Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po konci světa - 6. kapitola

28.08.2010 (14:30) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1410×

Po konci světa – 6. kapitola 

„Ute? Víš to jistě?“ ptal se Carlisle.

„Copak bych mohla zapomenout tvář nebo jméno někoho, kdo mě mučil?“ zavrčela jsem skrze zuby přitisknuté k sobě.

„Ale budeme jej potřebovat,“ zašeptala Bella Edwardovi. Snažila se, abych to neslyšela. Nepovedlo se jí to.

Narovnala jsem se a otočila se k nim. „Máš pravdu. Potřebujeme ho. Překonám to. Tu nenávist k němu.“

„Jsi si jistá?“ zeptala se Bella.

„Pokusím se o to,“ ujistila jsem ji. Ale věděla jsem, že až to všechno skončí, zabiji ho. Za to, co mi udělal.

„Co teď?“ zeptal se Embry.

„Sbalte si věci. Vyrážíme do Salemu,“ oznámila jsem jim.

„Během pár minut byli připraveni. Vzadu za chatou měli zaparkovanou velkou černou dodávku. Vlkodlaci se rozhodli, že nebudou v podobě lidské, a že tudíž budou náš malý konvoj doprovázet ve vlčí podobě. Cullenovi se naskládali do dodávky a čekali až vyjedu.

Zase se mi udělalo nevolno. Potlačila jsem nepříjemnou pachuť v ústech a nastartovala motorku.

Vyjeli jsme po prašné silnici směrem k Salemu. Za necelou hodinu jsme byli na místě. Stáli jsme na malém náměstí, které bylo obklopeno starými rozpadlými domy. Uprostřed náměstí byla fontána. Ale už léta byla nefunkční. Posadila jsem se na ni.

„Kdy přesně tu bude ten tvůj přítel?“ překládal Edward Jacobovy myšlenky po tom, co jsme dorazili na místo a vyskákali z aut. Vlkodlaci trvali na tom, že zůstanou jako stráž ve vlčí podobě.

„Každou chvíli,“ ujistila jsem je a rozhlížela se po okolí.

„Někdo tu je. A můj přítel to rozhodně není.“ Jakmile jsem to dořekla tak oknem z nejbližšího domu vyskákalo nejméně pět upírů. Podle chování novorozených.

Okamžitě jsem vyskočila na nohy, zaměřila se na černovlasou dívku, která se řítila směrem ke mně a zašeptala jsem: „Exitus.“ Což je latinský název pro smrt.

Z dívky se okamžitě stal prach, který vítr rozmetal do tváří našim protivníkům. Další štíhlá plavovlasá ženština se na mě zadívala, chystala jsem se na ni použít svou schopnost, ale někdo mě zezadu popadnul. Bránila jsem se a spadla jsem s někým do fontány a silně se uhodila do hlavy.

Cítila jsem proud krve, který z rány začal téct. Všichni novorození se na mě podívali a olízli se. Viděla jsem, jak se chystají na mě skočit. Vlkodlaci i Cullenovi s nimi začali bojovat. Dále jsem se jim nemohla věnovat, neboť na mě skočil bledý muž s protáhlou bradou, který mě předtím shodil do fontány. Rukama jsem ho zastavila a snažila se ho odstrčit. Ale byl přímo nepříčetný. Snažil se ke mně dostat ještě blíže a kmital jazykem nad mou hlavou. Uhýbala jsem hlavou na všechny strany a tudíž jsem mu nemohla pohlédnout do očí a použít svou schopnost.

V tom ode mě odletěl. Někdo ho odstrčil. A na něj se vrhli vlkodlaci, kteří ho rozsápali. Přede mnou se objevila pomocná ruka. Automaticky jsem ji chytla a vyskočila z fontány. Až potom jsem se podívala, kdo mi ji podal.

Byl to snědý muž s vlnitými hnědými vlasy a mírným strništěm. Na pohled svalnatý a velmi přitažlivý. Něco jako na způsob Aragorna z Pána prstenů. Byl to můj letitý přítel Chris.

„Říkal jsem, že je to nebezpečné,“ usmál se na mě.

„Jo, já vím. Ale znáš mě. Do všeho jdu po hlavě,“ oplatila jsem mu úsměv.

Objal mě. V tom objetí bylo více něž přátelství. Vždycky tam bylo něco víc. Ale já to stejně jako teď vždycky potlačovala.

„Děkuji. Za to, že jsi mi pomohl. Ale hlavně za to, že jsi přišel,“ zase jsem se na něj usmála.

„To je v pořádku. Někdo tě přece musí zachraňovat,“ vpíjel se do mě svýma očima, ale já se odvrátila ke Cullenům.

Viděla jsem, jak Carlisle a Edward spalují těla. Vlkodlaci vrčeli na nového příchozího. Bella si jej nedůvěřivě prohlížela a Esmé po mně starostlivě pokukovala.

„Na,“ podal mi Emmett kapesník a já si jej chtěla přitisknout na ránu, ale něčí ruka mě zastavila. Samozřejmě Chrisova.

„Udělám to,“ řekl a vzal si ode mě kapesník. Viděla jsem, jak ho Emmett provrtal ne příliš vřelým pohledem.

„Ehm, díky,“ na nic víc jsem se nezmohla. Když mě Chris ošetřil, už tu stáli všichni. Všech jedenáct před námi stanulo.

„Vážně jsi to dokázala. Našla jsi je,“ pogratuloval mi Chris, „myslel jsem si, že kecáš.“

„A proč bych tě sem jinak lákala?“ zeptala jsem se ho. Nemusel odpovídat, jeho oči mluvily za vše. Myslel na nás.

„Takže tohle je Chris,“ představila jsem ho dříve, než stačil něco říci: „Půjde s námi do války. Teda pokud si to nerozmyslel,“ mrkla jsme na něj.

„Blázníš? Když je tu všechny máš,“ poplácal mě po rameni.

„Tohle je Carlisle,“ ukázala jsem na potencionálního otce všech. Podali si ruku.

„Esme, Edward, Bella, Renesmé,“ ukazovala jsem na ně jednotlivě, „a tohle je Emmett,“ ukázala jsem na posledního v řadě. Chris mu vřele podal ruku, ale on ji však neuchopil. Chris dělal, jakoby se nic nestalo.

„A tohle jsou vlkodlaci,“ začala jsem.

„Je jich málo. A i tři od Cullenů chybějí,“ upozornil mě.

„Já vím. Ale teď jsou všichni.“ Pochopil a vyjádřil jim upřímnou soustrast.

„Bohužel se nevyznám v jejích vlčích podobách. Takže…,“ omluvila jsem se mu.

„To je v pořádku.“ Ujal se slova Carlisle a představil mu zbytek.

„Všechny vás moc rád poznávám. A opravdu je mi líto vaší obrovské ztráty. Vím, jaké to je, někoho ztratit,“ řekl smutně a zadíval se do země a já pochopila, že mluví o své dceři. „A také vím, jaké to je, někoho postrádat,“ dodal s pohledem na mě. Jen jsem nevěřícně otevřela pusu, ale hned jsem ji zase zavřela.

„Takže ty nám teda pomůžeš, jo? A kde máme tvou důvěru?“ zeptal se ho nevraživě Emmett.

„Zaručila jsem se za něj,“ namítla jsem.

„No, snad pomůže, že jsem přivedl starého přítele, který je ochotný bojovat s námi,“ oznámil a otočil se ke špinavé uličce, která vedla bůh ví kam. „Připoj se k nám, prosím tě,“ zvolal do uličky.

V tom se světla na náměstí zběsile rozblikala. Až nakonec začala svítit úplně. Což bylo super přes temnou neustále zataženou oblohu. Z uličky vyšel nakrátko ostříhaný zrzavý muž s narůžovělou pletí a stoupl si vedle Chrise.

„To je Daren. Umí ovládat nebo… vysvětli to radši ty,“ obrátil se ke svému příteli.

„Jsem tu teprve padesát let. Jsem vegetarián stejně jako vy a tadyhle Chris. Umím se zmocnit a do sebe nahromadit veškerou energii. Jsem něco jako přenosný elektrický proud.  Dokážu ji použít i jako zbraň. Velmi účinnou zbraň,“ usmál se jen tak pro sebe. Nejspíš mu do mysli vešla nějaká vzpomínka. „A půjdu s vámi do boje.“

„Měli bychom odsud hned zmizet. Někdo přichází,“ upozornil nás Chris.

„Copak? Máš strach? Nepřišel jsi snad bojovat? Nebo chceš utéct?“ dorážel na něj Emmett.

Už jsem jej chtěla napomenout, ale Chris mu odpověděl. „Já neutíkám na rozdíl od někoho,“ oplatil mu to Chris.

„Nechte toho!“ okřikl je Carlisle. „Budeme bojovat, ale ne teď. A ne tady. Sami si zvolíme místo a čas,“ promluvil jako nějaký opravdový plukovník nebo co.

„A teď musíme zmizet,“ upozornila jsem je.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po konci světa - 6. kapitola: