Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední dopis - 13. kapitola

21.07.2011 (11:30) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1331×

13. kapitola - Dávná minulost

Otočila jsem se a spatřila ho. Krabička mi vypadla z dlaní a dala jsem si ruku před pusu.

„To není možné,“ řekla jsem překvapeně.

...

Před 468 lety

Seděla jsem na kameni a čekala na něho. Měl tu být už před hodinou a stále nic. Ano, nevěděl o tom, že se setkáme, ale to na věci nic nemění. Bože, proč nemůžu vidět jeho pohyby? Před chvilkou jsem ho viděla a teď nic. Jak je to možný? Asi za to může moje nervozita. Pořádně jsem se uvolnila, vydechla jsem a nadechla se, a když jsem se soustředila na jeho budoucnost, uviděla jsem ho. Jenže to bylo divné, protože měl být přímo přede mnou.

„Ty mě sleduješ?“ zeptal se někdo a já polekaně otevřela oči.

„Vylekal jsi mě,“ řekla jsem a vstala.

„Promiň… Ptal jsem se tě na něco,“ zopakoval mi.

„Já vím. Ano, sleduji tě,“ řekla jsem.

„Tak to nedělej,“ řekl a chtěl odejít.

„Ne, zůstaň,“ prosila jsem.

„Proč bych měl?“ zeptal se.

„Protože se tě potřebuji na něco zeptat a taky protože bloudím tímhle světem už strašně dlouho a už dlouhou dobu jsem nezahlédla lidskou bytost… Teda myslím upírskou společnost,“ přeřekla jsem se a usmála.

„Já ale nemám čas, tak někdy jindy, holčičko,“ řekl a já se naštvala.

„Co prosím?“ zeptala jsem se.

„Slyšela si, nemám čas se vybavovat s takovým prckem, jako jsi ty,“ řekl. Vrhla jsem se na něho. Vzala jsem mu ruku, zkroutila mu ji za zády a přimáčkla ho obličejem ke stromu. Vzpíral se, ale marně.

„Příště, až budeš někomu říkat prcek, si uvědom, s kým mluvíš,“ pošeptala jsem mu do ucha a on se i přes bolesti zasmál.

„To je lepší,“ řekl a já ho pustila.

„Zmátla mě tvoje výška,“ upřesnil a já se usmála.

„To všechny,“ řekla jsem a políbila ho. Když jsme se od sebe odtrhli, usmál se.

„Rád tě zase vidím, Alice,“ řekl a dal mi ještě jeden polibek.

„Já tebe taky,“ řekla jsem a usmála se. Vzali jsme se za ruce a šli jsme lesem po malé cestičce.

„Hezká hra na to, že se neznáme,“ řekl.

„To ano, rozhodně jsme potřebovali něco nového,“ pověděla jsem a mrkla na něho.

„Chyběla jsi mi,“ přiznal se mi a já se znova usmála.

„Ten úsměv,“ zasnil se, „ hodně mi chyběl.“

„To je jediné, co ti chybělo?“ zeptala jsem se ho a on zakroutil hlavou.

„No… A taky ještě něco jiného.“ Přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat na krku. Tohle jsem přesně potřebovala. On byl můj anděl… můj dlouho ztracený anděl. Začala jsem ho taky líbat na krku a potom jsem mu roztrhla košili. Zavrčel a položil mě do trávy. Strhl mi podprsenku i triko jedním tahem a stále mě líbal na krku.

„Chybělo mi tohle,“ přiznal mi do ucha a já se zasmála. Když jsme skončili, oblíkli jsme se a pak ještě chvilku leželi v trávě. Měla jsme hlavu na jeho hrudi a on měl obtočené paže kolem mých boků.

„Jak dlouho?“ zeptala jsem se.

„Pár hodin,“ řekl.

„Tak málo?“ kňučela jsem.

„Ano, tak málo, ale víš, že musím,“ řekl a políbil mě do vlasů.

„Tohle je k zbláznění, přijde chvíle, kdy už na tebe čekat nebudu,“ řekla jsem, sedla si a opřela se o ruce.

„S tím taky počítám, Alice,“ pověděl a já nechápala.

„Cože?“ zeptala jsem se a odsunula se kousek od něho, abych mu pořádně viděla do očí.

„Musíš na mě zapomenout. Nikdy se z toho nedostanu a ty to víš,“ řekl.

„Někdy jo. Jednou jo, a pak budeme spolu,“ slibovala jsem.

„To nemůžeš vědět, Alice, nemůžeš a navíc… Nechci, aby ses kvůli tomu trápila. Tohle je můj problém a já nechci, aby si do toho zapadla taky,“ řekl a já sklonila hlavu. Dal prsty k mé bradě a posunul ji nahoru, abych na něho viděla.

„Mám tě rád, Alice, ale musíme to skončit. Moc dobře víš… Už to víš nějakou dobu, že? Víš, že tohle nesmíme. Ničí to mě i tebe,“ pověděl a políbil mě. Začala jsem vzlykat a on si mě přisunul k sobě a objal mě. Líbal mě do vlasů a hladil má záda. Nechtěla jsem to skončit, ale stejně jako on jsem věděla, že musíme. Nechtěli jsme, ale museli jsme… Pro nás pro oba. Seděli jsme tam a já stále vzlykala. Po chvilce se na mě podíval smutným obličejem.

„Musím jít,“ řekl smutně.

„Ne!“ vykřikla jsem a on mě malinko odstrčil.

„Alice, nedělej to těžší, než to je,“ řekl.

„Ale ono to je těžší, než to vypadá, nebo ty si to snad nemyslíš?“ zeptala jsem se.

„Máš pravdu, ale nechci, abychom se loučili takhle. Nechci, abych si tě pamatoval do konce svého života takhle. Nechci, abychom se hádali, Alice, to přece víš. Miluju tě,“ řekl poprvé a já se usmála.

„Taky tě miluju a nikdy… nikdy tě nepřestanu milovat.“ Začala jsem znova vzlykat.

„Alice,“ prosil, ale já nemohla. Šlo to ven a nešlo to zadržet. Musela jsem to ze sebe dostat. Přišel ke mně a vzal moji ruku, chvilku jsme si proplétali ruce a pak jsme se oba dva ve stejnou dobu koukli do očí. Usmál se na mě a já se taky usmála, i přes velké protesty mého těla. Začal mě líbat na tvář a já si ukládala tenhle okamžik do své paměti. Nechtěla jsem, abych na tento okamžik někdy zapomněla, i když by se to asi nestalo kvůli tomu, že jsem upír, ale i tak jsem nechtěla přenechat nic náhodě. Začal mě líbat na čelo, pak na víčka, nos, na tvář, na bradu a potom skončil na tom nejdůležitějším místě… na puse.

„Miluju tě,“ řekla jsem v polibcích a on stále nepřestával. Jeho rty byl tak měkké. Byl něžný a to jsem na něm milovala. Vzala jsem jeho tvář do svých rukou a potom jsem se zaměřila na jeho vlasy. Miluju jeho vlasy.

„Musím jít,“ řekl smutně.

„Ne, ještě trochu,“ prosila jsem a dál ho líbala. Začal mě líbat na krku a potom skončil na ramenou. Jeho polibky jsem si vrývala do kůže, a když se dotkl svými rty nějakého místa, zamrazilo mě tam. Takovou moc nade mnou měl.

„Alice,“ prosil. Ničilo ho to stejně jako mě, ale já si nemohla pomoct. Po chvilce už ale nechtěla přestat a já věděla, že když nepřestanu já, tak už nikdy neodejde. Ano, vyhrála bych, ale potom by se stalo něco strašného. Kdyby odešel hned teď, tak bych aspoň věděla, že se mu nic nestane, ale pokud by tu zůstal se mnou, tak by byl mrtvý. Hned jsem se od něho odtrhla, odhodila jsem ho stranou a běžela od něho. Potom jsem se otočila a naposledy ho uviděla.

„Sbohem,“ zavolala jsem a potom jsem zmizela v lese.

12. kapitola - 14. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední dopis - 13. kapitola: