Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 28

26.12.2011 (08:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 4017×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Přešel měsíc a náš vztah s Edwardem byl bez jediného mráčku. Rozmazloval mě vším možným i nemožným a dělal všechno, co mi na očích viděl. A k jeho neradosti toho moc nebylo. Hory mu pořád ještě neprošly a už byl konec zimy, takže jsem si byla jistá, že se jim vyhnu. Claire se naštěstí vrátila do práce, ale teď už opravdu měla přesně stanovenou pracovní dobu, které jsem se zuby nehty držela. Lucy byla statečná a ochotná dělat skoro dvanáct hodin denně a Carol? Carol mi snad seslalo samo nebe. Byla zlatá. Taková šikovná, zodpovědná a přišla skoro vždycky, když jsem jí zavolala nebo řekla. Nedala jsem na ni dopustit a byla jsem moc ráda, že si sedla i s holkama a s Davem. A jestli jsem ty dva sledovala dobře, pořád po sobě nesměle pokukovali. Vždycky jsme jejich vrkání s holkama pobaveně sledovaly a pak se tvářily jako že nic. Až jsem to jednou nevydržela.

„Co máš s Carol?“ vybafla jsem na něj.

„Nic,“ bránil se.

„Ale no tak, vždyť po sobě pořád pokukujete.“

„Je mladá.“

„A? To je problém?“ nechápala jsem.

„Je mladší skoro o sedm let.“

„Ale sakra, jí se líbíš, tak s tím něco dělej,“ poradila jsem mu a se spikleneckým mrknutím odešla.

Od té doby začaly mít věci rychlý spád. Dave se mohl přetrhnout, aby si ho Carol všimla a začali spolu randit. Ne, že by měl Dave nějak moc volného času, přesněji řečeno, neměl vůbec žádný, ale jak jsem je tak pozorovala, bohatě jim stačilo, když byli chvíli zavření sami v kuchyni. Oba zářili a já jim to přála.

Tohle bylo jedno z nejlepší období, jaké jsem v baru zažila. Všechny jsme skákaly radostí, když Claire přinesla další fotky miminka, které už bylo o něco větší. Už to na ní bylo i vidět a mě píchnul osten závisti. Chtěla jsem taky miminko. Najednou jsem chtěla vědět, jaké to je, když pod srdcem nosíte dalšího človíčka a hrozně jsem Claire záviděla, že ona to zažije. A tak jsem se to rozhodla vyzkoušet.

„Uděláme si miminko,“ zašeptala jsem Edwardovi vzrušeně do ucha a políbila ho na čelist, jakmile jsem se s ním viděla.

„Proč… proč teď? A tak… rychle?“ vykoktal zmateně a trochu se odtáhl.

„Asi na mě přišly mateřský pudy a začaly mi tikat biologické hodiny.“ Usmála jsem se a už ho nenechala mluvit. Ani tiché protesty mu nebyly nic platné.

Zatáhla jsem ho do ložnice a rychle ho vysvlékala. Nestačil říct ani slovo a já si připadala jako nějaký násilník. Prachsprostě jsem ho znásilnila, ale on už se pak ani nebránil a dokonce se i zapojil. Natolik mě touha po miminku nažhavila, že jsem byla o tolik vášnivější, než normálně, ale Edward mi úplně stačil.

„Wow,“ vysekl mi poklonu a já se pousmála.

„Stejně to bylo k ničemu. Pořád beru antikoncepci,“ vzpomněla jsem si zamračeně. „Ale hned zítra se objednám k doktorovi.“

„A seš si opravdu jistá? Dítě už máš na celý život, už ti ho nikdo neodpáře.“

„Samozřejmě, že si sem jistá. Chtěla bych prožívat to, co Claire. Je tak šťastná, má ohromné štěstí.“ Byla jsem tak uchvácená vlastní představou, že jsem se ani Edwarda nezeptala, jestli o to stojí i on. Nenapadlo mě to a nepovažovala jsem to nutné.

„Rozmysli si to, pak už to nepůjde zpátky,“ pokusil se mi to ještě rozmluvit, ale já stála na svém. Chtěla jsem to. Chtěla jsem být matkou za všechnu cenu.

Jak jsem mu slíbila, hned příští den jsem se objednala na gynekologii. Měla jsem štěstí, že měli volno další den, takže jsem nepříjemné vyndání antikoncepční tyčinky měla hned za sebou. Holkám jsem zatím neřekla, co se chystám udělat, chtěla jsem jim to oznámit jako překvapení, až to bude zpečetěné.

Ale Edward jako kdyby byl úplně vyměněný. Byl dlouho v práci, i když mi slíbil, že přijde brzy, a když jsem s ním chtěla strávit chvilku času, stranil se mě. Buď byl unavený, nebo neměl náladu a mě to začínalo lézt na nervy. Neustále jsem přemýšlela, čím to je a byla jsem hnusná i na holky v práci. Seřvala jsem je za každou maličkost a Claire jsem kolikrát přistihla se slzami na krajíčku. Bylo mi to líto, ale pořád jsem je nechtěla zatěžovat tím, co se doma děje. Najednou jsem se začala bát, že mě Edward opustí. Nedokázala jsem si to nijak jinak vysvětlit, než že má někoho jiného. Že si našel nějakou milenku. Tahle verze mi připadala stále více pravděpodobnější. Edward chodil spát o hodně později než já a skoro se vyhýbal i sebemenšímu tělesnému kontaktu. Byla jsem z toho úplně na prášky a moje nálada klesala stále víc pod bod mrazu. Někdy jsem se sama od sebe chtěla úplně odstřelit. A to jsem kvůli tomu každý měsíc musela snášet menstruaci. Po pěti letech to byl strašný nezvyk.

„Bello,“ přišla za mnou jedno odpoledne Lucy, když jsem je zase seřvala a ruply mi nervy, takže jsem plakala ve skladu s pitím. Vyděšeně jsem se na ni podívala a hned si otřela slzy.

„Něco potřebuješ?“ zeptala jsem se ochraptěle.

„Já ne, ale ty. Co se stalo? Něco s Edwardem?“

„On,“ vzlykla jsem. „Asi někoho má.“

„Jak jsi na to přišla?“ zeptala se, sedla si na bednu s láhvemi a napjatě mě poslouchala.

„Vyhýbá se mi. Skoro měsíc už jsme spolu nespali. Je dlouho v „práci“ jak on tomu říká. Když přijde, už na nic nemá náladu. Ani si už spolu nedokážeme povídat. Je to jako kdyby se mě bál. Každého mého dotyku.“ Pořád jsem se jí nechtěla přiznat k touze po miminku.

„Tak je toho na něj hodně v práci. Doktoři.“

„Jsem z toho úplně na nervy,“ povzdechla jsem si. „Úplně mě deptá štěstí Claire a Carol.“

„Podívej, Edward tě miluje. Nikdy by ti nezahnul.“

„Ale Marty říkal…“

„Znáš Martyho,“ skočila mi do řeči. „A jeho IQ na úrovni šumějící trávy, kterou neustále hulí. Neví, co mluví, tak ho nenech, ať to všechno s Edwardem zničí. A nejlépe uděláte, když si to vyříkáte.“

„Většinou spolu ani za den nestihneme promluvit. Já už pomalu spím, když on přijde,“ povzdechla jsem si.

„Tak ho prostě jednou popros, jestli by nemohl druhý den přijít dřív nebo na něj uhodíš ještě večer.“

„Pokusím se,“ slíbila jsem jí.

„Bello, máš tu návštěvu,“ vyrušila nás Claire.

„Už jdeme, díky,“ usmála jsem se, protože jsem si chtěla vyžehlit předchozí hádku. Claire nechala otevřené dveře, a když jsem si důkladně osušila oči, s Lucy za zády jsem vylezla.

„Ahoj Bells,“ vrhla se na mě Alice a objala mě. Rose stála kousek za ní a usmívala se. „Jsi v pořádku?“ zaměřila se pochybně na moje oči, které musely být červené a napuchlé.

„Jo, jo,“ kývala jsem.

„Tak co se stalo?“ vtrhla mezi nás dvě Rose a podezřele si mě měřila.

„Sedneme si. Dáte si něco k pití?“

„Ne, díky.“ Že jsem se vůbec ptala, ty dvě si u nás nikdy nic nedaly. Jen mě chytily za ruku a táhly k tomu nejodlehlejšímu stolku.

„Tak co je?“ podívali se na mě a já sbírala síly na další vylití srdce.

„Máme teď s Edwardem menší krizi.“

„Jak menší?“ zeptala se Rose se zdviženým obočím.

„Spíš větší, než menší,“ připustila jsem. „Prostě se mi vyhýbá. Myslím, že někoho má.“

„Jak jsi na to přišla?“ vyvalily obě dvě oči.

Popsala jsem jim všechny možné i nemožné věci, kterých jsem si všimla a co se mezi námi dělo, ale ani teď jsem se nezmínila, o co se snažíme. Nebo spíš já se snažím. Edward se poslední dobou neúčastnil a já na to prostě sama nestačila. Tak moc doba ještě nepokročila.

„Mám nápad,“ zajásala Alice nadšeně, když jsem se vypovídala.

„Zítra, ve tři hodiny u vás v bytě. Edward přijde včas, za to ručím, a všechno si to pěkně vyříkáte. Buď tam.“

„A on přijde?“

„Jestli ne, tak ať si mě nepřeje. A dneska jdi brzy spát, ať to zítra zvládneš,“ usmála se na mě povzbudivě.

„Já tomu moc nevěřím.“

„Nech to na nás,“ poplácala mě Rosalie po rameni a s úsměvem obě odešly.

Tak jsem to tedy nechala na nich a hodlala se nechat překvapit. Bála jsem se, co vymyslí, a bála jsem se, jak to vůbec dopadne. Jestli se s Edwardem zítra nesežereme nenávistí.

27. kapitola - 29. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 28: