Edward si prostě nedá pokoj... Bude provokovat a Bella začíná litovat toho, že ho kdy vůbec poznala.
11.11.2012 (09:45) • rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1300×
Pohled zabijáka: 7. kapitola - Noční můra
Sice se podivila, když její pohled přelétl všechna slova na papíře, ale nedala to na sobě znát. Chlácholivě přikývla a odhodlala se znovu vejít do kavárny. Byla si dobře vědoma toho, že on už o její přítomnosti dávno ví, avšak nedělalo jí to starosti. Byla spíš rozzlobená, a to dost. Prošla znovu dveřmi dovnitř, v těsném závěsu za sebou cítila ladnou chůzi Rebbecy. Nemusela se rozhlížet okolo sebe, když znovu ve své hlavě silou vůle spustila intuici. Do té doby ji totiž na chvíli popustila a nesoustředila se na ni, aby si trochu odpočinula, protože přílišné využívání tohoto daru mělo i svá negativa v podobě silných migrén.
Ucítila jeho společnost okamžitě, byla velmi zřetelná. Seděl v pravém rohu za jejími zády, tím si byla jistá, aniž by se musela ohlížet. Frustrovaně si povzdechla a otočila se na patě, aby se mohla vydat k němu. Když se jejich pohledy střetly, lehce ji zamrazilo, ale tu náhlou reakci stejně rychle zastavila. Nechtěla, aby na ní rozpoznal jakékoliv zaváhání a stopu strachu, o to rozhodně nestála. Chtěla mu předvést v plném rozměru její sílu a vztek, co se v ní kupil, že si vůbec dovolil se zde ukázat. A ještě víc ji k tomu vybuzoval jeho pohled pobavených očí, které se jen velmi ledabyle skrývaly za brýlemi s černě tónovanými skly, které jeho ostré rysy v obličeji ještě zvýrazňovaly. Byl oblečen přesně v tom, v čem se s ním setkala ještě v Las Vegas, stejně jako ona samotná.
„Podívejme, kdo se tu objevil," pronesl okamžitě posměšně, když je už oddělovaly jen dva metry, než stihla jako první na něj vyštěknout něco ona sama.
„Co tu ksakru děláš?! Máš vůbec něco v tom tvým kamenným mozku?!" nasupeně zasyčela tak, aby její slova mohl slyšet jen on. Jeho tvář se okamžitě stáhla do pevné masky a poukázal na židli naproti sobě. Isabella chtěla pokývat hlavou ze strany na stranu, odmítnou něco tak oprsklého, ale pak usoudila, že to tak přece jen bude nejlepší, protože bude lehce blíž a nebude se muset strachovat, zda je někdo uslyší.
Posadila se ostražitě na židli a vyčkávala na jeho obhajobu, kterou však již dávno předtím byla v mysli rozhodnutá naprosto smést ze stolu.
„Proč bych tu nemohl být? Jsi má poručnice, nebo snad matka? Může ti to být naprosto fuk," odsekl chladně a bodl po ní dalším nepěkným pohledem.
„Zachránila jsem ti zadek, ty blbče. A když ses objevil ve Forks, domově lovců, právě ho znovu vystavíš jako trofej, kterou brzy někdo z nich získá. Zabijí tě," vyhrožovala dál naštvaně.
„Jak si dovoluješ mě nazývat blbcem?!" zvýšil zlobně hlas a lehce zavrčel. V té chvíli se ho vážně začínala bát. Byla beze zbraně, přímo naproti jeho špičákům ostrým jako břitva... Pořád to však nedávala najevo, protože vztek byl stále silnější.
„Naprosto normálně," odsekla tentokrát ona stejně ledově jako on předtím. „Pokud odtud nezmizíš, zdechneš," snažila se znovu opakovat jako malému dítěti, které se poprvé učí říkanku nazpaměť. Stále dokola a dokola.
„Copak si vážně myslíš, že byste mne někdo z vás dokázali zabít?" usmál se pohrdlivě, jako by to bylo opravdu nemožné. Jenže ona věděla své – rozhodně by je neměl podceňovat, protože jejich síly byly velké a poté, když se spojily... Až nepřemožitelné.
„Já to vím," šeptla, protože strach začínal přebírat nadvládu nad vztekem. „Zmiz odsud, radím ti opravdu dobře. Pokud zjistí, že jsi pro mě byl důležitý předtím, než ses stal upírem, půjdou po tobě ještě víc. Já jim to neřekla, ale... Prostě odejdi, jak jen to nejdál půjde," snažila se mu vnuknout svou myšlenku, přesvědčit ho, ale on zůstal neoblomný.
Zakroutil hlavou ze strany na stranu. „Nebojím se jich. Chci tu zůstat," usmál se provokativně. „Slíbil jsem ti, že se ještě uvidíme a setkáme se ještě mnohokrát – to ti slibuji zase znovu a můžeš si tím být jistá," prohlásil skálopevně a ona sebou trhla.
„To přece nemůžeš myslet vážně!" vyhrkla, zlost se jí znovu vlévala do žil. Co si ten parchant o sobě myslí? Měl by jí líbat nohy za to, že ho neprobodla!
„Proč bych neměl?" Jeho úsměv se změnil na afektovaný.
„Za-bi-jí tě!" snažila se hláskovat nejzřetelněji, jak svedla, jako by byl vážně malé mimino, kterému se zkrátka musí vysvětlovat naprosto vše nejmíň stokrát a ono to pak většinou stejně nechápe.
„Ne, to nezvládnou. A už se přestaň strachovat, pak působíš jako nudná puťka. Aspoň bude nějaká zábava, ne?" povytáhl obočí a posunul si brýle na nose tak, aby měla možnost mu vidět do krvavých tůní bez těch tolik otravných sklíček.
„Jsi totální magor," zavrčela na něj naštvaně, ale po krátké úvaze to přece jen skousla. Ona ho předtím nezabila, on nyní věděl o přítomnosti lovců a byl to jeho nesmrtelný život. Pokud ho chtěl riskovat, tak prosím. Nezabije ho ona, takže si svou vinu na takovém činu vyčítat nebude moct a předtím ho varovala.
„Tvrdí ta, která je lovkyně a ani mne nedokázala zabít," pronesl posměšně a pak se náhle zvedl ze židle. „Uvidíme se později," oznámil, jako by se nechumelilo a oni dva byli nejlepší přáteli. „A ještě něco – prosím tě, vyřiď té blondýně za pultem..." poukázal bradou směrem k Rebbecce u baru, „že rozhodně není tak dobrá herečka, jak o sobě pořád ve svých myšlenkách tvrdí. Bylo jasné okamžitě, co mě uviděla, že taky poznala, co jsem ve skutečnosti zač," otráveně protočil očima, hodil nějaké drobné na stůl za nedotčené presso bez mléka před sebou a ladnými kroky nebezpečné šelmy odcházel směrem k východu. Isabella za ním šokovaně hleděla, neschopna slova, přestože se jí něco takového běžně rozhodně nestávalo. Dokázala být vždy za jakékoliv situace klidná, vyrovnaná a odhodlaná konat své poslání. On ho však narušil. A to značně. Co myslel těmi myšlenkami?
Nevěděla, co má dělat. Zabít ho? Ne, na to již bylo pozdě... Pokud byla vůbec nějaká šance, že by odněkud získala odhodlání a zabila ho, byla hned na úplném začátku, než ho pustila, než vytáhla kůl z místa, kde jeho nemrtvé srdce rozhodně nebylo, protože minula a znovu se nehodlala trefit. Tenkrát podepsala smlouvu s ďáblem, zklamala sebe samu a ještě si připravila pořádný průšvih, který se očividně nehodlal jen tak vzdálit a dát jí pokoj. Bylo to jako prokletí, které sice trvalo jen krátkou chvíli, ale ona si byla jistá, že neskončí, dokud nebude mrtev.
Pokud by se našli alespoň dva lidi, ochotní čtenáři, kteří i přes ty časové prodlevy hodlají vydržet a dočíst až do konce, budu moc ráda, když se ozvou...
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: rezule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Pohled zabijáka: 7. kapitola - Noční můra:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!