Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poznamenán na věčnost 5. kapitola

17.07.2012 (15:00) • Myfate • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1761×

„Annabell, správně. Pokud jsi ji nepoznal ty, pak bylo její krytí dostatečné na to, aby ji nepoznali ani jiní. Je mýma očima a ušima na dvoře. Kdyby se tohle doslechl král, nechal by ji popravit. A hned po ní mě...“ Z hlasu mu opět zazníval ten tón hrdého otce, který při předposlední větě přešel do smutné tóniny, jako by ji snad už ztratil.

Alistair odolával nutkání pobídnout svého koně a ujet od něho co nejdál a již nikdy se nevrátit.

Aidanovi nebylo jednoduché se zavděčit a Alistair po tom ani netoužil, protože věděl, že kdyby se jednou ocitl nadobro zahrnutý v jeho plánech, nebylo by cesty zpět. A ta chvíle právě nastala.

Přesto se cestou zpět nesnažil navodit přátelskou atmosféru a neodpovídal tak nadšeně, jak od něho bylo očekáváno, třebaže musel uznat, že se Aidan snažil. Mlčky doufal v jediné – rychlý návrat domů, aby mohl obejmout Vironey, která mu za těch několik hodin odloučení scházela natolik, že by nejraději vdechoval vůni jejích vlasů do nejdelší věčnosti... Což by se mu s malou pomocí mohlo vyplnit.

Když vnitřně přijal fakt, jež je podložený již dlouho pozorovanými důkazy, dýchalo se mu náhle lépe, protože si konečně mohl začít plánovat vlastní život. Věděl, že i kdyby se Aidanovi podařilo ho na královský trůn dosadit, není to na věky. Během té doby by na něho Vironey čekala někde v ústraní, možná by ji mohl dostat i ke dvoru. A když by bylo po všem, odešli by spolu daleko od Londýna. Možná i pryč z Anglie.

Jakmile spatřil první záblesky světla na kraji lesa a hned, jak odtamtud vyjeli, také svůj domov, jeho srdce zaplesalo. Nepotrvá dlouho a uvidí Vironey v celé její kráse.

Po příjezdu na dvůr se nejdříve postaral o svého koně a dohlédl, aby dostal žrádlo, potom se vydal do svého pokoje, kde se převlékl. Hned nato už pospíchal najít někoho, kdo by mu řekl, kde najde všechny dívky, protože rozlehlé venkovské sídlo zelo prázdnotou a nikde neslyšel štěbetání, jež obvykle ohlašovalo jejich přítomnost do širokého okolí.

Nebylo snadné najít vůbec někoho v tak krásný a slunečný den, ale nakonec náhodou narazil na Drozda, když šel kolem kuchyně. Právě se mu podařilo ukrást pár buchet z pečící nádoby na zastíněném okenním parapetu, kde se chladily, a svůj úlovek si odnášel pryč.

Zavolal na něho, což neměl dělat, protože Drozd se ani neotočil a předpokládaje, že na něho křičí někdo z kuchyně, dal se na útěk. Alistairovi netrvalo dlouho a doběhl ho. Přiměl ho zastavit, nechal ho vydýchat a poté se ho začal vyptávat na děvčata.

„Zrovna za nimi jdu, tak pojď se mnou,“ odpověděl a dal se do rychlé chůze, během níž snědl všechno jídlo, které měl u sebe. Když dorazili na místo, spokojeně si pohladil najedené břicho.

Alistair přehlédl část jezera, na niž měl výhled, a břehy kolem. Den byl skutečně teplý, přesto však jezero jeho náladu nesdílelo a voda byla po dlouhé zimě ještě studená. Navzdory tomu ale Allyssa a Vendette brouzdaly po kotníky ve vodě kus od břehu a výskaly u toho tak, že i slova byla rozeznatelná. Ohledně teploty vody se nemýlil.

Drozdovi se po tváři rozlil úsměv, když na břehu zpozoroval zbylé dívky včetně Francine, ale pro něho byla důležitá Aranael. Alistair si všiml, že na ní mohl oči nechat. Bylo by od něho pošetilé posmívat se mu za něco, co ani jemu není cizí. Také se usmál, když mu pohled padl na jeho vyvolenou. Jako jediná seděla ve stínu stromu, přesto však nebyla nijak vyřazena ze společnosti.

Aranael a Francine seděly vedle sebe na dece a četly. Vironey se na ně dívala ze strany se skicákem v jedné ruce a uhlem v druhé.

Oba zdvořile pozdravili a zatímco Drozd se posadil na břeh a pošilhával po Aranael, Alistair se postavil ke kmeni stromu, za jejími zády, aby viděl, co kreslí.

Celkově zde panovala bezstarostná nálada a on se rozhodl, že své starosti odloží stranou a připojí se k všeobecnému veselí. Aranael, ačkoli měla u nohou otevřenou knihu, nečetla a povídala si s Vironey, která kreslila portrét jí a její matky. Francine byla do jisté chvíle zaujatá knihou a s jemným úsměvem obracela stránky, ale potom vše utichlo a ona nedlouho poté odložila knihu a s omluvou se zvedla, aby se šla poohlédnout po Allysse s Vendette. Alistair si vzpomněl na ples a napadlo ho, jestli ohledně nich nemá nějaké podezření.

Drozd využil příležitosti a oslovil Aranael, již to vyvedlo z míry natolik, že mu pouze stroze odpověděla a naslepo sáhla po knize. Alistair zaregistroval, že Aranael si omylem vzala knihu Francine, ale než ji na to stihl upozornit, její pohled zaostřil právě na otevřenou dvoustránku. Tiché okolí jako paprsky slunce v den jeho největší síly zalil smích Vironey, která zkoumavě hleděla na Aranael a pozorovala její reakci.

Ta seděla, oči neobvykle rozšířené, ústa nevychovaně dokořán a po tváři jí stoupal ten nejtmavší odstín rudé, jaký si jen lze představit. Vironey neváhala a okamžitě začala črtat, aby ten nezvyklý okamžik zachytila, zatímco on sám se překvapeně vyptával, co že ji to tak vyvedlo z míry.

Aranael pouze několikrát naprázdno otevřela ústa a zase je zavřela a potom raději knihu otočila stránkami k nim, aby to také viděli. Vironey se po zhlédnutí zachichotala a také lehce zrůžověla, zatímco Alistair zabodl svůj pohled do země a snažil se nedat najevo svou přítomnost.

Když se nikdo z těch dvou dlouho k ničemu neměl, Vironey promluvila sama.

„Copak byste to nechtěli vyzkoušet?“ zeptala se s pohledem upřeným na Alistaira.

„Jednou možná... ale dnes rozhodně ne,“ odpověděl váhavě a znovu se letmo podíval na kresbu v knize, jež odhalovala ženu a muže v pro něho sotva pochopitelné pozici a té nejintimnější situaci, jakou si lze představit. Na tu vzdálenost se mu zdálo, že výjev najednou ožil a že dokonce slyší vzrušené vzdechy ženy, již její partner hladí pozadí a občas ji dost nevybíravě plácne, až jí zůstane zarudlá kůže, zatímco ona se sklání k jeho klínu a laská ho ústy.

Jeho tělesná reakce na tento výjev podpořený vlastní fantazií na sebe nenechala dlouho čekat a on se raději posadil, aby to na něm nikdo nepoznal.

Aranael s Drozdem se začali bavit spolu poté, co tu knihu raději odložila. Vironey se zahleděla na Alistaira a přemýšlela o tom samém jako on – o jejich možné společné budoucnosti.

Netrvalo dlouho a jejich sdílené ticho bylo narušeno příchodem Francine, která za sebou jako neposlušné dítě za ruku vláčela Allyssu, zatímco Vendette za nimi kráčela s pokorně sklopenou hlavou. Obě byly oděné pouze ve spodničkách.

Jakmile Francine uviděla, že alespoň zde se za její nepřítomnosti neděly žádné nepřístojnosti, pousmála se a špatná nálada ji jako mávnutím ruky opustila. A když uviděla, že její kniha již neleží způsobně hřbetem vzhůru, ale je otočená a na jiném místě, svitlo v její tváři poznání.

„Ach tak,“ prohlásila a podívala se po všech přítomných. „Na některá poznání máte již věk, třebaže nejste ještě zralí na jejich praktikování. Dámy, jsem si jistá, že až budete i vy vdané, jistě si budeme moci popovídat o radostech manželského soužití. Do té doby si ovšem budete muset vystačit pouze s teorií. Vězte ovšem, že ani taková řádná příprava není k zahození.“ Jako by najednou byla ve svém živlu, začala Francine horečně listovat knihou, jež byla z velké části pouhými ilustracemi, a poučovat všechny přítomné v mezích etikety a morálních zásad o delikátních záležitostech, jež na ně později také čekají.

Netrvalo dlouho a na louce u jezírka se rozproudila živá debata o různých věcech, jež blíže či vzdáleněji souvisely s původním tématem.

Navečer, když se již začínalo smrákat, do zvuků lesa a zvěře v něm se ozval i dusot koňských kopyt. Záhy se jezdec objevil na louce. Jakmile ho Francine spatřila, rychlostí blesku zavřela knihu, jež jí měla ukrátit dnešní odpoledne, a byla ráda, že si toho Aidan nevšiml.

Do té doby se jevila naprosto suverénně a světaznale, ale v jeho přítomnosti, zvlášť když se začal vyptávat, co dnes odpoledne dělala, jí zrůžověly tváře. V tu chvíli Aidanovi připomínala tu Francine, již před lety pojal za manželku, a nejraději by ji vysadil před sebe na koně a odvezl ji domů, jako to dělával zamlada.

Doufám, že vás kapitola alespoň trochu pobavila. Myf :o)

Autor: Myfate (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poznamenán na věčnost 5. kapitola: