Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pokoj osudu - 4. kapitola

02.10.2011 (08:45) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 5193×

Na začátek vám chci poděkovat za hlasy v anketě o nejlepší povídku měsíce. Byla jsem šťastná, že jsem se tam dostala, nikdy bych to nečekala. Ještě jednou - všem patří mé velké díky. 

Pokoj osudu – 4. kapitola

Už to byly dva týdny, co jsem nevycházel z domu ven, a když, tak jsem jen zašel za Marylin. Tajně jsme se setkávali mimo hotel a snažil jsem si ji udobřit za ten nepodařený večer. Nebylo to sice tak těžké, jak jsem čekal, ale moje peněženka značně utrpěla.

Díval jsem se na odlesk červených kadeří, jak mi splývají po ruce, a nestačil jsem se divit, co mě na Marylin tolik vzrušuje. Když jsem ji porovnával s Bellou, tak její hodnocení značně kleslo.

„Nad čím přemýšlí?“ vyrušil mě její vtíravý hlas a více ke mně přilnula. Podíval jsem se jí do očí, ve kterých byla vepsána touha a hladový chtíč po mém těle. Byl jsem dost zkušený na to, abych poznal, že neodolá a vždy mi podlehne. Propletl jsem naše ruce v jedny a zakroutil jsem hlavou.

„Nic podstatného, zlato,“ zalhal jsem a políbil ji na čelo. Po bouřlivé noci plné vášně jsem byl poněkud zašlý. Ani jeden výstup z našich čísel jsem si neužil. Slýchal jsem jen přerývané vzdychy Marylin, ale abych se i já uvolnil a dal volnost svým potřebám… nedokázal jsem to. A věděl jsem proč. Nebyl jsem to já, nebyl jsem ve svém těle, abych si sex dostatečně vychutnal, což u mě nebylo zvykem.

„Víš, že jsem dlouho necítila tvoje doteky na sobě?“ zašeptala vášnivě a já protáčel oči. I když jsem k ní neustále utíkal, někdy mě ta její nenasytnost doháněla k šílenství. Začala dlaněmi bloudit po mém těle a rukama sjížděla více dolů. Když odkryla lem přikrývky a podívala se na místo, které ji na mně nejvíce zajímalo, v očích jí explodovala extáze.

„Pro tohle,“ ukázala mezi má stehna. „Se vždy vyplatí riskovat,“ zašeptala plná nedočkavosti, až ji znovu sevřu ve svém objetí a dám jí ochutnat další vlnu vzrušení. Pohladil jsem ji po nahé hrudi a políbil ji na krk. Necítil jsem ani ten lahodný parfém, který na sobě měla Bella. Při každém našem dalším triku jsem myslel neustále na ni. Ona byla ve všem lepší.

„Bylo dobře, žes nedorazil ten večer. Ryan vtrhl do pokoje jak nabroušená zvěř a řval, ať vyleze můj milenec. Nepochybuju o tom, že by ses s ním vypořádal, ale byla jsem ráda, že se o mé nevině přesvědčil sám,“ konstatovala s nadšením. Já jsem ji ale vnímal pouze okrajově. Jedním uchem jsem ji poslouchal, druhým vypouštěl. Dokonce mě i přešla chuť pokračovat v našich hrátkách.

Jedním mrštným pohybem jsem se vyhoupl z postele, nasoukal jsem se do kalhot a natáhl si tričko s límečkem. Maryliny myšlenky byly nesrozumitelné, nechápavé, chaotické a také plné hněvu.

„Kam jdeš?“ Zněla ublíženě, ale její podrážděnost byla značně znát. „Chci, aby ses se mnou ještě miloval! Dlužíš mi to!“ Sáhl jsem do kapes svého saka a vylovil tučný svazek bankovek. Hodil jsem jej na postel a ani jí neřekl prosté ahoj. Sice mi prokázala službu, když jsem ji potřeboval, a to kdykoli, ale nebyl jsem zvyklý na to, aby mi rozkazovala.

„Já nikdy nic nedlužím…“ Takto zněla má poslední slova, než jsem se ztratil za dveřmi hotelového pokoje.

O pár dní později

Jen jsem se potuloval po domě a hledal něco, do čeho bych mohl rejpnout. Mým cílevědomým terčem byl Emmett, který stejně jako já poslední dobou abstinoval. On byl nucen pod nátlakem hmotné nouze, kdežto já jsem to dělal z vlastní vůle. A právě proto jsem byl častým tématem jeho pusy. Nebyl den, kdy si ze mě nestřílel. A dnešek nebyl výjimkou.

„Nevím, co se mezi tebou a těmi krasavicemi stalo, ale snad tě nikdo nezmlátil, že ses rozhodl zapustit kořeny v domě,“ dobíral si mě škádlivým hlasem a zahleděl se s předstíraným zájmem do sportovního časopisu. Hrdelně jsem zavrčel a trhnul s jeho oblíbeným časopisem k sobě. Ten se přetrhl vejpůl a bylo po ptákách. V tomhle případě po čtení.

Díval jsem se na něho rozzlobeným výrazem. V podstatě měl pravdu. Cítil jsem se v poslední době nenaplněný, nepochopený. Stále jsem měl v myšlenkách jen ji. Viděl jsem její ladné křivky, její čokoládové oči, ve kterých jiskřila pobavenost, ta nevinnost, jenž jsem z ní cítil, nebyla sice pravá, ale k celému jejímu dojmu náramně ladila.

Celý týden se mi v hlavě míhaly představy jejího těla, zacházení a obličeje. Nemělo by pro mě být těžké najít ji a znovu se přesvědčit o tom, že vášeň mezi námi nebyla pouhým bludem, ale pravdivou realitou. Ovšem nedokázal jsem si přiznat jednu věc. Nikdy jsem nezastával pozici toho, kdo chtěl něco víc. Byl jsem zvyklý na ovace a vlezlé zprávy, telefonáty. Možná právě ta její lhostejnost mě o to víc lákala, ale nechtěl jsem se snížit na takovou úroveň, abych za ní dolejzal, tak špatně jsem na tom zas nebyl.

„Drž jazyk za zuby, jinak za sebe neručím,“ sykl jsem na něj a už jsem vstával z křesla, že bych mu jednu uštědřil jako předběžnou dávku. Když vtom do obýváku přišel Jasper s Alice a Carlislem. Vypadal nějak nadšeně. Tvářil se přesně tak, jak kdyby objevil důkazy o tom, že třetí světová se bude opravdu chystat.

„Běžte od sebe, děti,“ pokáral nás s úsměvem, načež se Emmett urazil, neboť byl nazván dítětem. S našpulenou pusou jsem se posadil zpět na své místo a změřil si Carlislea s nepřístupným pohledem. Posadil se na pohovku a před tím se ještě zastavil před televizí, aby ji vypnul. Emmett jen zabručel a překřížil si ruce na prsou.

„Co je tak super, že i ty se usmíváš?“ zeptal jsem se zvědavě a snažil se nabourat do jeho myšlenek. Chránil si je, o to víc jsem byl zvědavý, co má za lubem. Carlisle se tvářil tajemně a přesto radostně. Do obývacího pokoje přišla i Esmé. Vykulil jsem oči a prohlížel si ji s otevřenou pusou. Zatočila se před námi, po každém sjela pohledem. Jako posledního si nechala Carlislea, kterému v očích plály jiskřičky. Bože, vidět své rodiče, jak v jejích očích žhne chtíč, to není zrovna krásný pohled.

Anebo to byla jen moje sugesce, vzhledem k abstinenci, kterou teď dobrovolně-nedobrovolně držím.

„Vypadáš skvěle,“ pronesl s knedlíkem v krku a otočil se na nás, neboť pohled na Esmé v něm vyvolával erotické pohledy. Musel jsem uznat, že vypadala skvěle, ale proč se tak oblékla, to jsem zatím já netušil. Poposedl jsem si a upřel na Carlislea pohled. Chvíli byl myšlenkami vedle, když si uvědomil napjatou atmosféru v místnosti a spustil.

„Včera k nám byla přijata nová lékařka, která se v chirurgickém oddělení velmi dobře vyzná. Zrovna vystudovala, a tak není divu, když jsme z ní nadšení. Byl jsem první, kdo ji pozval k nám domů, a ocenil bych, kdybyste se k návštěvě chovali mile. Myslím, že to pro vás bude lehké, když je to nám velmi blízká osoba. Dokonce si troufám tvrdit, že stejného původu jako tady Edward.“ Ruch kolem mého ucha byl tak nepříjemný.

Ovšem jeho slova mě zaujala. Jestli je to mladá doktorka, k tomu navíc poloupírka, mohla by si dát říct. Byl jsem ujetý na slečny, co nosí komplety stejné barvy. Sestřičky a doktorky mě vždy přitahovaly, nemluvě o tom, že ty jejich zadečky byly vždy k sežrání. Jasper se vedle mě nepatrně ošil a zaskřípal zuby. Jen jsem se na něj usmál a znovu jsem se věnoval Carlisleovi.

Díval se na mě obezřetně. „Doufám, že se budeš chovat důstojně. Chtěl bych ji s tebou seznámit. Slíbil jsi mi, že se také dáš na medicínu a ani nevíš, jak bych byl pyšný, kdybych tě mohl vidět po jejím boku, jak vás nazývají esy v oboru chirurgie.“ Poplácal mě po rameni. „A dokázal bys hlavně nám, že i upíři se mohou angažovat v lidském životě.“ Ani neví, jak rád se postavím po bok mladé poloupířice. To mě ještě asi moc nezná.

„Kdy by se tu měla objevit?“ vypadla ze mě jediná otázka, na kterou jsem byl zvědavý. Už jsem se těšil, až se jí podívám do očí, nahodím svůj dechberoucím úsměv a letmo se jí budu dotýkat. Zas po týdnu se mě zmocnilo vzrušení z toho, když jsem měl vyhlídnutý nový objekt. Najednou v mé hlavě nebyla žádná Bella ani Marylin. Byl jsem zvědavý na novou roštěnku, která zcela jistě zahřeje nové místečko v mé posteli. Promnul jsem si ruce.

„Měla by tu za chvíli být,“ pronesl nadšeně. Už jsem věděl, proč se Carlisle tak usmíval. Ačkoli každý z nás z jiné perspektivy, oba jsme měli zájem o jednu a tu samou ženu. Vyletěl jsem ze sedu a rychlým krokem jsem se blížil do svého pokoje. Alice se na mě jen rozzuřeně podívala a tahala Jaspera za límeček košile do vedlejšího pokoje.

Já za nic nemůžu, bránil jsem se v myšlenkách se zubícím se úsměvem. Zrovna jsem procházel kolem svého pokoje, když ze dveří vyšla Rosalie a z očí jí sršely blesky. Ani jsem si ji nevšiml a narazil do ní. Byla to rána jako z děla. Oba jsme se zapotáceli, až se Rosalie musela opřít o zeď. Byla jen takhle málo od toho, aby na mě zakřičela tak, že by ze zdi spadla omítka, ale zatnula pevně čelist, přivřela oči, našpulila rty a jen mě probodávala pohledem. Kdyby mohl zabíjet, ležel bych tuhý na zemi.

„Promiň, neviděl jsem -“

„Přijímá se. Kde je Emmett?“ vyprskla na mě zuřivě a začala si oprašovat tričko. Ukázal jsem prstem směrem dolů a sledoval jen rozmazanou šmouhu, jak letí po schodech. Zřejmě musel něco provést a nic pěkného ho nečeká, pomyslel jsem si. Jen co jsem stál mezi futry, ze zdola se ozval křik a nářky.

„Ty prase jedno nelidský,“ hudrovala Rosalie, „jak si můžeš prohlížet takové časopisy?! Copak toho doma nemáš dost?“ V myšlenkách Emmetta jsem zahlédl, jak si přejela po postavě, a on polkl knedlík. Tiše jsem se usmál a dál naslouchal.

„Prohlížíš si Playboye, zatímco já jsem ve vedlejším pokoji? Jsi nehorázný čuně, Emmette! A pamatuj si jedno, mně do postele nevlezeš minimálně další měsíc!“ Myslela to smrtelně vážně, fakt, že se dívá na nahé ženy z mých časopisů, které jsem poslední dobrou jen tak mimochodem postrádal, ji rozzuřil natolik, že jej seřvala jako malé dítě. Zavřel jsem za sebou dveře a s úsměvem na rtech se vydal do koupelny.

Nemohl jsem se dočkat.

» 5. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokoj osudu - 4. kapitola :