Takže další kapitolka, tentokrát trochu kratší. V ní se dočkáte setkání Edwarda s Bellou.
10.07.2010 (10:00) • MetlosCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1208×
7. kapitolka
Tom:
Co když to je ten Edward, kterého mamka potkala a pak ho musela opustit. Ani jsem si nevšiml, že přitom pádu jsem sundal štít.
„Ano, jsem to já. Edward Cullen,“ řekl a já se na něho otočil, jelikož jsem na něm nechtěně ležel.
„Fakt jo?“ lehce přikývnul.
Má reakce mě sama překvapila. Vrhnul jsem se na něho a zuřivě ho objímal. Objímal jsem tatínka, který mi chyběl 25 let. Natáhnul jsem si štít zpátky
„Takže počítám s tím, že asi něco lidského jíš, že?“ zeptal se mě.
„Jo něco jo,“ řekl jsem.
„Fajn, tak tě zvu na zmrzku a povíš mi všechno,“ řekl a já konečně mám otce, kterého jsem vždycky chtěl.
Vzal mě za pas a položil na prkno, takže jsem stál na tom zbytku.
Táta jel pomalu, protože to byla celkem obtížná cesta. Nakonec jsme vyjeli z lesa a zjistili, že jsme u bufetu.
Táta mi vzal nějakého nanuka.
V zimě tady přece nebude stánek se zmrzlinou, přeci ne?
Sedli jsme si dovnitř, na rohovou sedačku a já si sedl zády ke vchodu.
Táta mi ještě objednal horkou čokoládu.
Měl jsem už asi před 15 minutami zavolat mamce, ale proč? Ona mi nikdy nedala nějaký trest.
„Kde sakra je? Už tu měl být před 15 minutami,“ řekla tiše mamka spíše pro sebe a měla o mě strach a já se radši trochu svezl dolů, aby mi nešla vidět hlava, ale stejně mě ucítila stejně jako tátu.
Mamka přišla ke stolu a zůstala viset pohledem na taťkovi a pak otočila pohled na mě a pak zpátky na něho.
„Ehm, můžu s tebou mluvit, Edwarde?“ Táta přikývl.
„Zůstaňte tady a něco si objednejte,“ řekla a šla ven s tátou.
Bráchové si něco objednali a vypravoval jim, co se mi stalo. Byli z toho úplně nadšení.
Bella:
Nemohla jsem uvěřit, že je to on.
Vedla jsem ho za chatku ve které byl bufet.
„Promiň, že jsem ti to neřekla, ale chtěla jsem ti to říct. Odpustíš mi to?“ zeptala jsem se ho a z očí mi začaly stékat slzy. Nevěděla jsem, co více říct.
„Já jsem ti odpustil už dávno,“ řekl, setřel mi slzy a jemně a lehce přitiskl jeho rty na mé.
Naše rty v ten okamžik splynuly v jedny.
Polibek byl čím dál víc naléhavější a dravější. Líbali jsme se a přidávali na intenzitě.
Sténali jsme a byli úplně šťastní, že se líbáme po 25-ti letech.
Šeptali jsme si slova lásky a párkrát jsem řekla „Edwarde“ a Edward, „Bello“.
Kdybych se od něho neodtrhla, skončilo by to něčím větším než jen líbáním.
„Kluci na nás čekají,“ řekla jsem skoro až šeptem.
„Tak fajn. Spí někdy?“ zeptal se a asi jsem tušila proč.
„No, jak kdo a kdy,“ řekla jsem mu nepřímou odpověď a usmála se na něho.
Vešli jsme ruka v ruce do Bufetu, no byla to spíš taková menší restaurace, ale říkalo se tomu bufet.
Tom si schválně sedl, aby byl čelem ke dveřím. Měl pro nás pochopení. Ben s Edem byli takoví komici. Tom byl ještě větší, ale měl prostě pochopení, když se jednalo o rodiče. Neztrapnil by rodinu před tou hrstkou lidí, co tady byla.
Sedli jsme si s Edwardem vedle Toma.
„Jdeme?“ zeptala jsem se kluků.
„Jasně,“ řekli jako vždycky všichni 3 sborově. Když dva umí číst myšlenky, tak to není pro ně moc těžké.
Vstali jsme a šli k autu. Zvláštní, to jeho parkovalo vedle toho našeho.
Tom si sedl k Edwardovi a Ben s Edou zase ke mně.
„Kam se jede?“ zeptala jsem se.
„Jeď za mnou. Je to překvápko.“ Zakroutila jsem nad tím hlavou, nastoupila do auta a jela za ním.
Ed s Benem se po cestě málem poprali v autě, protože Ben rozbil Edovi playstation.
Jeli jsme polní cestou lesem a zastavili u menšího, ale přece jenom velkého domku v lese.
Byl v maskáčových barvách, aby trochu splýval s okolím.
Edward vylezl s Tomem z auta a Já, Ben a Ed taky.
Všimla jsem si, že za domem je větší louka na, které svítí slunce.
Edward vešel dovnitř a my ho následovali.
Vlezli jsme do domu a nám se naskytl pohled na kuchyň, která byla na druhém konci místnosti, obývák, který byl po pravé straně, jídelní stůl, který byl asi 2 m před námi a nakonec dřevěné schody, které vedly nahoru.
Šli jsme se tedy mrknout nahoru a nahoře byli 4 dveře a ještě jedny schody na půdu.
1 dveře vlevo byla ložnice, vedle byla pracovna a na druhé straně uličky koupelna se záchodem, ale byla velká jako jeden pokoj a ještě prázdný pokoj a na půdě byla prostě půda, akorát tam nebyli pavouci ani seno, jenom takový pokoj s holými zdmi.
Sešli jsme dolů po prohlídce. Edward rozdělával oheň.
Tom už seděl na pohovce a kluci taky, hráli něco na playstationu. Opět.
Prosím o koment nebo aspoň smajlíka. :D
Autor: MetlosCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Podmínka 7. kapitolka:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!