Trochu se vrátíme v čase a na vše se podíváme pohledem Belly. Také se dozvíme, kam utekla. Dočkáme se konečně shledání? Moc vám děkuju za komentáře. Díky nim jsem konečně postoupila v psaní. Máte se na co těšit.
27.07.2011 (07:45) • Sabulina • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1952×
7. kapitola
John si myslel, že konečně Bella opětuje jeho city. Chtěl ji poštvat proti Cullenům, ale to se mu nepovedlo. Bella mu utekla a třeba teď už konečně získá ochranu Cullenů. Také John odhalil, kdo doopravdy je, a chystá pomstu.
8. kapitola
Bella
Když jsem se probrala, cítila jsem ostrou bolest v podbřišku. Dlouho jsem ležela a neměla odvahu se pohnout. On u mě byl každou chvíli. Staral se o mě jako o nejdražší klenot na světě, ale ani tím si mě nezískal. Vyprávěl mi o rodině Cullenů. Říkal, že to jsou upíři a on bojuje proti nim. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem byla u něj v domě. Vždyť Jacob byl milý a chtěl mi pomoct.
Pomalu jsem se začala zotavovat. Den ode dne mi bylo líp, ale pak jednoho dne přišel Jacob a začal mě líbat. Nevěděla jsem, co dělat, a než jsem se stihla vzpamatovat, znásilnil mě. Teď mě nutí psát dopis Edwardovi. Diktuje mi slovo po slově. Jenže co bylo horší, on měl v plánu mě za ním poslat.
„Dobrý den, předáte tento balíček panu Edwardu Cullenovi?“
„Samozřejmě. Mám mu něco vyřídit?“
„Ne, děkuji. Na shledanou.“ Moje šance na útěk byly mizerné.
„Jaku, kam to jdeme?“ Dovedl mě do uličky mezi hotelem a patrovým domem.
„Chci vidět Cullenův ksicht, až zjistí, že patříme k sobě. Neboj, miláčku.“ Věnoval mi jeden ze svých odporných polibků a dál sledoval ulici. A za chvíli opravdu vyběhl Edward. Byl stejný jako na té fotce s mým otcem. Jacob byl tak zabraný sledováním, že jsem toho využila a utekla. Vyšplhala jsem do jednoho z oken a ocitla se v kuchyni. Slyšela jsem, jak mě volá, ale běžela jsem jako o život. Ocitla jsem se u recepce.
„Můžete mi říct, kde má pokoj Edward Cullen?“
„Slečno, to nepůjde.“
„Prosím vás, je to důležité.“ Tady asi nepochodím, ale ven nemůžu, kdyby mě našel, zabije mě.
„Bello?“ Otočila jsem se po tom úžasně zvonivém hlase. Stála tam dívka tak v mém věku, ale byla o dost menší než já, a přesto krásnější, než kdokoli jiný. Její vlasy trčely do všech stran, ale i tak šlo poznat, že strávila u zrcadla spoustu času. Její oblečení bylo podle nejnovější módy a hned na první pohled jde vidět, že patří mezi bohaté.
„My se známe?“
„Já jsem Alice Cullenová.“ Takže patří do rodiny Cullenů. Ale to znamená, že je upír. Jak to říkal? Věčně mladí. Nesmrtelní. Krásní. Bledí. Studení.
„Ty znáš Edwarda Cullena?“
„Ano, je to můj bratr. Hledáme tě. Pojď se mnou.“ Vzala mě za ruku a táhla do výtahu. Zřejmě vycítila můj neklid. Mile se usmála, ale nic neříkala. Co když mě chce zabít? Vystoupily jsme v nejvyšším patře a zamířily k velkým dveřím naproti nám. Otevřela je a já stála v nádherném pokoji. Ani se tomu nedalo říkat pokoj, spíš taková malá předsíň. Ze třech dveří vykukovaly hlavy. Za chvíli už přede mnou stálo šest osob. Jako první promluvila žena s vlídným úsměvem na tváři.
„Bello. Neboj, už se ti nic nestane. Já jsem Esme.“ Vedla mě do dveří, ze kterých vyšla. Byla tam kuchyň s obývákem a další dvoje dveře. Usadila mě na pohovku a zamířila do kuchyně. Pak promluvil jeden z mužů.
„Bello já jsem Carlisle, manžel Esme. A tohle jsou naše děti. Rosalie a Emmett, Jasper s Alicí a Edward.“ Řekla bych, že Rosalie a Emmett jsou manželé, stejně jako Alice a Jasper. Pak jsem spatřila jeho. Edwarda. Je neskutečně krásný. Když si všiml mého pohledu, jeho rty se zkřivily do úsměvu. Pak přišel ke mně, chytl mě za ruce a promluvil.
„Neboj se. Nikdo ti neublíží, postarám se, abys byla v bezpečí.“ Jeho hlas byl milý a krásně zvonivý. Ale i přesto nebyl takový, jako ten Alice. Každý, kdo na mě promluvil, se nemohl rovnat Alici. Její hlas je jako stovka zvonečků.
„Bello, řekni nám o sobě všechno,“ vyzvala mě Alice a já se dala do vyprávění.
„Vychovala mě moje teta, ale když mi bylo sedmnáct, tak jsem utekla. Našla mě jedna milá žena, která mě vzala k sobě. S ní jsem byla až do osmnácti. V den mých osmnáctých narozenin mi přišel dopis. Byl od něj. Poslal mi všechny věci o těch vraždách. Rozhodla jsem se, že ho najdu. Na jedné z fotek byl můj otec s vámi. Bylo u ní napsáno Charlie Swan, E. Cullen a C. Cullen. Chtěla jsem vás najít, ale nevěděla jsem, kam se vydat. Proto jsem zamířila do Forks. Tam jsem potkala Jacoba, který mi dal na vás číslo, ale neplatné. Pak mě z hotelu unesl. Když jsem se pokusila utéct, bodl mě. A pak…“ Nechtěla jsem vzpomínat na tu hrůzu.
Autor: Sabulina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Poslední oběť 8. kapitola:
Ahoj, příště si dej větší pozor na čárky (i na ty kolem oslovení), zdvojené mezery, dělení slov (nashledanou -> na shledanou) a na přímou řeč.
Taky si pamatuj, že čísla se v textu vypisují slovy.
Díky.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!