Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 24

02.12.2011 (07:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3460×

„Claire, nešil,“ klidnila jsem ji. „Všechno dobře dopadne. Řeknete si ano, dáte si pusu, podepíšete se a můžete jít slavit. A když už jsme u toho, mohla bys mi, prosím, donést zasedací pořádek?“

„To má na starosti Jamesova matka,“ odbyla mě.

„Tak jí alespoň zavolej, ať to donese,“ otravovala jsem ji dál a ona se na mě ošklivě podívala. „Tak fajn. Hele, víš co, vypadni. Běž domů a lehni si. Uvidíme se zítra na obřadu.“

„To nemyslíš vážně,“ vyhekla naštvaně.

„Myslím. Jsi naprosto nesnesitelná. Chápu, že jsi nervózní, ale kvůli tomu nemusím být nervózní i já. Potřebuju se soustředit, aby to tu všechno klaplo na jedničku, a ty mi tu zrovna dvakrát nepomáháš. Jdi dobrovolně nebo zavolám Jamesovi, ať tě přijde odtáhnout.“

„Už jdu,“ zvedla ruce v obranném gestu a zdejchla se.

„Konečně,“ zamumlala jsem a ponořila se do zdobení svatebních stolů.

Přes každý stůl natáhnout stříbrnou organzu, doprostřed vázu na květinu, která se sem dá zítra, a pak už jenom leštit příbory, skleničky a prostírat. O dvě hodiny později, když už jsem měla skoro hotovo, dorazila Jamesova matka s vizitkami a zasedacím pořádkem. Konečně. Na můj vkus se mi do příprav až moc motala, ale neřekla jsem proti ní jediné křivé slovo. Přeci jenom to celé platili. A domů jsem přiletěla těsně před půlnocí totálně vyčerpaná. Zvládla jsem jen krátkou sprchu a jako mrtvá jsem padla do postele. Edward měl pro dnešek prostě smůlu.

Nemohla jsem dospat. Byla jsem na nohou už v sedm ráno a zmateně jsem pobíhala po bytě. Na hlavě jsem měla obrovské natáčky a podle Edwardova smíchu, když se probudil, jsem musela vypadat zatraceně komicky.

„Moc se nesměj a doufej, že máš vyžehlený oblek. Košili ani nic podobného nežehlím,“ varovala jsem ho dopředu.

„Neboj, matinka mě vybavila,“ zasmál se a konečně se vyhrabal z postele. Byl naprosto v klidu a nic neřešil, z čehož jsem šílela. Snad na hodinu se zabarikádoval v koupelně, a když vylezl, byl čisťoučký, oholený, načesaný a krásně voněl. Já tam naklusala i s šatama a jen co jsem se oblékla, začala jsem si tvořit účes a nový obličej.

„Bello, dělej. Nestihneme to. Nechtěla ses stavit ještě v baru?“ popoháněl mě najednou.

„Jo, potřebuju, jestli už tam jsou kytky. Už jdu. Vezmi prosím ten dárek, ať ho tu nenecháme,“ křikla jsem a navoněla se.

Dalo nám hodně vymýšlení, než jsme přišli na tenhle úžasný dárek. Koupili jsme jim dřevěnou tabulku s jejich jmény, uprostřed bylo married a úplně vespod datum. Moc se mi to líbilo a doufala jsem, že budeme originální a někdo nám to nevyfoukne.

Vyletěla jsem z koupelny a šla se obout. Oblékla jsem si kabát, vzala kabelku a byla jsem připravená.

„Tak jdeme,“ kývla jsem. Edward zamknul a jeli jsme. Samozřejmě, že jsme museli projet snad tu největší zácpu, ale nakonec jsme se k baru dostali a ještě nám zbývalo trochu času.

„Počkej tu, já se hned vrátím,“ zaúkolovala jsem Edwarda a běžela jsem dovnitř.

Nezdržela jsem se dlouho. Jen jsem zkontrolovala, jestli dorazily ty správné kytky a jestli je všechno tak, jak má být. Zkontrolovala jsem Davea, ale když mě ujistil, že všechno stíhá a že je naprosto v pohodě, trochu se mi ulevilo. Nebylo to ještě úplně skvělé, ale doufala jsem, že je na Davea spolehnutí a nic nepokazí.

„Jedem,“ dala jsem pokyn Edwardovi, když jsem nasedla.

„Všechno v pořádku?“

„Ano,“ přikývla jsem.

Edward zastavil před radnicí, kde už stálo nádherně nazdobené auto pro novomanžele. Vystoupili jsme a ještě jsme ani nestačili přejít chodník a už se k nám hnala maminka nevěsty.

„Bello, pojďte honem. Claire se vás nemůže dočkat, dovedu vás za ní.“

„Už běžím,“ odpověděla jsem a dala Edwardovi rychlou pusu. „Uvidíme se za chvíli.“

Její maminka mě dovedla do salónku, který měla pro sebe jenom Claire, aby se mohla připravit a teď už tu byla i Lucy.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je s úsměvem. Claire chodila v dokonalých šatech s nařaseným vrškem a stříbrným zdobením z jednoho rohu místnosti do druhého a v ruce si držela dlouhý závoj a vlečku. „Jak se cítíš, nevěsto?“

„Jsem nervózní. Mám úplně sevřenej žaludek,“ povzdechla si. „Viděla jsi Jamese?“

„Ne, šla jsem rovnou sem. I Edwarda jsem někde venku ztratila.“

„Ty šaty vám moc sluší. Kolik je hodin?“

„Claire, ptala ses, než Bella přišla,“ protočila Lucy očima. „Potřebovala bys panáka, ale vzhledem k tvému zbouchnutému stavu máš smůlu.“

„Vdávám se poprvý v životě,“ vyjela na ni Claire a já se rozesmála.

„A můžeš doufat, že naposled,“ odpověděla jí hned Lucy.

„Ha ha, řekla buchta a vystěhovala tvaroh z podnájmu,“ zamručela otráveně a to už jsem se smíchy pomalu válela po zemi. „Bello, můžeš se sakra přestat smát? Nevidím tu nic vtipnýho.“

„Zlato, uklidni se, ano? James si tě vezme a bude ten nejšťastnější chlap na zemi, protože nejen, že bude mít tu nejkrásnější a nejhodnější manželku pod sluncem, ale za pár měsíců se mu narodí úžasné miminko. A miluje tě. Tak se zhluboka nadechni a-„

„Je čas,“ vrazil k nám otec Claire a jí se začaly třást ruce.

„Tady máš kytku,“ podala jí Lucy úžasnou kytici z bílých lilií zdobenou stříbrnými perličkami, aby se jí hodila k šatům.

„Díky,“ vydechla a stoupla si s otcem do dveří. S Lucy jsme čapnuly závoj a šly jsme.

Ulička k oddávajícímu byla krátká, ale pro Claire musela být pěkně dlouhá. Všichni stáli a koukali na nás. Židle, které tu byly, byly na každé straně ozdobeny stříbrnými stuhami a opět perličkami. Jakmile jsme došli dopředu, upravily jsme Claire závoj a šly jsme si sednout do druhé řady. Já vedle Edwarda, který hned, jak jsem si sedla, mě chytil za ruku a Lucy ještě vedle mě. Tatínek předal její ruku Jamesovi a oba se otočili k oddávajícímu, který pronesl řeč.

Pozorovala jsem s širokým úsměvem na tváři, jak si skládají novomanželský slib a Edward mi stisknul ruku pevněji. Byla jsem šťastná i za Claire, když si vyměnili prstýnky a dali si první novomanželský polibek, s hlasitým potleskem jsem se mohla rozplynout. Všichni jim gratulovali, a potom jsme se přesunuli do baru na oběd a na oslavu.

Připadala jsem si trochu divně, že se ve vlastním baru nechám obsluhovat někým jiným a trochu jsem se toho i bála, ale nakonec jsem to úplně vypustila z hlavy.

„Vážení svatebčané,“ James se postavil a začal mluvit. „Jsme opravdu rádi, že jste přijali naše pozvání a doufáme, že si dnešní den užijete stejně jako my s Claire. A při téhle příležitosti bychom vám chtěli oznámit, že-" Zalovil v kapse u saka a vytáhl malou černobílou fotku. „Že za pár měsíců se naše rodina rozroste o dalšího člena.“

Ta fotka byla fotka z ultrazvuku, a jakmile ji ukázal, všichni začali tleskat a pískat. Zvedli jsme skleničky se šampaňským a připili jsme na zdraví.

Pochutnali jsme si na obědě, novomanželé rozkrojili ten nádherný a hlavně výborný dort, samozřejmě se stříbrným zdobením. Nebyl kulatý, ale hranatý, třípatrový a nádherně nazdobený, kde v jednom rohu byla vždy marcipánová lilie. Claire hodila kytici, kterou k našemu překvapení chytila vysmátá Lucy, předali jsme náš svatební dar a společnost se pěkně rozptýlila. Po prvním tanci šla většina k baru, někdo tancoval a největší pozornost však zahrnovala Claire. S úsměvem jsem to pozorovala z barové židličky a Edward stál vedle mě, svou ruku omotanou kolem mého pasu. Po tanci jsem si pochutnávala na Cuba Libre a občas jsem s někým prohodila pár slov.

Jak hodiny ubíhaly, bylo tu čím dál víc lidí pěkně společensky unavených. Byla sranda je pozorovat, zvláště, když já s Edwardem už byla taky pěkně mázlá. Absolvovali jsme dalších pár tanců, večer se najedli z rautových stolů a zase se pilo. Konečně jsem se dokázala uvolnit a užívat si.

„Koukám, nezůstala jsi na ocet dlouho, co?“ promluvil vedle mě můj bývalý přítel.

„Ahoj, Marty,“ pozdravila jsem ironicky.

„Rád tě vidím,“ usmál se a chtěl mě líbnout na tvář, ale stihla jsem včas uhnout. „Ale no tak, přátelské políbení.“

„Klidni hormon, Marty,“ klidnila jsem ho a doufala, že Edward nevypění.

„Nedělej, že ses změnila. Vždycky jsi byla na sex a na pracháče a jak tak koukám, pan doktor Cullen splňuje oboje. Gratuluju, známého sukničkám.“

„Marty, dej mi pokoj. Jsi opilej.“

„Ty mi tak budeš říkat, jestli jsem nebo nejsem opilej. Ty, která tu klopí jednoho za druhým s tím svým playboyem. To zrovna. Pojď se mnou, připomeneme si staré dobré časy.“ Chtěl mě vzít za ruku, ale to už ho Edward odstrčil a dal mu pěstí. Lekla jsem se a okamžitě seskočila z barové židličky.

„Edwarde! Marty!“ křikla jsem vyděšeně, ale už se kolem nás udělalo kolečko zvědavců a všichni čekali, co bude dál. I já.

„Co se to tu děje?“ zahřměl Jamese otec a Edward spustil ruku.

„Jen jsme si tady s… pánem potřebovali vyjasnit pár věcí. Všechno je v nejlepším pořádku,“ vysvětlil Edward a odtáhl mě od zuřícího Martyho co nejdál. Byla jsem z toho celá zmatená.

„Co se stalo?“ přišla ke mně Claire, když jsem stála opřená o zeď a Edward byl na záchodě.

„Je mi to líto, promiň. Málem se tam do sebe pustili.“

„Kdo?“

„Edward s Martym. Měl kecy a Edward mu jednu vrazil.“

„Říkala jsem Jamesovi, že to není dobrý nápad,“ povzdechla si. „Ještě že už vypadnul.“

„To je dobře. Nechci, aby ti to ještě víc zkazili. Je mi to líto.“

„To nic, ještě že se neporvali víc. Je to v pořádku. Všechno je dokonalé, děkuju,“ usmála se a objala mě.

„Jsem ráda, že si to tak užíváš. Moc mě to těší. Pozvala bych tě na panáka, ale protože nemůžeš, budu si muset vystačit s Lucy.“

„Zapijeme to až potom, jo?“ mrkla na mě.

„To víš, že jo. Budu si to pamatovat,“ usmála jsem se a vedle mě se zase objevil Edward.

„Jdeme tancovat,“ vzal mě za ruku a táhl na parket. Plynulou otočkou jsme se dostali do základního postavení a pomalu se pohupovali do rytmu pomalé písničky.

Bavili jsme se až dlouho do noci. Pomalu všichni odešli, jen já, Edward, Claire, James a Lucy jsme zůstali. Domů jsme poslali i obsluhu a seděli jsme na baru, popíjeli Jima Beama s colou a povídali si. Bylo nám tak příjemně, ale jako první to vzdali novomanželé. Poslali jsme je plnit svoje manželské povinnosti a bavili jsme se dál.

„Tak co, hrdličky, nepraštíte do toho taky?“ zeptala se Lucy.

„Co my? Ale co ty?“ uchechtla jsem se.

„Já nemám dobrovolníka,“ zakřenila se. „Ale jak to tak vidím, vy jste pro sebe jako stvoření.“

„Nekecej,“ protočila jsem oči, ale mrkla jsem na Edwarda, který se až podezřele culil. Jedinou útěchou mi mohlo být to, že mě snad nepožádá o ruku, když neznám ani jeho rodiče.

„Jdu domů,“ zvedla se a trochu se zapotácela.

„Zavoláme si taxíka a pojedem všichni,“ zareagovala jsem a vytáhla telefon. Zavolala jsem taxi a než jsme se sbalili, už stál před barem.

23. kapitola - 25. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 24: