Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Podmínka 5. kapitolka

No proto :D


Podmínka 5. kapitolkaJe zde 5. kapitolka. V ní Bella napíše SMS Jasperovi. Nesnáším psaní perexu k povídkám, protože se všechno hned dozvíte, tak nepíšu to nejdůležitější. :D

5. kapitolka

Bella:

Ahoj Jaspere, je mi líto, že jsem musela odejít, ale musela jsem.

Napsala bych Edwardovi, ale nemám jeho číslo. Ukaž mu, prosím, v myšlenkách tuto SMS a náš rozhovor o Volteře a řekni, že ho miluji a vždycky budu. Až mě pustí z Volterry, pokusím se vás najít. Bella

Odeslala jsem SMS.

Jakmile se mi objevila tabulka zpráva byla odeslána, obrátila jsem mobil, odkryla kryt a vyndala Simku. Rozdrtila jsem ji v prstech a zbyl z ní jen prach. Natáhla jsem k Jane ruku a podala mi novou. To byla další podmínka. Nemohla jsem mít žádné kontakty, ani nic takového.

Vjížděly jsme do Volterry. Projížděly jsme úzkými cestičkami Volterry a dojeli jsme ke zdi. Jane vystoupila, rozhlédla se kolem sebe, zmáčkla v pořadí asi 5 cihel a začala se zeď otevírat. Tato zeď měla zabudovaný novodobý elektronický přístroj. Slyšela jsem o tom někde.

Stál tam Felix. Musí to přece jenom někdo hlídat, co kdyby náhodou nějaký náhodný návštěvník si s tím hrál, nebo dokonce viděl sem někoho vjíždět. Vjely jsme do takzvané podzemní garáže. Bylo tady spoustu luxusních aut z celého světa. Zaparkovala na volném místě a vypnula motor. Obě jsme vystoupily.

Šly jsme přec celý hrad, než jsme došly do přijímacího sálu. Aro nás už čekal.

„Ahoj Isabello. Mé dítě. Jsem rád, že jsi zpět ve Volteře. Teď můžeš jít s Jane. Nemám ti, co říct.“ Odcházela jsem s Jane. To bylo všechno, co mi můj tatíček řekl. Šly jsme tedy na ty velké nákupy…


Jasper:

Dívali jsme se celá rodina na nějaký film. Byli tady všichni kromě Edwarda. Ten někam šel. Najednou mi v kapse zapípala SMS. Alice už o tomhle věděla, ale nechtěla o tomhle mluvit. Přečetl jsem si ji.

Ahoj Jaspere, je mi líto, že jsem musela odejít, ale musela jsem.

Napsala bych Edwardovi, ale nemám jeho číslo. Ukaž mu prosím v myšlenkách tuto SMS a náš rozhovor o Volteře a řekni, že ho miluji a vždycky budu. Až mě pustí z Volterry, pokusím se vás najít. Bella

 

Vstal jsem a šel hledat Edwarda, abych mu sdělil tuto zprávu. Z dálky jsem ještě slyšel, jak to Alice vysvětluje rodině. Zvláštní, že by Bella odkryla štít, aby to viděla Alice? Nechal jsem to být. Ucítil jsem Edwardův nejčerstvější pach a běžel za ním.

Jak mu to mám, ale říct. Já nejsem holka. Nikdy jsem nic takového ani neříkal. Doběhl jsem na mýtinku. Edward tam seděl a koukal na tekoucí řeku. Ukázal jsem mu v myšlenkách SMS. Čekal jsem na jeho reakci.

„Jakto, že toho víš víc než já?,“ vyjel na mě Edward, stále na mě otočený zády.

Ukázal jsem mu v myšlenkách to, jak jsem přistihl Bellu, jak mluví s Jane. Edward byl strašně smutný, naštvaný a kdyby mohl brečel by. Nemohl jsem tohle vydržet a utíkal zpátky domů…

 

Edward:

Jasper mi všechno ukázal v myšlenkách. Proč mi to neřekla? A neměla tak náhodou odjet až v neděli? Byli to jen 3 dny, co jsme byli spolu. Nebo dva? Topil jsem se ve smutku a vzpomínkách, které jsme zažili za ty dva dny.

 

O týden později:

Nemohl jsem vidět ty jejich zmučené výrazy a věčně jsem nebyl doma. Buď já kvůli Jasperovi nebo Jasper kvůli mně. Proto jsem se rozhodl odejít. Odešel sem někam do Londýna hluboko do lesa, kam by se žádný člověk neodvážil a postavil si tam chatičku, nakoupil nějaký nábytek, který nepotřebuji, sedl si na pohovku a celé dny jsem hypnotizoval televizi a vzpomínal a přemýšlel…

 

Bella:

Od příjezdu do Volterry uplynul měsíc. Z ničeho nic jsem se probudila a běžela na záchod. Vyvrhla jsem tam celou večeři. Celý týden jsem byla ospalá a zvracela jsem dost často, i když jsem už neměla co.

Šla jsem se sprchovat a cestou prošla kolem zrcadla a koutkem očka jsem na něho pohlédla, jako bych si to uvědomila až teď nebo se mi to jen zdálo? Vrátila jsem se k zrcadlu a zjistila, že mám na břiše vybouleninu.

Prohmatávala jsem si ji lehce. Panebože já jsem těhotná, blesklo mi hlavou. To přece nemůže být pravda. Jsem upír. Ne sice úplně, ale jsem. Dala jsem si teplou a dlouho koupel. A až, jak jsem se chystala vylézt z vany mi to došlo. Já čekám Edwardovo dítě. Nebo děti?

To se nesmí nikdo z hradu dozvědět. Stejně se to, ale doví. Oblékla jsem se a jako vždy jsem si sedla k počítači nebo si četla. Tady nic jiného se nedá dělat, akorát jednou jsem s Jane, Alecem a Demetrim měli zabít asi 5 upírů. To je vše.

Přemýšlela jsem o tom, co bude dál. Co bude až odejdu z Volterry a co potom, když najdu Edwarda a potom budu muset zpět do Volterry, co s dítětem nebo dětmi. Každému přiroste k srdci a mě obzvlášť.

Dny plynuly a plynuly. Z nich se stávaly týdny a upíři si začali všímat mého břicha. Byla jsem asi už ve 3 měsíci. Jane si toho jednou všimla, když jsme šly do bazénu. Nemohla mi uvěřit a vyptávala se mě s kým to mám. Jestli s Alecem nebo Demetrim, ale řekla jsem jí, že ho nemůže znát a kdyby, neřeknu jí to.

Dozvěděl se to i Aro, nejdřív ho chtěl zabít, ale když mu někdo řekl, že může mít dary hned ho chtěl hýčkat. A nastal den D. Můj porod. Byl to naprosto obyčejný den, četla jsem si a měla břicho jako obrovský balon. Vstala jsem a chtěla jít k počítači, ale jakmile jsem vstala, ucítila jsem obrovskou bolest a ucítila svou vlastní krev a to v hradě plném upírů, není ten nejlepší nápad.

Mno porod vám fakt vysvětlovat nebudu, protože to fakt neumím a byla by z toho spíš taková trapná parodie. Po té namáhavé události jsem usnula.

 

Edward:

Pořád tam tak koukám do zdi a přemýšlím. Sekundy jsou pro mě hodiny. Dny se mi už dávno začaly slévat. Nevím, jaký je den, kolik je hodin, jaký je rok, jaký je měsíc. Nevím, kdy jsem naposledy byl na lovu, ale hlad jsem měl neskutečný. Zašel jsem si na lov.

A kolik jsem toho nakonec vypil. Aspoň na chvíli jsem se odreagoval.

Vešel jsem do mé chatky pokračoval v činnosti. Koukáním do zdi a přemýšlením.

 

Jasper:

Naše rodina už nebyla, co bývala. Všichni se shodli na tom, že Bella je prostě jiná. Že není Volturiová, jako ostatní. Všichni ji najednou chtěli do rodiny, tak jako Edwarda.

Jediný, kdo držel ten zbytek rodiny, nebo spíš rodinné trosky pohromadě, byla Esme. Snažila se, co mohla, ale moc toho nesvedla. Všichni litují, jak se k Belle chovali. Věděli, že když se vrátí Bella, vrátí se i Edward. Všichni ale do dneška nechápou, co na ní tenkrát Edward viděl a proč ho to tak vzalo, když spolu nechodili ani 3 dny.

 


Doudám, že líbí a prosím komentíky. :D

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Podmínka 5. kapitolka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!