Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Podmínka 6. kapitolka

29.06.2010 (08:30) • MetlosCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1291×

6. kapitolka

Bella:

Probudila jsem se a vedle postele jsem uviděla menší postel a tam leželi 3 děti. Podívala jsem se pořádněji, spíš jsem se nad ně nahnula a zjistila, že to jsou 3 kluci.

No tak to bude ještě zajímavé.

Do pokoje mi vtrhla Jane s Alecem.

„Bello, byli jsme nakupovat a máme vše, co budou prckové potřebovat,“ chvíli jsem na ně koukala, a pak se vzpamatovala.

„Díky, jste moc hodní,“ řekla jsem a jim se ještě více rozšířil úsměv.

Felix s Demetrim začali něco nosit do pokoje, a pak zmizli i s Jane a Alecem. Vstala jsem z postele a rychle se převlékla. Začala jsem se věnovat mým potomkům.

Nejdřív jsem se ale v rychlosti mrkla, co to sem nanosili. Byl to kočárek, postýlky, oblečení, jiné potřeby a hlavně hračky. Pokoj jsem měla celkem velký. Naskládala jsem to do něho a vyzdobila pokoj. Teď ten pokoj byl spíš pro děti než pro mě.

Po dokončení byly na stropě a na zdech hvězdičky a jiné různé blbosti. Prcci pořád spali, tak jsem se pustila do toho nejtěžšího. Vymyslet jim jména.

V první řadě se mi vždycky líbilo jméno Edward. To je jasné. A taky se mi vždycky líbila jména Tom, Ben. Takže ten s bronzovými vlasy bude Ed Junior, ten s hnědými vlásky bude Ben a ten s černými bude Tom.

Asi se divíte proč jsem jim dala jména podle vlasů, když žádné ještě nemohly mít, ale oni už vypadali na 2 týdenní trojčata, takže už měli pár vlásků.

Uložila jsem je do postýlek a každému tam dala pár hraček, protože do teď leželi na velké posteli. Uvažovala jsem, co budou jíst a pít. Lidská strava tady je, ale krev tady není. Nechci, ale od nich odejít, tak jsem zavolala Jane.

„Ano, Bello, potřebuješ něco?“ zeptala se mě.

„Mohla by si prosím dojít pro zvířecí krev? Nechci je tady nechávat samotné,“ řekla jsem jí.

„Jasně, za chvíli jsem zpět,“ dořekla to a byla pryč…

Kluci asi do 4 let rychle stárli, a potom jako by čím dál pomaleji stárli. Bylo jim 8 let na pohled, ale necelých 25 ve skutečnosti. Jenom Tomovi bylo 10 let na pohled. Stárnul rychleji a měl mozek popředu než jeho bratři. Dnes mám opět opustit Volterru. Aro nakonec našel místo ve svém srdci a propustil mě s kluky. Nevzal si je pro upírsko-vědecké účely.

Tom byl můj neoblíbenější. Ne, že bych je neměla všechny ráda stejně, ale on byl prostě trochu jiný než Ben a Ed. Nedávala jsem to najevo, ale uvnitř jsem to věděla. Nechci, aby si mysleli, že nemám Bena a Eda ráda. Mám je ráda všechny stejně, ale nějaká ta miliontina procenta bylo plus pro Toma.

Jeli jsme v autě na letiště. Náš cíl byl Forks. Podívat se do domu, jestli nenechali po sobě nějaký vzkaz nebo tak něco. Klukům jsem nedávno vyprávěla o mé minulosti.

V autě byl puštěný metal, protože všichni 4 jsme ho zbožňovali a hlavně Tom.

Všichni 3 seděli vzadu a koukali na nějaký sci-fi film.

Abych vám přiblížila, jak kluci vypadají, takže, Ed je, dalo by se říct, kopie Edwarda, jak byl malý. Sice jsem ho v tom věku neviděla, ale úplně mi ho připomíná. Odpustí mi vůbec Edward to, co jsem mu udělala?

Ben po mně má hnědé vlásky a rysy Edwarda a najde se tam něco mého. Tom nevím po kom zdědil vlasy, ale k metalu se mu prostě hodí. Tom s Benem mají vlasy trošku delší asi po ramena. U Toma jde vyčíst na první pohled ten metal, má to napsané přímo ve tváři a nemusíte se dívat na image, což většinou je značkové oblečení adidas, nike nebo alpine pro nebo oblečení s nápisy metalových a některých rockových skupin.

A jejich dary?

Tom se dokáže jako jediný z nich teleportovat, má fyzický i psychický štít i dokáže číst myšlenky a taky ne zrovna nejlepší dar, že když je nějaký upír blízko něho aspoň 5 minut pochytí lidské vlastnosti, např. musí spát asi 6 hodin denně a voní mu lidské jídlo, takže ho taky jí. Ben má psychický a fyzický štít a Ed čte myšlenky. Říká se, že žádný dar není 2x, ale jsou to přece děti mě a Edwarda. Prostě to zdědili.

Zastavila jsem před domem a otočila se na ně.

„Jsme tady kluci. Hledejte nějaké dokumenty apod. věci,“ řekla jsem a kluci už utíkali do domu.

Vyšla jsem z auta a taky šla do domu.

Okamžitě jsem ucítila staré vůně, ale hlavně vůni Edwarda, která byla novější, ale zas tak moc nová ne. Odhadla bych takových 10 let.

„Mami, něco jsme našli!“ zařvali kluci sborově a šla za nimi.

Stáli v obýváku kolem stolu na kterém ležel papír. Bylo na něm nakreslené jezero a v něm Lochnesská příšera.

„Takže jedeme do Skotska,“ nemyslela jsem to doslova, ale chytla jsem kluky a teleportovala se k jezeru. Šli jsme do nejbližšího městečka do nemocnice.

„Prosím vás, pracoval tady doktor Carlisle Cullen... někdy?“ zeptala jsem se kluka, který byl jako recepční a vypadalo to, že si se mnou chce dát rande, ale když uviděl kluky, tak mi radši odpověděl na otázku.

„Ano před 15 lety se odstěhoval do Denalie,“ řekl.

„Díky moc,“ řekla jsem mu a odcházela jsem s kluky.

Zašla jsem do lesa, a když jsem se ujistila, že mě nikdo neuvidí, tak jsem se teleportovala s kluky do Denalie. Jednou jsem tam byla u známých v Denalii. Taky to jsou vegetariáni a než jsem potkala Cullenovi, tak mi o nich vyprávěli. A říkali mi nejmíň 100 způsobů, jak chtěla Tanya sbalit Edwarda. Nasmáli jsme se dost.

Zaklepala jsem na dveře. Otevřela mi Kate.

„Ahoj Kate, byli tady Cullenovi?“ zeptala se mě.

„Byli, ale nevěděli, kam se budou stěhovat, takže nic zvláštního nám neřekli, ale říkali, že se omlouvají, jak se k tobě chovali,“ řekla.

„Aha, tak díky,“ řekla jsem ji a teleportovala se do auta.

Chvíli jsem tam seděla, pak jsem dostala nápad. Kluci zatím hráli každý na svém playstationu nějakou hru. Vyjela jsem a měla namířeno do Vancouveru. Půjdu s nimi na snowboard.

Jednou mi to Aro povolil a byla jsem s nimi na týden v Italských Alpách.

Zajeli jsme do obchodu se ski věcmi. Nakoupili jsme si všechno vybavení. Kluci z toho byli nadšeni. Ben a Ed měli trochu méně vyvinuté smysly takže v Alpách neustále padali i na konci pobytu.

Tom si koupil samozřejmě všechno černé a černý snowboard s lebkou a muselo být poznat, že jsou trojčata, protože si koupili Ed a Ben to samé, takže jsem si koupila stejný board a černé oblečení.

Vyjeli jsme na nejlepší místo ve Vancouveru na lyžování. Byl to pořádný kopec. Vyjeli jsme nahoru sedačkovou lanovkou.

„Tome, za 1 hodinu u bufetu. Kdyby něco volej nebo mě prozvoň,“ řekla jsem mému synovi jediné pravidlo jeho svobody a už frčel dolů.

Bena a Eda jsem učila jezdit, ale už to skoro uměli ani už nespadli. Spíše jeli pomalu a opatrně…

Sjeli jsme to jednou, a pak jeli nahoru lanovkou, opět… :D

Tom:

Dal jsem si sluchátka do uší a rozjel se. Mamka mi řekla jen to, že musím být za hodinu dole u bufetu a kdyby něco, mám brnknout.

První jízda byla taková seznamující a opakovací. Vyjel jsem lanovkou nahoru a spustil se dolů. Po pravé i levé straně byly hluboké lesy.

Jel jsem strašně rychle a najednou někdo přede mě vjel a já do něho narazil. Ten člověk to nemohl přežít.

Kutáleli jsme s lesem hlouběji a hlouběji, až nakonec ten kluk narazil do stromu, div se neskácel ten strom a já narazil do něho. Tak to už vážně nemohl přežít.

Otočil jsem se na něho a zjistil že je to upír.

„Dávej příště bacha,“ řekl jsem mu a zjistil, že mám zlomené prkno.

„Vidíš, co si udělal? Sundal jsem si ho a odhodil ho do křoví.

„Promiň, byl jsem zamyšlený. Jestli chceš svezu tě dolů,“ řekl mi.

„Tak fajn,“ řekl jsem po dlouhém uvažování, ale jakmile jsem si všiml jeho zlatých očí a rozcuchaných vlasů a nějak moc nápadně se podobal mému bráchovi…

Líbila kapča? Komenty prosím :D.

Autor: MetlosCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Podmínka 6. kapitolka: