Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 2

19.03.2011 (09:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5287×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Potácivě jsme šli po ulici a já neměla ani páru, kam jdeme. Edward to ale věděl jistě. Cestou jsme se líbali a vzrušovali a jak jsme nedávali pozor, připletla se nám do cesty závěj sněhu, do které jsme hned spadli. Začali jsme se šíleně smát a Edward mi začal cpát sníh všude možně.

„Nech mě na pokoji,“ křičela jsem a přitom jsem se smála.

„Nebo co?“ ptal se pobaveně.

„Nebo s tebou nikam nejdu a jdu domů,“ podívala jsem se na něj bojovně.

„Tak to ne! Jdeš se mnou,“ zakroutil hlavou a pomohl mi na nohy. Toho jsem využila a hned jsem ho stáhla za ruku zpátky k sobě. „No tak, Bello,“ napomenul mě, když jsem se mu smála.

„Dobře, jdeme. Osmý div světa čeká,“ zakřičela jsem a teď se smál on.

Postavila jsem se na nohy a už bez jakékoli kolize jsme došli k jednomu paneláku. Edward odemknul vchodové dveře a zatáhl mě do výtahu. Zmáčkl knoflík do osmého patra a opřel se o stěnu. Moje chutě byly tak obrovské, že jsem si na něj namáčkla, jak nejvíce to šlo a jemně jsem ho pusinkovala.

„Jsme tady,“ zašeptal vzrušeně a vytáhl mě z výtahu. Odemkl byt a hned jak jsem vešla, ho zase zamknul. „A teď už nikam nemůžeš.“ Nic jsem neodpověděla a šla jsem dál.

Byl to úplně obyčejný byt s kuchyní, koupelnou a jedním pokojem. Nejspíš to mělo být jako ložnice a obývák v jednom. Na zemi byla matrace, která asi sloužila jako postel i pohovka, protože z ní bylo vidět na televizi. Jeden malý konferenční stolek a to bylo všechno. Nic víc, nic míň. Bundu s kabelkou jsem hodila na zem už u dveří a pozorovala jsem to.

Stála jsem u postele, když mě Edward objal a shodil dolů. Vypískla jsem a hned na to jsem se začala smát. „Už jsi někdy kouřila marihuanu?“ zašeptal mi zezadu do ucha.

„No dovol,“ vypískla jsem uraženě. „Nejsem žádný feťák.“

„Není to nic nebezpečného, neboj,“ uklidňoval mě a vstal. Otočila jsem se na záda, abych na něj viděla a on se na mě usmíval s jedním jointem v ruce. „Chceš to zkusit? Bude sranda, uvidíš.“

„Už jsi mě opil a teď po mě chceš, abych kouřila marihuanu?“

„Neopil jsem tě, ale vidíš, mám tu jednu flaštičku na horší časy,“ odběhnul a za chvíli přinesl flašku s nálepkou Jim Beam a dva panáky. Do obou nalil a jeden přistrčil mě.

„Tak co, dáš si se mnou?“ hrál si pořád s jointem a kopnul do sebe panáka. Já ho tam na kuráž kopla taky a pak jsem přikývla.

Edward si sednul za mnou na matraci a zapálil to. Vdechnul první a po nějaké době vydechnul. Potom mi jointa předal a sledoval mě. Nezkušeně jsem ho vzala mezi prsty a krátce jsem potáhla. Trochu jsem se zakuckala a pak jsem vydechla.

„Nikdy jsi nekouřila?“ zeptal se zvědavě Edward.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou. „Nelákalo mě to a ani neláká. Je to hnus.“

„Aha, tak pij,“ kývnul k mému panáku a znovu si šluknul. Kopla jsem obsah do sebe a Ed mi znovu předal jointa.

Už po pár minutách jsem na sobě začala pociťovat účinky. Bylo mi skvěle. Tak skvěle jako snad nikdy v životě. Cítila jsem se uvolněně, netížily mě žádné starosti a panáky jsem do sebe házela jednoho za druhým.

„Něco ti ukážu, chceš?“ nabídl se Edward, když jsme dokouřili a dopili lahev.

„Osmý div?“ vzpomněla jsem si.

„To až potom,“ políbil mě a svlíknul si tričko. Nemohla jsem spustit zrak z jeho dokonalé svalnaté hrudi a rukou, když se ke mně otočil zády a z pravé lopatky na mě koukalo tetování draka. Mělo snad deset centimetrů, bylo obyčejné černé a bylo úžasné.

„To nic není. Ukážu ti něco lepšího,“ mávla jsem rukou a stoupla jsem si. Trochu to se mnou zacloumalo, ale stabilitu jsem udržela. Začala jsem si svlékat kalhoty a Edward mě jen užasle pozoroval. Když jsem si je sundala, odhodila jsem je někam do kouta a na Eda vykoukly moje krajkové černé průsvitné kalhotky a ještě s růžovým zavazováním vpředu.

„Toho si nevšímej,“ zamumlala jsem bez špetky studu a vytočila jsem pravé stehno, aby viděl. Kousek pod tříslem jsem totiž měla vytetovanou šipku a její špička byla těsně u lemu kalhotek.

„Jediné místo, kde by to tetování moji rodiče nehledali,“ vysvětlila jsem a nohu jsem dala normálně.

„Máš ještě někde nějaké překvapení?“

„Ne, už ne,“ zakroutila jsem hlavou a pak jsem ještě víc zvážněla. „Jestli teda nemyslíš piercing v bradavce.“

„Co… cože?“ zeptal se zaskočeně.

„Dělám si srandu,“ rozesmála jsem se a nemohla jsem se přestat nesmát.

„Nevěřím ti,“ zakroutil hlavou.

„Tak sleduj,“ vystrčila jsem bojovně bradu dopředu a svlékla jsem si košili. Odhalila jsem tak bílou úplně obyčejnou podprsenku, pod kterou by, ale piercing byl určitě vidět.

„Teď seš na řadě ty,“ pobídla jsem ho a vypila dalšího panáka. „Nebo snad v těch kalhotách nic nemáš?“ rozesmála jsem se.

„To budeš koukat,“ zamumlal a začal si vysvlékat kalhoty.

Pozorovala jsem ho, a když se postavil rovně, vyzývavě jsem nadzvedla obočí. Rozhodně se totiž neměl za co stydět. Tady Bůh opravdu nešetřil nebo spíš někdo byl ve správnou dobu na správném místě.

„Co? Došla ti slova?“ uchechtl se, když jsem ho pořád zkoumavě pozorovala.

„Tss, ani v nejmenším,“ zaksichtila jsem se a spadla jsem zpátky na matraci. Už jsem neměla co ukazovat.

Ležela jsem jen tak, když se ke mně Edward přiblížil i se svojí plnou skleničkou. Nejistě jsem ho pozorovala, když mi obsah skleničky nalil na břicho, šokem jsem zatáhla svaly. Bylo to pěkně studené.

„Klid, uvolni se,“ zašeptal, a když jsem povolila, všechnu whiskey mi z pupíku vylízal.

Potom jel pomalu dolů. Pusinkoval mi bříško, podbřišek, až se dostal k mým kalhotkám. Vzal do pusy jednu část saténového zavazování a pomalu rozvazoval uzlík a povoloval je.

„Edwarde?“ zašeptala jsem, ale on neodpovídal. Dál se věnoval zavazování a potom se jazykem dotknul mého nejcitlivějšího místečka.

„Ano?“ zeptal se a hlavou se vrátil nahoru ke mně a políbil mě.

„Už nic,“ zamumlala jsem a omotala mu ruku kolem krku, aby se neodtáhnul.

Všemi smysly jsem si vychutnávala naše divoké polibky a jen okrajově jsem vnímala, jak mi pomalu stahuje dolů kalhotky a hned na to mi rozepnul podprsenku. Mazlil se s mými ňadry a já byla jako v extázi.

„Už mě netrap,“ zašeptala jsem a doufala, že moji prosbu vyslyší. „Chci vidět osmý div světa.“

Neviděla jsem, kdy se svléknul, protože jsem měla zavřené oči. Ale když mi roztáhl nohy a proniknul do mě, oči jsem rychle otevřela a zalapala jsem po dechu.

„Tak tohle byl první div,“ zašeptal mi do ucha a pomalu se ve mně začal pochybovat.

Jak dlouho už jsem neměla milence? Půl roku? Několik měsíců? Týdnů? Dní? Ani jsem si to nedokázala vybavit. Byla jsem úplně otupělá, nedokázala jsem nad ničím přemýšlet. Vnímala jsem jen Edwardův a můj dech a to, jak se ve mně pohybuje. Občas jsem slyšela někoho křičet, a jelikož jsme tu byli sami a Edward si sex vychutnával mlčky, musela jsem to být já.

Byl skvělý milenec. K vrcholu mě dovedl hned několikrát a klidně by i pokračoval, jenže já jsem byla hotová. Chtělo se mi spát, motala se mi hlava, měla jsem žízeň, a i když jsem se pořád cítila skvěle uvolněně, už to nebylo ono.

„Už víš, co to je osmý div světa?“ zašeptal mi Edward do ucha, když se ze mě svalil. Vyčerpaně jsem kývla a natáhla jsem ruku po skleničce s alkoholem, která byla ale daleko.

„Podáš mi pití, prosím?“ zamumlala jsem ospale. Edward se pro skleničku natáhnul a podal mi jí. Byla jsem líná se zvednout, tak jsem se napila vleže a půlka obsahu mi stekla po tvářích na prostěradlo. Neřešila jsem to a skleničku jsem odložila vedle sebe. Otřela jsem ji tváře a otočila jsem se na bok. Byla jsem tak ospalá, že jen co jsem zavřela oči, jsem usnula.

Ráno, jen co jsem otevřela oči, jsem byla zmatená. Tenhle strop jsem nepoznávala a ani toho člověka, který ležel vedle mě. Hlava mi třeštila a žaludek jsem měla jako na vodě. Trochu jsem se protáhla a tím jsem vzbudila toho kluka vedle sebe.

„Už jsi vzhůru?“ promluvil na mě sametovým hlasem a usmál se.

„Ehm… to… se stalo?“ zeptala jsem se, když jsem si uvědomila, že jsem nahá.

„Nic si nepamatuješ?“ zeptal se mě zamračeně.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou.

„Ta marihuana asi byla špatný nápad,“ zamumlal si nejspíš pro sebe, ale já ho slyšela.

„Marihu… marihuana?“ zeptala jsem se nechápavě. „A kolik jsme toho vůbec vypili a jak jsem se vzala tady?“ ptala jsem se dál, když se mi zvednul žaludek. A to bylo zlé znamení. Neměla jsem čas ani sílu se zvednout, takže jsem se jen nadzvedla a vyzvracela jsem se vedle sebe na podlahu.

„Bello? Jsi v pořádku?“ zajímal se a hned vedle mě klečel. Nechápu, jak se chlap může zeptat na otázku jsi v pořádku, když vidí, že v pořádku nejsem. Za tuhle otázku bych střílela.

„Ne, nejsem,“ zasyčela jsem a lehla jsem si na záda, abych svůj žaludek zbytečně nedráždila. „Co jsem pila?“

„Já nevím, všechno možné. Metaxu, vodku, asi dvě flašky Jim Beama jsme vypili tady a jinak nevím,“ shrnul to.

„To snad ne,“ zakňučela jsem. „Co jsem komu udělala. A jak jsem se sem vůbec dostala?“

„Pamatuješ si vůbec, jak se jmenuju?“

„Ehm… ne,“ zašeptala jsem se zavřenýma očima.

„Že mě to nepřekvapuje,“ povzdechnul si. „Jsem Edward a seznámili jsme se včera na večírku ve tvém baru a trochu jsme to rozjeli. Asi ve tři jsme šli ke mně a… pokračovali jsme.“

„No to je skvělý,“ vydechla jsem a přetáhla přes sebe deku, protože ty zvratky vedle mě mi dobře nedělaly.

„Víš co, já tu to uklidím a pak ti uvařím čaj. Vyspíš se a bude líp,“ pohladil mě po tváři a odešel.

„Děkuju,“ zamumlala jsem, i když mě neslyšel a opatrně jsem se převalila na druhý bok, na kterém jsem zase usnula.

„Bello, Bello,“ cloumal se mnou ten otrava a já se tak chtě nechtě probudila. „Včera večer, nepoužili jsme žádnou ochranu, bereš prášky?“

„Jo, jo, mám antikoncepční tyčinku,“ zamumlala jsem a nesnášela jsem ho. Jenom kvůli tomuhle mě budí?

„Cože máš?“ vyzvídal zvědavě a já měla chuť ho nakopat do zadku.

„Antikoncepční tyčinka. Mám to v ruce a vydrží to tři roky. Měla jsem problémy si pamatovat, že mám brát prášky, tak jsem to vyřešila takhle. Nemusíš se vůbec ničeho bát,“ vysvětlovala jsem mu a už jsem byla úplně probraná.

„Aha, tak to jo, v tomhle se vůbec nevyznám. Promiň, že jsem tě vzbudil. Už je ti líp?“ zajímal se a já se soustředila na své tělo, které kupodivu nevydávalo žádné velké negativní reakce.

„Jo, už to snad jde,“ zahuhlala jsem v protažení. „Ale musím na záchod. Kde ho máš?“

„Rovně a pak vpravo. Hned u vchodových dveří.“

„Jo, kdybych tak věděla, kde máš vchodové dveře,“ zašeptala jsem si pro sebe, ale on se zasmál, takže to musel slyšet. Zvedla jsem se a deku ze sebe nechala spadnout, když jsem si uvědomila, že jsem nahá. Rychle jsem deku zase zvedla, zabalila se do ní a Edward pobaveně zmizel v kuchyni.

„To je srandy,“ zakřičela jsem za ním a oblékla jsem si kalhotky a košili.

1. kapitola - 3. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 2: