Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska? Nesmysl! 11. kapitola

16.10.2010 (12:30) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2376×

11. kapitola

Ráno mě probudil studený dotek na tváři. Musela jsem se usmát. Otevřela jsem oči a dívala jsem se do těch Edwardovým. Skláněl se nade mnou a usmíval se jako sluníčko.

„Dobré ráno, lásko,“ zašeptal a políbil mě. Přitáhla jsem si ho blíž k sobě a zapletla mu prsty do vlasů. „Jak jsi se vyspala?“ zeptal se, když se odtáhl.

„Naprosto skvěle, když jsi tu byl se mnou,“ řekla jsem popravdě a lehce jsem ho políbila.

„Máš hlad?“ Odpovědí mu bylo zakručení v mém žaludku. Lehce jsem zčervenala. „Co si dáš dobrého? Myslím, že Esmé už dole něco kuchtí,“ řekl a měl pravdu. Ucítila jsem nádhernou vůni.

„To voní jako... To jsou lívance! Esmé dělá lívance!“ identifikovala jsem vůni. Vylítla jsem z postele a svou poloupírskou rychlostí jsem seběhla dolů.

„Ahoj Bello,“ pozdravili mě všichni.

„Pěkná košilka,“ řekl Emmett a začal se smát. Uslyšela jsem vedle sebe zavrčení. Že by se Edwardovi něco nelíbilo? Došlo mi, co Emmett řekl a stejnou rychlostí jsem zase vyběhla nahoru a rovnou do šatny. Vzala jsem si volné tepláky a tílko. V koupelně jsem si rychle vyčistila zuby a hnala jsem zase zpátky dolů, tentokrát rovnou do kuchyně, aby mě zase někdo nevyrušil.

„Ahoj Esmé, krásně to tu voní,“ pochválila jsem jí to.

„Ahoj, na, tady máš,“ řekla a podala mi talíř plný lívanců. „Chceš k tomu marmeládu, šlehačku nebo třeba karamel?“ zeptala se a já nevěděla, co si mám vybrat, tak jsem si dala od každého trošku.

„A jak se ti vůbec spalo? První den v novém?“ zeptala se.

„Parádně. Postel je opravdu pohodlná. Ještě jednou moc děkuju, Esmé,“ řekla jsem a cpala do sebe jeden lívanec za druhým. Esmé se usmála a odešla.

Najednou se mě dotkly ruce. Lekla jsem se, ale bylo mi jasné, kdo to je. S úsměvem jsem se otočila na mého anděla.

„Jdeš si dát se mnou?“ zeptala jsem se a musela jsem se držet, abych se nezačala smát jeho výrazu. Ale vydržela jsem to. „No tak, sedni si,“ vyzvala jsem ho a on si prkenně sednul. „Esmé se opravdu povedly, vážně nechceš?“ Jen zakroutil hlavou. Pokrčila jsem rameny a dojedla to.

Pak jsem se zvedla a chtěla umýt nádobí, když mi někdo nádobí sebral z ruky.

„Já to umyju,“ řekl Edward a už to umýval. Sedla jsem si na židli a pozorovala ho. K mé smůle to měl hned umyté.

„Tak co by jsi dnes chtěla dělat?“ otočil se na mě a zářivě se usmál. Než jsem stihla něco říct, vlítla do kuchyně Alice.

„Jedeme nakupovat! Všichni! Běžte se převlíknout,“ řekla a vyběhla nahoru. Jen jsem se s povzdechem otočila na Edwarda a společně jsme šli nahoru. Přede dveřmi jsme se rozloučili krátkým polibkem a každý jsme se šli k sobě převléknout. Vzala jsem si barevné šatičky, svetřík a k tomu baleríny. Sama se divím nad tou volbou.

Pak jsem se učesala a lehce nalíčila. Na chodbě jsem potkala Edwarda.

„Sluší ti to,“ zašeptal a lehce mě políbil.

„Tobě taky,“ řekla jsem a Edward se zasmál. Dole už byli všichni.

„Teda, Bello, překvapila jsi mě. Hrozně ti to sluší. Ale myslím, že by k tomu byly lepší jiné boty,“ vykládala nadšeně Alice, ale zarazila jsem ji.

„Alice, nevezmu si boty na podpatku, když jdeme nakupovat. Podruhý ne,“ řekla jsem s úsměvem.

„Co to, Bello? poprvé tě vidím v jiné barvě než v modrý,“ zasmál se Emmett a připomněl tak mou úchylku na modrou.

„To víš, řekla jsem si, že je čas na změnu,“ usmála jsem se.

„Dost povídání, jedeme nakupovat!“ vykřikla Alice a hnala se ven. Edward mě odvedl do garáže.

„Teda, máte celkem dost aut,“ poznamenala jsem. Edward se zasmál.

„To víš. Třeba já mám dvě. Volvo a támhle Astona. Alice má Porsche a Rose kabriolet. Esmé s Carlislem mají Mercedes, Emmett Jeep a Jasper má motorku,“ řekl a usmál se.

„Já mám, teda měla jsem, ve Volteře stejné auto jako Alice, akorát tmavě modré,“ usmála jsem se. Bude mi chybět.

„Překvapivě,“ zasmál se Edward, ale to už mi otevíral dveře od Volva. Alice, Jasper, Rose a Emmett jeli kabrioletem a Carlisle s Esmé jeli Mercedesem. Edward nastartoval a vyjeli jsme za ostatními. Tak jo, vzhůru do nakupování.

Zastavili jsme v Seattlu před obchodním domem a Alice nás hned všechny hnala ven. Pak létala od jednoho ke druhému a každému vždycky něco strčila, aby si to vyzkoušel. Bylo to ještě horší než v Itálii, jelikož tam neměla tolik oblečení a tolik obětí.

„Alice!“ zaúpěla jsem asi po čtyřech hodinách, když mi zrovna vnutila nějaké vyzývavé prádélko. „Už mě bolí nohy, nebaví mě to a má hlad,“ stěžovala jsem si a opřela jsem se o Edwarda.

„Dobře, tak se běžte s Edwardem najíst, sejdeme se pak u aut,“ řekla a ostatní táhla dál. Edward mě chytnul kolem pasu a vedl mě do jídelní části.

„Tak na co máš chuť? Těstoviny, pizza, čína nebo KFC...“ vyjmenovával mi Edward.

„Víš, že jsem nikdy nejedla čínské jídlo? Ty mi asi neřekneš, jestli je to dobrý, co?“ zeptala jsem se a on jen smutně zakroutil hlavou.

„To je dobré, já to zkusím,“ usmála jsem se na něj a šla si stoupnout do fronty.

Když na nás přišla řada, usmála se na nás mladá prodavačka. Musím říct, že byla hezká, ale já myslela, že když je to čínská restaurace, tak tu budou Číňani a ono nic.

„Dobrý den, čím vám mohu posloužit?“ usmála se mile, až moc mile, na Edwarda, na mě se ani nepodívala.

„Lásko, co si dáš?“ zeptal se Edward a upoutal tím pozornost na mě.

„Dám si třeba kuřecí kung pao s nudlemi a velkou colu s ledem, prosím,“ řekla jsem prodavačce. Ta už zase věnovala pozornost Edwardovi, což se mi vůbec nelíbilo. Pevněji jsem Edwarda objala a on mě políbil do vlasů.

„Tady to máte, přeji dobrou chuť,“ podala mi to a vraždila mě pohledem. Edward zaplatil a hned se zase otočil ke mně. Chytl mě kolem pasu a vzal mi tác. Sedli jsme si úplně do rohu.

„Nepřimíchala mi tam nic?“ zeptala jsem se pro jistotu.

„Ne, to ne, ale na ubrousku je napsaný její telefonní číslo,“ řekl pobaveně. Mně to moc vtipné nepřišlo, ona se ho normálně snažila sbalit! To se mi moc nelíbilo, a proti své vůli jsem lehce zavrčela. Ups, doufám, že to Edward neslyšel. Nenápadně jsem se po něm koukla koutkem očka. S úsměvem mě pozoroval. Paráda, takže slyšel.

„Bell? Dáš mi prosím, ten ubrousek?“ zeptal se a já vyvalila oči. To se mi snad zdá! Než jsem mu ho podala, podívala jsem se na něj. Stálo tam: Betty, 775945865, zavolej, brouku! Pak jsem mu ho podala. Usmál se na mě a začal ho trhat na malé kousíčky. Úsměv se mu rozšířil, když uviděl můj úlevný výraz.

„Copak? Přešla tě chuť?“zeptal se Edward pobaveně, když jsem pořád hypnotizovala roztrhaný ubrousek. Rychle jsem se vzpamatovala a začala jíst. Edward mě celou dobu pozoroval.

„Bells?“ zeptal jsem když jsem dojedla.

„Ano?“

„Ty jsi si vážně myslela, že si to číslo nechám?“ zeptal se a pátravě se na mě podíval.

„Ne, to ne, jen mě rozčílilo, jak se ta holka před tebou nakrucovala,“ vysvětlila jsem a sklopila pohled. Položil mi prst pod bradu a zvedl mi obličej do úrovně toho svého. Upřeně se mi díval do očí a já se úplně ztrácela.

„Ty jsi žárlila,“ zašeptal udiveně a mě ovanul jeho studený dech.

„Ne... To ne... Jen eh-“ koktala jsem a nebyla schopna říct souvislou větu. Tázavě zvedl jedno obočí. „Fajn, malinko jsem žárlila. A kdo by nežárlil? Vždyť tam s tebou okatě flirtovala a pak ještě to číslo,“ máchala jsem rukama na vysvětlenou. „A pak...“ nedořekla jsem, protože se jeho rty přitiskly na ty mé. Přitáhla jsem si ho blíž a bylo mi jedno, že na nás určitě každý kouká. Teď pro mě existoval jen Edward.

„Hele, tady jsou! My je sháníme a oni si tady užívaj!“ Zaslechla jsem Emmettův hlas kousek od nás. Překvapeně jsem se od Edwarda odtrhla a rozhlédla se. Jak jsem čekala, všechny pohledy byly stočené na nás. To už k nám přišla celá rodina.

„Tak já vás pošlu na jídlo...“ zakroutila hlavou Alice a čapla mě za ruku. „Jdeme ještě nakupovat! Tak pojď, Bello!“ řekla a táhla mě někam pryč. Ještě jsem stihla vrhnout prosebný pohled na ostatní, ale ti se na mě jen usmáli. Zrádci jedni!

Alice mě ještě asi hodinu tahala po dalších krámech, než se mi podařilo ji přesvědčit, že už mám vážně dost.

„Dobře, ale příště se z toho nevykroutíš!“ řekla a vedla mě na parkoviště. Bylo tam jen Edwardovo Volvo.

„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se. když jsme se přibližovali.

„Ostatní jeli napřed, Edward čeká v autě.“ Jen co to dořekla, tak Edward vystoupil a šel k nám. Šel rovnou ke mně a lehce mě políbil.

„Tak jak jste si to užily?“ zeptal se a vzal mi tašky.

„Alice je příšerná! Už s ní nikam nejdu!“ stěžovala jsem si a Edward mě objal.

„Tak jedeme domů,“ řekl a otevřel mi dveře.

„No, ještě jsem chtěla do knihkupectví, ale nechám to na jindy,“ řekla jsem a nasedla.

Jen co jsme vyjeli, zavřely se mi oči.

„Alice, co jsi to s ní udělala?“ slyšela jsem, jak Edward naštvaně šeptá. Víc jsem však nezaslechla, jelikož jsem se ponořila do spánku. Probraly mě studené ruce, co mě braly do náruče. Otevřela jsem oči, zrovna když Edward zavíral dveře.

„Promiň, lásko, nechtěl jsem tě vzbudit, klidně spi,“ řekl a já zase zavřela oči. Pak jsem okrajově vnímala, jak mě položil do postele a lehl si vedle mě.

Vzbudila jsem se a všude kolem byla tma.

„Jak jsi se vyspala?“ ozvalo se mi u ucha.

„Dobře, kolik je?“

„Budou dvě v noci,“ řekl a lehce mě políbil.

„Aha. Já jsem usnula po cestě? Nemůžu uvěřit, že mě Alice tak utahala,“ řekla jsem a zvedla se. Společně jsme sešli dolů, kde byli ostatní.

„Ahoj Bello,“ pozdravili mě. Sedla jsem si na gauč a chvíli koukala s Emmettem na zápas. Najednou ke mně přišel Jasper.

„Nechtěla by sis zahrát šachy?“ zeptal se. Překvapeně jsem se na něj podívala.

„Nikdo už se mnou nechce hrát.“

„Aha. No klidně, ale nikdy jsem to nehrála, takže mi to budeš muset vysvětlit.“

Celý zbytek noci a skoro celé dopoledne jsem hrála s Jasperem šachy. Edward se mi snažil radit, ale já nechtěla. Večer jsem si skočila s Edwardem na lov a pak jsem šla do postele. Vždyť mě zítra čeká první den ve škole.

10. kapitola Shrnutí 12. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska? Nesmysl! 11. kapitola: