Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pokoj osudu - 5. kapitola

08.10.2011 (20:30) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 4875×

Pokoj osudu – 5. kapitola

Ještě jsem si přejel vlasy gelem a podíval se na sebe naposledy do zrcadla. Opět jsem se cítil plný života a vzrušení, jež mi pulzovalo celým tělem. Tajně jsem doufal, že mě alespoň na malou chvíli nechají v její přítomnosti a o ten zbytek se už postarám. Přeci nemůže být tak těžké zaujmout mladou doktorku, která pravděpodobně odhání každého muže, co se jí snaží dostat pod sukni. Ale já nebyl jen tak obyčejný, já byl Edward Cullen!

Upravil jsem si límeček košile a vydal se po schodech dolů. Byl tu celkem rozruch. Alice pobíhala po místnosti a neustále něco upravovala. Carlisle byl nervózní, myslel stále na to, zda se dnešní večer vydaří. Pevně jsem doufal s ním, že k mému prospěchu. I kdybych si měl zahrát na slušného syna a studenta, jenž se neobyčejně zajímá o vědu, učiním tak. Vlastně bych nelhal, praxe v biologii mě velmi bavila. Stala se mým koníčkem.

Celým domem se rozlehl zvonek. Vzrušení ještě více stouplo a stejně tak i zvědavost, jak asi ona neznámá vypadá.

„Dojdu tam!“ oznámil jsem všem s křikem a běžel ke dveřím. Než jsem sáhl na kliku a stlačil ji dolů, naposledy jsem nabral vzduch do plic, zazubil se a zkontroloval si dech. To poslední, o co bych stál, bylo, aby s křikem utekla, že mi táhne z pusy.

Nerozvážně jsem sáhl na kliku a dveře se začaly pomalu otevírat. Do nosu mě udeřila velmi známá vůně a mé údy na místě ztuhly. Mohl jsem s jistotou říci, že to nebyly jen ruce a nohy, k mé nevýhodě i něco jiného. Zprudka jsem otevřel dveře a díval se do známých očí, které mě pohltily svou hloubkou. Osobě přede mnou hrál na tváři úsměv a jakmile mě spatřila, ještě více se povytáhl v koutcích. Zadrhl se mi dech, všechny smysly otupěly a já se ponořil někam hodně daleko, kde jsem byl jen já, mé touhou napnuté tělo a její vtírající se vůně.

Za zády se mi objevila zvědavá blonďatá hlava a Carlisle s radostí vypískl.

„Jsem rád, že jste tu,“ nabídl jí ruku, „pojďte dál.“

Neschopen slova jsem sledoval, jak překročila práh dveří. Čelist mi poklesla až k zemi. Díval jsem se do jejích zvědavých očí, které na mě jasně řvaly ‚Chci tě!‘. Smyslně jsem si olízl rty a spodní si skousl. Carlisle se předehnal přede mě a uchopil ji za ruku.

„Jsem rád, že vás tu vidím. Už jsme vás všichni čekali.“ Významně se podíval na mě a já jen přikývl. Neubránil jsem se pohledu na její krásné nohy, na které jsem měl výhled ze středně dlouhé sukně do polovic stehen. Jako upír, co žízní po lidské krvi, já jsem žíznil po tom, držet ji v náruči a pomaličku si ji brát. Bylo neuvěřitelné, jaké ve mně probudila vzrušení. A ten její úsměv.

„Nemohla jsem si nechat ujít takové pozvání,“ zašveholila a přijala se srdečným úsměvem Carlisleovu ruku. Prošli kolem mě a Bella provokativně mrkla. Zrychlil se mi dech a srdce mi začalo bušit jako na poplach.

„Zatraceně,“ pomyslel jsem si rozzlobeně. Silným prásknutím jsem zavřel dveře. Divil jsem se, že nevyletěly z pantů.

Připadal jsem si tak trapně. Nedokázal jsem jí říct ani hlásku, skrz kterou by nevycítila, co mě na ní láká.

„Byl jsem tu jen pouhým dveřním?“ ptal jsem se sám sebe v duchu a se zdviženou hlavou se vydal do obývacího pokoje. Než jsem vešel do místnosti, zhluboka jsem se nadechnul a snažil se sebrat svoje ego ze země; bylo zahrabané pod zemí. Slyšel jsem hlasy a mezi nimi byl jeden, který rozehříval celé mé tělo. Ten, který právě hovořil s Emmettem.

„Vypadáte jako hotový kulturista… A ty svaly,“ pochválila ho. V duchu jsem viděl, jak Rosalie pění vzteky a představuje si Bellu jako voodoo panenku, do které by kousek po kousku zapíchávala špendlíky. Když došla řada na ni, usmála se, potřásla si s Bellou a objala ji kolem ramen.

„Byla falešná, ale skvělá herečka,“ pomyslel jsem si a plný očekávání vešel do místnosti.

Jasper se na mě usmíval z gauče a Emmett měl na tváři stejně potutelný úsměv. Když se na mě Bella otočila, její krása mě oslepila natolik, že jsem nevnímal ničí myšlenky ani jejich přítomnost. To neviditelné jiskření mezi námi bylo neobyčejné. Celou dobu jsem se snažil ignorovat ji, nemyslet na ni, vypudit ji z mysli, ale nezvládl jsem to. Častá otázka, která potom následovala, byla proč.

„Tak tady jsi, kocourku,“ zapředla v myšlenkách a já vyvalil oči. Zas jsem mohl slyšet její myšlenky, ale jen do té chvíle, než mi jako mávnutím kouzelného proutku před vstupem do její mysli postavila ohromnou zeď, přes kterou jsem nemohl.

„A tohle je poslední člen rodiny,“ Carlisle ukázal prstem na mě a při tom vypadal velmi pyšně, „Edward. Můj poslední a také nejvíce talentovaný syn na medicínu. Vlastně to byl ten vhodný adept, o kterém jsem vám v nemocnici vyprávěl,“ prozradil jí s úsměvem, zatímco Bella cupitala ke mně. Kdyby se první nechytila mé ruky, asi bych se neměl k tomu, abych se s ní přivítal.

Pevně mě sevřela a stoupla si na špičky, aby mě mohla políbit na tvář. Sklonil jsem se a vyhověl jí, ovšem to nebylo tak jednoduché. Sevřela zuby můj ušní lalůček a vášnivě do něj zavrčela. Místností se nesl jen nekonečný smích Jaspera s Alice a nechápavé výrazy Emmetta.

„Ráda vás poznávám, Edwarde,“ vykala mi a já byl v tu ránu zklamán.

„Já vás také, Bello,“ přitakal jsem a stále její ruku nepouštěl. Až poté, co si Carlisle taktně odkašlal. Pustil jsem ji a přitom jsem se snažil uvěznit ji v mém pohledu. Šlo to velmi těžce. Jako bych reagoval na její reakce pod dávkou afrodiziaka. Nebyl jsem na to zvyklý, bylo to vše nové a mně se to nelíbilo.

Posadil jsem se do křesla vedle Emmetta a sledoval jsem Carlislea, jak horlivě Belle vypráví o své profesi. Esmé přinesla na stůl všelijaké občerstvení, které jsem pokradmu jedl jen já. Najednou jsem dostal chuť na něco kyselého, a tak jsem ujídal okurky a olivy bez pecek. Nemohl jsem přehlédnout, jak se schválně usadila tak, že jsem viděl na její obnažená stehna. Jen ten pohled ve mně vzbuzoval erotické představy, a jelikož se do služby hlásil i jiný pomocník, rychle jsem skousnul kyselou okurku a zapřel se do křesla.

„Je to ona,“ pronesl v myšlenkách Jasper a ušklíbl se, „voní stejně jako v té době, co jsi přijel domů. Je to krásné aroma, nedá se jen tak zapomenout.“

Tak v tomhle se shodneme. Nemohl jsem zapomenout a možná jsem ani nechtěl. Pokýval jsem hlavou a po očku po ní pokukoval. Horlivě se zapojila do debaty s Carlislem. Ostatní ji sledovali jako nějaký exponát, který mluví tak zajímavě a přitažlivě. Já jsem na ni hleděl jinak – očima muže, jenž trýzní po jejím objetí a vášnivých praktikách. Pro sebe jsem se usmál a snažil se potlačit touhu vlastního těla, ale bylo to sakra těžké.

Raději jsem chtěl vyklidit pole, a tak jsem se neslyšně vykradl do svého pokoje. Jakmile jsem zapadl za dveře, oddychl jsem si a mrskl sebou na postel. Lehl jsem si na znak, ruce dal za hlavu a díval se na strop, jenž byl zdobený zajímavým lustrem a ornamenty. Proč mě tolik přitahuje? Kdo ji přivedl až ke mně? Že by to byl osud? Co tady vlastně doopravdy vyhledává?

Měl jsem na mysli mnoho otázek, ale nevěděl jsem ani na jednu odpověď. Neznal jsem je, nebo jsem je nechtěl znát. Ať už to bylo jakkoli, fakt, že je Bella jen pár metrů pode mnou, její zadeček je na mé pohovce a usmívá se na mou rodinu, mě vyváděl z rovnováhy. A už mě nezajímala žádná Marylin, Sandy, Rachel, Morissete či Jessica. Do mé mysli se vetřela pouze Bella.

Polehával jsem na posteli už nějakou dobu a stále se utápěl ve svých myšlenkách. Otočil jsem se na bok a v polovině pohybu ztuhl. Bella ležela na kraji postele. Jen malý kousek dělil naše obličeje. Cítil jsem její přerývaný dech a také jasně viděl konturu jejích rtů.

„Co tu děláš?“ vypadlo ze mě koktavě. Neslyšel jsem ji ani přijít. Jak dlouho už tu vlastně je?

„Carlisle mě poslal, abych se šla trochu seznámit s jeho synem,“ olízla si rty a přitom si přejela rukou v dekoltu, který byl mírně odhalený, „ale netušil, že my se již známe, že Edwarde?“ Významně povytáhla obočí.

„Kdy jsi přišla?“ Nevnímala mou otázku. Shodila z nohou podpatky, odhodila kabelku na zem a prsty začala jezdit po mé hrudi.

„Jsi tak málo všímavý, když jsi zamyšlený,“ pronesla sladce. Její slova se mi vryla do paměti.

» 6. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokoj osudu - 5. kapitola :