Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska? Nesmysl! 18. kapitola

19.12.2010 (18:45) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2354×

18. kapitola

... a klekl si. Pak vytáhl ze saka krabičku a podíval se mi do očí.

„Bello, má lásko, miluju tě víc než cokoliv jiného. Slibuju, že tě budu milovat po celý zbytek věčnosti. A proto se tě, Isabello Marie Volturi Swanová, ptám, jestli si mě vezmeš za manžela?“ dořekl a otevřel krabičku, ve které byl nádherný prsten.

Já jsem nebyla schopna pohybu. Zdá se mi to nebo ne? Zdá se mi to, nebo mě tady právě Edward žádá o ruku a já stojím jako solnej sloup a nic neříkám?! V tom se mi vybavila slova, co mi řekla Alice, než jsme odcházeli: „Bello, ať se rozhodneš jakkoliv, nejprve se zamysli, co řekneš a mysli na to, že tě Edward miluje. Je hrozně nervózní.“

Podívala jsem se Edwardovi do očí a viděla jsem tam jen lásku, ale taky obavy. Z odmítnutí? Vždyť musí být jasné, co řeknu.

„Ano,“ zašeptala jsem.

„Ano, Edwarde, vezmu si tě a moc ráda,“ usmála jsem se na něj. Úsměv mi oplatil, nandal mi prsten a vyskočil na nohy.

„Děkuju,“ zašeptal a pevně mě objal.

„Miluju tě,“ řekl a pohladil mě po tváři.

„Miluju tě,“ řekla jsem a usmála se na něj. Pak mě vášnivě políbil a já mu to s nadšením oplácela.

Líbali jsme se hodně dlouho a když jsme se od sebe konečně odtrhli, pohladila jsem Edwarda po tváři.

Pak jsme si navzájem hleděli do očí a nic neříkali.

Uběhlo asi hodně času, protože jsem si všimla, že venku už svítá.

Odtáhla jsem se od Edwarda a podívala se na prsten. Byl krásný.

„Patřil mé matce, nechal jsem ho jen trošku upravit,“ zašeptal, jelikož si asi všiml mého pohledu.

„Je krásný,“ řekla jsem. Jen se usmál.

„Nemáš chuť?“ zasmál se a ukázal na skleničky na stole.

„Sice není čerstvá, ale lepší než nic,“ řekl a podal mi skleničku. Sám si vzal druhou a pozvedl ji k přiťuknutí.

„Jak tě napadla krev?“ musela jsem se zeptat.

„Mě ne,“ řekl a mně to docvaklo.

„Alice,“ řekli jsme oba najednou a zasmáli se.

„Ještěže ji máme,“ řekla jsem a zasmála se.

V tom se rozrazily dveře od pokoje a dovnitř vlítla Alice.

„Já to slyšela! A máš pravdu,“ řekla a založila ruce v bok, „ještěže mě máte.“ Pak se na mě vrhla a začala mě objímat.

„Já to věděla! Bude to skvělý!“ vykřikovala pořád dokola.

Po chvíli dovnitř vlítla Rose a v závěsu za ní Carlisle a Esme.

„Moc se omlouvám za Alici, ale nešla zadržet,“ řekla Rose.

„To je v pohodě,“ usmála jsem se.

„A gratuluju,“ řekla Rose a lehce mě objala.

„Bello! Edwarde!“ vykřikla Esme a oba nás mačkala v objetí.

„Jsem tak ráda, moc vám to přeju!“ vzlykla a pořád nás mačkala v objetí.

„Miláčku, nech je prosím tě,“ snažil se ji krotit Carlisle. Poslechla ho a pustila nás.

„Gratuluju vám,“ řekl Carlisle a usmál se. Pak všechny vyhnal ven.

„Konečně,“ vydechl Edward a objal mě. Usmála jsem se na něj a lehce ho políbila.

„Copak, nejsi rád, že je tvá rodina ráda,“ zeptala jsem se.

„Ale jo, jen to občas trochu přehánějí,“ vysvětlil. To má pravdu, ale lepší než moje rodina. Vzpomínka na Volteru mě rozesmutnila. Co asi řekne Aro na to, že si nevezmu Christiana, ale Edwarda? Nechá to být? Nebude dělat problémy? To vše mi vrtalo hlavou a Edward si asi všiml změny mé nálady.

„Lásko, co se děje?“ zeptal se a pohladil mě po tváři.

„Já... jen jsem si vzpomněla na Ara. Nevím, co od něj mám očekávat. Nedokážu odhadnout, jak se bude chovat. Jestli mě nechá být nebo bude dělat problémy,“ vysvětlila jsem.

„Neboj, on to snad pochopí,“ utěšoval mě.

„Snad,“ zamumlala jsem.

„Neboj, dobře to dopadne. Ale teď na to nemysli,“ řekl a já kývla.

Po chvíli jsem se převlíkla ještě z těch šatů do něčeho pohodlnějšího a sešli jsme dolů za ostatními.

Edward jim vykládal, jak to probíhalo na plese a tak. Naštěstí to tango moc nerozebíral, jen řekl, že to bylo zajímavé a že všichni koukali, což byla pravda.

Pak jsme si všichni jen tak povídali a koukali se na televizi.

Po poledni se Carlisle sebral a šel do práce, jelikož dnes už slunce nesvítilo.

Ještě chvíli jsme si jen tak povídali, když vtom Alice vypískla.

„Ne, Alice,“ zasténal Edward a já se začala bát. Co Alici napadlo?

„Ale jo, je to skvělý nápad! Běž!“ řekla nadšeně.

„Kam má jít?“ ptala jsem se zvědavě.

„Za Emmettem a Jasperem. Uděláme si dámskou jízdu!“ vykřikla nadšeně Alice.

„Aha,“ řekla jsem jen.

„Tak běž, čau,“ strkala Alice Edwarda a vypadala fakt směšně, jak se snažila ho zvednout z gauče. Edward si povzdechl a sám se zvedl. Nahnul se ke mně a políbil mě. Zapomněla jsem, že na nás kouká Alice, Rosalie i Esme a nechala jsem se unést. Přitáhla jsem si ho blíž za zátylek a pevně se k němu tiskla.

„Tak už běž!“ uslyšela jsem Alici a to mě probralo. Odtrhla jsem se od Edwarda a usmála se na něj.

„Miluju tě,“ zašeptal mi do ucha, políbil mě na tvář a zvedl se. Pak se na mě naposledy usmál a vyběhl z domu do lesa.

„Tak!“ vykřikla Alice a zatleskala rukama. Celkem jsem se zděsila, ale marně jsem přemýšlela, co budeme dělat. Přeci jenom na mně se vyřádily včera večer, takže bych tu vůbec být nemusela.

S přemýšlení mě vytrhla Alice, která lítala sem a tam a nosila na stolek různé serepetičky. Pak zapnula hifi věž a pustila rádio.

„Tak, Esme, tady si sedni a nastav mi ruce,“ přikázala Alice. Začala jí tvořit něco na nehtech.

Po chvíli sledování tvorby jsem se zaposlouchala do písničky, co zrovna hráli. Byla to Avril Lavigne, nobody's home. Aniž bych si to uvědomila, začala jsem zpívat. Uvědomila jsem si to až když Alice přestala lakovat Esme nehty a otočila se na mě. Přestala jsem a omluvně se usmála.

„Ne, jen pokračuj,“ vybídla mě Esme a mateřsky mě pohladila po vlasech. Souhlasila jsem tedy a dozpívala jsem konec písničky. Holky mi tleskaly a já byla dojatá.

Začala hrát další písnička, Walking on Sunshine. To je dobrá písnička. V tom mě něco napadlo. Vzala jsem si ovladač od televize a začala jsem zpívat první sloku, přičemž jsem ovladač používala jako mikrofon.

I used to think maybe you love me, now baby I'm sure.

And I just cant wait till the day, when you knock on my door.

Ukázala jsem na Rose, jakože má zpívat další sloku. Pochopila, vzala si odlakovač jako mikrofon a začala.

Now every time I go for the mail box, gotta hold myself down.

Cause I just cant wait till you write me, you're coming around.

„Tak a teď všechny refrén!“ vykřikla jsem a začala zpívat. Holky se ke mně hned přidaly.

I'm walking on sunshine. (whoa oh)

I'm walking on sunshine. (whoa oh)

I'm walking on sunshine. (whoa oh)

And don't it feel good. (HEY!) Alright now.

And don't it feel good. (HEY!) Alright now.

All right now yeah! (HEY!)

Každá jsme zpívaly něco a bylo to úžasné. Kývla jsem na Esme a ta se hned pustila do druhé sloky.

I used to think maybe you love me, I know that it's true.

And I don't wanna spend all of my life just waiting for you. (just waiting for you)

Na Alici jsem ani nemusela ukazovat, věděla, že je na řadě.

Now I don't want you back for the weekend, not back for a day, no, no, no!

Baby I just want you back and I want you to stay.

Zpívaly jsme znovu refrén a pak konečnou část.

Walking on sunshine.

Walking on sunshine.

I feel the love, I feel the love, I feel the love that's really real.

I feel the love, I feel the love, I feel the love that's really real.

A nakonec zase refrén, který jsme si pořádně užily. Nakonec jsme si pořádně zatleskaly.

„Páni!“ řekla nadšeně Esme.

„To bylo fakt dobrý,“ řekla se smíchem Rosalie.

„To teda jo, jsme vážně skvělý,“ řekla Alice. Ještě chvíli jsme rozebíraly náš úžasný zpěv. Ještě jsme si takhle zazpívaly dvě písničky a pak Alice dodělala Esme nehty. Pak přišla na řadu Rose a nakonec Alice. Všechny jsme měly krásné ruce a Alice byla spokojená.

Pak jsme si dlouho povídaly a nakonec jsme se rozhodly pustit film.

Naši dámskou jízdu jsme ukončily až ráno, když přišel Carlisle z nemocnice. Alice s Rose se rozhodly jet nakupovat a Alice svolila, že můžu být doma.

Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem se začetla do nějaké knížky, co jsem našla u Edwarda v pokoji.

Kolem oběda mi přišla sms od Edwarda: Ahoj lásko, do hodiny budeme doma. Těším se na tebe, miluju tě, E.

Musela jsem se usmát. Sice to s holkama bylo fajn, ale chyběl mi.

A opravdu, asi za hodinu se otevřely dveře a v nich stál můj anděl a nádherně se na mě usmíval. Beze slova jsem k němu došla a objala ho. Pak jsem si stoupla na špičky a políbila ho. Polibek mi opětoval a hladil mě u toho po vlasech.

„Ahoj,“ usmála jsem se, když jsme se od sebe odtrhli.

„Ahoj,“ zopakoval pozdrav.

„Tak jak sis to s holkama užila?“ zeptal se.

„Bylo to fajn, nejdřív jsme dělaly nehty, zpívaly, pak zase dělaly nehty, povídaly, koukaly na film... No znáš to,“ řekla jsem a mávla nad tím rukou.

„Co na lovu?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Ale, Emmett si dělal srandu, honil medvědy po lese... Znáš to,“ řekl a napodobil mě mávnutím ruky. Zasmáli jsme se a já ho lehce políbila. V tom Edward ztuhl a úsměv se mu z tváře vytratil.

„Edwarde, co se děje?“ zeptala jsem se, ale neodpovídal.

„Edwarde!“ zkusila jsem to znovu, ale nic. Po chvíli se na mě smutně podíval a pevně mě objal. Hlavou mi vrtalo jediné: Co se děje?

17. kapitola Shrnutí 19. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska? Nesmysl! 18. kapitola: