Další kapitola je tady a s ní krátké nahlédnutí do Volterry. Poté se přesuneme zpět do hotelového pokoje. Ke konci jsem se pokusila o romantiku, ale nevím, jak to vyzní. Něco podobného jsem psala poprvé. Díky, Kika57.
24.08.2011 (10:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2119×
Obrovská, na pohled opravdu stará, tedy historická místnost. Z jedné strany mohutné dřevěné dveře, z druhé tři honosné trůny, které nikdy nebyly prázdné.
„Kde jsou?!“ V celém sále zněl pouze křik.
„N-nevím…“
„Tak ty nevíš!“
Podél zdi stála osoba v plášti vedle druhé. Pláště byly v různých barvách – od černé po světle šedou. Černé pláště stály blíže ke dveřím a k trůnům. Každý byl jiného postavení. Čím světlejší měl někdo plášť, tím méně důležitý byl…
„Oni… Přišli tam vlci a zaútočili. Musel jsem utéct! Nikdo z nich mě nebránil… Zabili by mě!“ rychle za sebe dostával slova. V jeho hlase byl znát strach. Nesplnil svůj úkol a za to bude potrestán.
„Tak to tě teď mám zabít já?“ ptala se s klidem druhá osoba.
„Prosím, můj pane! Smiluj se! Byl jsem s nimi šest let. Vím, jak se chovají, jejich myšlení… Vím o nich snad vše! Dovol mi vám pomoct, prosím…“ žebral. Slzy strachu mu stékaly po tvářích.
Na chvilku bylo ticho. To, co řekl, byla pravda a uvědomoval si to i on – Aro.
„To nemyslíš vážně! To neuděláš! My svou dohodu dodrželi, ale ty bys ji porušil?!“ zahřměl vysoký mladík kousek od něj. Po jeho boku stála malá, na pohled nebezpečná bruneta. Ti dva měli za sebou svou rodinu.
„Ale, ale… To se dělá někomu lézt do hlavy?“ Po těchto slovech se mladík svezl na zem v bolestivých křečích. Jane, jedna ze strážců mocné trojice, využila svou schopnost.
***
„Jak ti je,“ zeptala se mě Ness se smutkem v hlase. Od včera, kdy jsem se probral, se mě dokola ptala, jak mi je a starala se o mě. Opravdu mi byl každý její dotyk příjemný, ale obávám se, že to dělá jen z výčitek svědomí. Štve mě to. Neřekl jsem to nahlas, ale jsem protivnější a protivnější… Chovala by se ke mně stejně, kdyby tu s námi byl ten poloupír? Ne… Byla by raději s ním!
„Fajn!“ odpověděl jsem podrážděně a odvrátil hlavu opačným směrem, než byla ona.
„Je mi to líto…“ vzlykla.
Pomalu jsem otáčel hlavu zpět na ní a koukal, jak jde na druhý konec pokoje. Sedla si na houpací křeslo a kolena si přitáhla k sobě. Její tělo se chvělo. Věděl jsem, že brečí a ještě hůř… Vím, že brečí mojí vinou!
Pomalu a co nejtišeji jsem se zvedl. Jen, co jsem se zvedl a udělal krok směrem k ní, jsem ucítil bolest na spáncích. Už je to něco málo přes den, co jsem prý narazil hlavou do stromu a ta ještě pořád bolí… Udělal jsem druhý, ale bolest nepolevila, ba se i zvětšila. Zaskuhral jsem bolestí a cítil, jak se mi podlamují kolena.
„Jaku!“ vypískla malá zrzka a hned mě podpírala. „Víš, že máš ležet, dokud nebudeš úplně v pořádku!“ Její slzy zmizely a místo nich se objevil strach. Nechápal jsem to, ale nechal jsem to být. Nechal jsem se dotáhnout k posteli, ale na ni jsem si pouze sednul. Nevěděl jsem, co dělat. To už jsme se tolik odcizili? To už s ní nedokážu nikdy promluvit, aniž bych ji rozplakal?
„Já… omlouvám se,“ promluvila do ticha a sedla si vedle mě. Nedokázal jsem, spíš jsem nevěděl, co jí odpovědět. Prostě jsem mlčel, i když jsem věděl, že mám něco říct.
Koukal jsem se do země, ale cítil jsem její pohled. Po chvilce jsem ucítil její dotek… Položila svou ruku na tu mou. Příjemně chladila mou horkou kůži. Už tolikrát jsem cítil její dotyk, ale teď to bylo jiné. Zachvěl jsem se pod tíhou tolika pocitů. Musela to ucítit, protože její stisk byl pevnější. Zvedla mou ruku. Její krásně měkké rty jsem ucítil na špičkách prstů a poté celou dlaň na její tváři.
„Chybíš mi,“ opět jen šepot. Bála se snad, že na ni budu křičet?
„Ty mně taky.“ Konečně jsem sebral odvahu a podíval se do jejích čokoládových očí. Jako reakce se mi dostalo vrácení své ruky zpět. Položila mi ji zpět na postel. Co jsem jí udělal? Musí mě dál trápit? Proč?!
„Je mi líto, že jsem si vše uvědomila, až když bylo pozdě. Nevím, proč jsem to dělala, ale…“ mluvila tak tiše, že jsem jí málem nerozuměl. Zvedla své ruce a vzala můj obličej do dlaní. Přivřel jsem slastí oči. Bylo to tak příjemné, že snad neexistuje nic příjemnějšího!
„Ale až strach o tebe mi ukázal, jak moc tě miluji,“ dokončila větu a svůj obličej přibližovala k tomu mému. Byla tak blízko, že jsem cítil její dech, jak ovál můj obličej. Přitiskla své rty na ty mé a já až teď pocítil, co je slast. Polibky jsem jí s radostí vracel a z jejích něžných a zpočátku bojácných polibků se staly dravé a vášnivé. Užíval jsem si tuto chvilku, jakoby měla být ta poslední…
Když nám docházel dech, tak jsem se nerad odtrhl. Opřel jsem si čelo o to její a snažil se jí být co nejblíže. Pohladil jsem ji po tváři a konečně řekl to, co mám už dlouhých sedm let ne srdci.
„Taky tě miluji.“
Tiše jsme seděli na posteli a užívali si jeden druhého. Za okny už dávno svítil měsíc a já pocítil únavu. Zívl jsem a její drobná ručka mě zatlačila do mé hrudi a já skončil v peřinách.
„Máš odpočívat,“ zasmála se a vtiskla mi polibek na tvář. Svou hlavu položila na mou hruď a já mohl usnout s krásným pocitem… S pocitem, že mě někdo miluje…
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Postarej se o ni... - 18. kapitola:
velmi pěkné omlouvam se za kratky koment sem ve škole a musim končit
Faaaajn!
Přispívám svým dlouhým komentářem!
Teda se pokusím o to, aby byl co nejdelší takže se připrav, že se mě budou pdat blbosti.
Mrzí mě že azse komentuji mezi posledními a dohání mě to k šílenství!
Ale poslední dobou nemám na nic náladu.
A od včerejška se mi hodně zlepšila nálada a za zlepšení můžeš poděkovat mému klukovi!
Takže teď ke kapitole chááá.
Kapitolka se ti moc vyvedla jako vždy. Jen mi je líto Jacoba i když ho nemám moc ráda.
A je mi líto, že ostatní Cullenovi jsou ve Volteře!!!
Máš to u mně pokažené holka!
Takže fičím na další! Jestli to špatně skončí tak se těš!
Ahojky, zlato, tahle povídka je úžasná. Přečetla jsem jí celou jedním dechem a tak se přikláním k ostatním - rychle další kapitolku. Né, že budeš stávkovat.
Opravdu bezvadně píšeš a tahle kapitolka byla - wow! Úžasná, dokonalá, famozní...
Hrozně se mi líbil pohled do Volterry. Doufám, že nemáš v plánu to brzy ukončit. Já čekám ještě tak deset kapitol.
Hej! Vy lenoši! Kde jsou další komentáře???
To jako tato úžasná, nádherná, dokonalá, geniální, krásně napsaná povídka zůstane jen u sedmi nebo osmi komentářů?
No dobře Kiki. Tak když ti to neřeknou ostatní, zůstává to na mně. Tato povídka je krásná, absolutně úžasná, originální, jedinečná a nenahraditelná! Víš to vůbec? Já doufám že jo!
Jak jse již psala. Ta romantická scéna rozhodně nevypadá na prvotinu, mě se z celé této krásné kapitolky líbila nejvíce! Takže... Asi se ten můj komentář nepočítá, takže pudu shánět někoho, kdo ten osmej napíše.
krásná kapitola těším se na další
Všem, co okomentovali moc děkuji! Jsem moc ráda, že nějací "fandové" téhle povídky jsou. Ale zklamu vás. Povídka je vydaná dvanáct hodin a ani za tu dobu tu není ani těch požadovaných osm komentářů
Co si mám potom o tom myslet? Další kapitolu čekejte nejdříve v pondělí...
Těm, co mají zájem se omlouvám... ale je vás málo...
Tak! Za túto kapitolu som nesmierne rada! Ani si nevieš predstaviť ako sa mi to páčilo a bola som úplne v nebi. Jacoba mi bolo ľúto, predsa len, Nessie je jediná, ktorá by ho mohla mať rada. Kto iní, keď je k nej pripútaný, že?
Krásne si to vyriešila. Tak prirodzene, láskyplne, nádherne... Úplne klobúk dole!
Chápem aj Nessie, asi by som tiež celý čas presedela pri Jacobovi, keby mu niečo bolo. Síce by sa ma nikdy v živote nezbavil, ale aj tak.
Som veeeeľmi rada, že si kapitolu pridala a prosím o ďalšiu. Nemôžem sa dočkať. Musím vedieť ako to bude medzi nimi ďalej.
Ten začiatok - Nahuel... No bola fakt sranda, keď sa rozplakal. Úplne zabité.
Nádherne opísané. Krásne. Úplne som sa do toho vžila, strašne sa mi to páčilo, zhltla som to ako malinu! Píšeš úplne perfektne. Toto by moli vydať ako pokračovanie Twilight. Prekrásne!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!