Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 27

18.12.2011 (22:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 3606×

Nepostřehla jsem, kdy šel Edward spát, a než jsem ráno vstala, už byl zase pryč. Postel ale byla rozházená, takže tu musel být. To mě trochu potěšilo, ale rozhodně to nebude víc, než až přijde a omluví se. Jestli se omluví, protože já to teda nebudu. To ať nečeká, chlapeček. Že za ním polezu a budu mu lézt do zadku. Já jsem nezačala být uražená. Já ne.

Se zamračeným výrazem jsem se nasnídala a jela do baru. Musela jsem zaskočit za Claire a navíc měli přivést pití a suroviny do kuchyně, tak jsem si to chtěla ohlídat. Jenže moje nálada nebyla zrovna ta pravá na komunikaci s lidmi. Byla jsem dopálená a bála jsem se, že na někoho bezdůvodně vyjedu a akorát budu víc naštvaná. Zatracený Edward!

„Ahoj,“ pozdravila mě Lucy.

„Čau,“ zamručela jsem a kabelku hodila na bar.

„Co tady děláš? Claire tu ještě není.“

„Ani nepřijde. Není jí dobře,“ odsekla jsem.

„Tak promiň, jen jsem se zeptala.“ Zvedla ruce v obranném gestu a já se s povzdechem zhroutila na barovou stoličku.

„Ty promiň. Trochu jsem se nepohodla s Edwardem a žere mě to.“

„Nepohodla?“ Nadzvedla obočí. „Co se stalo?“

„Včera, když přišel domů, mi ještě přišel v pohodě. Pak si sedl k televizi a jeho nálada se šíleně změnila. Vyjel na mě, že dělám bordel, a byl na mě hnusnej, tak jsem se s ním poštěkala a zabouchla se v ložnici. Myslela jsem si, že za mnou přijde, ale nic. Ignoruje mě na nejvyšší míru, tak ať si trhne nohou.“

„Bells, vždyť je to vaše první pořádná hádka, ne? Musel se vyčistit vzduch.“

„Když jsem se ho zeptala, co se stalo, řekl, že to nepochopím. To znamená, že si myslel, že jsem úplně blbá.“

„To si určitě nemyslel.“

„Zastáváš se ho?“ vyprskla jsem naštvaně a ona protočila oči.

„Ne, nezastávám. Myslím si, že byste si to měli vyříkat a ne se vraždit pohledy nebo spolu vůbec nemluvit. Akorát na sebe budete ještě víc naštvaní.“

„Tak ať přijde a omluví se,“ pokrčila jsem rameny. „Není nic lehčího.“

„Víš co, nech to koňovi. On to určitě nějak vyřeší.“

„Já mu to trpět nebudu. Začal pracovat, tak musej bejt všichni v pozoru. A že já mám starosti, to ho nezajímá. Že mi možná vypadne Claire… to je mu jedno, ale že je chudáček unavenej a že nic nechápu, to mi vmete do ksichtu v plné parádě.“ Vážně jsem se rozohnila.

„Konec řečí, potřebuješ přijít na jiný myšlenky. Pojď, jdeme pracovat.“ Hodila mi před obličej bednu s nevyleštěnými příbory a utěrku.

Lucy se mě snažila všelijak zabavit, ale tak úplně podle plánu jí to nevycházelo. Často jsem utíkala myšlenkami ke včerejšímu večeru a kontrolovala telefon, jestli nevolal. Nevolal. Ani nepsal. Pokaždé jsem ho sklesle vrátila do kabelky a mnohokrát jsem si musela říkat, že za to může on a že za ním lézt nebudu. Před polednem přijelo zásobování, což mi zabralo další čas. Musela jsem všechno přepočítat, roztřídit a doručit do kuchyně Daveovi nebo do skládku. A odpoledne se mi přišla představit naše budoucí posila.

Sympaticky vypadající blondýnka, která se představila jako Carol a doufala, že jí tu přes léto zaměstnám, aby měla praxi do školy. Neměla jsem s tím problém, navíc bude fajn, když tu někdo bude, aby si mohla vzít Lucy dovolenou, a protože jsem se bála, jak to bude s Claire, nabídla jsem jí místo už teď. Slíbila, že na víkend dorazí, tak jsem doufala, že nebude jako ostatní, kteří něco naslibujou a pak se na to vykašlou. A ona se mi vážně líbila. I Lucy na mě mrkala s podezřelým úsměvem.

„To se ti tak líbila?“ rýpla jsem si do ní, když Carol odešla. „Nejsi ty náhodou na holky?“

„Blbče,“ zamručela.

„Tak co je?“

„Když tu byla poprvé, trochu už jsme ti ji s Claire prokleply, jestli má vůbec cenu, aby ses s ní zahazovala. Nechaly jsme ji obsloužit tu jeden stůl, aby si byla jistá, jestli o to vážně stojí, a musím ti říct… ta holka v sobě něco má.

Jasně, bude asi trochu trvat, než si ji ověříš důkladněji, ale myslím, že žádný průser z ní nekouká. Co nám vyprávěla, opravdu ji to baví a těší se sem.“

„Jsem na to zvědavá. Každopádně sama tady nebude, alespoň ne ze začátku. A s penězma ji taky jen tak dělat nenechám. Jo, aby si skásla jeden stůl, klidně, ale aby to počítala nebo tak, na to je ještě mladá.“

„Klid, nikdo neříká, že jí musíš hned vrazit kasírku do ruky. Jen ti říkám, abys to s ní zkusila, přijde mi fajn.“

„No, každopádně jestli vypadne Claire, bude tady potřeba jako sůl. A já se bojím, že vypadne.“

„Já vím, že je to složité a sedm měsíců je dlouhá doba, ale máš alespoň jistotu, že se ti vrátí.“

„Sedm měsíců do porodu,“ připomněla jsem jí. „A pak, kdo ví, jak dlouho bude doma s prckem. James ji určitě jen tak pracovat nepustí. Nejradši by ji nepustil vůbec.“

„Ano, ale Claire se nedá,“ uklidnila mě. „Nenechá tě ve štychu. A navíc, ještě není všechno ztracené. Třeba bude v pohodě pracovat až téměř do porodu, pak si dá chvilku voraz a zase naskočí.“

„Doufám. Nechci tě tu nechávat samotnou a víš, jak to teď se mnou vypadá, když jsem s Edwardem. V tomhle případě si říkám, jestli jsem radši neměla na tom večírku zůstat střízlivá.“

„Bello,“ okřikla mě. „To nemyslíš vážně, že ne? Kdybys neměla Edwarda, týrala by ses tu od rána do večera a tvůj kolaps by přišel určitě o něco dřív. Edward je pro tebe to nejlepší, co může být.“

„To si nejsem tak jistá,“ zamumlala jsem a ona se na mě ošklivě podívala.

„Ani na to nemysli,“ sykla varovně a šla na plac. Povzdechla jsem si a šla dělat svoje.

„Běž domů,“ posílala jsem ji po desáté hodině, když už v baru skoro nikdo neseděl.

„Zvládneš to tu? Neměla bys jít radši ty? Mě nikdo nečeká.“

„Mě taky ne,“ uklidnila jsem jí.

„Ještě pořád vás to nepřešlo?“

„Já se omlouvat nebudu.“ Zvedla jsem ruce v obranném gestu a šla kasírovat.

Lucy šla domů jen chvilku přede mnou. Už zbývalo počkat na poslední pár, poklidit, zamknout a jela jsem domů. Ani jsem nejela výtahem. Pomalu jsem se loudala po schodech a vůbec se mi domů nechtělo. Najednou mi přišlo divné, že mě tam nikdo nečeká s otevřenou náručí. Bylo až s podivem, za jak krátkou dobu jsem si zvykla na Edwardovu téměř nepřetržitou společnost. S povzdechem jsem odemkla a vešla. Sundala jsem si boty a šla do kuchyně, kde svítila jen stojací lampa. Edward ležel na gauči a četl si. Hodila jsem po něm pohledem a moc dobře jsem zaregistrovala, jak po mně pokukuje. Když ale zjistil, že se nemám ani k pozdravu, vrátil se znovu ke čtení. Měla jsem svou hrdost, takže jsem ho ignorovala dál a s tichým pobrukováním si to zamířila ke kuchyňské lince. Zarazila jsem se ještě u stolu, kde byla ve váze ohromná kytice gerber. S nadzvednutým obočím jsem mrkla na Edwarda, ale ten si četl, tak jsem dělala, že to všechno ignoruju a z ledničky jsem vytáhla těstovinový salát. Vzala jsem si lžičku a odešla do ložnice. I když moje odhodlání s ním bylo velké, nebyla jsem si jistá, jestli bych to neporušila, kdybych s ním byla v jedné místnosti.

Když jsem dovečeřela, umyla jsem si misku a hned se šla vysprchovat. Víc už jsem se na nohou nezdržovala. Jakmile jsem mohla padnout do postele, neváhala jsem a byla spokojená. Převalila jsem se na břicho, jednu ruku si dala pod sebe, druhou nad sebe a konečně jsem mohla úplně vypnout. Už jsem skoro usínala, když se otevřely dveře a matrace vedle mě se prohnula.

„Bello,“ zašeptal Edward a pohladil mě po rameni.

„Co chceš?“ zamručela jsem otráveně a byla ráda, že konečně překonal svoje ego a přišel.

„Promiň mi to. Nechtěl jsem.“

„A co jsi chtěl?“ prohodila jsem uštěpačně. „Myslíš, že to spravíš jedním blbým roštím. Aby ses nespletl.“

„Mrzí mě to. Včera za mnou přišel tvůj ex a…“

„Cože? Marty? Co ti chtěl? Jsi v pořádku? Nevrátil ti tu pěst?“ Najednou jsem byla vzhůru a on se usmál.

„Neboj, jsem v naprostém pořádku. Přišel, řekl mi pár věcí, o kterých vím, že bys jich stejně nebyla schopná, a zase odešel.

„Jakých věcí?“ zajímala jsem se.

„Nebudeme to řešit.“ Chtěl mě obejmout, ale já se mu vykroutila.

„Jakých věcí? Chci vědět, co ti řekl. Edwarde!“

„Řekl mi, že seš se mnou jen kvůli prachům a sexu a až tě omrzím, tak že mě pustíš k vodě.“

„A?“ Věděla jsem, že ještě neskončil.

„Že jsi štětka největšího kalibru,“ dodal se zatnutými pěstmi, ale ještě to nebylo všechno.

„A?“

„A že když sis začala se mnou, ještě pořád si byla s ním.“ Teď už to bylo konečně všechno.

„Ubožák,“ vydechla jsem.

„Je to pravda?“ zeptal se mě Edward.

„Co?“ nechápala jsem.

„Jestli sis začala se mnou, když jsi ještě byla s ním. Mně by to vlastně mělo být jedno, já jsem paroháč nebyl, ale i tak.“

„Co blbneš?“ vyjekla jsem. „Přeci jsem ti tenkrát řekla, že žádného přítele nemám. S Martym jsme se rozešli už dávno a jenom proto, že se nelíbilo, že jsem pořád v práci a neválím se s ním v posteli. Při nejbližší příležitosti mu tu jeho vyhulenou paměť pěkně osvěžím.“

„Ne,“ zastavil mě Edward. „Nechci, abys s ním jakkoliv komunikovala, tak mi slib, že se s ním nebudeš dávat do řeči ani ho nevyhledávat. Nevíš, čeho je schopný, a já to nechci podceňovat.“

„Slib mi to.“

„Slibuju,“ kývla jsem a on mě s úsměvem políbil.

26. kapitola - 28. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 27: