Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední dopis - 15. kapitola

30.07.2011 (08:15) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1382×

15. kapitola – Vše odpuštěno

„Něco se děje, poznám to,“ řekl, ale já zakroutila hlavou.

„Ne, nechci o tom mluvit!“ vykřikla jsem trošku nahlas.

„Alice!“ pokáral mě, ale já na tohle neměla náladu.

„Takže… teď půjdu za Arem a požádám ho o nový pokoj, snad to nebude trvat tak jako u mě, protože jinak…“

„Jinak co?“ zeptal se. Protože jinak budu v čudu.

„Protože jinak budu… Nevím. Víš, chci Emmetta, to asi víš. Miluju ho víc než kohokoliv na světě a ty mi to tak trochu kazíš, když jsi tu nasáčkovaný v mém pokoji a Emmettovi…“

„Nelíbí se mu to,“ doplnil moji větu.

„Ano, nelíbí,“ řekl někdo za mnou. Otočila jsem se a uviděla Emmetta. Usmála jsem se na něho, ale nevypadal moc nadšeně.

„Já… Nechám vás chvilku o samotě,“ pověděl Jasper.

„Budeme potřebovat víc než jen chvilku,“ přiznal Emmett a já byla trošku šťastná. A proč? Protože to, co jsem mu asi před skoro půl hodinou řekla, chce řešit. Byla jsem pro. Jasper během tří sekund zmizel a byli jsme tu jen my dva. V jedné místnosti. Emmett se na mě kouknul a podal mi ruku na důkaz, abych jeho ruku chytila. Vzala jsem jeho ruku a on si mě rychle přitáhl k sobě.

„Miluju tě,“ řekl a já se usmála.

„Já to ale nechápu, myslela jsem, že… Odešel jsi,“ řekla jsem.

„Já vím,“ řekl.

„Neřekl si ani slovo,“ pověděla jsem.

„Já vím,“ řekl.

„Měla jsem pocit, že je mezi námi konec,“ řekla jsem.

„Nikdy mezi námi nebude konec, Alice, sice nevím, jestli moje budoucí já neproniklo do mě, ale miluju tě, i když za tak krátkou dobu. V každém vztahu máš pochybnosti, jestli vůbec spolu vydržíte, ale já nemusím. Mám takový pocit, že nám to spolu vyjde a jsem ochoten do toho jít s tebou po boku. Budeme si užívat ty krásné zážitky, které budeme trávit spolu a přežijeme i ty špatné, ale jediné, co vím, je to, že tě miluji, a na ničem jiném nezáleží. A potvrdilo se mi to i v tom, že moje budoucí já tě zachránilo… dokonce dvakrát,“ řekl.

„Jednou jsi mě ale zachránil i ty,“ připomněla jsem mu.

„Já jsem on a on je já,“ připomněl mi nazpátek.

„To jest pravda.“ Mrkla jsem na něho šibalsky. Políbil mě na tvář, potom na druhou tvář, pak na nos a potom na pusu. Jen takovou letmou pusu, ale ten polibek se prohloubil v něco většího.

„Miluju tě,“ řekla jsem, ale stále jsem něco nechápala.

„Proč jsi ale odešel?“ zeptala jsem se ho.

„Abych ti mohl dát tohle,“ řekl a vytáhl z kapsy krásný náramek. Nasadil mi ho na ruku a já mu dala další pusu. Náramek byl celý stříbrný a měl spoustu přívěsků. Na jednom bylo napsáno nějaké datum.

„29. 11. 1889?“ zeptala jsem se.

„Den, kdy jsme se poprvé potkali,“ řekl.

„Ne… poprvé jsme se setkali v roce 2116 a ne před 216 lety,“ řekla jsem na objasněnou a pak mi to došlo.

„Ty víš o tom, jak jsme se setkali v tom lese?“ zeptala jsem se.

„Ano.“

„Jak?“ zeptala jsem se.

„Ne,“ řekla jsem a sedla si na pohovku, „byl jsi u něho?“ Přikývl a já si dala hlavu do dlaní.

„Jak si mohl?“ zeptala jsem se ho, skoro jsem křičela, čehož si všiml.

„Musel jsem to vědět,“ řekl.

„Víš, že bych s tím nesouhlasila?“ Přikývl.

„A přesto si to udělal?“ zeptala jsem se ho a přišla k němu blíž.

„Říkal mi, že budeš naštvaná,“ řekl.

„To měl pravdu. Co sis myslel?“ vykřikla jsem.

„Alice! Můžeš mi říct, co jsem udělal tak strašného? Děláš, jako bych šel za tvým bývalým a ptal se ho na rady, jak na tebe!“ křičel.

„To si taky udělal. On je něco jako můj bývalý přítel. Něco v tom smyslu, ale… stejně si to neměl dělat. Já myslela… Je to něco jako moje soukromí, chápeš?“

„Teď už ano,“ řekl pořád naštvaně, byl uražený. Přišla jsem k němu ještě blíž, až jsme byli skoro u sebe, a dotýkali jsme se nosy.

„Emme, to je jako bych šla za Clare a žádala jí o rady, jak na tebe,“ vysvětlila jsem mu a nejspíš pochopil.

„Chtěl jsem jen vědět, kdy jsme se skutečně setkali,“ objasnil.

„Fajn, v tom případě konec hádky a objasnění dalších věcí na náramku. Je tu i datum našeho druhého setkání? Je. Co je tohle?“ zeptala jsem se a ukázala na věšteckou kouli. Kouknul se na mě a já hned pochopila.

„Chápu a tohle?“ Ukázala jsem na malého človíčka.

„Zachránila si tu malou holčičku,“ objasnil mi.

„Emmette, jak… Vždyť jsme se pohádali před půl hodinou. Jak si to stihl všechno obstarat?“ zeptala jsem se.

„Za to můžu poděkovat mému budoucímu já. Věděl, že přijdu a věděl, co ti chci dát. Tak to obstaral. Je vážně machr,“ řekl vesele a šibalsky na mě mrkl. Vzal náramek a dal mi ho na levou ruku.

„Půjdeme k tobě?“ zeptala jsem se.

„Proč nemůžeme zůstat tady?“ zeptal se.

„Protože jsem se rozhodla, že se přestěhuju k tobě a Jasperovi nechám svůj pokoj, jestli to nevadí,“ pověděla jsem.

„Ani v nejmenším.“ Sklonil se, protože jsem byla fakt prcek a políbil mě. Když jsme se od sebe odlepili, tak jsem mu z pusy prstem odstranila skvrny od rtěnky. Pusu měl celou červeně rudou, vypadalo to legračně. Usmál se a šli jsme. Během několika minut jsem byla nasáčkovaná u něho. Nevím, jak se to do jeho pokoje vejde, ale něco budeme muset nejspíš vyházet. Když jsem s tím nápadem přišla, řekl, že hry na počítač nevyhodí.

„Nemůžeme je vyhodit, lásko, já je potřebuju,“ odmlouval.

„Já vím, taky nechci vyhodit videohry, nejsem přeci blázen, ale je načase vyhodit Clariiny věci, nemyslíš?“ zeptala jsem se ho a on souhlasil. Aro přestěhoval Clare hned naproti nám, což byl nejspíš špatný nápad. Pořád u nás byla. Měla jsem toho plné zuby, ale co jsem mohla dělat, zabít ji? Jistěže jsem mohla, ale Aro a hlavně Emmett se důkladně vyjádřili, že ji zabít nemůžu, takže bohužel nic. Mohla jsem jí ale prudit, takže jsem Emmetta v jednom kuse líbala. Když ale odešla a my jsme přestali, tak zase přišla. Bylo to k nevydržení, až jednou jsem se napila alkoholu a byla z našeho pokoje raz dva.

„Miluju tě,“ řekla jsem Clare a zavřela za ní dveře. Hodila jsem do sebe dalšího loka a potom jsem se podívala na Emmetta.

„Půjdeš si lehnout!“ řekl a já zakroutila hlavou.

„Ne,“ řekla jsem drze.

„Vážně? Já si nemyslím,“ pověděl.

„Já jo a teď... další lok za maminku a potom za tatínka,“ řekla jsem opilecky.

„Alice, máš hodně příbuzných? Teda měla jsi hodně příbuzných?“ zeptal se. Kouknula jsem se na něho.

„Měla jsem,“ řekla jsme vesele a znovu se usmála.

„Tak to ti bůh žehnej,“ řekl, sebral mi flašku, vzal mě do náruče a opatrně mě dal do postele. Během dvou vteřin byl u mě a já si dala hlavu na jeho hruď.

„Milu… miluju tě,“ řekla jsem a políbila ho.

„Já tebe taky,“ řekl a potom jsme si povídali, dokud jsem nevystřízlivěla.

14. kapitola - 16. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední dopis - 15. kapitola: