Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední chvíle útěku - 14. kapitola

26.07.2010 (21:15) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2302×

Hudba

14. kapitola – Samá překvapení

Edward:

Nemohl jsem uvěřit, co Zira Belle provedla. Bella dostala poznámku a tři úkoly domů. Stejně si to ale Zira vypije. Když skončila škola, hodil jsem Bellu domů a jel k nám. Zaparkoval jsem na příjezdové cestě a rozběhl se do obýváku, kde byla Zira. Esme ji zatím hladila po vlasech. Vzal jsem ji za krk a prohodil ji oknem před dům. Esme na mě jen vyjeveně koukla.

„Už mě unavuje, Esme, jak si pořád myslíš, že tvoje dcera je naprostý andílek." Běžel jsem před dům. Všichni se na nás dívali.

„Skvělý… bude bitka,“ řekl Emmett, zatímco Rosalie mu dala pohlavek. Pak už jsem to ale nevydržel, vzal ji za oblečení a vyhodil ji tři metry do vzduchu. Dopadla a nemohla se zvednout.

„Emmette… Jaspere… vezměte ho do domu,“ řekl Carlisle, ale já je odhodil. Byl jsem tak rozzuřený. Pak sem se ale začal vznášet a věděl jsem, kdo to má na svědomí. Rosalie mě nechala tak dlouho ve vzduchu, dokud jsem se nezklidnil. Když jsem tak učinil, tak mě zase pustil. Šel jsem do svého pokoje a hlasitě za sebou zabouchl. Alice za mnou přišla společně s Rosalie. Obě mi zatleskaly a svalily se na zem jako já.

„Nandal si jí to, bratříčku… konečně někdo,“ řekla Alice a Rosalie se rozesmála na celé kolo.

„Co Esme?“

„Je z toho celkem hotová, nevěděla, že se jí dcera chová tak hnusně. Nejspíš jí teď domlouvá,“ řekl jsem a trochu se usmál.

„Nezajdeme k Belle?“ navrhla Rosalie a já souhlasil. Šel jsem já a celá moje rodina kromě Carlislea, Esme a Ziry. Bella byla ráda, že jsme přišli. Její bratr tam nebyl, byl ještě ve škole.

Bella:

Dostala jsem poznámku a tři domácí úkoly, ale to mi bylo jedno. Spíš mě více zajímalo, proč mi Zira lhala. Co jsem jí udělala, že mě tak nenávidí? Vzpomněla jsem si na rozhovor mezi mnou a Rosalii a došlo mi to. Vzpomněla jsme si jen na dvě věty, které mluvily za vše.

Od první chvíle, co se potkali, ho nenávidí a myslím, že to samé bude i u tebe. Jsi teď oficiálně Edwardova přítelkyně a tím pádem i Ziřina nepřítelkyně.

Proto mě nemá ráda, ale co tímhle dokázala? To že mám poznámku a pár pitomých úkolů, které zvládnu za chvíli, je to nějaká pomsta nebo snad ano? Ať už si myslí, co chce, od teďka je mi to jedno. Po škole mě Edward hodil domů a hned zase odjel. Bylo vidět, že je hodně naštvaný. Zira to nejspíš pěkně schytá. Otevřela jsem dveře a čekala, až mě Lucas přivítá, ale on nikde.

„Je tu někdo?“ Nikdo tu nebyl. Asi je ještě ve škole. Hodila jsem tašku do kouta svého pokoje a převlékla se do tepláků, pohodlného trička a svetru. Šla jsem do koupelny a vyčistila si zuby. Začala jsem si dělat ty úkoly. Po půlhodině jsem je měla hotové. Když jsem najednou ucítila slabý poryv větru, ale já okno neotvírala. Tak… Edward. Stál přede mnou i s Alice, Jasperem, Rosalií a Emmettem.

„Ahoj, lásko. Říkal jsem si, že se stavíme,“ řekl a políbil mě na tvář. Já ho objala.

„Dá se tu něco dělat, nebo se tu budeme nudit?“ zeptal se Emmett.

„No… na půdě je trampolína, kterou si ale musíš složit… venku.“ Trochu se zamračil… asi chtěl dělat i něco vevnitř.

„No… nevím proč, ale Lucas mi včera říkal, že dole ve sklepě postavil bazén. Plavky si musíš ale přinést. Nechci tě tu vidět nahého, i když vlastně, proč ne. Stejně na tobě není nic k vidění,“ řekla jsem a viděla, jak se Rosalie rozesmála na celé kolo. Emmett se naštval, ale udělal něco, co jsem nečekala. Svlékl se donaha, ukázal se mi a šel dolů.

„O tomhle těle se ti může nechat zdát,“ řekl nahlas.

„No… o tom se přesvědčím,“ řekl Edward a dal mi pusu na čelo. Já se mu ale vysmýkla.

„Ne… já pojedu pryč a ty tu zůstaň. To je tak nespravedlivé. Já chci taky vědět, o čem se ti zdá… teda o čem by se ti zdálo, kdyby si mohl spát.“ On se jen pousmál a dal mi další pusu na moji tvář.

„Já to ale myslím vážně, Edwarde. Nechci, abys věděl, co si myslím. Je to strašné, když ty víš, co k tobě cítím a já vím… nic,“ dodala jsem a trochu se od něho odtáhla. On si moji tvář přitáhnul zpátky k sobě a viděla jsem, jak mu pocukávají koutky. Skvělé, tak ono mu to přijde k smíchu.

„Lásko, já za to nemůžu. Myslíš si, že jsem si tenhle dar přál jen kvůli tobě. Abych pravdu řekl, tenhle dar mi je pěkně na nic, když vím všechno, co si ti kluci o tobě myslí. Nejradši bych jim… něco udělal. Nemáš ani ponětí, co k tobě cítím, Bells. Miluji tě… miluji tě z celého svého mrtvého srdce a nikdy nepřestanu. Nikdy… povídám nikdy, od tebe neodejdu, dokud si to ty sama nebudeš přát, to ti slibuji. Poprvé, co jsem tě uviděl, si mi padla do oka. Nikdy tě nepřestanu milovat.“ Koukla jsem se mu do těch jeho pohádkových očí a uvěřila mu. Teda, já mu věřila i tak, ale chtěla jsem vědět, co ke mně cítí. Vyprovokovala jsem ho k tomu a ono se to podařilo. Slyšela jsem veselé výkřiky ze sklepa a věděla, že budu mít, co umývat a vysvětlovat svému bratříčkovi, proč je voda všude kolem jen ne v bazénu. Jaspera Alice se vyřádili na trampolíně, kterou postavili za domem, a Rosalie si zkoušela všechny mé šaty. Nebyla jsem nějak proti, kromě těch, co jsem ještě nedokončila.

„Ušiješ mi pak taky nějaké?“

„Jasně a chceš si je namalovat sama nebo ti je mám namalovat, podle tvých vlastních představ?“ Po chvilce jen řekla, že jí to nakreslí Alice a pak už jsme spolu nemluvily a ona se dál věnovala sobě. Po krátké chvilce přišel Emmett celý mokrý na dřevěná prkna a vzal ji i s těmi šaty do bazénu.

„Edwarde?“ Sebral se a šel si to s Emmettem vyřídit. Po krátké chvilce jsem viděla Emmetta usušeného, jak se šourá za doprovodu Edwarda k mé posteli. Byl zamračený.

„Omlouvám se ti, Bells.“

„Nemusíš se mi omlouvat,“ řekla jsem a on se zase usmál a já s dobrou náladou dodala, „čistící přípravky na dřevěné podlahy jsou za dveřmi u kuchyně.“ To se hned zase zamračil a šel pro ně. Edward si zase lehl ke mně do postele a já mu hladila jeho vlasy.

„Díky.“ Poposedla jsem si a opřela se o rám postele.

„ Co bych pro tebe neudělal,“ řekl a dal mi svoji hlavu do klína. Já mu dál hladila vlasy. Emmett po chvilce přišel a začal to tu drhnout.

„A vytři to i u toho bazénu, jinak už tě sem nikdy nevpustím. Jsi jak nekontrolovatelné tornádo.“

„Bello, s tebou není žádná zábava. Měla by ses víc uvolnit.“ Měl pravdu.

„Máš pravdu,“ řekla jsem a šla. Edwardovi se to vůbec nelíbilo.

„Díky, Emmette. Vážně ti děkuju. Byl jsem spokojený, dokud ty něco neuděláš a neotevřeš tu svoji nevymáchanou pusu. Máš v puse pár otvorů navíc. Neboj, já ti je jednou zalepím,“ řekl Edward a šel za mnou. Usmála jsem se tomu. Šla jsem za dům. Byli tam všichni i Emmett se šel podívat, Co vyvedu. Říkala jsem si, že začnu s trampolínou. Odehnala jsem od toho Alice a Jaspera a skočila tam. Oddělala jsem síť a skákala salta. Docela mi to šlo. Pak jsem začala dělat i horší kousky, ale nebyly pro mě problém, jako malá jsem totiž dělala balet, v deseti jsem začala dělat gymnastiku a na střední škole jsem byla kapitánka roztleskávaček. Tohle bylo jen zahřívací kolo. Pak jsem se skočila z trampolíny. Udělala pár přemetů, hvězd a kotrmelců. Zakončila jsem to rozštěpem a chodila po rukou. Všichni se na mě udiveně koukali.

„Tohle je jen zahřívací kolo,“ řekla jsem si pro sebe, ale věděla jsem, že to všichni slyšeli.

„Jestliže je tohle jen zahřívací kolo, tak to chci vidět, co bude dál,“ vyhrkl ze sebe překvapeně Emmett.

„Zůstala ještě nějaká voda v bazénu, Emmette?“ zeptala jsem se ho. On jen nadšeně přikývl.

„Skvělé.“ A šla jsem k bazénu. Všichni ostatní šli jako zhypnotizovaní za mnou.

13.kapitola - 15.kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední chvíle útěku - 14. kapitola: