Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Popová princezna - 3. kapitola

05.08.2012 (08:15) • AlisonDL • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1636×

3. kapitola

Na Olympijský poloostrov jsme dorazili opravdu za dvě hodinky, letadla moc nemusím.

Ještě před námi byla cesta autem, zhruba hodina a budu doma.

Aspoň na pár týdnů či let než Aro opět zjistí mou stopu. Bože, díky, že mě Demetri nemohl vypátrat.

Někdy mě tak napadá, proč já se na tohle všechno nevyprdnu? Má to cenu?

Co kdyby... Co kdybych se mu prostě odevzdala? Nebylo by lepší se nechat vysát a rodit mu děti jako na běžícím pásu?

No, nejdřív bych mu rodila ty děti a pak by mě určitě zabil, krev křížence, jako jsem já, poskytuje upírovi tu nejlepší slast. Pro mnohé je to lepší než krev nemluvňat. A u mužů lepší jak sex s lidskou dívkou.

Aspoň by nemusel vyvraždit všechny moje milované osoby, mezi které nyní patří i Cullenovi.

Esmé se posadila se mnou dozadu, dožadujíc se mé pozornosti mi položila ruku na rameno a řekla:

„Za chvíli již budeme ve Forks, Bello. Sice tam nesvítí sluníčko každou chvíli jako v Riu, ale bude se ti tam líbit,“ řekla.

„Doma na tebe čeká pět sourozenců, dvě dívky a tři chlapci. Určitě si s nimi budeš rozumět, jsou ve stejném věku jako ty a též adoptováni a jdou ve stopách svého otce.“ Takže hudebně nadaní? pomyslela jsem si, to budu mezi nimi se svým hlasem jako šedivá myška. Mnoho lidí říkalo, že mám nádherný hlas, avšak to bylo dle mého názoru jen chlácholení.

„Bello, tvůj pokoj bude hned vedle Edwardova, to je jeden z našich synů,“ řekl Carlisle.

„Snad se ti bude líbit, kdyby ne, samozřejmě ho předěláme,“ dořekla Esmé.

Nesměle jsem dodala, že bude určitě nádherný.

Zajímalo by mě, zda má Carlisle i nahrávací studio, všechny jeho děti musí být velmi nadané. Když je to hudební producent.

Cesta byla dlouhá a díky ní jsem se mohla blíže seznámit s Forks, myslím, že se mi tu bude líbit.

Žádné slunce, které by mi vadilo, ne že bych se třpytila jako můj tatínek - vlastně to je jediné, co o něm vím, že se jako upír na slunci třpytil, byl ledový jako led a že byl dlouho v práci. Moje lidské vzpomínky se skoro rozplynuly. Jen maminka se mi zázrakem uchovala v paměti.

Forks bylo opravdu krásné místo, samá zeleň, určitě se tu bude i dobře lovit, co tu tak může být za zvířata? Medvědi? Losi? Pumy? Při pomyšlení na krev se mi nahromadil jed v puse. Rychle jsem opět polkla a zahnala krvelačné myšlenky.

Ale jak budu chodit lovit, když budu žít s lidmi? Noční tajné výpravy, nebo soukromý výlet do přírody? Zatím se budu muset spokojit s lidským jídlem. Uvidíme, jak se to vyvine časem, buď jim budu muset říct pravdu o mé osobě, nebo znovu utéct.

Esmé mi jemně naznačila, že už přijíždíme před dům, který byl jedním slovem prostě nádherný. Byl v moderním stylu, krásná rodinná vila, jeho nátěr měl slonovinovou barvu a dřevěné obložení a naprosto dokonalá zahrádka, zřejmě měli šikovného zahradníka. Co jiného bych taky od tak slavných lidí čekala.

Než jsem stihla otevřít dveře, stál u nich Carlisle, ale jak? A Esmé byla hned o půl vteřiny později vedle něho.

Oni jsou tak dokonalý pár, oba dva stejně nádherní, stejně kultivovaní, jistě i jejich děti - avšak které nejsou vlastní - budou slušně vychované.

Ven z domu se vyskládala domácnost.

Skoro všichni se drželi za ruce. Ach Bože, ta jejich nesmírná krása! Byla ohromující!

„Bello,“ začal mluvit Carlisle, „tohle je tvoje nová rodina. Doufám, že se budete k Belle chovat velmi slušně, je velmi slušná dívka,“ řekl obezřetným hlasem.

Carlisle mi je všechny představil, ale každý se chopil svého představování sám.

Všichni byli opravdu moc milí, nečekala bych, že se se mnou budou všichni tolik bavit. Spíše bych čekala, že mě budou brát jako vetřelce. Vetřelce, který se jim vměstnal do jejich dokonalé rodinné idylky.

První ke mně přiběhla malá střapatá dívka, představila se mi jako Alice, objala mě. A pak hned zase odběhla, její studený dotek byl stejný jako u Esmé a Carlislea a stejný dotyk byl i zbytku rodiny, mohli být snad... To ne, rychle jsem ten nápad zavrhla. Kdo ví, rozhodně se budu muset více naučit o svém druhu. I když proč by žili zrovna zde, ve Forks? Kde prý slunce zasvítí jednou za uherský rok, prší skoro stále, člověk tu může spíše čekat záplavy než denní vedra, která byla v Riu na denním pořádku.

Za Alice mi velmi zdvořile podal ruku blonďatý lev jménem Jasper, byl skromný a ne příliš vyjevený jako Alice. Na seznámení mi podal pouze ruku. No konečně někdo, kdo má pud sebezáchovy a nepadne mi ihned do náruče!

Jeho dotek byl též studený, ostatně jako dotek všech ostatních. Prý nejsou příbuzní, pche, něco v tom bude.

Rose byla božská blondýna, jako kdyby ji stvořili přímo jen a jen pro krásu, kterou též vystihovala. Mohla to být klidně modelka, ale odnikud jsem ji neznala, třeba jezdila předvádět na přehlídková mola do ciziny. Ani bych se nedivila.

Emmett mě uchopil oběma rukama a zatočil se se mnou několikrát dokola, pak s jeho velkým americkým úsměvem odešel zpět k Rose. Tak to je určitě smíšek rodiny, tipla jsem si.

Jestli jsem to dobře pochopila, Jasper stál ruku v ruce s Alice a Emmett s Rose zase spolu, ale jeden chyběl. Mělo jich být přece pět, ne?

Myslím, že jsem ani nemusela přemýšlet, bylo jasné, že spolu něco mají, bylo to hned zřejmé v jejich pohledech, jak se na sebe dívali, ach, kdyby se na mě také někdo takto díval.

„Kde je Edward?“ zeptala se Esmé.

„Je na lov-,“ chtěla odpovědět Rose. „Je na lomu,“ dopověděla rychle. Na lomu? Co tam dělá? Kope uhlí?

„Takže to se s naším posledním členem budeš muset sez...“ Ani to nestačila doříct a během sekundy stál vedle ní ten nejnádhernější člověk pod sluncem, na zemi, vesmíru.

Na jeho nádherně bronzových vlasech se mu třpytily dešťové kapky. Copak pršelo? Ani jsem si nevšimla, kdo ví, kde v lomu byl. Nad tou myšlenkou jsem se musela uchechtnout pod nos.

Bože, a ten úsměv, hezčí jsem v životě neviděla. Rozplývala jsem se jako čokoláda. Od něj jen stačilo pousmát se a já byla v pr...

Jediné, na co jsem pak pomyslela, byla jedna věta. Nesmíš se zamilovat do člověka!!!

Ale co když nejsou lidé, vždyť jejich dotyk je ledový jako otcův. Stále jsem si musela porovnávat fakta.

„Ahoj, já jsem Edward, ty jsi Isabella?“ A podal mi ruku na přivítanou.

„Bella, jen Bella.“ A teď již Cullenová, domyslela jsem si.

„Tak tedy jen Bello,“ řekl Carlisle. „Tohle je náš poslední syn, Edward.“

„Ahoj,“ pozdravila jsem slušně.

Usmál se na mě, bože, jak nádherný to měl úsměv.

Nesmíš, Bello!

Alice mě poté chňapla za ruku a odváděla do domu, ani mě nenechala se porozhlédnout a už mi vše ukazovala. Kde byl obývací pokoj, kuchyň, koupelna ve spodním patře - ono jich tu bylo víc?  Když jsem byla malá, měli jsme jen jednu.

„Tady mám pokoj já s Jasperem, kdykoliv budeš něco chtít, můžeš za mnou přijít. Pokoj Rosalie a Emmetta, tam bych radši často nechodila,“ zahihňala se, jasně, dvojsmysl, umím si naštěstí domýšlet.

„Tady je pokoj našeho Edwarda a nakonec tvůj pokoj,“ rozevřela dveře, abychom mohly vstoupit, šla první, ukazovala mi koupelnu a... No páni, ta bylo obrovská, šatna, ne prostě skříň, na kterou jsem byla zvyklá, ale šatna, která byla snad větší než tento pokoj.

„A, ehm, Bells, na konci chodby - na druhé straně-  je Carlisleova nahrávací místnost, všichni tam máme povolen vstup pouze pod dozorem a ještě dole, jak by měly být správně garáže, jsou hudební nástroje, kdykoliv budeš chtít a pokud umíš na něco hrát, či se to budeš chtít naučit, klidně si tam něco můžeš půjčit. Jen na Edwárdkovo piano nesmí nikdo sahat,“ dodala se smíchem.

„Alice... Toho je... Mmm... Hodně. A děkuji, určitě se někdy dolů zajdu podívat,“ pomyslela jsem si, že to nikdy neunosím.

Za námi se připlížil Edward.

„Neboj, Alice nás nenechává nosit oblečení dvakrát, tedy většinou, je to taková shopaholička,“ usmál se.

„Copak jsi to tu předtím o mně vyprávěla? Zase jsi přeháněla?“ ptal se Edward.

„Ale jdi, jen mě baví nakupovat, to je všechno. A nic jsem nepovídala, jen jsem Belle vyprávěla o Carlisleově pracovně.“

Tak když na to mají, pomyslela jsem si a usmála se na Al. To by se určitě líbilo Angele, ta má stejnou povahu jako Alice. Vždy, když si našetřila těch pár "šupů", jsme vyrazily provětrat naše peněženky. I když jsme si nikdy nic moc slavného nepořídily a spíše nakupovaly v těch lacinějších obchodech, nebo jsme občas zavítaly do známého second handu, kde jsme vždy našly slušné kousky.

A aspoň jsme chvíli na střední byly za hvězdy. U nás se vždy posuzovalo podle toho, jaké má kdo oblečení, nebo jestli má nové auto, či telefon. Ale dařilo se nám zůstat na té průměrné pozici nevšímajících.

Do pokoje jako další připlul, tedy spíše skočil, Emmett a rovnou se mi rozvalil na posteli.

„Tak to si usteleš, chlapečku,“ burcovala Emma Rosalie.

Tak mě tak napadá, že já si s touhle rodinou budu rozumět. Carlisle vůbec nevypadá jako namyšlený hudební producent, což se o něm obvykle říká, ale naopak jako milý otec rodiny - která je u něj na prvním místě.

„Bello,“ volala Esmé. „Máš tu večeři, určitě budeš mít po cestě hlad.“ Chtěla jsem jít, ale Edward se mi postavil do cesty, aniž bych vzhlédla, jsem ho obešla. A podle předchozích instrukcí od Alice jsem se vydala do kuchyně. A sláva, neztratila jsem se. Za to si zasloužím pochvalu.

Když jsem přišla do kuchyně, napadlo mě jediné slovo. Bože! To tak nádherně vonělo!

„Esmé, moc děkuji, voní to přímo nádherně,“ rozplývala jsem se nad budoucím obsahem mého žaludku. „Vy nebudete jíst?“

„Já jsem jedla, když jsem to pro tebe vařila,“ zamlouvala. „A zbytek rodiny už jedl, než jsme přijeli.“

Carlisle:

Edwarde, synu, co cítíš? zeptal jsem se v myšlenkách svého syna. On jen lehce ústy naznačil, že nic zvláštního.

To je divné, já na to nemohu přestat myslet. Jen nemohu přijít na to, co tak moc zaměstnává mou mysl.

Bojím se, aby nás hlavně neohrozila.

Jasper vycítil mé zneklidnění.

„Co se děje, Carlisle?“

„Nic zvláštního, Jaspere... Jen snad ta dívka.“ Ale dále jsem se tím nezaobíral.

Šel jsem se raději zavřít do mé pracovny, tam kde nemám žádné ceny mého úspěchu, žádné mikrofony, nic...

Svou práci miluji, ale někdy si potřebuji opravdu na chvilku oddechnout.

Měl jsem v plánu vzít si svou oblíbenou knížku a usednout do mého milovaného křesla v rohu pracovny.

„Tajemství upíří říše,“ mumlal jsem si pod nos název.

„Tajemství? Co o tom můžou oni vědět, pisálkové,“ zamumlal jsem si opět pod vousy.

Opět jsem si stoupnul a rozešel jsem se ke knihovně.

Pozorně jsem si četl názvy všech knih. Byly seřazeny podle druhu a podle názvu.

Upíří zákony - vydané Volturiovými, které musí vlastnit každý upír, či klan.

Upíří Bible - opět vydáno Volturiovými, byly to nejnovější zákony vydány roku 1905.

Nejstarší Upíří Bible - vydáno těmi nejpovolanějšími, a to od samotných Kellrských vládců. To oni byli původní upíři, ne Volturiovi, jak si myslí většina, ta většina, která je ovšem zná. Novorození se mezi ně ani počítat nedají.

Kellrská říše byla stvořena společně s údajným rájem, který stvořil lidský Bůh. Dříve než stvořil lidský život, stvořil prvního upíra na zemi.

Kellrové - jak se jim jinak přezdívalo - byli prvními z prvních. Než se nynější vládci naší říše nespikli a spolu s vlkodlaky neuspořádali nečekanou bitvu, při které svrhli celou Kellrskou říši.

Jeden z prvních se jmenoval Isodoe Kellrský, byl to nejdůležitější upír. Já jsem však neměl tu čest se s ním setkat.

Od něj pocházíme my ostatní. Byla to jako by autorita mezi ostatními. Za jeho vlády byla ta nejpřísnější pravidla. Vlkodlaci byli naším největším nepřítelem. Avšak já věřím, že bych nikdy nepatřil mezi lovce, kteří je pravidelně lovili, nikdy jsem k nim nechoval zášť.

A Volturiům se jejich pomoc hodila. Využili ji a pak je prachsprostě odkopli. Což je u nich naprosto normální, ale bylo to ošklivé. Čekal bych aspoň férové jednání. Vždyť mohli všichni vlci zemřít.

Nakonec se ptám sám sebe, nešlo jim také o to?

A proto je nyní nemají v lásce? Že se jim nepodařilo je zahubit nadobro? Z té války přežili skoro všichni vlci, kromě jejich tehdejšího nejvyššího alfy – toho zabil samotný Aro.

Vlkodlaci také mají zvláštní postavení. Ještě si pamatuji, jak mi Marcus vyprávěl o jejich vlčím nejvyšším. Jmenoval se Tiesto, příjmení nikdo nikdy neznal. Tak mu všichni vymysleli přímení Masquerne – v jejich jazyce to znamenalo maskující, měnící svůj vzhled.

Jen víme, že byl původním z quiletské smečky, první člověk na světě, který se kdy proměnil ve vlka. A zrovna zde, ve Forks. Jaká to náhoda, by si člověk pomyslel.

Přestal jsem se vlky zaobírat, na to tu budu mít spoustu času. Na dnešním plánu podle Alice byl především zpěv.

Když jsem vrátil všechny knížky na své místo, což mi zabralo jen zlomek sekundy, šel jsem dolů za zbytkem rodiny.

Edward pilně cvičil na klavír, Bella ho - jak by řekli mladí - hltala plnými doušky. Emmett se nechal od Rose učit na basu. Musím uznat, že i když je to jeho druhá lekce, vede si přímo skvěle.

A Alice s Jasperem opět nikde, dovedl jsem si představit, co dělali. A dalo se to velmi dobře vycítit, opět byly všude smíchané jejich pachy a hluk, co se ozýval z lesa, se nedal přeslechnout. Bello, máš štěstí, že to neslyšíš.

Po té představě jsem cítil, jak mi zčernaly oči. Chytl jsem Esmé za ruku a vyběhli jsme ven. Myslím, že se dnes nevrátíme.

Dodatek pro čtenáře:

Jak jste si jistě všimli, v tomto příběhu se všichni neřídí Volturiovými, nýbrž Upíří biblí, kterou napsali Volturiovi. Carlisle však vlastní i Bibli, kterou vydala rodina nejpůvodnějších upírů. Isodoe Kellrský byl – s jeho ženou – původními vládci. Oni vynalezli Bibli, jejich zákony byly dodržovány. Nyní, když je Volturiovi svrhli – třeba ne – vydali si svoji Bibli, svoje zákony. Těmito zákony se nyní řídí všichni upíři. Volturiovi v to aspoň doufají.

Chtěla bych všem komentujícím moc poděkovat, vaše komentáře mi dodávají sílu psát. Autora to vždy moc potěší a dodá šťávu, chtíč psát.

Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila a zanecháte aspoň smajlíka.

Budu ráda, když napíšete názor na původní vládce, co si myslíte o tom nápadu, apod.

A musím přiznat, že název "Upíří Bible" mám z mého oblíbeného seriálu True blood, určitě je to lepší než psát "Upíří kronika".

Za korekci děkuji NatyCullen!!! 

Autor: AlisonDL (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Popová princezna - 3. kapitola: