Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední dopis - 25. kapitola

16.10.2011 (07:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1404×

25. kapitola – Rozbito

„Ty nejsi mrtvý?“ zeptala jsem se.

„Vypadám, že jsem?“ zeptal se a vrhnul se na mě. Vrhnula jsem pohled na Clare a ta se soustředila. Nic se ale nedělo. Uhnula jsem před jeho útokem, vzala jsem sestřinu ruku a utíkaly jsme pryč.

„Co se děje?“ zeptala jsem se. Spíš jsem křičela, protože mě pomalu nebylo slyšet, jak jsme svištěly lesem.

„Moje schopnosti na něho nefungují,“ řekla zoufale.

„Nemůžeš mu ani přečíst myšlenky?“ zeptala jsem se. Utíkaly jsme pryč a Amun nám byl v patách.

„Ne,“ pověděla. Naše ruce se rozpojily a běžely jsme každá zvlášť. Bylo to rychlejší.

„Možná má štít,“ řekla jsem.

„Taky jsem o tom přemýšlela, ale to by to musel před námi hodně dlouho tajit nebo…“

„Nebo by jí mohl dostat až potom, co jsme ho neviděly. Slyšela jsem o jednom upírovi, který má schopnost brát a dávat dary. Třeba za ním Amun byl,“ křičela.

„Kam běžíme?“ křičela Clare.

„Nemám ponětí,“ křičela jsem na ni a potom jsem ucítila, jak mě někdo vařil za živa. Zastavila jsem se a zmítala se v bolestech. Clare se zastavila a běžela ke mně.

„Já si s ním poradím, běž!“ přikázala jsem jí.

„Ne, teď když jsem si k tobě znova našla cestičku, tě tu nenechám,“ řekla. Najednou ale padla na zem i ona. Obě dvě jsme se zmítaly v bolestech. Bylo to, jako by mi vařil někdo krev zaživa.

„Odneste je k nám a dejte je k ostatním,“ řekl Amun a potom mě někdo silně praštil do hlavy.

„Alice! Alice! No tak prober se, lásko,“ říkal někdo.

„Ta se ti už neprobere, dal jí pořádnou šlupku,“ řekl ženský hlas.

„Drž hubu, Jane!“ řekl mužský hlas.

„Promiň, Demetri, jen říkám pravdu. Leží tu už přes sedm hodin a furt se neprobírá. Clare se probrala před čtyřmi a potom ji odvedli do druhé místnosti. Bůhví, co tam s ní dělají,“ řekla.

„Koukej, už se probírá,“ řekl muž. Pomalu jsem otevřela oči a cítila jsem, jak mi někdo hladí moje vlasy.

„Emme?“ řekla jsem.

„Jsem Demetri, ale jestli mi chceš říkat Emme, tak můžeš,“ řekl Demetri a já se odtáhla.

„Krucinál,“ zaklela jsem.

„To je dost, že ses probrala,“ řekla Jane, „už jsem si myslela, že se...“

„Neproberu, já vím, slyšela jsem tě,“ řekla jsem a sedla si, „kde to jsme?“ zeptala jsem se.

„To bys měla vědět ty, ty seš tu jasnovidka,“ řekla sarkasticky Jane.

„Kde je Emmett?“ zeptala jsem se a šáhnula jsem si dozadu na hlavu.

„Schytala si pořádnou…“

„Šlupku, já vím. Kde je Emmett?“ řekla jsem trochu hlasitěji.

„Neřvi, jestli zjistí, že…“

„Jsem vzhůru, tak mě odvedou a nejspíš mě budou mučit,“ řekla jsem.

„Té nemá cenu, cokoli říkat, ta ví všechno,“ řekla Jane znuděně.

„Je to jasnovidka, co bys čekala,“ pověděl vesele Demetri.

„To jsme tu jen mi tři?“ zeptala jsem se.

„Bože, proč se nás furt na něco ptáš, když na to stejně víš odpověď?“ zeptala se Jane naštvaně. Kouknula jsem se na Demetriho.

„Ta se nikdy nenudila, že?“ zeptala jsem se.

„Ne,“ řekl vesele.

„V tom případě to dává smysl,“ pověděla jsem.

„Jste idioti, venku se válčí a vy tady tlacháte o mé náladě,“ řekla.

„Nahoře se válčí?“ zeptala jsem se.

„Jo, ale nejspíš to nevyhrajeme. Nás zajali jako první a budou přibývat další, uvidíš,“ řekl.

„Tak to ne,“ řekla jsem a zvedla se. Začala jsem klepat do zdí, po pěti minutách se otevřely dveře.

„Upírko, přestaň klepat,“ řekl upír.

„Teď!“ řekla jsem Jane. Kouknula se na něho a začal se zmítat v bolestech. Demetri ho pak bouchnul do hlavy a roztrhal na kusy. Vzala jsem kámen ze země, škrtla s ním o zeď a zapálila tělo.

„Pěkný,“ řekla Jane.

„Teď jdeme osvobodit mého manžela,“ řekla jsem. Šla jsem z místnosti a šla do druhých dveří. Rozbila jsem zámek jedním chmatem a otevřela dveře.

„Jak to myslíš „manžela“?“ zeptala se Jane.

„Ukázalo se, že o své minulosti nevím mnoho... Clare,“ vykřikla jsem. Seděla tam na židli a po celém těle měla spoustu modřin.

„Co ti to udělali?“ Demetri ji vzal do náruče a šli jsme dál.

„Clare je moje sestra, Emmett je můj manžel a Amun je naživu,“ řekla jsem ve zkratce.

„Clare, Emmett, Amun?“ přehrávala si Jane pořád dokola.

„Amun je naživu?“ zeptal se Demetri. Otevřela jsem další dveře, ale nikdo tam nebyl.

„Znáš ho?“ zeptala jsem se.

„I kdyby ne osobně, tak jeho zná každý upír. Byl to největší tyran v Egyptě,“ řekl Demetri.

„Takže ho znáš osobně?“ zeptala jsem se.

„Ano, sloužil jsem pod ním,“ řekl.

„Vážně?“

„Jo, ty taky?“ zeptal se.

„Jo, nechápu jak to, že jsem tě tam nikdy nezahlédla,“ řekla jsem.

„Měl dva tábory,“ vysvětlil Demetri.

„Dvě města, myslíš,“ opravila ho Jane.

„Ano, drahá, dvě města,“pověděl.

„To byly ty jeho cesty,“ řekla jsem a otevřela další dveře. Vzala jsem dva upíry z našich řad z místnosti. Jednoho si vzala do náruče Jane a druhého já.

„Ano, hodně upírů z Volterry pochází z jeho řad,“ řekl.

„Takže všichni nestáli za ním?“ zeptala jsem se.

„Skoro nikdo ne,“ řekl a pokračoval, „Emmett je skoro všechny přesvědčil, aby šli k Volturiům,“ pošeptal.

„I tebe?“ zeptala jsem se.

„Ano.“ Došli jsme až na konec a otevřeli dveře. Stáli jsme ve dveřích a koukali, co se děje. To, co jsem uviděla, bylo pohřebiště. Těla upírů tam ležela na sobě a hořela.

„Mám plán,“ řekla jsem.

Emmett:

„Kde je?“ zeptal se mě Aro.

„Kdo?“ zeptal jsem se nazpátek.

„Amun,“ vykřikl.

„O čem to mluvíš, ten už je dávno mrtvý,“ řekl jsem. Dostal jsem další ránu do zad.

„Lžeš!“ vykřikl.

„Pane, někdo je nahoře a chce s vámi mluvit. Říká, že se jmenuje Numa,“ řekl upír. Aro upírovi utrhl hlavu a usmál se na mě.

„Amun,“ řekl zasněně.

„Pusťte ho, chci vidět, na jakou stranu se přidá. Potom jděte,“ řekl Aro. Dva upíři mě pustili a odešli z místnosti.

„Amun žije?“ zeptal jsem se.

„Ano,“ řekl Aro.

„Jak?!“ zeptal jsem se.

„Měl úkryt pod Volterrou celá ta léta.Athenodora mě zradila. Sice měla být s Caiem, ale potom si vybrala Amuna. Každý den ho navštěvovala, když jsme žili ve Volteře. Nevím, jak přežil to, že jsem ho sám roztrhal a zapálil, ale věřím, že podruhé už z toho nevyvázne,“ řekl. I když jsem mu věřil, stejně jsem ho roztrhal na kusy a spálil. Neměl jsem jinou možnost. Šel jsem potom nahoru a otevřel dveře. Viděl jsem bitvu mezi Amunem a Arovými vojáky. Nechtěl jsem bojovat, a proto jsem čekal na Alice. Po pěti minutách jsem ji uviděl, jak jde dveřmi, nese nějakého upíra a s ní jde Jane a Demetri. Nemohl jsem ale nic dělat, když jsem uviděl, co se stalo. Amun jí před mýma očima bouchl do hlavy, roztrhal ji na kusy a zapálil ji. V té chvíli jsem nebyl schopen slova. Vystartoval jsem, ale Jane mi v tom bránila. Nechtěla, abych ho zabil… Je blázen. Potom jsem ale pochopil, proč mě drží. Felix a Demetri Amuna roztrhali a hodili k ostatním tělům. Jane mě potom pustila a já se díval do ohně, který zatím spaloval moji manželku. Vzlykal jsem ještě dalších pár hodin, a když bitva skončila a nebylo vítěze, tak se postupně všichni rozutekli. Dal bych všechno proto, abych to mohl vrátit, ale věděl jsem, že tím bych kompletně zpřeházel budoucnost.

„Ahoj,“ řekla Clare, která se před chvílí probudila.

„Ahoj,“ řekl jsem smutně.

„Co se stalo? Kde je Alice?“ zeptala se.

„Doufám, že na nějakém krásném místě,“ řekl jsem a uviděl Clare, jak začala zrychleně dýchat, jak se jí začaly klepat ruce, a když viděla popel, který byl přede mnou, úplně se rozvzlykala.

„To je ona?“ zeptala se smutně.

„Jo,“ řekl jsem a objal ji. Začala mi vzlykat do košile asi několik minut.

„Měli bychom to tu uklidit, je tu velký nepořádek, někdo si toho určitě všimne,“ řekl někdo a já se otočil. Clare se taky podívala, kdo to je a začala se smát.

„To není možný,“ řekl jsem. Alice se na mě vrhnula a začala mě objímat.

„Snad sis nemyslel, že tě tu nechám samotného... Zvlášť potom, když jsem zjistila, že jsi byl, jsi a vždycky budeš mým manželem,“ řekla Alice a políbila mě. Pohladil jsem ji po vlasech.

„Kde jsi byla?“ zeptal se.

„Šla jsem za jednou upírkou, která uměla dobře měnit podobu. Proměnila podobu jednoho strážného upíra, co jí hlídal pod zámkem, na mou a potom jsme ho jen donutili, aby šel ven a nechal se zabít. Věděla jsem, že by se Amun jen tak neukázal. Věděla jsem, že chce mě, a tak jsem mu sebe dala v jistém smyslu,“ řekla mi vesele.

„Ty jsi můj poklad,“ řekl jsem a znova ji políbil.

„Já vím, že jsem,“ řekla.

„Od teďka mě ale vždy budeš obsazovat do tvých plánů, je ti to jasné?“ zeptal se mě.

„Na sto procent,“ řekla a potom se podívala na Clare.

„Tohle mi už nedělej,“ řekla Clare.

„Víš moc dobře, že jsem starší. Vždycky dám svůj krk místo toho tvého,“ řekla Alice.

„Co teď ale budeme dělat?“ zeptal jsem se.

„Jak to myslíš?“ zeptala se Alice.

„Myslím to tak, že už nejsou žádní Volturiovi, žádná válka... Nemáme co dělat,“ řekl jsem

„Mám nápad,“ řekla Alice a ukázala na Volterru.

„Co tím myslíš?“ zeptala se Clare

„Myslím, že vím,“ řekl jsem a dal Alice pusu do vlasů.

24. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední dopis - 25. kapitola: