Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední dopis - 1. kapitola

2.Last-Louka


Poslední dopis - 1. kapitola Alice se potkává s upírem v lese, ale zdárně ho ignoruje. Potom jde do knihovny, ukradne tam knihu a jde do lesa. V knize ale najde dopis. Co tam je? Kdo ho napsal? Doufám, že se Vám kapitolka bude líbit a doufám, že zde bude tolik komentářů, kolik jsem napsala na shrnutí, že tady má být. Jinak se moc omlouvám, že jsem vás nechala čekat, a taky se omlouvám, že tahle kapitolka je trošku kratší, ale nebojte. Příště už bude delší, slibuji. Vaše Zira

1. kapitola - Ztracená láska

Každý si někdy uvědomí, až přijde ten správný čas, že potřebuje lásku. Někdy to trvá měsíce, jindy roky a jindy i celá staletí, pokud na to máte čas. Někdo to ale tak necítí a balamutí lidi, aby si mysleli, že cítí k nim to samé co oni k němu. Takové lidi v lásce moc nemám a dávám jim to patřičně najevo, pokud to na mě zkoušejí. Jednou takhle jsem běžela lesem a zezadu na mě někdo zaútočil. Byl to mladý upír a živil se lidskou krví.

„Dávej pozor!“ vykřikla jsem rychle, když mě srazil na zem. Usmíval se. Byl svalnatý, hodně vysoký a měl ten divný šibalský úsměv.

„Taky tě rád vidím,“ řekl kluk a poklonil se mi. Že by vtipálek? Panebože.

„Panebože,“ řekla jsem a chystala se běžet pryč.

„Nechoď!“ řekl prosebně a já se na něho se zájmem podívala.

„A proč?“ zeptala jsem se.

„Protože tě znám,“ řekl a usmál se.

„Jo? A odkud?“ zeptala jsem se ho.

„Z mých snů,“ řekl zasněně. Protočila jsem oči a ironicky se na něho usmála.

„Jo, kdyby si tak nějaký sny měl,“ řekla jsem a začala se smát. „Jo, a ještě něco, až příště budeš chtít někoho na tohle sbalit… tak to nedělej,“ řekla jsem a potom jsem běžela pryč od něho.

Bože… copak nemůžou proměnit upíry jiného typu? Nějaké chytré, kteří třeba čtou knihy… bože, co to povídám, nikdo z mužů v lidském světě nečte, tak proč by měl číst upír. Byl hezký, to musím uznat, ale určitě nemáme nic společného.

Nejspíš asi půjdu zase do knihovny a vezmu jim tam zase nějakou knihu. Ano, ptáte se, proč nejdu do knihkupectví? Ano, bylo by to snazší si ji koupit, ale já miluji vůni starých knih. Po tom, co jsem si ještě zašla na lov, jsem se přemístila do jiného města a tam našla knihovnu. V tomhle městě hodně svítilo, takže jsem si musela vzít plášť, dlouhé černé džíny a rukavice. Vstoupila jsem do knihovny a podívala se do budoucnosti. Jaká kniha mě zaujme? Na větrné hůrce? Tu ale už přeci mám. Vrátila jsem se zpátky do reality. Dobře, tak ji najdu, ale přijde mi to divné, když jsem ji četla asi milionkrát, a dokonce mám i první vydání. Otevřela jsem knihu a začala si ji číst, jenže pak nějaký kluk řekl, že už zavírají, a tak jsem ji jakože vrátila a šla pryč. Měla jsem ji pod pláštěm schovanou. Když jsem si ji začala číst, byla už tma. Seděla jsem v lese pod stromem a mé dlouhé vlasy jsem si sepnula gumičkou. Najednou jsem ucítila, že pod stránkou něco je. Otočila jsem stránku a uviděla malý papírek. Nechala jsem knihu rozevřenou, vzala si papírek a otevřela ho. Byl to spíš dopis, ale krátký.

 

Drahá Alice,

vím, že asi nevíš, kdo jsem, ale ujišťuji tě, že to už víš. Jsem ten vtipálek v lese, co tě omylem srazil k zemi. Určitě víš, že jsem upír, ale nevíš, že mám stejnou schopnost jako ty. Akorát trošku složitější. Místo, abych viděl budoucnost, tak mám schopnost rozvinutější. Umím se dostat do minulosti a budoucnosti, a i když se ti to teď asi zdá celé zmatené, tak v téhle době, je mi teprve pět let. Já vím, je to zamotané… říkala jsi mi, že dostaneš vizi hned po tom, co ti napíšu tenhle dopis. Vrátil jsem se zpátky do své doby, ale věř, že se jednou potkáme a potom ti snad vše vysvětlím (pokud se vrátím do minulosti před naše setkání a vysvětlím to svému minulému já). Moc rád jsem tě viděl, Alice, a doufám, že naše první setkání nebude první a nebudeš si na něj pamatovat. Emmett.

P.S.: Čtu knihy.

 

Najednou jsem dostala vizi. Kluka, kterého jsem potkala v lese, jsem líbala. Potom jsem viděla za námi domek a on mě přenesl přes práh. Byla jsem ve svatebních šatech. Pak vize skončila. Tak Emmett? Tak se jmenuje… hezké jméno. Nemohla jsem ani vydechnout. Byla jsem tak šťastná, že jsem skoro nemohla dýchat, což by ani tolik nevadilo, protože jsem nemusela. Psal, že je mu teprve pět? To budu čekat tak 14 až 15 let, než ho uvidím? Mě by snad kleplo. No… aspoň ale vím, za jak dlouho. Konečně znám odpověď na moji otázku.

 

 


 


Prolog - 2. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední dopis - 1. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!