Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední dopis - 16. kapitola

08.08.2011 (16:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1312×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

16. kapitola – Temná vize

„Ne,“ řekla jsem a on se na mě podíval.

„Co jsi to řekla?“ zeptal se.

„Řekla jsem ne, vadí ti to snad?“ zeptala jsem se. V tu ránu mi vrazil facku. Moje hlava mi začala pořádně brnět.

„Jak se opovažuješ?“ zeptala jsem se ho.

O den dřív

„Vstávej, musíme jít,“ vykřikl Emmett z koupelny a já se ještě víc zachumlala do peřin. Po chvilce jsem uslyšela vypínač, kterým zhasnul v koupelně světla, a kroky, které směřovaly ke mně. Slyšela jsem jeho smích. Tak krásný smích jsem neslyšela snad u nikoho jiného. Ucítila jsem, jak skočil na postel a začal mě lechtat. Přemáhala jsem se, ale nešlo to. Miluju ho, ani neví, jak moc.

„Miluju tě,“ řekl. Jako by mi četl myšlenky. Vytáhla jsem hlavu zpod peřin a usmála se.

„Taky tě miluju, ty můj svaloušku,“ řekla jsem a začala ho líbat na krku.

„Teď ne, Alice, přijdeme pozdě, a jestli tohle budeš dál dělat, tak víš, že odsud nikdy neodejdu,“ řekl a přitom se smál.

„V to taky doufám,“ řekla jsem a strhla z něho košili jedním tahem. Položila jsme ho na záda a sedla si na něho. Sklonila se k jeho krku a začala ho zahrnovat několika polibky.

„Fuj!“ řekl někdo. Rychle jsem se otočila a uviděla ve dveřích Clare.

„Co chceš?“ zeptala jsem se hrubě.

„Alice!“ pokáral mě.

„Promiň,“ omluvila jsem se mu.

„Aro chce všechny v trůnním sále. Hned!“ oznámila nám a potom odešla.

„Dobře,“ řekla jsem a uslyšela slabé zavření dveří. Bylo vidět, že Emmett chce pokračovat v tom, co jsme spolu dělali, ale nemohla jsem. Nechtěla jsem rozčílit Ara, takže jsem pomalu slezla z postele a pomalu šla ke skříni. Otevřela jsem ji a hledala vhodnou košili pro Emmetta. Černá bude přesně pro něho. Vytáhla jsem ji z průhledné krabice a k tomu jsem vzala ještě jeho plášť. Zavřela jsem skříň a chtěla mu to hodit na postel, ale ucítila jsem, jak je za mnou. Odhrnul moje vlasy z krku a začal mě na něm líbat.

„Emme,“ zasténala jsem, ale on pořád nepřestával. Otočila jsem se k němu a sundala mu košili. Stále nepřestával, ale to bylo jedno, protože to bylo tak příjemné. Vzala jsem černou košili a oblékla jsem ho. Teď byla řada na mně. Začala jsem ho líbat na bradě a mezi tím jsem mu začínala pomalu zapínat knoflíčky u košile. Trošku zavrčel, když někdo zaklepal na dveře.

„Vstupte!“ řekl naštvaně.

„Říkám vám to podruhé a naposledy. Aro chce všechny v trůnním sále. Hned!“ křičela na nás Clare. Vysmýkla jsem se z Emmettova sevření, i když nechtíc a usmála se na ni.

„Byla jsi tu před dvěma minutami. Za chvilku tam budeme,“ řekla jsem milým tónem a zavřela jí dveře před nosem.

„Krásně, lásko.“ Rozhihňal se na celou místnost.

„Děkuji ti, lásko, je to děsná mrcha.“

„Já vím, lásko, já vím.“ Přitáhl si mě blíž k sobě a políbil mě do vlasů.

„Miluju tě,“ řekla jsem.

„Já tebe,“ pověděl mi a pak se ode mě s odporem odtáhl.

„Musíme jít,“ připomenul mi.

„Už jsi jak Clare,“ odsekla jsem vesele.

„No dovol?“ zeptal se uraženě.

„Nedovolím,“ řekla jsem vesele a začala se oblíkat. Vzala jsem si upnuté černé kalhoty, k tomu podpatky, černou podprsenku a na to bílé tílko. Přes sebe jsem si přehodila plášť a celé mé obléknutí mi trvalo…

„Celých 20 vteřin? To je podle tebe dobrý?“ zeptal se Emmett překvapeně.

„No co?“ řekla jsem, když jsme spěchali do trůnního sálu.

„Já to zvládnu během pěti sekund a ty to nestihneš ani za 15? Jsi pomalá,“ pověděl a já ho bouchla do ramene.

„Auuu!“ vyjekl.

„Co ty moje křehotinko?“ zeptala jsem se. To už jsme ale byli u dveří a vstoupili jsme do místnosti. Všichni se na nás podívali a mračili se. Proč? To nemám poně… Měla jsem vizi. Čistější a jasnější než kdy dřív.

„Ne…“ vykřikla jsem na celý sál. Všichni na mě upřeli své oči.

„To přeci není možné,“ řekla jsem si pro sebe. Alice, nech toho, jsi až moc na očích. Říkej si to pro sebe, říkala jsem si. Emmett ke mně přišel.

„Něco se děje?“ zeptal se.

„To si ani neumíš představit,“ řekla jsem a on se zašklebil.

„Ne, Emmette, tentokrát je to vážné,“ řekla jsem a on ztuhl. Tohle u mě ještě neviděl. Nikdy jsem nebyla tak nervózní jako teď.

„Co se děje, má drahá Alice?“ zeptal se Aro.

„Moc dobře víš, co se děje, tak tady ze mě přede všemi nedělej idiota a vyklop to,“ řekla jsem a předstoupila před něho. Caius se nejspíš na mě chtěl vrhnout za drzost, ale Aro ho zadržel.

„Alice, Alice, Alice, stále zapomínám, že víš mnohem víc, než všichni ostatní v této místnosti. Ano, vyklopím to, nebo Vám to spíš povím,“ řekl a já stále nebyla klidná. Emmett byl za mnou a přitáhl si mě k sobě. Vdechla jsem jeho vůni, i když byl za mnou. Tohle jsme potřebovala… ovinuté paže kolem mého pasu. Aro vstal ze svého trůnu a šel až ke mně. Uhnula jsem před jeho rukou, když mi chtěl přečíst myšlenky.

„Na to ani nemysli!“ řekla jsme výhružně.

„Dobrá tedy. Máme takový menší problém,“ řekl a já skoro vybuchla. Skoro jsem odsunula Emmetta přes půl místnosti a přišla až k Arovi.

„Menší problém? To ses asi spletl, že? Žádný menší problém to tedy není,“ pošeptala jsem mu a rozhodla se, že to řeknu za něho.

„Bude válka,“ řekla jsem a celý sál si najednou začala něco šuškat.

„Válka? Neslýchané, neslýchané,“ řekl Demetri.

„S kým? S kým budeme válčit?“ zeptal se Felix.

„Super,“ řekla vesele Jane.

„Moc bych se neradovala na tvém místě, Jane, moc super to teda není a je to jen jeho vina.“ Ukázala jsem na Ara a i Caius a Marcus se na něho otočili. Tohle nikdo nečekal. Aro, vůdce celé trojky a rozpoutá válku?

„To je lež,“ obvinil mě Caius.

„Proč bych Vám lhala?“ zeptala jsem se a obrátila se na všechny v sálu. Emmett se na mě podíval a bylo vidět, že z toho moc nadšený není.

„Je to pravda?“ zeptal se Caius Ara.

„Chtěl bych Vám všem říct, že to pravda není, ale je.“ Další hlukot přes celý sál.

„S kým?“ zeptal se Caius a byl u něho.

„Se všema upírama, co jsou na téhle planetě,“ řekl sklesle a Caius mu bezmyšlenkovitě utrhl hlavu jedním tahem. Sulpicia, která byla také v místnosti, se na něho chtěla vrhnout, ale Didyme a Athenodora ji zastavily.

„Jak si mohl?“ křičela Sulpicia a vzlykala.

„Nemohl jsem jinak. Vystavil nás tomuto nebezpečí. Musel být potrestán,“ řekl a sedl si zpátky na trůn.

„Pane, co teď budeme dělat?“ zeptal se Demetri a Caius vstal, utrhl mu hlavu a hodil ho k Arovi.

„Nechci být nezdvořilá, ale celá staletí vládli Volturiům tři upíři a teď, když je situace nejvážnější, jsou jenom dva,“ řekla Gianna. Caius se na ni chtěl vrhnout, ale Athenodora ho zastavila.

„Nemyslíš, že pro dnešek už je mrtvol dost?“ zeptala se ho. Caius se zklidnil a sedl si na trůn.

„Dobrá otázka, Gianno. Škoda, že na ni neznám odpověď,“ řekl a začal přemýšlet.

„Co Alice?“ zeptal se někdo zezadu a já ho uviděla… Jasper.

„Dobrá myšlenka, příteli,“ řekl Marcus.

„Byla bys tak hodná a sedla si na trůn!“ přikázal mi Caius. Sulpicia se nepřestala divit.

„Ne,“ řekla jsem a on se na mě podíval. Sulpicia se na mě podívala a svými rty naznačila dvě slovíčka… děkuji ti.

„Co jsi to řekla?“ zeptal se.

„Řekla jsem ne, vadí ti to snad?“ zeptala jsem se. V tu ránu mi vrazil facku. Moje hlava mi začala pořádně brnět.

„Jak se opovažuješ?“ zeptala jsem se ho a odhodila ho na jeho milovaný trůn. Pod jeho tíhou trůn praskl vejpůl a Caius přistál na třískách svého trůnu. Rychle vstal a byl hned přede mnou. Chtěl mě znova uhodit, ale připletl se do toho Emmett. Vzal jeho ruku a zkroutil mu ji za zády. Caius mu ale podkopl nohy a utrhl mu obě nohy.

„Přestaň!“ zakřičela jsem, on ho ale nepřestal napadat.

„Jane!“ vykřikla rychle Didyme a Jane se soustředila na Caiuse. Ten se s velkými bolestmi svalil na zem.

„Odveďte ho do věže!“ přikázala Athenodora a Felix a Alec ho vzali.

„Jane, ty jdi s nimi!“ řekla jsem jí a ona se pousmála a šla. Přispěchala jsem rychle k Emmettovi a nasadila mu obě nohy.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se ho a tiše vzlykala. Usmál se a políbil mě na rty. Polibek jsem mu oplatila.

„Je mi fajn. Hlavně, že jsi ty celá,“ řekl.

„Příště to nedělej. Vyhrála bych nad ním,“ řekla jsem.

„Víš, Alice, všechno nezáleží na tom, kolik ti je,“ pověděl a ještě jednou mě políbil. Pomohla jsem mu vstát. Teď na trůně byl jen Marcus. Postavil se.

„Ani to nezkoušej,“ řekla jsem.

„Nechci nikoho zabít. Nejsem tak výbušný jako Caius. Neřeším věci bojem, ale mluvením. Musíme svolat své věrné a musíme se dozvědět, proč na nás chtějí zaútočit,“ řekl.

„To je pravda,“ řekl Athenodora a sedla si na Caiův trůn.

„Přesně tak,“ řekla Suplicia a sedla si na Arův trůn.

„Když teď máme aspoň dočasné vedení,“ řekl Marcus a pokračoval, „řekni nám vše, co víš, drahá Alice.

15. kapitola - 17. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední dopis - 16. kapitola: