Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Postrach všech upírů - 3. kapitola Bolest

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Postrach všech upírů - 3. kapitola BolestBella se provdá za... Prosím komentáře a moc se omlouvám za spoždění, nebyla jsem doma.

19.02.2010 (19:00) • LoveNessie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1022×

Zdálo se mi o mé lásce. Byl to nádherný sen, byli jsme spolu na pláži, líbali se a kolem nás poskakovaly dvě malé děti… Pochopil jsem, že je to znamení toho, že bych měl bojovat a ne se tak lehce vzdávat, ale já věděl, že je to předem prohraná bitva. Válčit proti mému otci by znamenalo smrt. Když jsem se „ráno“ probudil, oblékl jsem se a šel jsem dolů a… 

3. Kapitola - Bolest

A ztuhnul jsem uprostřed schodiště. 
Celá hala byla ozdobena stužkami a kvítím, ale svatba má být až zítra, nebo ne?
„Caroline, proč je zde ta výzdoba? Svatba má být přece až zítra.“ Zeptal jsem se služebné, která zrovna procházela kolem.
„Ne pane, svatba se konala už dnes. Všichni už jsou na hostině, a kdybyste byl tak laskav, musím tam odnést tohle.“ A ukázala na tác s jídlem. 

Pane bože to ne! Moje láska si vzala mého bratra a já tomu nezabránil… Už sem byl pevně rozhodnutý tomu sňatku zabránit. Měl jsem dost času o tom přemýšlet, když jsem se oblékal a teď se dozvím, že je po všem. 

Stál sem tam nehnutě dokud Caroline nezmizela, potom jsem se zhroutil na schodišti. Seděl jsem tam hodně dlouho s hlavou ve dlaních a jen tak se pohupoval. Potom mě, ale něco vyrušilo, někdo mě objal a pošeptal mi do ucha. 
„Lásko, prosím netrap se tím. Ty za to nemůžeš. Slyšíš? Edwarde, podívej se na mě! Edwarde, prosím…“ Doslova se dožadovala toho, abych se na ni podíval, ale já nemohl, nechtěl jsem! Nechtěl jsem ji vidět v bílém, nechtěl … 
„Ach, Bells, prosím, nech mě být.“ Prosil jsem ji, už sem ji nechtěl vidět, už ne. 
„Je pozdě lásko, už není naděje, nemá cenu si tady povídat. Měla bys teď být se svým manželem a ostatními venku a ne zde se mnou na schodišti!“ To co jsem jí řekl, nebyla tak úplně pravda. Měla by být se svým manželem a ostatními to ano, ale já nechtěl, nechtěl jsem, aby odešla, aby mě tu nechala samotného.
„Nikam nejdu, Edwarde. To, že jsem si vzala před pár hodinami tvého bratra, nemění nic na tom, co k tobě cítím. Edwarde, já tě miluji a to se nikdy nezmění, přísahám na svou smrt!“ Když to dořekla, objala mě pevněji a já se uvolnil a lehnul si do její náruče. 

Chvíli si hrála s mými vlasy, a pak mi pošeptala do ucha: 
„Pojďme odsud, prosím.“ Já jí na to jen přikývl, taky jsem tu nechtěl být. Ne proto, že bych se bál, že nás někdo uvidí – to mi už bylo jedno –, ale proto, že jsem s ní chtěl být o samotě, říct jí všechno… říci jí jak moc jí miluji. Tohle je totiž posledních pár hodin, co jí mohu dát, protože dnes večer si pro mě mají přijít verbáři a to už ji nikdy nespatřím… I když se o sebe umím postarat, v téhle válce se mi to nepodaří, vím to, protože v téhle zbytečné válce bojují všichni proti sobě. Bojují kvůli ničemu a to mě na tom strašně štve, kdyby alespoň bojovali za něco. Jenomže oni bojují jen za cizího krále, místo toho, aby bojovali za sebe a svou svobodu.
„Edwarde, pospěš si prosím…“ Z mého zamyšlení mě vytrhl Bellin prosebný hlas. 

Stála přede mnou v nádherných bílých šatech ušitých z ručně tkaného hedvábí a krajky. Byla tak nádherná… Prostě jsem musel, i když sem věděl, že bych neměl. Prostě a jednoduše jsem ji popadl a přitiskl si ji k sobě, potom sem ji dlouze a vášnivě políbil. 

Když jsem skončil, Bella mě popadla za ruku a spolu jsme utíkali domem směrem k zadnímu východu. 

Běželi jsme lesem směrem k opuštěné chatrči. 
Chatrč byla malinká, dřevěná. S Bellou jsme zde chodívali často. Objevili jsme ji náhodou, a protože se nám líbila, společně jsme si ji opravili. Uvnitř byl náš starý nábytek. Napravo od dveří stál malý psací stůl z třešňového dřeva s jednou vypolstrovanou židlí, nalevo je stará skříň, také z třešňového dřeva a naproti dveřím jsou dvě péřové matrace s hromadou polštářů a jednou dekou. 

Když jsme dorazili k chatrči, usmívali jsme se jeden na druhého. Bylo zbytečné něco říkat, oběma nám bylo jasné, co se stane…


Předchozí ¤ Shrnutí ¤ Další

Autor: LoveNessie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Postrach všech upírů - 3. kapitola Bolest:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře