Edward o Bellu přehnaně pečuje a ta z něj šílí. Také se Bella skamarádí s Emmettem a vyvádí hlouposti. V další kapitole se můžete těšit na jejich povedený vtípek.
12.08.2011 (08:45) • Sabulina • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1853×
9. kapitola
Bella utekla a konečně našla cestu ke Cullenům. Ti se konečně dozvěděli, koho hledají. Ale bude jednoduché ho najít? A co pak? Navíc Edward pociťuje něco, co nezná.
10. kapitola
Bella
Probudila jsem se, ale všude byla tma. Myslela jsem, že už bude ráno. Zvedla jsem se do sedu a porozhlídla jsem se po pokoji. Jenže tohle nebyl ten pokoj. Chyběly tu závěsy a ta obrovská skříň. Pozorně jsem se rozhlédla, ale neviděla jsem nic z toho, co jsem hledala.
„Dobré ráno, Bello.“ Jacob.
Probudila jsem se a mé oči se střetly s párem zlatých očí.
„Dobré ráno,“ broukla jsem ještě ospale a protřela si oči.
„Dobré ráno, Bello. Alice ti donesla nějaké věci do koupelny a Esmé nachystala snídani. My budeme vedle. Tak pak přijď.“ Ještě se na mě usmál a odešel. Musela jsem přemýšlet nad tím snem. Byl tak opravdový. Nemohu popsat, jaké štěstí jsem cítila, když jsem uviděla Edwarda. Nerada jsem vylezla z postele a zamířila do koupelny. Tam jsem si dala sprchu a upravila se. Musím uznat, že Alice má vážně vkus, ale ten můj moc netrefila. Ještě jsem stihla zkritizovat své tělo a šla za ostatními.
„Dobré ráno.“
„Dobré ráno, Bello,“ odpověděli všichni sborově.
„Jak ses vyspala?“
„Dobře, Esmé.“
„Tak už se dej do jídla.“ Esmé ke mně přisunula talíř s jídlem. Já jsem jen poděkovala a pustila se do toho. Všichni debatovali o tom, co bude dál. Řekla bych, že moc dobře vědí, jak Jacob vypadá, ale jak? Když jsou všichni zabráni do debaty, tak bych se mohla pomalu vyplížit a najít ten dům, kde mě držel. Z mých úvah mě vytrhlo hlasité zakřičení Edwarda a Alice.
„Ať tě to ani nenapadne!“
„Ty ses zbláznila, Bello!“
„Už nikdy, nikdy tě nenechám samotnou. Natož abys šla za ním. On tě chce zabít, copak ti to nedochází?“ S otevřenou pusou jsem pozorovala Edwarda, jak mi dává kázání, a ani v nejmenším jsem ze začátku netušila, o čem mluví, jenže teď už mi to začalo docházet.
„Prostě ne! Jestli to bude zapotřebí, budu tě hlídat 24 hodin denně. Rozumíš?“
„Ale jak.“ Tohle jsem vážně nechápala, jak o tom ví? Umí snad číst myšlenky oba?
„Alice může vidět budoucnost. Nebo spíš rozhodnutí lidí a Edward jí čte myšlenky,“ vysvětlil mi Carlisle.
„Aha.“ Musím uznat, že být s touto rodinou je nebezpečné. Člověk nemůže udělat žádné svobodné rozhodnutí.
Po celý den mě Edward sledoval. Nebyla ani chvilička, kdybych byla sama. Hned po snídani jsme jeli na policejní stanici. Carlisle domluvil, že budu u nich a že oni se postarají o Jacoba. Myslí, že ho zabijí. Odpoledne už všichni plánovali, jak ho najít. Teda kromě mě a Emmetta. My jsme byli ve vedlejším pokoji.
„No tak, Bello, ty jsi takovej srab.“ Emmett stál na skříni a vysmíval se mi.
„Tak srab? Já ti ukážu sraba.“ Začala jsem šplhal za ním, ale jen co jsem se tam dostala, on už byl úplně jinde.
„Tak dělej. I slimák je rychlejší.“
„Emmette! Já tě zabiju! Jen počkej!“ Skočila jsem ze skříně a začala honěná po pokoji. Ale zkuste si dohonit upíra. Emmett mi úspěšně utíkal a vyhýbal se mým rychlým otočkám. Jednou jsem mu dokonce i skočila na záda, ale hned jsem skončila rozpláclá na zemi.
„Mám tě!“ Vítězoslavně jsem zakřičela, ale radovala jsem se předčasně. Emmett uhnul a já nalítla na zeď. Ten se okamžitě začal smát. Musel to být úžasný pohled.
„Emmette! Měl jsi ji hlídat, ne zabít,“ přilítl do pokoje Edward a pomáhal mi vstát ze země.
„Jsi v pořádku, Bello?“ Prohlížel si mě celou starostlivě, ale občas to tak nevypadalo.
„Jo, jsem. Neboj.“ Emmett se stále smál, ale přestal, hned jak se na něj Edward výhružně podíval.
Ležela jsem v posteli vedle Edwarda. Odmítl mě nechat samotnou i přes noc, i když ho všichni ujišťovali, že ve spánku se mi nic stát nemůže. Což si taky myslím.
„Edwarde?“
„Mmm.“
„Co uděláte s Jacobem?“ Podíval se na mě a s povzdechem mi sdělil, na čem se dohodli.
„Musíme ho najít a zabít, než on zabije někoho dalšího.“
„Ale jak?“
„Jeden z policistů vystoupí v televizi a sdělí, že už ví, kdo John je. Pak budeme čekat, až přijde.“ Tenhle plán se mi ale vůbec nelíbil.
„Ne! Nikdo nebude riskovat život. Já ho znám. Nechte mě. Já ho najdu. Nebo ho přivedu k sobě.“ Jenže tenhle plán se zase nelíbil Edwardovi.
„Ne! Na to ihned zapomeň!“
„Edwarde! Ale já chci.“
„Ne, nechceš. A pokud se ho pokusíš informovat nebo najít, nechám tě zavřít. Ve vězení budeš v bezpečí.“
„To bys neudělal.“
„Chceš to snad vidět?“
„Fajn, mám nápad.“ Slyšela jsem, jak zavrčel. Toto je nejspíš jediná moje šance.
„Jestli se nechytne na tu vaši návnadu a vy ho nechytnete, tak ho vylákám já.“
„Ne.“
„Edwarde!“
„Ne, Bello.“
„Budeme hlasovat.“
„Ráno.“
„Fajn!“ Stejně většina rodiny byla na lovu. Ale ráno se těšte! Já se nenechám odbýt!
„Dobrou noc, Bello.“
„Dobrou noc, Edwarde.“
Autor: Sabulina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Poslední oběť 10. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!