Je zde 4. kapitolka. V ní se tzv. Edward s Bellou vyspí na louce. Bella před odjezdem do školy bude mít telefonát, po kterém musí ihned do Volterry.
18.06.2010 (20:30) • MetlosCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1544×
4. kapitolka
Bella:
Edward mi strhl podprsenku a s líbáním se přesunul na má ňadra. Tiše jsem sténala. Edwardovi se to očividně líbilo a pousmál se.
Sundala jsem mu kalhoty a trenky, abychom to déle neprodlužovali a Edward udělal to samé.
Edward se mi podíval do očí a já jen slabě přikývla.
Pomalu do mě vniknul. Prohnula jsem se v zádech.
Chvíli počkal. Věděl, že mě to bolí. Potom se ve mně začal pohybovat.
Blížila jsem se k vrcholu. Byl to instinkt, co mi to řekl. Jako by milování patřilo k mému životu. Hlasitě jsem sténala tak jako Edward.
V tu chvíli jsme vykřikla Edwardovo jméno a Edward zase to moje. Byl to neskonale krásný pocit. Cítila jsem v pod bříšku slabé mravenčení.
Edward se svalil vedle mě na trávu a já se k němu přitulila.
„Miluji tě,“ řekla jsem ty nejkrásnější slova, tomu nejkrásnějšímu člověku. Teda upíru.
„Já tebe víc,“ uslyšela jsem a upadla jsem do říše snů.
Probudila jsem se a už jsem nemohla spát. Mohlo být něco kolem půlnoci.
„Copak?“ vydralo se z hrudníku osobě, na které jsem z části ležela.
„Už se mi nechce spát,“ otočila jsem k němu hlavu, kterou jsem měla položenou na jeho hrudníku.
Edward se usmál.
„A co by si chtěla dělat teď?“ zeptal se mě. To kdybych já věděla.
„Něco bych si dala na snídani. Nebo spíš na noční snídani. Plácla jsem.“ Edward se usmál opět tím jeho pokřiveným úsměvem.
„Tak fajn,“ zvedl se a když viděl moje oblečení, tak mi hodil jeho košili a on si oblékl trenky a na to kalhoty.
Oblékla jsem si jeho košili a nemohla se na něho vynadívat.
Oba jsme se dívali nejméně 10 minut do očí a já jsem nemohl odolat. Vstala jsem ze země a přešla jsem k němu. Políbila jsem ho a Edward polibek prodloužil. Kdyby se neozvalo moje bříško, asi bychom zase skončili nazí na zemi.
Nechtěně se ode mě Edward odtrhl.
„Půjdeme k tobě. Něco ti připravím ke snídani,“ řekl.
„Páni to bych chtěla vidět. Upír a umí vařit,“ zasmála jsem se tomu.
„Tak uvidíš,“ řekl.
Chytla jsem ho za ruku a teleportovala se do mé kuchyně.
Edward z toho byl zmatený až upadl v kuchyni na zem.
To by asi každý. Pomohla jsem mu vstát, jak zatřepal hlavou.
„Doufám, že si na to zvyknu,“ usmál se na mě. Přešel k lednici a něco z ní vytáhl.
Nechala jsem ho pracovat a šla se osprchovat a převléct.
Svlékla jsem si jeho košili, kterou jsem si dala do batohu, který jsem měla v pokoji, abych mu ji mohla ve škole vrátit nebo spíš po škole. Vlezla jsem do sprchového koutu a nechala na sebe padat kapky horké vody.
Oblékla jsem si bílé tři-čtvrťáky, bílé spodní prádlo a bílé tričko s velkým výstřihem.
Sešla jsem dolů za Edwardem. Zrovna pokládal na stůl míchaná vajíčka.
Pěkně to vonělo. Přišla jsem ke stolu a Edward se na mě usmál.
„Sluší ti to, jen jestli tě ze školy neunesu, nevím jestli se udržím, když si tak sexy,“ zasmál se.
Sedla jsem si s úsměvem a pustila se do toho.
„Musím domů. Setkáme se před školou. Miluji tě,“ řekl Edward, dal mi pusu do vlasů a odešel. Ani jsem se na něho nestihla podívat.
Dojedla jsem, dala talíř do myčky a vzala jsem si batoh, ještě jsem si nazula bílé tenisky adidas a naskočila do auta. Edward byl pryč jen několik minut a už mi chyběl, jako bych ho neviděla roky.
Chtěla jsem nastartovat, ale zazvonil mi mobil. Ani jsem se nepodívala, kdo to je a zvedla to.
„Ahoj, Bello musíš ihned do Volterry nebo Aro pro tebe někoho pošle nebo přijde sám. Jestli nechceš, aby tě tam někdo dotáhnul, tak hned přijeď. Řekla jsem Arovi, že tady budeš do 10 hodin tak si pospěš.“ Zavěsila, aniž bych ji cokoliv stihla říct.
Věděla jsem jediné musím. Na letiště. Jinak Aro někoho pošle a nechci nikoho ohrozit.
Ale co Edward, jak to vezme, že mě neuvidí 25 let. Otázka je, kdo to vezme hůře já nebo on.
Nastartovala jsem a vyjela.
Sjela jsem cestu a asi 500 metrů přede mnou jel Hummer. Ten určitě bude Emmettův. Trochu přibrzdil, ale pokračoval v jízdě. Projela jsem kolem školy a doufala, že si mě nikdo nevšimne.
Asi nevšiml.
Cestou jsem zavolala do Seattlu na letiště.
Jen tak tak jsem to stihla na letiště.
Seděla jsem v letadle a přemýšlela, co bude teď.
Musím mu to říct, ale nemůžu mu to říct přes telefon. Už vím, co udělám jakmile přiletím do Volterry pošlu SMS Jasperovi.
Letadlo vzlétlo a já přemýšlela, co napíšu. Měla jsem to promyšlené a tak jsem zavřela oči a vzpomínala na ty 3 dny, co jsem byla ve Forks.
Na Cullenovi a hlavně na Jaspera a Edwarda.
Ti mi nejvíc přirostli k srdci.
Jak už mi moc chybí Jasper a ještě více Edward. Co bych dala za to, kdybych s ním mohla strávit věčnost.
To jsem ještě nevěděla co mi osud přichystá…
Přistávali jsme v Itálii na letišti. Čekala tam na mě Jane.
„Ahoj, jakpak si se měla?“ zeptala se mě při cestě do auta.
Nasedly jsme do auta a Jane vyjela do Volterry
„Nic moc, ale ty 3 poslední dny ve Forks, byly na tom nejlepší,“ řekla jsem ji. Nepřítomně jsem se koukala z auta.
„Co se tam tak stalo důležitého, že jsi smutná?“ zeptala se mě na další otázku.
Nechtěla jsem ji to říkat a tak jsem si jen tiše povzdychla, ale Jane to slyšela.
„Že si tam potkala nějakého kluka nebo tak něco.“ Přikývla jsem.
„Nebudu to rozebírat,“ a tím mě utěšila. Čím více budu vzpomínat, tím více mě to bude bolet.
„Nejdeme na ty nákupy?“ zeptala jsem se pro změnu já Jane.
„Nevím co se ti stalo, že na ně chceš jít, ale zklamu tě. Nejdřív musíme do Volterry a možná zítra půjdeme,“ řekla mi.
Vzpomněla jsem si, že musím napsat Jasperovi a taky na to, že mám v batohu ještě tu Edwardovu košili. Aspoň něco mi po něm zůstalo.
Vytáhla jsme mobil a začala jsem psát.
Doufám, že se vám kapitolka líbila a zanecháte komentík. :D
Autor: MetlosCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Podmínka 4. kapitolka:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!