Jak se nakonec Alice rozhodne? Nechá Carmen zemřít nebo jí pomůže, aby přežila? Doufám, že se vám to bude líbit. Hodně komentíků, vaše Zira.
14.07.2011 (10:30) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1342×
8. kapitola – Zemři nebo uteč!
„Řekni mi, proč ji musím zabíjet?“ zeptala jsem se ho a než mi odpověděl, tak jsem znala odpověď.
„Ve tvém světě jsem pořád mrtvá?“ zeptala jsem se znova a on přikývl.
„Zatraceně!“ zaklela jsem a vstala z pohovky.
„Takhle to nenechám, vymyslíme plán a potom dáme tu dívku k nějakým adoptivním rodičům nebo tak něco… nesmí zemřít,“ řekla jsem odhodlaně a on stále byl smutný.
„Co se děje?“ zeptala jsem se.
„Normálně bych to neschvaloval, ale ona musí zemřít, protože pokud ji budeš bránit, tak zemřete obě… nejsem žádný sadista, ale radši bych si vybral tebe než ji,“ řekl potichu. Carmen se na nás dívala a přestala chápat, jak se můžeme dorozumívat, aniž bychom na sebe mluvili nahlas.
„Sakra, Emmette, je to malá holčička!“ vykřikla jsem na něho. Carmen zpozorněla. Kouknula jsem se ke dveřím, ale stále nikdo nepřicházel.
„Já vím, Alice, ale… je to cizí holčička, zatímco ty jsi moje životní láska,“ řekl Emmett potichu, když přišel až ke mně.
„Zatím nejsem pro tebe vůbec nic, jak to tak vypadá pro Emmetta z mé doby… pořád jen umírám, takže sem chodíš z budoucnosti, abys napravoval moje chyby, a když jsem naživu, tak Emmett z mojí doby si mě nevšímá a věnuje se té couře,“ řekla jsem.
„Takhle o ní nemluv!“ zavrčel.
„Super, takže to už se jí i ty zastáváš? To jste dva,“ odsekla jsem.
„Neudělala nic zlého,“ řekl a tvářil se dost naštvaně.
„Udělala!“ vykřikla jsem.
„A co, prosím tě?“ zeptal se mě Emmett.
„Má tebe… má tebe… zatímco já mám jen prázdnou místnost a ortel smrti na každém mém kroku,“ řekla jsem a on se na mě podíval smutným výrazem.
„Alice,“ řekl a já ucukla před jeho rukou, která mě chtěla pohladit po tváři.
„Ty nevíš, co to je, když tě vidím… když vidím jeho, jak ji objímá, líbá, mazlí se s ní… když nevím, jak dlouho to ještě bude trvat, ubíjí mě to. Pak se k tobě chovám hnusně a to našemu vztahu vůbec neprospívá… dneska jsem ti například dala facku,“ řekla jsem sklesle.
„Já vím, naše láska je opravdová, Alice, jen musíš prostě vydržet,“ řekl a pohladil mě po tváři. Zavřela jsem oči a užívala si ten pocit, že je tady a mám ho jen a jen pro sebe. Nemusím se o něho s nikým dělit.
„Mám tě ráda, víš to?“ zeptala jsem se. Usmál se a dal mi pusu na čelo.
„No, jasně, že to vím, blázínku, jak sis mohla myslet, že ne? Bože, taky už se těším, až se dozvím, kdy jsem se do tebe zamiloval… slibuju ti, že až budu zpátky doma a zjistím, že jsem to udělal, nedej bože, po roce anebo později… slibuju, že přijdu sem a srovnám ho, teda srovnám sebe. Nevěřil jsem, že bych někdy udělal to, že se vrátím do minulosti jen proto, abych si dal do držky,“ řekl a já se usmála.
„Pokud to uděláš, tak mě nezapomeň pozvat,“ řekla jsem a objala ho. Ovinul paže kolem mého boku. Nasávala jsem jeho vůni a užívala si to. Potom se ode mě odtáhl a podíval se na mě.
„Povinnost volá… musíme tě zase zachraňovat,“ řekl vesele.
„Fajn, plán je takový,“ řekla jsem a začala mu vše vysvětlovat. Po několika minutách jsem dostala stejnou vizi jako před týdnem… zase garda a zase moje smrt, už mě to nudí. Vstala jsem z pohovky, když přiběhli. Nezabili mě, protože neviděli cíl, který měli zlikvidovat dřív než mě. Přišla ke mně Jane a nadechla se nosem.
„Kam si ji schovala?“ zeptala se a použila na mě svoji schopnost. Stále jsem tam stála a ani se nehnula. Žádná bolest, žádné křeče, žádná iluze spalujícího těla.
„Co to na mě zkoušíš?“ zeptala jsem se a ona se zamračila ještě víc. Chtěla mi uštědřit facku, ale já na to nepotřebovala ani svoji schopnost, abych věděla, co mi chce udělat... nejspíš intuice. Musím ale uznat, že je vážně pomalá, možná to bude tím... žádná intuice. Sehnula jsem se do podřepu a podtrhla jí nohy. Spadla na záda, rychle jsem vstala a dala jí svou pravou nohu na krk.
„Drž se ode mě dál!“ řekla jsem.
„Vyhrožuješ mi?“ zeptala se přiškrceně.
„Ne, to je jen rada a velmi cenná, tak se jí řiď!“ poradila jsem jí a stáhla svou nohu z jejího krku.
„Co to tu vyvádíte?“ vykřikl Emmett, ten byl ale z mé doby.
„No, abych ti to vysvětlila, chystají se mě zabít,“ vysvětlila jsem a on vyvalil oči, vypadal u toho celkem legračně, přemýšlela jsem i o slovech rozkošně a roztomile. Clare se na mě podívala a já zapomněla. Nelez mi do hlavy! Zakřičela jsem to tak nahlas, že se chytila za hlavu a sesunula k zemi. Dobře já. Zasmála jsem se a kouknula se znova na Emmetta… Ani si nevšiml, co jsem jeho drahé polovičce udělala.
„Ano, ale je pro to dobrý důvod… odvedla z trůnního sálu malou holčičku, měla posloužit jako večeře,“ řekla Jane a Emmett se na mě podíval. Díval se na mě tak, jako Emmett z budoucnosti. Že by k tomu posloužila tahle chvíle. To nejspíš nebude stačit Emmettovi z budoucnosti, že se do mě zamiloval a hned na to mě zabili. Clare naštěstí nic nepostřehla, stále ji ještě bolelo to, co jsem jí udělala před několika sekundami. Zvedla se ze země a podívala se na mě vražedným pohledem. Neměla sis se mnou začínat. Poslala jsem jí a ona se začala koukat na Emmetta. Přišla k němu, otočila ho ke mně zády a vášnivě ho políbila. Když se líbali, otevřela oči a zákeřně se na mě podívala. Ty mrcho, já to věděla! Dostanu ho, ať chceš nebo ne!
„To nezastírám… správná otázka ale je, co se s ní potom stalo,“ řekla jsem, sundala si plášť a hodila ho na postel. Sedla jsem si na pohovku a zkřížila nohy na důkaz, že jsem vyhrála.
„Ale…“
„Nemáš jediný důkaz… není tu! Navíc bych neměla čas ji někam ukrýt, celou dobu jsem byla tady a všichni ostatní byli na oslavě,“ řekla jsem a z velkého davu vystoupil Aro.
„Jestli mluvíš pravdu, tak mi podej ruku!“ přikázal Aro.
„Ne!“ řekla jsem a čekala na jeho reakci. Ucítila jsem, jak mě Jane napadá svoji schopností. Zvedla jsem se rychle z pohovky a razila si to k ní. Někdo mě ale strhl a přitiskl ke zdi. Byla jsem přimáčknutá tváří ke zdi. Chvilku jsem dělala, že mě dostal, ale nedostal. Bouchla jsem ho jednou nohou do lýtka, otočila se a druhou nohou ho kopla do břicha. Když jsem zjistila, že je to Clare, kdo mě napadl, byl to bonus, že jsem ji do toho břicha kopla. Vzala jsem její ruku, zkroutila jsem ji za jejími zády a odhodila ji na zem. Čekala jsem, že se na mě vrhne, ale Emmett ji zadržel.
„Nedávej jí příležitost tě zabít,“ řekl a chtěl s ní odejít.
„Nechoď!“ vykřikl Aro a pokračoval, „chci, abys viděl, jak umírá.“ Lekla jsem se a kouknula se na Emmetta.
Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Poslední dopis - 8. kapitola:
teraz som si vsimla tuto poviedku...tak som ju musela citat od zaciatku....ale musim ti povedat ze je SUPER!!! vsetky diely som precitala na jeden dych...a skoro som sa udusila ten napad sa mi velmi paci...je to take originalne...len tak dalej kocka
uzasny to bylo...jen tak dal
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!