Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Podmínka 8. kapitolka

12.07.2010 (18:30) • MetlosCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1304×

8. kapitolka

Bella:

„No, takže když už jsme se tak krásně sešli, co kdybyste mi řekli, jaké máte dary,“ řekl Edward.

„No, takže začnu asi já,“ řekl po minutě ticha Tom, což mě překvapilo, protože s těmi 3 kluky, to byl rekord, být ticho minutu.

„Dokážu se teleportovat, mám fyzický i psychický štít, dokážu číst myšlenky a taky ne zrovna nejlepší dar, že když je nějaký upír blízko mě, aspoň 5 minut, pochytí lidské vlastnosti, např. musí spát asi 6 hodin denně a voní mu lidské jídlo, takže ho taky jí a tím pádem mu i chutná. Ben má psychický a fyzický štít a Ed čte myšlenky,“ řekl dary taky za své bratry.

„Takže pravděpodobně už jsi ty lidské vlastnosti pochytil. Zlobíš se na mě, tati?“ zeptal se Tom a bál se Edwardovy reakce.

„Samozřejmě, že ne. Ty za to přece nemůžeš. A stejně je dobré, si zkusit zase být člověkem,“ řekl Edward, Tom mu skočil kolem krku a Edward ho obejmul.

„Já chci taky,“ řekl Ben a vystřídal Toma.

„Já taky,“ řekl Ed a vystrkal Bena.

Když se všichni prostřídali, tak Edward zavelel.

„Jde se nakupovat, ať máte, kde spát,“ řekl a věděla jsem, že z Edwarda nikdy nemůže být špatný otec.

Kluci se okamžitě nahrnuli do Edwardova BMW X6. Edward na mě počkal. Došla jsem k němu a letmo ho políbila.

Edward se usmál a oba jsme věděli, že chceme víc.

Radši jsme nasedli do auta a vydali se do obchodního střediska.

Kluci si hned oblíbili Edwarda. Jednou vedle mě šel Tom, potom zase Ben, Tom s Edou a střídali se takhle pořád.

Nejdříve jsme šli do elektroniky, protože řekli, že to je základ, tak jsme tam tedy šli.

Každý si vybral LCD televizi, DVD přehrávač, Hi-Fi věž, počítač s monitorem a museli taky dotykové notebooky, kdyby náhodou se někam jelo a oni se nudili. Potom taky každý nové PSP s hrami. Taky plno her na počítač.

Nastrkali jsme to všechno do auta. Už tam tím pádem nebylo místo, tak Edward jel domů to odvézt a my se vydali do obchodu s nábytkem, přesněji tam, kde byly měkké věci, na kterých se spí. Postele.

Každý si vybral svou. Kluci řekli, že chtějí mít společný pokoj na půdě. Takže Ed s Benem si vybrali poschoďovku s klouzačkou a taky bazénkem s plastovými kuličkami a Tom zase velkou a vysokou postel, pod kterou měl sedací pytel a televizi a měl ten prostor uzavírací a zvukotěsný. Všichni 3 měli rohové stoly s křesly. Na ty stoly se jim tedy vešly 2 počítače a zbylo ještě plno místa na učebnice a na psaní úkolů. Potom si vybrali velkou pohovku a Ed s Benem sedací pytle.

Pak si ještě pokupovali plyšáky, autíčka na ovládaní nebo spíš takové teréňáky, s kterými mohli i ven a měly na výšku dobrého půl metru. A taky plno hudby. Metalu a rocku.

Vybrali si potom ještě, že chtějí mít maskáčové stěny v barvách světle modré, tmavší modré a bílé.

Potom ještě nějaké koberečky. Všechno bylo nakonec sladěno do bílé, modré, tmavší modré a peřiny s polštáři měli s hudební skupinou Metallicou a v záloze se skupinou Kabát a taky Linkin Park.

To byly jejich oblíbené skupiny.

Tom navíc přibral taky elektrickou kytaru a bicí. Schválně si pro to nechal místnost, kde budou hudební nástroje, Hi-Fi věž, pohovka a CD.

Pokupovali jsme ještě plno oblečení sportovního nebo s jejími oblíbenými skupinami a bylo to. Všechno by nám měli přivést ještě dnes, kromě oblečení. Taškami s oblečeními jsme byli oklopeni. Lidi na nás sem tam koukli očkem a pak pokračovali radši v chůzi. Cestou jsem ucítila závan upířího pachu, který jsem znala, ale nemohla jsem si vzpomenout, kdo to byl, nebo komu ten pach patřil. Nechala jsem to být. I Tom postřehl, že je tady někde upír, ale radši to dál nerozebíral. Ed s Benem se opět málem o něco poprali.

Šli jsme do podzemní garáže, kde na nás čekal Edward s otevřeným kufrem.

„Nakoupeno?“ zeptal se a dával tašky do auta.

„Jasně. Ještě dnes by to měli všechno přivézt.“ Dal mi pusu a vzal mi zbytek tašek a dal je do auta.

Kluci naskládali poslední tašky a dělali, že nás nevidí, a vytáhli si z kapes nové mobily NOKIA N8, které si objednali předem. Nejsou totiž ještě ve velké výrobě.

Nasedli jsme do auta a jeli městem a nakonec z něho vyjeli. Jeli jsme pak asi 5 minut a zabočili na cestu, která vede k našemu domu.

Jeli jsme kolem dvou nově postavených vilek a zjistili, že se do nich někdo nastěhoval, protože před jejich domem stál Jeep, který blokoval cestu.

Dobře jsme s Edwardem věděli, komu patří.

„Proč vlastně s nimi nežiješ?“ zeptala jsem se ho.

„Jasper nedokázal snést moje emoce, tak jsem se odstěhoval, aby nemusel on. Nebyl jsem doma buď já nebo on,“ vysvětlil a ti vzadu na nás nechápavě koukali. Určitě budou po nás doma chtít vysvětlení.

Jasper vylezl z domu a šel k nám.

„Ahoj, Edwarde. Bello, jsem rád, že jsi zpátky. Ti jsou vaši?“ zeptal se překvapeně Jasper.

„Jo,“ trochu se zasmál Edward.

„Bello, měla bys vědět, že rodina pochopila, že jsi jiná než ostatní Volturiovi a změnila na tebe názor,“ řekl Jasper a to mě překvapilo.

„Aha, dobře. Jaspere, mám na tebe prosbu. Zítra Toma, Bena a Eda posíláme do školy, jestli bys je nemohl trochu pohlídat, když je základka spojena se střední. A na obědě, aby si jim koupil oběd, protože kdybych jim dala peníze, tak by to nedopadlo zrovna nejlíp,“ řekla jsem.

„Jasně. Dneska se za vámi ještě stavím. Tak se mějte,“ řekl, naskočil do Jeepu, popojel s ním a my pokračovali po cestě a pak zahnuli na lesní cestu.

„Kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Na nákupech,“ řekl podle Jasperových myšlenek.

„Aha. Vlastně jsem tam ucítila nějaký upíří pach, ale nemohla jsem si vzpomenout, čí byl,“ řekla jsem Edwardovi.

Edward už nic neříkal a dojel k domu.

Kluci vyskákali a hrnuli se domů. A asi úplně zapomněli na ten incident, který se nám stal před 3 minutami.

Já jsem chytla za kapuci Bena a Edward Toma s Edem.

„Vezměte aspoň každý 3 tašky,“ řekla jsem jim a oni změnili směr.

Všichni 3 si něco mumlali pod nosy a pobrali až 5 tašek a vkráčeli do domu a pak jsme slyšeli zapnutou televizi na fotbale.

Šla jsem ke kufru a otočila se. Narazila jsem do Edwarda, protože byl hned za mnou. Tou silou se mi podlomila kolena a já spadla do kufru. Edward se ke mně sklonil.

„Nestalo se ti nic?“ zeptal se s obavou v očích.

„Mohlo by?“ zeptala jsem se na oko laškovaně.

„Možná.“ Dál už nad tím neuvažoval, protože přitiskl své rty na mé.

Po chvilce jsme do líbání přidali i jazyky. Polibky začaly být dravější. Byli jsme hodně rozvášnění.

Odtáhla jsem se od něho.

„Co takhle to vyložit a pak se projít do lesa?“ zeptala jsem se a pobrala polovinu tašek a dala je do předsíně. Edward vzal další polovinu, zavřel kufr, zamknul auto a donesl zbytek tašek.

„Kluci, my se jdeme projít, tak zůstaňte doma,“ řekla jsem.

„Jasně,“ řekl Tom opět s pochopením a dělal „jasně procházka, ještě, že nemusím s nimi, chcípl bych tam nudou."

Vyběhli jsme tedy z domu a běželi lesem pryč od Vancouveru.

Zastavili jsme a Edward mě přitiskl ke stromu a zuřivě mě líbal. Byl rozžhavený, tak jako já.

Edward mi vjel rukou pod tričko jemně mi hladil záda. Myslela jsem si, že na tyhle předehry jsem až moc rozžhavená, a rovnou mu strhla tričko.

Edward pochopil a strhl mi tričko i s podprsenkou.

Strhla jsem Edwarda do měkké trávy a cestou mu strhla i kalhoty s trenkami a ani jsem si nevšimla, že za letu mi on sundal nebo spíš strhl džíny s kalhotkami. Leželi jsme tam nazí a líbali se. Edward už to nechtěl prodlužovat a proniknul do mě.

V té chvíli jsem se prohnula v zádech. Začal se ve mně pohybovat a já spolupracovala. Naše těla do sebe zapadali jako puzzle.

Sténali jsme čím dál hlasitěji a vášnivěji.

Došla jsem k vrcholu a ze mě vyšel hlasitý sten „Edwarde“. Zaryla jsem mu nehty do kůže, až trochu sykl bolestí.

Edward došel k vrcholu chvíli po mě.

Moje lůno obepínalo Edwardův penis a i to se po chvíli uklidnilo.

Edward se svalil vedle mě na trávu a přitáhl si mě na jeho chladnou hruď. Chlad jsem pociťovala jen z části.

Hlasitě jsme oddychovali. Nakonec se náš dech uklidnil.

„A jak se vrátíme domů, když nemáme oblečení,“ zeptal se Edward.

Usmála jsem se na něho a teleportovala se do ložnice a přiskočila ke skříni a vytáhla si z ní Edwardovu košili a nějaké jeho trenky. Popošla jsem k němu a zapínala si knoflíčky u košile.

„Sluší ti to, lásko,“ zašeptal, že jsem to mohla slyšet jenom já.

Vymanila jsem se z jeho objetí a šla dolů.

„Proč máš na sobě tátovo oblečení, mami?“ zeptal se nechápavě Ben.

„No, měla jsem menší roztržku s medvědem,“ řekla jsem přesvědčivě a na Tomově tváři jsem uviděla úsměv. Jeho v těchto věcech neoblafnu.

Vzala jsem svoje tašky s oblečením a zanesla si je do ložnice, kde na mě už Edward nečekal, protože usnul. Jasně. Začal na něho působit Tomův dar.

Přikryla jsem ho peřinou, kdyby sem náhodou někdo vtrhl, a převlíkla se do nějakého oblečení, které jsem si koupila.

Někdo zaklepal na domovní dveře a já šla otevřít.

Byli to chlapi, co nám přivezli ten nábytek.

„Můžete to vyložit tady před domem.“ Dívali se na mě nechápavě, že to tam nemůžu zanést, ale nakonec to vyložili a s pozdravem pevného zdraví odjeli.

Kluci si toho ani nevšimli a já jsem jim vymalovala, položila parkety a nakonec naskládala nábytek. Ze mě by mohla být designérka pokojů, řekla jsem si v duchu, když jsem to dokončila.