Tak a je tady další kapitolka, sice to měsíc ještě nebyl ale jsem na vás hodná =D a taky jsem chtěla jinou povídku. Na tenhle nápad mě přivedla Renkiss. Další kapitolka bez komentů nebude =P
14.12.2009 (19:30) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1536×
29.Kapitola
Bella:
Pevně jsem dál držela Edwarda, nemohla jsem se od něho odtrhnout. Ale ostatní mě chtěli taky, Alice přemýšlela nad nákupy a Esmé šla do kuchyně. Chtěla jsi ji pomoci, řekla ale že všechno zvládá. Pověděla mi jaký to tady bylo, jak jsem jim chyběla a že ztratila dceru.
,,Jsem tady, už vás neopustím.“ Zašeptala jsem a objala ji. Po tváři mi tekly slzy, Esmé potichounku vzlykala. Potom se ode mě odtáhla a zadívala do očí.
,,Bells, vstávej.“ Podivně jsem se na ni podívala, najednou jsem ji před sebou neviděla.
Zamrkala jsem… a otevřela oči.
Dívala jsem se na svého otce, vůbec nic jsem nedokázala pochopit. Neměl by být v Jacksonvillu? Co tady dělá?
Podívala jsem se po místnosti, tohle nebyl pokoj jaký mají Cullenovi, tohle byl pokoj v…Jacksonvillu.
,,Tati?“ Zeptala jsem se nejistě, takže tohle všechno byl jen sen? Proč? A přitom byl tak opravdový.
,,Co je Bellinko? Proč jsi říkala , Jsem tady, už vás neopustím‘ ?“
Sklopila jsem hlavu, dívala jsem se na deku na posteli. Jak bych mu to měla vysvětlit? Stalo se vůbec to s Edwardem? Bylo to skutečné? Nebo sen?
,,Tati, já něco se mi pouze zdálo. Byl tady Edward? Opravdu jsme se pohádali?“
,,Je mi to líto Bells, nevím co jste si udělaly ale opravdu včera odjel. Chceš si o tom promluvit?“ Charlie na takovéhle rozhovory nikdy nebyl, na tohle bývaly kamarádky. Ostatní holky na tohle měly rodiče, já ale své matce nic neříkala. Nevídala jsem ji.
,,Nechci to bude dobrý, snad.“ Chtěla jsem něco zkusit, vstala jsem a šla jsem se upravit do koupelny. Vypadala jsem příšerně, měla jsem rudé oči.
Dala jsem si sprchu, takhle uvolním celé tělo a uklidním se, ve sprše jsem byla snad celou věčnost. Nechtěla jsem z ní odejít, nemusela jsem se na svoji rodinu dívat, nemusela jsem se neuvěřitelně přetvařovat.
Nakonec jsem uznala že jednou je uvidím, že se tady nemůžu skrývat celou věčnost.
Vrátila jsem se do pokoje a hodila na sebe tričko a kalhoty.
Udělala jsem to stejně jako ve svém snu, šla jsem do pokoje který už velmi znám, Alecův pokoj. Nejdřív jsem v jeho pokoji nikoho neviděla, ale v minutě se tam dostal přes veliké okno v pokoji.
,,To byla rychlost.“
,,Jsem rychlí, rychlejší jak člověk.“
,,Ale nejsi rychlejší než… Edward.“ Bylo zvláštní vyslovit jeho jméno, věděla jsem že ho chci najít, a bude to co nejdřív. Ale nechci se chovat jako v tom snu, byl to sen, může to být jiné.
,,Proč jsi přišla? Chceš abych se za ním vydal?“ O tohle bych nepoprosila, jestli si to myslí tak se mílí.
,,Tohle nechci, věděl jsi že byl u školy? Že to auto bylo Edwarda? A ne Erica?“ Tvářil se nechápavě, možná to opravdu nevěděl. Ale upíři jsou skvělí herci, vždycky jim to půjde.
,,Vážně? Něco takového jsem včera slyšel, ale vůbec jsem to nechápal.“
,,Mluvíš pravdu? Tak proč se mi zdálo že jsi to věděl, že jsi jenom…“ nestihla jsem to doříct, protože mě přerušil.
,,Byl to jenom sen, lidé mívají občas sny, ale to nic neznamená.“
,,Máš pravdu.“ Nebylo by to poprvé, prostě jenom sen. Podívala jsem se na Aleca a vyšla z jeho pokoje, šla jsem do kuchyně, protože jsem už měla hlad.
Charlie a Ashley seděli u stolu a dívali si do očí, nechtěla jsem jim kazit tuhle chvíli ale potřebovala jsem se najíst.
,,Ahoj rodinko.“ Pozdravila jsem je a otevřela ledničku, bylo toho tam tolik, nevěděla jsem si co vybrat. Nakonec vyhráli špagety.
Táta mezitím někam odešel, docela mě to nezajímalo a tak jsem se starala o jídlo.
Když jsem konečně dovařila sedla jsem si za Ashley, potom se vrátil i táta s Alecem a sedli si naproti nám. Připadalo mi to zvláštní, nejspíš tohle bude ještě dlouhý den.
Táta se několikrát nadechl a otevřel pusu, ale nikdy nic nepověděl.
,,Tati máš něco na srdci?“ Zeptala jsem se když mě to už nebavilo, co může být horší než to že jsme se přestěhovali.
,,Vím že tady nejsme dlouho, ale připadá mi to tak a nechci odsud odjet. Zamiloval jsem se do Ashley a chci s ní být na věky, proto jsem ji pořádal o ruku.“ Zůstala jsem překvapeně koukat, takže táta se bude ženit? Bude mít za manželku Ashley? Bude rodina? I s Alecem?
,,Blahopřeji.“ Na nic jiného jsem se nezmohla, tohle jsem nečekala. Byla jsem ale šťastná, Charlie se usmíval a vypadal šťastně. Zhluboka jsem dýchala, takhle šťastná jsem chtěla být taky.
,,Kdy bude svatba?“ Charlie se podíval na Ashley, vypadalo to že se mi bojí něco povědět, ale mě vůbec nenapadalo co by to tak strašného mělo být. Nakonec se slova ujala Ashley.
,,Bells tohle ještě nevíme ale jedno ano, svatba bude ve Forks.“
Tahle věta mě dorazila, všichni si toho všimly. Starostlivě si mě prohlíželi.
,,Tedy vlastně v La Push, Charlie chtěl abych to tam poznala, souhlasila jsem.“ Třeba to nebude tak špatné, konečně může být všechno opravdové, ne jenom sen.
,,Kdy vyrážíme?“ Řekla jsem nadšeně.
,,Brzo.“ Pověděl Charlie a usmíval se, Alec si mě podivně měřil. Nechtěla jsem aby se na mě takhle díval, strašně jsem se těšila do Forks. Jako malá holka na vánoční stromeček a dárečky.
Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Polibkem všechno začne 29 - svatba?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!