La Push. Jak zareagují vlci na příchod Jacoba?
05.09.2011 (18:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1694×
„Vstávej, zlato,“ budil mě hlas anděla. Nechal jsem zavřené oči a doufal, že mi to projde. Nechtěl jsem opustit sen… Nechtěl jsem, aby se anděl rozplynul a já zůstal sám.
„Jo, zlato, vstávej! Víš co? Já ti dám pořádnýho hudlana,“ ozval se vedle mužský hlas a poté mlaskání.
„Ne! Toho mu dám já!“ ozval se druhý a na to rána.
„Ale já si to řekl první!“
„No a co!“
„Měl bys rychle otevřít oči,“ zašeptal mi anděl do ucha a já se ho rozhodl poslechnout. Otevřel jsem rychle oči dokořán. Na chvilku mě oslepilo světlo, ale jakmile jsem se rozkoukal, natočil jsem hlavu za ránami a spatřil Quila a Embryho, jak se perou. Moment! To nebyl sen?!
Ještě pořád jsem seděl na zadním sedadle auta. Otočil jsem se. Vedle mě seděla Nessie. Hlavu měla opřenou o sedadlo a hypnotizovala mě svýma očima. Pohled jsem ji opětoval do doby, než mě cosi vytáhlo z auta.
„Kamaráde!“ vyslovili ti dva najednou a drtili mě v objetí. To jsem jim opětoval. Konečně! Tak dlouho a tolikrát jsem si přál vidět alespoň na chvilku někoho z nich. Teď tu mám své dva nejlepší kamarády. Jako bonus jsem dostal opětovanou lásku. Začínal jsem mít rád svůj život, i když nás ještě čekal boj…
„Taky jste mi chyběli.“ Smál jsem se na celé kolo.
„Už jsme mysleli, že jsi na nás zapomněl a nikdy nedorazíš!“ zahlásil Embry.
„Nech ho! Ostatní ho taky určitě rádi uvidí!“ bránil mě Quil.
Mezitím, co se ti dva začali znovu pošťuchovat, ke mně přišla Ness s Alice a Jasperem. Ness mě ze zadu objala a vlepila mi pusu na krk. Rozpojil jsem její ruce na mém břiše a otočil si ji k sobě. Nedočkavě jsem spojil naše rty. Každý polibek mi s radostí vracela a tím mě dostávala na vrcholek štěstí.
„Ehm,“ přerušilo nás odkašlání.
Podíval jsem se jejím směrem. Nechápavě nás sledovaly čtyři páry očí. Jako první se ozval Jasper.
„Kde jsou ostatní?“ zeptal se.
„Ve vaší vile,“ zazubil se Embry.
„V naší vile?!“ vyhrkla zaraženě Alice.
„No jasně! Vy už tam dávno nejste a my potřebujeme být u sebe. Co kdyby byl další útok?“ ohradil se.
Dál jsme to neřešili a pěšky jsme se vydali do vily. Už na verandě byla utvořený řada z vlků. Byli seřazeni podle výšky. Řadu porušil až Seth, který to nevydržel a rozeběhl se. Padl mi kolem krku a nechtěl se mě pustit. Zaslechl jsem i tiché vzlyknutí. I já jsem měl na krajíčku, ale držel jsem se.
„Neměli byste tu být!“ ozval se hluboký hlas. Nastalo ticho. Nikdo se neradoval. Všichni se koukali na muže na vozíku.
„Kdo jste,“ zeptala se Ness. Chvilku mi trvalo, než jsem ho poznal.
„Same?“ pro jistotu jsem se zeptal.
„Ano, Jacobe. Jsem to já,“ odvrátil ode mě pohled. Byl jiný… Ne jen vzhledově, ale něco jiného bylo i v jeho hlasu. Chtěl jsem udělat krok k němu, ale její ruka mě zastavila.
Opatrně jsem ji sundal a šel jsem blíž. Nevěděl jsem, co mu mám říct. Jak se k němu mám chovat. Když jsem se setkal s jeho pohledem, tak jsem v něm spatřil nenávist a vztek. Nechápal jsem to. Co jsem mu udělal?
„Co,“ zarazil jsem se. Až v tuto chvíli jsem si uvědomil, že jeho pohled nepatřil mně, ale osůbce za mnou. Nessie se chovávala za mými zády.
„Nenechám tě tu samotného,“ zašeptala tak, že jsem to mohl slyšet jen já. Překvapilo mě, že i když měla opravdový strach, tak mě nenechala samotného. Byla by ochotná kvůli mně riskovat svůj život?
„Ty!“ Ukázal na ni. Začal se třást. Připravoval jsem se na nejhorší. Bál jsem se, že se přemění a to by nebylo nejlepší…
Chtěl jsem hledat zastání u Emily. Rozhlížel jsem se kolem dokola, ale nikde jsem ji neviděl. Je v domě? Nechtěla se účastnit přivítání? Myslel jsem, že jsme spolu vždy vycházeli…
„Kde je Emily?“ zeptal jsem se. Okamžitě se všichni nahrnuli k Samovi a chytili ho. Z očí mu tekly slzy a třásl se mnohem víc. Neměl by se už přeměnit?
„Same…“ snažil se ho Paul uklidnit. Otočil ho a vezl ho dovnitř. Většina šla s ním. Zůstal pouze Seth, Embry, Quil a my. Sedl jsem si na schody a čekal. Doufal jsem, že mi řeknou, co se stalo.
„Emily zemřela,“ řekl Paul. Tentokrát už jsem neudržel slzy. Nechal jsem je stékat po tváři a poslouchal, co se stalo.
„Emily věděla o nás i o vlcích. Zabili ji…“ dokončil.
„Kdo?“ zeptala se Alice, i když musela mít tušení. Já ho měl taky. Byli to…
„Volturiovi,“ potvrdil moji domněnku Seth.
Nenáviděl jsem je ještě víc. Jak to mohli udělat? To jsou opravdu tolik bezcitní?!
„Zemřou!“ procedil jsem mezi zuby.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Postarej se o ni... - 20. kapitola:
Kikuško, je to nádhera... A já se stydím, ale víc ve svém rozpoložení prostě napsat nedokážu...
Panebože, panebože! Ty si ma teda riadne prekvapila! Ináč ďakujem za zaslanie kapitoly na mail. Idem sa vykecať, ale zaspávam na klávesnici, takže sa nečuduj, ok?
Najlepšie bolo, ako zobudili Jacoba. Ja som z toho proste nemohla. Tú ich srandu zbožňujem a mám taký pocit, že Nessie tam zapadá. Potom, keď prišli ku svorke, tak som bola ako oparená. Volturiovci zabili Emily, to je mi nesmierne ľúto, ale tak to proste je... Nie je to Jake, a to je fajn. Chápem, že Sam je naštvaný na Ness, ale nemusí to preháňať. Nessie by sa tiež mohla osvojiť a nenechať si skákať po hlave. Proste sa ubrániť, aj keď myslím, že Sam si to s ňou nebude chcieť vybaviť...
Ale uvidíme. Som naozaj zvedavá... A Jacob povedal, že Volturiovci zomrú? Tak to je super, som zvedavá, ako bude brániť Emily a či sa Sam postaví na nohy. Nesmierne zaujímavé.
Celá kapitola bola tak krásne napísaná, tak super, tak pekná, tak zaujímavá, že som ju hltala očami a nemohla prestať. Baví ma čítať to stále dokola a keď poviedku dokončíš, tak na ňu idem znova.
Ani neviem, akú chválu ti mám k tomu napísať, pretože mám pcit, že ťa nechválim dostatočne. Musím ti povedať, že píšeš nesmierne pútavo, skvelo, zaujímavo a mne sa to páči. Dej si vymyslela na jedničku a veľmi sa teším na ďalšiu kapitolu.
Som proste nedočkavá a budem stále sledovať zhrnutie.
A musím sa priznať, že napísať takýto komentár, keď som tak unavená... No, musela som sa proste vykecať. Keďže už ani nenachádzam slov, lebo je to čím ďalej, tým lepšie. A ja som čím ďalej, tým viac šťastnejšia. Jacob sa javí ako silný, a to sa mi nesmierne páči. Nessie sa k nemu náramne hodí... Som naozaj milo prekvapená a teším sa na ďalšiu kapitolu.
Parchanti jedni Volterský...! Já je nenávidim...! Chudák Emily...! Chudák Sam...! Ale byla to moc krásná kapitola moc se těším na další...!
ÚÚÚúú! Fantastická kapitolka! Je mi Sama moc líto, ale Nes za to nemůže!
Bylo to úžasné, tak plné pocitů a já to všechno cítila. Už se nemůžu dočkat další kapitolky - doufám, že bude brzo.
P.S.: Asi nikdy nedokážu napsat tak krásný a dlouhý komentář jako holky.
Ale bylo to opravdu famozní!
Jahooo! Sice nejsem první, ale aspoň druhá! Takže... Slíbila jsem ti názor až v komentářích... A víš co? Já ti tu dneska napíšu dlouhý komentář... Nebo se aspoň pokusím
Ráno, jak ho Ness budila... To bych si taky nechala, takový krásný buzení... Teda až na Quila a Embryho... Že ti dva se přetahovali o pusu jako malí... To nestačí, že ho má Nessie? To ho chtějí mít i kluci? A pak ho chtějí umačkat... Chudáček... Tak oni byli v jejich vile... A Alice byla asi pěkně naštvaná... Vlci v jejich domě, to asi není příjemný zjištění... A Sama je mi líto... Na vozíčku, naštvaný na Ness, ani nepřivítá Jakea... Ness stejně při Jakeovi stála... Jako správná přítelkyně... Chudák Emily... Je mi jí líto, že ji ti blbci zabili... Proč?! Vždyť nic neudělala! Jenom o nich věděla, to se snad smí... Já o nich taky vím a nikdo mě nezabil... Teda doufám Jake o ničem nevěděl, takže je jasný, že se zeptal... Ale i přesto mu to někdo měl přeci říct, ne? A já už jsem u konce, doufám, že Volturiovi zemřou!!! Za to, co všem udělali!
No, tak jsem dočetla, dopsala a teď tě jdu chválit... Píšeš nejlíp, krásně, výjimečně, nádherně, úžasně, suprově a už mi došly slova... Vidíš to? Normálně mi po té kapitoly došly slova! A jsem ti za to vděčná, jsem ráda, že stále přidáváš kapitoly, že tě to ještě neomrzelo... Snad jsem napsala dlouhý komentář, chtěla jsem ti udělat radost Protože ty mi děláš radost pořád, já pro tebe můžu udělat jedině to, že ti tady právě píšu komentář... Takže kapitola je vynikající a já se těším na další
PS: Omlouvám se za zmatený komentář...
Zlatíčko,
za prvé mi odpusť, že jsem nekomentovala, ale bylo toho opravdu moc a já myslela, že už se vším švihnu, ale to je teď vedlejší...
Dnes jsem přečetla kapitoly, které jsem nestihla přečíst a nestačila se divit. Nemohou uvěřit tvému úžasnému stylu psaní. Je to tak kouzelné a nádherné - prostě famózní bez jediné chybičky.
Dále jsem ráda, že Cullenovi žijí. Nedovolila bych ti, aby jsi zabila Emmetta... (Hlavně že Jasper žije) :D
Ale je mi líto vlků... :( Vím, že je moc nemusím, ale Emily nebyla vlkouš...
Prostě je to nádherný a já nevím, co psát.
pROSTĚ JE TO ÚŽASNÉ A POKRAČUJ DÁL A SLIBUJI, že už se polepším...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!