Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Potomek proroků 8

James- bábika

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Potomek proroků 8Po velice dlouhé době další díl. Tak abychom si udělali rekapitulaci, v minulém díle nám Edward více-méně jenom přemýšlel o vyprávění Isabelly o historii a údělu jejich rodu. Potom jsme se přesunulu do Rumunska, kde Bellin bratr Gabriel konal přípravy na útok na Volterru. Úplně na konci měla Alice vizi - Isabell je v nebezpečí!

30.11.2010 (18:15) • AnneCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1596×

Kapitola osmá

Gabriel

Uherské království, neznámé místo; zima roku 1532

A bouře stále neustávala. Naprosto tišila okolní zvuky, takže jsem si těch myšlenek všiml až příliš pozdě. Blížili se, garda. Bylo jich asi sedm, mezi nimi Alec se svou ničivou silou, a pár dalších nadaných upírů. Vedl je Demetri – proč jen mě nenapadlo, že ve spánku mě Isabell ochraňovat nedokáže?

Vyskočil jsem, jak jen to bylo v omezeném prostoru stanu možné, a snažil se ji probudit. Trošku s sebou cukla, ale pak otevřela své hnědé oči, které okamžitě zčernaly, když svůj štít roztáhla i na mě.

„Na to je pozdě, našli nás!“ vysvětlil jsem jí rychle. Chytl jsem ji do náruče a zabalil do dalších kožešin. Jediným skokem jsem vyskočil ze stanu a strnul. V té bílé sněhové mlze nebylo vidět ani okolní stromy, které nás obklopovaly. Přesto jsem se rozběhl směrem od přicházejících myšlenek na opačnou stranu, ale bál jsem se, že mi to nebude nic platné. Přikrčil jsem se s ní za keřem a jen doufal, že jsme pro ně stejně neviditelní jako oni pro nás. V tom vichru se ztratily i jejich myšlenky.

(…)

Isabell se krčila v kožešinách a snažila se ochránit sebe i jeho – hlavně jeho – před bouří i nepřáteli. Ale něco ji rušilo. Snažila se, až její oči měly tu nejčernější barvu, ale štít ji nechtěl poslouchat. Jako by žádný neměla. A pak si to uvědomila. Jen jediné zvíře dokázalo zablokovat dar upíra - vlkodlak. Ale ne ten opravdový, měnič!

Ještě se otočila na Edwarda. Podle jeho zmateného výrazu jí bylo jasné, že měnič vymazal schopnosti i jemu. Potom jsou tedy i Volturiovi bez ochrany svých talentů.

„Kolik jich je?“ zeptala se sotva slyšitelně. Kdyby Edward neuměl odezírat ze rtů, nejspíš by ji ani neslyšel v tom hrozném hluku, který bouře tropila.

„Sedm,“ šeptl. Potlačila zasténání, které jim s dokonalým sluchem jejich nepřátel mohlo přinést smrt. Je jich příliš mnoho a ona navíc není upír. S bolestným výrazem sledovala jeho dokonalou tvář. Oba si mysleli to samé, neměli šanci. Volturiovi teď nepochybně obkličovali jejich primitivní úkryt za křovím.

Natáhla ruku k jeho tváři a jemně ho pohladila. Jeho zlaté oči ji hypnotizovaly a ona sebrala odvahu říct mu to, co se v posledních dnech stalo pravdou.

„Miluji tě.“ Ta slova jí sebral od úst vichr, ale on je zaslechl. Usmál se tím nejkrásnějším úsměvem.

„Jako já miluji tebe,“ zašeptal. I on se dotkl jejich tváří a přitáhl si její hlavu k sobě, aby ji mohl políbit. Na okamžik se čas zastavil, ale přesto se jim to zdálo jako pouhá vteřina, když se od sebe vzdálili. Ani si nevšimli, že bouře ustala. Bylo znovu jasno a skvěle viděli své nepřátele jen několik desítek metrů před nimi. Isabell se vykroutila ze zajetí kožešin a postavila se po boku Edwarda, který už byl připravený v bojové pozici. Rozhlédla se po svých nepřátelích. Všechny je znala. Ti všichni vystupovali tenkrát v jejím snu. Jen chyběla jedna dívka – Jane.

„Edwarde,“ promluvila krásná žena a zamrkala svými dlouhými řasami. „Aro byl tak… nešťastný, když zjistil, že jsi ho zradil.“ Edward na ni zavrčel.

„Jen lži, Corin. Nikdy jsem ho nezradil, to on zrazoval celé tři století mě!“ Vypadal, jako by po ní chtěl skočit. Isabell ho rychle chytila za paži a přinutila ho, aby se jí podíval do očí. Po chvíli jeho vztek zmizel.

Znovu se rozhlédla po Volturiových. Teď jich bylo šest jen několik metrů od nich a o nějakých sto metrů dál rozeznala postavu Santiaga, který v rukou svíral řetěz. Sledovala ho, až zahlédla, k čemu slouží. Za stromy poznala siluetu obrovského vlka, který už zjevně dávno vzdal boj s okovy a jen ležel na zemi jako poslední otrok. Isabell nebyla zvyklá na soucit, napadlo ji pouze, jak by se dalo k vlkovi dostat a zabít ho. S posledním úderem srdce toho monstra by znovu fungovala její schopnost a ona by Edwarda dokázala zachránit.

Z pohledů gardy poznala, že jejich čas utekl. Nemělo cenu utíkat. Věděla, že se sama nevzdá bez boje a nepochybovala, že i on se bude bít. A bude se ji snažit chránit, což se mu stane osudným. V duchu se rozloučila se svým bratrem i s údělem, který jim byl s tímto okamžikem odepřen. Chtěla ještě pohlédnout na Edwarda, ale něco jí v tom zabránilo.

Pro její oči byl ten pohyb příliš rychlý. Viděla jen jakousi bílou šmouhu. Ticho před bouří protkalo vlčí zavití a náhle s úlevou zjistila, že může používat svůj štít. První věc, kterou udělala, bylo zaštítění Edwarda, pak teprve hledala důvod zpuštění své schopnosti. Na místě, kde ještě před sekundou ležel vlk, teď stál její bratr. Gabriel.

Její štít vystřelil naprosto nevázaně na její vůli a obalil ho tak, jako by Gabriela objímala sama. Po těch letech společných bojů byli naprosto sehraný tým. Zatímco Isabell tvořila ochranu proti Gabrielovu daru, on začal zvedat ruce. Vypadalo to, jako by kouzlil. Z jeho rukou vylétla modrá záře a obklíčila v ničivém kruhu jejich nepřátele. Bela zatím uzavírala nad tímto jevem jakousi kopuli, která vrhala duhové odlesky.

Když Gabriel zpozoroval, že je štít uzavřen, pohybem dlaní se modrá záře proměnila na zlatou a vyplnila celý obsah fyzického štítu. Edward stojící pod štítem mentálním mohl vnímat to hrozné teplo, které se zlaté záře vyzařovalo. Pak, jakoby na povel, Gabriel i Isabell stáhly ruce a na místě, kde ještě před necelými pěti sekundami stáli Volturiovi, nyní nezbyl ani prach.

Gabriel ani nemrkl. Rychlostí blesku se přesunul k Belle a objal ji. Přitom natočil hlavu k ještě stále ohromenému Edwardovi a sotva znatelně se usmál.

„Rád tě znovu vidím, bratranče!“

<< Moje shrnutí >>

Taková moje divně zrealizovaná a blbě naskenovaná představa... :D


Autor: AnneCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Potomek proroků 8:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře