Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po smrti? Zapomeň! ... 2. Kapitola

08.03.2010 (11:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1785×

Edit: Článek neprošel korekcí.

Po smrti? Zapomeň!

Druhá kapitola – Raz, dva, tři, ano tak rychle mě z nebe vyrazí!

„Ale ovšem. Začneme touhou. Toužit po někom znamená moc někoho chtít, ale ne jen tak, jako třeba ty tady chceš zůstat, ale chceš ho jen pro sebe. Mít ho co nejblíže k tobě to jde a dávat mu vše co máš, jako ten druhý bude dávat vše, co má tobě. Láska je vlastně to samé, ale akorát, že když po někom toužíš, nemusíš ho hned milovat, miluješ člověka až tehdy, kdy víš, že bys pro něj klidně i umřel a chceš pro něj jen to nejlepší na světě. A vášeň, ta taky nejde s láskou vždy dohromady. Vášeň se projeví tak, že toho druhého chceš a potom to vzplane v touhu. Vše je to nevysvětlitelný koloběh, ale k lidství to prostě patří,“řekla jsem mu to, co jsem o tom věděla já.

,,Stejně se mi to zdá divný. Tady v nebi na nic takovýho nenarazíš. Zde je vše, co se týká lásky, touhy a vášně zakázaným tématem. Chtěl bych to někdy pocítit. Škoda jen, že tady je to proti zákonům,“ povzdychl si.

„Říkáš proti zákonům? Tady se nesmí ani randit? Ani nic jiného?“

„Ne, nesmí,“ odpověděl mi a mě lezly oči z důlku, už vím jak se dostanu odsud ryč. Tohle je fakt, ale debilní místo. Co si o sobě ten bůh myslí? Že je všemohoucí?

„Já už půjdu,“

„Nemusíš chodit, mě se s tebou dobře povídá a navíc si chtěl něco poznat, nepamatuješ?“ začala jsem nevinnou hrou. Začneme hezky pomaličku a budeme z akademie pryč za chviličku. Já jsem ale básnický střevo.

„Myslím, že to není moc dobrý nápad,“

„Hele, nikdo tu není a ty se doufám nebojíš toho páprdy boha, ne? Nebo jsi takový srab?“

„Nebojím, jen jsem,“

„Vím, to už jsi mi říkal,“ řekla a sedla jsem si mu obkročmo na klín. Políbil jsem ho, cítila jsem, jak si mě k sobě přitáhl, což bylo velmi, velmi dobré znamení. Políbila jsem ho na krk a on zavrčel. Šlo poznat, že se mu to líbí. Začala jsem mu rozepínat košily a on mi vysvlékl tričko. Když v tom jsme uslyšeli živý rozhovor a holčičí smích.

„K sakru!“ řekli jsme oba společně a začali se oblékat, naštěstí to byla jen košile a moje triko. Najednou se rozrazily dveře a v nich stáli dvě holky, ještě že jsme si stihli ještě sednout, než se tak stalo.

„Ahoj Tomy,“ řekli obě společně.

„Holky, už půjdu, nebudu překážet. Čau Is. My se uvidíme později,“ řek mi a usmál se a potom odešel.

„Já jsem Blai ve zkratce Bí,“ řekla ta hnědovláska s kulatým obličejem. Svou krásou a postavou mi tak trochu mi připomínala modelky. Měla hubené nohy, na kterých měla úzké černé rifle a conversky. Nebyla příliš vysoká byla asi stejně velká jako já. Na sobě měla ještě bílé triko s nějakým potiskem a zeleno-bílou mikinu.

„No a já jsem Milagros, zkráceně Mia nebo Mil,“ řekla ta druhá. Byla to hezká blondýna, nemohla bych o ní říct ale to a né jako u Bí, nevypadala jako modelka, byla trochu silnější postavy a na rozdíl od té první chodila i jinak oblékaná. Na sobě měla tmavě modré tříčtvrťáky, boty na platformě, pruhované tričko na ramínka a přes něj rozepnutou modrou košili.

„Isabell, zkráceně Is nebo Bell,“ řekla jsem jim prostě.

„Fajn. Co máš s Tomym? Díval se na tebe takovým tím pohledem – Ještě si to spolu vyřídíme!“ řekla a udělala na mě takový zvláštní obličej, kterému jsem se musela zasmát.

„S Tomym? To je ten kluk, který tady byl?“ udělala jsem ze sebe hloupou.

„Nedělej, že to nevíš, bavili jste se tady jako staří kamarádi. On je idol téhle školy. Je chytrý a krásný!“ tu poslední větu řekli dohromady.

„Fajn, no co já s tím? Mě je to úplně jedno. Já se musím vrátit na zem, jelikož tam mám svého upíra,“ řekla jsem a jim spadla čelist někam až k podlaze.

„To je nemožné,“ řekla mi Bí.

„Vsaď se, že do šesti měsíců, už odsud budu pryč,“

„Co když vyhraji?“

„Budeš moci políbit Tomyho,“ řekla jsem jí a ona na mě zírala s otevřenou pusou.

„Tady se to nesmí,“ řekla  zklamaně.

„No a? Nejsou pravidla od toho aby se porušovala?“ zeptala jsem se jí.

„Ne, tahle sázka neplatí,“ řekla a obě dvě odešly. Konečně alespoň budu mít klid.

Asi po dvou hodinách se ke mně dostavil Michael.

„Is? Mohu dále?“ zeptal se mě.

„Proč se ptáte, když už jste stejně vevnitř?“

„Víš Isabell, že odpovídat na otázku otázkou je patrně neslušně?“

„Nevíte, že jsem žila s upíry?“ tahle hra se mi začala líbit a čím víc budu zlobit a urážet, tak tím blíž jsem k tomu, aby mě odsud vykoply.

„Nech toho, tahle hra ti nevyjde. Tady máš rozvrh, studentskou kartu, mobil a kdybys něco potřebovala zeptej se Tomyho,“ řekl mi a já jen přikývla. Potom odešel.

„Is, nechceš jít s námi nakupovat?“ zeptala se mě Mia, která se hned jak Michael odešel objevila ve dveřích

„Ne, děkuji,“ řekla jsem a tak mě nechala být.

Vzala jsem svůj telefon a vytočila jsem číslo Tomyho.

„Ahoj, tady Is,“ začala jsem do telefonu svůdně.

„Ahoj, nečekal jsem, že tak brzy zavoláš,“ řekl mi, ale nepřipadal mi vůbec zaskočený.

„Co takhle se sejít a dokončit náš rozhovor. Holky vypadly a mě je smutno a potřebuji si hrát,“ slyšela jsem jak zalapal po dechu.

„Za deset minut jsem u tebe,“ řekl.

„Budu čekat,“ řekla jsem a típla to.

Za deset minut už doopravdy stepoval před domem a tak jsem mu otevřela. Vešel dovnitř a když jsem zavřela dveře, přišpendlil mě svýma rukama na stěnu. Začal mě líbat, cítila jsem z něho to vzrušení, které bylo husté jako mlha, která by se dala krájet.

Posunul se se svými polibky níže na můj krk. Rozepla jsem mu košili a on mi vysvlékl tričko. Líbal mě do výstřihu a přitom se na mých zádech pomaloučku jednou rukou posouval k mé podprsence.

Rozepnul ji a začal se věnovat mým ňadrům, to už jsem mu sundávala kalhoty. Přesunul se zpět k mým rtům a začal mi rozepínat mou sukni., už byla dole stejně jako jeho kalhoty.

Cítila jsem jeho vzrušení a tak jsem se mu jemně otřela o jeho citlivé místečko. Začal mi svlékat kalhotky a jí jemu boxerky. Za chvíli jsme byli oba nazí, ale nevzal si mě. Na chvíli se ode mě odtáhnul a podíval se mi do oči. Žduchla jsem ho od sebe a potom ještě jednou č´že dopadnul na postel. sedla jsem si na něj, ale přetočil si mě pod sebe a spojil naše těla dohromady.