vždy. Ještě ráno by mi to vůbec nevadilo, ale když jsem se dozvěděla, jak to je, chtěla bych vrátit čas. Nikdy se nezamilovat do toho nadpřirozeného, krásného a navždy mladého Edwarda.

Nasedla jsem do svého autíčka. Miluju žlutou barvu. Podívala jsem se naposledy na ten hrůzostrašný nápis  a znovu se otřásla. Budu mít noční můry a muž v bílém bude hrát hlavní roli. To jsem ale ještě netušila, že to bude ještě horší. Mé noční můry budou mít asi sraz, nebo co.

Viděla jsem dalšího muže, jak jde směrem ke mně. Ale taky možná mohl jít k těm mužům. Pak jsem viděla někoho, koho bych poznala všude na světě. Edward! Edward! Edward!

To jediné mi běhalo hlavou. Jeho jméno se mi ozývalo v hlavě jako ozvěna. Pak se mi začalo ozývat ozvěnou něco jiného. Miluju Alici. Miluju Alici. Miluju Alici. Chtěla jsem něco udělat, i když jsem pořádně nevěděla co, ale Edward vzal muže do náruče, a trhnul. Zlomil mu vaz! Došlo mi to, když se muž málem sesunul k zemi.

Edward na mne pohlédl. Dříve bych se v jeho černých očích utopila, ale teď to byly oči zabijáka. Strčila jsem klíč do zapalování a jela velkou rychlostí pryč.

Na nic jsem nemyslela. Jen jsem musela pryč. Miluju vraha, došlo mi, ale má mysl se vzpouzela. Vždyť jsem ho viděla. Muž mu nic neudělal a on na něj zaútočil. Nebo snad lákavě voněl? Nevím, ale musela jsem pryč.

Za pár sekund bylo řízení nemožné. Lehce jsem natočila auto a pak smykem zabrzdila. Kdyby mě viděl táta…

Zvlhly mi oči. Nemůžu na něj myslet. Dala jsem si hlavu na volant a měla chuť udeřit. Jen lehce, abych se dostala do tmy. Abych měla na chvíli klid. Od všeho trápení. Mohla bych nerušeně spát, nevědět o světě. Možná bych mohla…

Vyrušila mě zaklepání na okýnko. Nesmírně jsem se lekla, a hned se mi v mysli vybavil muž v bílém. Podívala jsem se, abych zjistila, kdo mě to přišel zabít, ale zjistila jsem, že jo to Edward. No, to není o moc lepší. Díval se na mě. Já na něj. Viděla jsem, jak se mu pohnul krk. Došlo mi, že si povzdechl.

Zvedl svou sněhobílou, krásnou, vypracovanou… Sakra! Prostě zvedl paži a napsal mi na okénko otevři mi. No tak na to může rovnou zapomenout. Aby mě sežral, že? Přimhouřila jsem oči. Pak mi došlo, že jsou to vegetariáni, a že mi nejspíš neublíží. Pokrčila jsem rameny, nahnula se a otevřela.

Do auta povíval jemný větřík. Bylo to zvláštní. Nasedl a otočil se na mne. Ale já se na něj nedívala. Ještě pár minut bylo ticho, pak si odkašlal. Pohledla jsem na něj.

„Promiň, ale ten muž tě chtěl zabít. Musel jsem něco udělat,“ řekl  mi.

„A jak to víš?“ zeptala jsem se. Nebavilo mě to. Určitě řekne dalo se to čekat nebo instinkt?

„No… já čtu přece myšlenky. On ti to nikdo neřekl?“ oznámil mi a já ztuhla. Vždyť jsem si myslela, že je nemírně krásný, a že je obrovská škoda že jsem vdaná… To je snad zlý sen! Samovolně se mi otevřela pusa. Cítila jsem, jak mám vytřeštěné oči.

„Proboha, to snad ne,“ zašeptala jsem si. Takovou smůlu mít nemůžu!

Zasmál se. Že by mi znovu četl myšlenky a slyšel, jak jsem si myslela to o té smůle? Otočila jsem na něj. Stále se usmíval.

„Tobě je číst nemůžu,“ vysvětlil mi se smíchem. Nehorázně se mi ulevilo. Nic neslyšel. Oddechla jsem si a usmála  jsem se. Nikdy se to nedozví. Nikdy. Pak mi ale úsměv zmizel, sklopila jsem oči a musela dýchat. Pěkně zhluboka.

„K tomu, co jsem ti řekl doma…“ začal, ale pak se zastavil. Byla jsem mu vděčná.

„Já to nechci slyšet,“ zašeptala jsem zkroušeně.

„Ale já ti to chci vysvětlit,“ začal znovu. Zavrtěla jsem hlavou. Určitě pochopil.

„Můžeš si, prosím, vystoupit? Jedu domů, a nevím jestli… jestli by bylo dobré, kdybys tam byl taky, chápeš?“

„Já tě ale nepustím!“ řekl rázně a mně tím vyrazil dech. Co si o sobě myslí?

„Prosím?“ zeptala jsem se slušně, ale měla jsem chuť mu nakopat!

„Nepustím tě tam. Ať chceš, nebo ne.“ Díval se mi přímo do očí. Dýchání se mi zrychlilo, a mé srdce na tom nebylo lépe. Krucinál, jak to dělá? Musela jsem se osvobodit. Podívala jsem se na ten přístrojek, který velmi často měnil tu malou střelku. Hlavně doprava. Přimhouřila jsem oči, abych nedala přístup slzám, které se zase hlásily o slovo. Teď ne! Teď ne!

„Tak co, byl to náš svědek, nebo ne?“odvedl řeč jinak, a já mu za to byla vděčná. Podívala jsem se  na něj, a nadechla se, že mu odpovím, ale pak jsem to uviděla.

Autor: Michal7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Právnička - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře