Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po konci světa - 3. kapitola

19.08.2010 (21:45) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1521×

Po konci světa – 3. kapitola

Vytřeštila jsem oči a zděšením vydechla.

„Co… co se stalo?“

„I my se pustili do bitvy. S novorozenými, kteří obsadili Forks,“ řekl Emmett ztěžka, který mě stále upřeně pozoroval.

„Forks? Ale kdy?“ ptala jsem se zmateně.

„Před 85 lety,“ řekla mi Bella teď už klidněji.

„Bojovali jsme po boku vlkodlaků, kteří chránili své území. Přišli jsme pozdě. Novorození vyhladili Forks. Z dvaceti vlkodlaků zbylo pět,“ pokračoval Carlisle.

„Kteří?“ ptala jsem se zděšeně.

„Jacob, Leah, Seth, Embry a Paul,“ oznámila mi Esmé zachmuřeně.

„A co vůdce smečky? Sam?“ těkala jsem pohledem z jednoho na druhého.

„Padl jako první, když chránil svou lásku,“ řekl Edward a podíval se na Bellu. Udělal by to samé.

„Emily,“ dodala Bella.

„Panebože!“ vykřikla jsem a tekla mi slza. Věděla jsem o nich všechno. Kdo se do koho otiskl, kolik jich bylo, koho milovali. Takový osud si nezasloužili. Obdivovala jsem Cullenovi i vlkodlaky. A toužila jsem se s nimi setkat. Ale se všemi. A ne za této situace.

„A Emily? Co se s ní stalo? A Rachel? Jak může žít Paul bez ní?“ chrlila jsem otázky.

„Všichni zemřeli. S první vlnou novorozených, která se vřítila do Forks. Bylo jich přes tisíc,“ řekl mi Emmett.

Už jsem otvírala pusu, abych něco řekla, ale Edward mě přeběhl.

„Rachel zemřela mezi prvními. Paul to ještě do teď nese těžce. Předtím byl velmi agresivní a těžko ovladatelný. Po její smrti byl ještě horší. Každého upíra, na kterého narazil, zabil. Nerozlišoval, jestli byl dobrý či zlý. Teď už se ale trochu zklidnil. I když ta bolest ho svírá každý den. Slyším jeho myšlenky. Je to jako by mu z hrudi někdo vyrval srdce,“ oznámil mi Edward.

„To je mi moc líto. A co Renesmé? Je v pořádku?“ zděšeně jsem vypustila nahlas obavu.

„Jacob ji chrání. I my všichni. Je v pořádku,“ řekla mi Bella, ale stále si mě nedůvěřivě prohlížela.

„A Alice, Rosalie a Jasper? Kde jsou oni?“ zeptala jsem se a bála se odpovědi.

„Z Forks jsme vyvázli všichni. Sice s modřinami. Ale všichni. Vlkodlaci se k nám připojili. Neustále jsme se přesouvali. Alice vůbec neviděla. Žádné vize nepřicházely. Nikde nebylo bezpečno. Po deseti letech neustálého cestování nebo spíše schovávání jsme se vrátili do Forks s nadějí, že upíři odešli. Ale zmýlili jsme se,“ odmlčela se Esmé.

„Bylo jich tam více než minule,“ řekl Edward a snažil se vybavit situaci.

„Co se stalo? Jsou naživu?“ ptala jsem se Carlislea. Nechtěla jsem se ptát Emmetta, neboť Rosalie byla jeho družka. Ovšem on mi odpověděl.

„Napadli nás hned, jak nás ucítili. Tenkrát strašně ošklivě poranili Setha. Málem zemřel. Alice a Rose to bohužel nezvládli,“ díval se mi do očí a já si všimla jak se zarývá nehty do dlaně, až z ní teče krev, „padly. Nedostali jsme se k nim moc blízko. Ale viděli jsme, jak je spálili.“

Viděla jsem, jak jsou všichni smutní. Neradi o tom mluvili. Nejspíše to někomu řekli po hodně dlouhé době.

„Omlouvám se, že vás tak vyslýchám. Ale potřebuji to vědět,“ přikývli. „Kde je Jasper?“

„Po té události ve Forks od nás odešel. Neviděli jsme ho už přes sedmdesát let. Možná se schovává, možná bojuje, možná je mrtvý. Nevíme o něm nic,“ řekl Edward.

„To je mi moc líto. Vážně je mi líto, co vás potkalo. A… ,“ chtěla jsem ještě něco říct. Ale v tom se dveře prudce rozrazily a dovnitř vkráčela dívka po boku dvou chlapců a za ní tři obrovští vlci. Jakmile mě spatřili, kluk po její pravici ke mně přiskočil, chytil mě a hodil přes celou místnost.

„Ne! Paule, dost! Ona je dobrá. A není to upírka!“ křičela Esmé.

Viděla jsem, jak si mě Paul prohlíží vražedným pohledem a tři vlci vrčí za ním mým směrem. Jacob mezitím kolem Renesmé udělal obranný postoj.

„Sakra!“ křikla jsem a snažila se postavit na nohy. Emmett ke mně přispěchal a pomohl mi.

„Co tu chceš?“ zeptal se Jacob a nepatrně kývl na ostatní, že se mohou proměnit zpět. Soustředila jsem se jen na čerstvou ránu, která se mi rýsovala na rameni, takže jsem ani nepostřehla, že přede mnou stojí další dva mladí chlapci a dívka, která má ve tváři smutek a bolest.

„Tohle je Dylan. Chce, abychom vyrazili od boje,“ vysvětlil jim Carlisle. Jacob vytřeštil oči.

„Tvrdí, že můj otec byl upír. A že ho zabili Volturiovi,“ řekla Bella stále nedůvěřivým tónem. A mezitím Renesmé ukápla slza.

„Tvrdím? Říkám vám pravdu!“ vykřikla jsem.

„Já jí věřím. Jaký důvod by měla k lhaní?“ bránil mě Emmett.

„Co když ji poslali Volturiovi?“ ptala se Bella. Já jen nechápavě vrtěla hlavou.

„Nevěříte mi? Edwarde,“ s tím jsem se na něj podívala, „umíš číst myšlenky. Měl bys v nich vidět i mé vzpomínky, ne?“ Přikývl.

Vzpomínala jsem na den své proměny. Na neustálé útěky a boje. Na Tanyu, Charlieho, Connora, na svého bratra a na všechny, co jsem zabila a na ty, které jsem viděla padnout.

„Mluví pravdu,“ oznámil všem pevně Edward.

„Ale pořád nevíme, kdo vlastně jsi,“ zadíval se na mě Emmett a snažil se ze mě něco vyčíst.

„Ani já to nevím. Mám něco z upíra, ale i z člověka,“ řekla jsem pravdivě.

„Bije ti srdce,“ podivil se Seth.

„Také musíš dýchat,“ doplnil ho Embry.

„Máš nějakou schopnost?“ zeptala se zvědavě Leah.

„Ano,“ usmála jsem se, „pohledem na jakéhokoliv upíra a jediným slovem se z něj stane prach,“ pochlubila jsem se.

„Ale očividně nejsi nezranitelná,“ ukázal Carlisle na mou jizvu.

„Ne, to nejsem. Ale nesmrtelná ano. Tenhle svět mi vzal všechno, co jsem milovala. A vám to vzal také. Nemyslíte, že je načase vyjít ven? Vzdorovat? Bojovat? Skončit s tím vším? Vrátit lidem svobodu?“ pobízela jsem je.

„Je vůbec ještě, co vracet?“ zeptala se Leah a někdo přikývl.

„Jistě že je. Když budeme bojovat. Když svrhneme Volturiovi, většina ostatních se stáhne. A to bude příležitost zbavit se všech. Nebo je můžeme nalákat do Volterry a tam se jich zbavit,“ oznámila jsem zaujatě. V hlavě se mi rojil nápad za nápadem.

„Ale mají léčitele,“ připomněla mi Renesmé.

„Pokud vím, je jich pět. Čtyři jsem již zabila. Zbývá jeden,“ řekla jsem a přes obličej mi přejel pohled plný nenávisti.

„Dereck,“ vydechl Carlisle. Přikývla jsem.

„Myslím, že má pravdu. Je na čase přestat se schovávat,“ přidala se ke mně Renesmé.

„Půjdeme do toho,“ promluvil za vlkodlaky Jacob a ti jako na povel přikyvovali.

„Když do toho půjdeme, nemusíme přežít,“ řekl Carlisle.

„My víme,“ chytila ho za ruku Esmé a podívala se mu do očí.

„Jdeme do toho,“ souhlasil nakonec Carlisle.

„Neopustíme naši dceru,“ řekla Bella. V jejích očích jsem viděla, že také myslí na pomstu za svého otce.

„Neopustíme naši rodinu,“ doplnil ji Edward.

Zbýval už jen jeden. Všichni jsme se podívali na Emmetta.

„Ztratili jsme toho tolik. Dluží nám to. Volturiovi. Je načase skoncovat s tímhle světem.“

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po konci světa - 3. kapitola: