Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska? Nesmysl! 13. kapitola

07.11.2010 (07:30) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2474×

13. kapitola

Stál tam učitel.
„Pane Cullene, slečno...“ zadrhl se, „Swanová. Isabella Swanová, jsem tu nová,“ pomohla jsem tomu chudákovi.
„Jistě, takže pane Cullene, slečno Swanová, nechte si to laskavě na doma nebo prostě jinam,“ řekl a my s povzdechem šli do tělocvičny.
„Tak vážení, dneska vás rozdělím na dvě družstva a budete hrát basket. A hezký smíšené. Tak do toho,“ řekl a začal nás rozdělovat.
K mé smůle jsem nebyla s Edwardem, takže jsem tam jen tak stála a pozorovala ho přes celé hřiště.

Když jsme si měnili strany a my se s Edwardem míjeli, usmála jsem se na něj a chtěla jít dál. Ale on mě chytl za ruku a políbil. Samozřejmě jsem zapomněla na vše okolo a nadšeně mu polibek oplácela.
„Pane Cullene! Slečno Swanová! Už jsem vám jednou říkal, ať si to necháte na doma!“ ozval se naštvaný hlas učitele a já překvapeně odskočila od Edwarda. Ten se jen zasmál, pohladil mě po tváři a pokračoval na svou stranu. To samé jsem udělala i já a rychle jsem vykročila.
Po zbytek hodiny jsem se snažila ignorovat šeptání a pohledy ostatních.

Po konci hodiny jsem se šla hned převlíknout a snažila jsem se ignorovat šeptání ostatních holek, tak jako v tělocvičně.
Před šatnou na mě čekal Edward. Společně jsme se vydali na poslední hodinu, biologii.
Ta proběhla bez problému a my se vydali k autu. Nasedli jsme a vydali se domů.
„Tak jak se ti líbil tvůj první školní den?“ zeptal se Edward.
„Bylo to zajímavé,“ řekla jsem a usmála se.
„Hlavně tělocvik, co?“ řekl a zasmál se. 
„Ano, ten byl opravdu zajímavý,“ zasmála jsem se a to už jsme byli před domem.

„Ahoj Bello, tak co, jak se ti tam líbilo?“ objímala mě ještě ve dveřích Esme.
„Bylo to opravdu zajímavé,“ zopakovala jsem již poněkolikáté.
„Prej jste ztropili nějakou scénu na těláku,“ řehtal se Emmett. Esme se na mě tázavě podívala. Já jsem vrhla prosebný pohled na Edwarda a doufala, že to nějak vysvětlí.
„Ale, nic se nestalo,“ řekl Edward a mrkl na mě. Esme se zamračila a zakroutila hlavou.
„Alice, je něco nového?“ odvedl Edward pozornost na něco jiného. 
„Ne. Pravidelně sleduji Ara, ale nic,“ řekla smutně.
„Mají plnou práci s Rumuny. Jsou silní, ale na Volterskou gardu nemají,“ řekla Alice, asi aby mě uklidnila. Ale musím přiznat, že jsem o můj bývalý domov moc velkou starost neměla.
„Víte co je nového?“ ozval se Carlisle a Edward mírně zabručel.
„Volal jsem Eleazarovi, kvůli tvému daru, Bello,“ řekl a kývl na mě. Nechápala jsem, jak s tím souvisí. Tázavě jsem se podívala na Edwarda.
„Víš, Eleazar má dar rozpoznávat cizí dary,“ vysvětlil mi rychle Edward a já kývla.
„Dohodli jsme se, že celá rodina přijede na návštěvu. Chvíli jsem váhal, jestli je to dobrý nápad, ale nakonec jsem dospěl k názoru, že rozptýlení nám všem pomůže,“ dokončil svou řeč.
„Carlisle, vždyť tu byli minulý týden!“ namítl Edward.
„To sice ano, ale jsem hrozně zvědav na Bellin dar,“ řekl s mírným úsměvem k Edwardovi, který se zamračil.
„Dobře, když myslíš,“ řekl a usmál se. Zase mi něco uniklo.
„Kdy přijedou?“ zeptala se Esme.
„No, měli by tu být do dnešního večera,“ řekl Carlisle a Edward se znovu zamračil.

Pak se všichni začali věnovat svému. Carlisle četl knihu, Esme listovala v kuchařce, Alice a Rose si lakovaly nehty a Emmett s Jasperem hráli hry.
„Nepůjdeme nahoru?“ zeptal se Edward a já kývla.
Došli jsme ke mně do pokoje, kde jsme si lehli do postele a jen tak si povídali.
Nevím kdy, ale najednou se mi začali zavírat oči a já usnula.

Probudil mě hluk venku. Slyšela jsem auto. Překulila jsem se na druhý bok a přitiskla se víc k Edwardovi. 
Už jsem skoro zase spala, když ke mně dolehl neznámý hlas ze zdola.
„Kde je Edward?“ řekla neznámá dívka a pak jsem slyšela, jak běží po schodech. S trhnutím otevřela dveře vedlejšího pokoje a vzápětí je zase zabouchla.
„Tam?“ slyšela jsem a hned na to se otevřely dveře.
„Edwarde!“ vykřikla neznámá.
„Potichu! Co tady děláš, Tanyo?!“ řekl šeptem Edward, ale já jsem se úplně probrala a rychle jsem se posadila. Jak to muselo vypadat!
Ležela jsem na Edwardově ruce, která mě objímala kolem pasu. Hlavu na jeho hrudi, jedna noha přehozená přes něj.

Rozhlédla jsem se po místnosti a všimla jsem si upírky ve dveřích.
Byla krásná. Měla kudrnaté blonďaté vlasy se zlatým nádechem. Celkem vysoká, štíhlá postava, zlaté oči, které mě probodávaly zlostným pohledem.
„Bells, můžeš klidně ještě spát, Tanya je na odchodu,“ řekl Edward něžně a pohladil mě po vlasech. 
„Ne to je dobrý,“ řekla jsem a usmála se na něj. Naklonil se ke mně a lehce mě políbil, Tanyi si vůbec nevšímal.
„Ehm, ehm,“ zakašlala a Edward se ode mě odtáhl.
„Pojď Bell, představím tě všem,“ řekl a společně jsme se vydali dolů. Slyšela jsem, jak za námi jde Tanya a něco si brblá.
„Edwarde, Bello, tady jste,“ řekl Carlisle.
„Vážení, to je Bella,“ řekl a ukázal na mě. Všichni se na mě podívali a já si zase připadala jako zvíře v zoo.
„Ahoj Bello,“ usmáli se na mě všichni, až na Tanyu, ta se ušklíbla.
„Bello, to je Carmen, Eleazar, Kate, Irina a Tanya,“ ukazoval mi Edward na jednotlivé postavy a já se na všechny usmála.
„Ahoj, ráda vás poznávám,“ řekla jsem a opřela se zády o Edwardovu hruď. On mě objal kolem pasu a přitáhl si mě blíž.

Pak si všichni posedali na gauč a povídali si, ale já je moc nevnímala. 
Seděla jsem na Edwardově klíně a užívala jsem si jeho přítomnost. 
Vnímala jsem jen jeho ruku, která mě objímala kolem pasu a jeho rty, které se každou chvíli dotkly mých vlasů, tváře...
„Bello?“ promluvil na mě Carlisle a já se s trhnutím probrala z „transu“.
„Ano?“ řekla jsem.
„Právě mluvíme o tom tvém možném daru,“ vysvětlil mi.
„Aha,“ řekla jsem. Vážně inteligentní odpověď.
„A přišli jste na něco?“ optala jsem se zvědavě.
„No, Eleazar se mnou souhlasí. Vypadá to na štít, ale jelikož je to dar, který blokuje ostatní dary, nemůže to pořádně zjistit,“ řekl zamyšleně Carlisle.
„Aha, no to nevadí,“ řekla jsem s úsměvem a nechala je dál spekulovat.
„Já myslím, že kdyby byla Bella úplný upír, nemohl by jí Edward číst myšlenky vůbec,“ vysvětloval Carlisle a vnukl mi tím nápad.
„Edwarde, slyšíš teď Belliny myšlenky?“ optal se Eleazar. Edward zakroutil hlavou.
Mohla jsem se tedy v klidu zaobírat svými myšlenkami.

Jak Carlisle řekl, že kdybych byla úplný upír, nečetl by mi Edward myšlenky, tak mi to došlo. Kdybych se nechala proměnit v plnohodnotného upíra, byla bych silnější a připravená, až Aro přijde. A navíc, bych mu tím udělala radost. Vždycky chtěl, aby ze mě byl normální upír. Tou lidskou částí jsem mu připomínala matku a taky to, že umřela mou vinou.
„Bello, lásko, slyšíš mě?“ zatřásl mi ramenem Edward a vytrhl mě z mého přemítání.
„Co se děje?“ zeptala jsem se zmateně.
„Zajímalo by mě, jestli dokážeš svůj štít ovládat už teď,“ řekl Eleazar a já jen pokrčila rameny.
„To netuším,“ řekla jsem popravdě a myslela jsem, že budou zase spekulovat a já budu moct v klidu přemýšlet, ale opak byl pravdou.
„Co kdybychom to vyzkoušeli?“ navrhl a já na něj koukala dost vykuleně, až se Emmett rozesmál. No jo, co jeho nerozesměje.
„No, eh, já nevím...“ vykoktala jsem a zmateně se podívala na Edwarda. Ten se na mě povzbudivě usmál.
„Tak můžu to zkusit, ale nevím jak,“ řekla jsem popravdě a vyvolala tím další vlnu spekulací, ale nemohla jsem přemýšlet. Musela jsem poslouchat.
„Nevím, jak bychom to mohli vyzkoušet,“ zamumlal Carlisle zamyšleně a vypadalo to, že vůbec nevnímá okolí.

Zhruba půl hodiny Carlisle s Eleazarem spekulovali, jak by se to mohlo vyzkoušet, ale já je nevnímala. Ne proto, že bych se zabývala předchozími myšlenkami, ale proto, že mě rozptyloval Edward. Konkrétně jeho polibky, které smiřoval na krk, tvář, spánek... 
„Dobře, dobře. Co kdybychom to odložili?“ řekl Emmett.
„Mám plán. Co kdybychom zajeli do nějakého klubu?“ navrhl nadšeně. Všichni byli pro, ale mně se nechtělo.
„Klidně běžte, ale já zůstanu tady. Nikam se mi nechce,“ řekla jsem popravdě.
„Já zůstanu s tebou,“ řekl hned Edward a usmál se na mě.
„Klidně běž, mně to nevadí,“ řekla jsem, ačkoliv opak byl pravdou.
„Ale já tady chci zůstat. Co bych tam asi dělal?!“ Jen jsem ho lehce políbila, vděčná, že zůstane.

Nakonec jela Alice s Jasperem, Emmett s Rose a Tanya, Kate a Irina. Carlisle, Esme, Eleazar a Carmen se rozhodli pro lov. Doma jsme zůstali jen my s Edwardem.
„Tak co podnikneme?“ řekl Edward s úsměvem na tváři, když se dům vyprázdnil. V tom mi zakručelo v břiše. Začervenala jsem se a Edward se zasmál.
„Co by jsi si dala dobrého?“ zeptal se a společně jsme došli do kuchyně. 
„To je jedno, třeba rohlík,“ řekla jsem popravdě. Nevšímal si mé odpovědi a strčil hlavu do ledničky. Po chvíli něco vytáhl a začal se upíří rychlostí pohybovat po kuchyni. Sedla jsem si ke stolu a pozorovala ho.
Asi po půl hodině přede mě položil talíř a misku se salátem.
„Prosím, slečno. Podávám těstoviny se sýrovou omáčkou a s kuřecím masem. K tomu zeleninový salát. Přeji dobrou chuť,“ řekl a uklonil se. Začala jsem se smát a Edward po chvíli taky.
„Děkuju,“ řekla jsem a lehce ho políbila. S chutí jsem se dala do jídla. Bylo to výborné.

„Bylo to výborné,“ pochválila jsem ho, když jsem dojedla.
„Děkuju,“ zopakovala jsem, ale tentokrát jsem ho políbila pořádně. Vášnivě, ale zároveň něžně. S nadšením mi polibek oplácel. 
Ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitla v jeho náručí a cítila jsem, jak se rozeběhl, asi do pokoje. Moje domněnka byla správná, jelikož mě vteřinu nato pokládal na postel. Pořád jsme se líbali. 
Už jsem skoro nemohla dýchat. Sice jsem poloupír, ale i tak potřebuju dýchat. Edward to vycítil a odtáhl se. Přesunul se polibky na můj krk a výstřih.
Omotala jsem mu nohy kolem pasu, chtěla jsem si ho přitáhnout blíž, ale to už nešlo. 
Rukama jsem mu přejížděla po zádech a najednou mi začalo jeho tričko vadit. Začala jsem mu ho hrnout nahoru, hezky pomalu. Odtáhl se od mého krku a rychle si tričko přetáhl přes hlavu. Hned nato se mi zase začal věnovat. 
Přejížděl mi rukama po bocích a pomaličku mi začal hrnout tričko nahoru. Když jsem měla odhalené celé břicho, odtáhl se a tázavě se mi podíval do očí. Namísto odpovědi jsem si rychle triko vysvlékla a vrhla se na jeho rty.
V tom dole bouchly dveře.
„Jsme doma!“ ozvalo se ode dveří.

12. kapitola Shrnutí 14. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska? Nesmysl! 13. kapitola: