Minule to žádná sláva nebyla! Tak doufám, že tahle povídka bude mít větší úspěch, než ta první... Prosím pište komenty, bez nich to vážně nemá cenu!!! Vaše LoveNessie
21.01.2010 (15:15) • LoveNessie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1013×
2. kapitola - Návštěva
Stojím pod Belliným oknem a koukám do něj. Má láska má rozsvíceno. Řekl bych, že vím co právě teď dělá. Čte si svou oblíbenou knihu, i když po dnešním večeru, kdo ví…
Musím se k ní nějak dostat. Ale jak? Její okno je velmi vysoko, nemám nejmenší šanci dostat se k ní.
Domem jít nemohu je ještě velmi brzy. Její rodiče budou ještě vzhůru.
možná bych to mohl zkusit po okapu, ale je to velmi riskantní, nevím jak moc velkou tíhu snese. Ale já ji musím vidět, musím za ní!
Nezbývá mi nic jiného, než to zkusit. No co stejně na tom nesejde, když se mi něco stane. Bella moje nikdy nebude. Nemám už co bych ztratil. Jen doufám, že když spadnu budu schopen alespoň se odplazit pryč odsud, aby mě nikdo nenašel ležet pod Belliným oknem.
Už jenom kousek a budu tam. Já to dokázal nespadl jsem, i když, kdo ví, ještě není konec, ještě se mi může něco stát.
Zatraceně proč to její okno musí být tak daleko? No nic musím se akorát pořádně natáhnout, abych tam dosáhl.
„Bells jsi tam? Bells otevři okno prosím to jsem já Edward“
Volal jsem, ale nic se nedělo. Poroto jsem to zkusil trochu víc nahlas. „Bells, Bells zatraceně otevři to okno to jsem já!“ Zase nic. Už mi to začínalo vadit chtěl jsem vědět proč neotvírá a tak jsem udělal opravdu velkou blbost.
Nahnul jsem se víc do boku, blíž k jejímu oknu, když v tom ona otevřela okno a mě jím praštila. Zavrávoral jsem a jenom jsem cítil jak mi nohy podklouzly a já se jen tak, tak zachytil o parapet jejího okna.
„Pane bože Edwarde, drž se skočím pro pomoc!“ Vykřikla vyděšeně Bella.
„Ne, Bells to nemůžeš víš co se stane, když mě tu najdou?“ musel jsem jí v tom zavránit. Kdyby mě tu našli hrozil by nám krutý trest, jelikož je to proti církvi takhle se scházet potají.
„No ták zatraceně Edwarde co mám podle tebe jiného dělat?“
Tak na tu otázku bych chtěl taky znát odpověď.
„Běž na bok něco zkusím“ sebral jsem všechnu sílu co mi ještě zůstala – moc už jí nebylo – a vzepřel jsem se. Už jsem byl skoro uvnitř, když se mi levá ruka podlomila a já zase visel z jejího parapetu.
„Edwarde!“ Vyjekla Bella, naštěstí to ale nikdo neslyšel.
Zkusil jsem to znovu. Tentokrát se mi to už povedlo a já se svalil vyčerpán tím „výstupem“ na zem pod Bellino okno.
Bella mě hned objala a já si položil hlavu do její náruče.
„Proboha Edwarde můžeš mi říci co sis tím chtěl dokázat?“ Začala mi nadávat, bylo vidět, že jsem jí pořádně vyděsil, ale popravdě ne jen ji, ale i sebe samotného.
Místo toho, abych jí dal odpověď, začal jsem jí něžně líbat. Ona mi polibky něžně oplácela zpět.
Po chvíli se ode mě odtáhla a řekla.
„Edwarde zůstaň prosím nechoď do války já to tady bez tebe nepřežiji.“ Byla tak smutná, měl jsem nejméně sto chutí říci jí „ANO!“ Ale nešlo to, nemohl jsem... Z mým bratrem jí bude dobře, doufám.
Ani nevím, jak dlouho jsem se utápěl ve svých myšlenkách, když v tom mě z mého snění vytrhlo Bellino jemné pohlazení.
„Nad čím tak usilovně přemýšlíš lásko?“ Řekla tichým hlasem, ale já v něm i přesto slyšel tu bolest.
„Nad ničím Bells.“ To byla ta první věc, která mě napadla. Myslím, že mi, ale nevěřila.
„Edwarde…“ Nenechal jsem ji domluvit.
„Nech to být Bells, nestojí to za řeč.“ Přitáhnul jsem si jí k sobě a začal jí znovu líbat.
Strávili jsme spolu v objetí celou noc. Bella mi dokonce usnula v náručí. Když začalo svítat musel jsem ji opustit. Nebylo to pro mě lehké, ale nakonec jsem ji položil do její postele. Když jsem ji ale pokládal nechce jsem ji vzbudil.
„Kam jdeš?“ Ptala se mě napůl zoufale a napůl ospale. „Musím domů už svítá a ty bys měla ještě spát. Večer příjdu znovu“ Odpověděl jsem jí tiše. Potom jsem pomalu a nezpozorován proklouzl jejím domem ven.
***
Jakmile jsem dorazil domů, byl jsem vcelku unavený, tak jsem si lehnul a později i usnul.
zdálo se mi o mé lásce. Byl to nádherný sen byli jsme spolu na pláži, líbali se a kolem nás poskakovali dvě malé děti... Pochopil jsem, že je to znamení toho, že bych měl bojovat a ne se tak lehce vzdávat, ale já věděl, že je to předem prohraná bitva. Válčit proti mému otci by znamenalo smrt.
Když jsem se „ráno“ probudil oblékl jsem se a šel jsem dolů a …
Prosím chci alespoň 10 KOMENTŮ!!!
Autor: LoveNessie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Postrach všech upírů - 2. kapitola Návštěva:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!